Karakura

Ken -> Shinigami se vzdálili a teď stáli okolo tebe. To reiatsu je hodně překvapilo. Trvalo jim chvíli, než se vzpamatovali. Nejrychlejší byl jejich vůdce. Zakřičel na ně jakýsi rozkaz a natáhl ruku směrem k tobě. V tom šílenství jsi ani nepostřehl, co říkal, ale nejspíš nic důležitého. To, co bylo důležité, bylo, že se dva z nich k tobě vrhli a další dva stáli v pozoru, připraveni kdykoli zasáhnout. Bylo pro ně docela těžké odolat tomu reiatsu, nebyla to zrovna elita Gotei 13, ale slaboši také ne, takže statečně útočili. Viděl jsi na nich, že se trochu bojí.

Shinichi Manabu

Dojel jsem před obchod plný nadšení... Přemýšlel jsem jakou příchuť si koupit. "Možná tamtu... nebo tamtu... možná tamtu..." Následně jsem si ovšem všiml, že je obchod zavřený. Mé nadšení se proměnilo ve vztek, který jsem ovšem bez problému zadržel v sobě. Povzdechl jsem si a slezl z motorky, kterou jsem postavil na stojan. Samozřejmě jsem neměl v úmyslu kupovat jiný čaj, musel jsem mít ten svůj... jinak to nešlo. Protáhl jsem se a udělal dva kolečka pomalou chůzi kolem motorky. Poté jsem skopl stojan, znova nasedl a odjel pryč. "Co teď? Nemám čaj... Koupím ho zítra... Teď se půjdu projet chvíli po městě a... asi natankovat." Úplně jsem zapomněl, že musím ještě dokončit jeden test do školy. Napadlo mě, že bych si mohl cestou vyhlídnout nějakou oběť.

Ken

Zmizel shunpem ze svého místa a přesunul se za záda jednoho z těch, kteří se na něj vrhly z boku. Začal ohromnou rychlostí sekat všemi katanami do oblasti jeho zad a kru. Chtěl mu způsobit rozsáhlá zranění ale ne jej zabít, tohle byla ta pravá oběť pro Shinichiho řádění. Pořád se u toho smál. Pokud se mu povedlo je nějak zranit a vyřadit z tohoto boje, zůstal stát na místě a zeptal se na podstatnou věc. "Co tady vlastně chcete?"
Pořád byl připraven na útok toho druhého a těch ostatních.

Ken -> Toho vysokého překvapilo, že ses přesunul, ale dokázal se rychle přizpůsobit. Zatímco jsi salátoval nebohého člena jeho divize, s chladnou hlavou pohnul rukou tvým směrem a vyslal na tebe proud světla ve tvaru provazu. Nevím, nakolik jsi sběhlý v kido, ale bylo to bakudo 63 sajo sabaku. Protože jsi byl zaměstnaný něčím jiným, nestihl jsi úplně včas zareagovat a kido tě spoutalo. Pokud ses i potom zeptal, co tady dělají, nikdo se s tebou nebavil.

Shinichi -> Nemohl jsi necítit reiatsu, které vydával Ken při boji. Takže pokud chceš, můžeš úplně čistě naprostou náhodou projíždět zrovna v okolí jeho potyčky s shinigami.

Shinichi Manabu

Jel jsem klidně po městě na své mašině. V hlavě jsem měl pořád obrázek čaje, který mi v tuhle chvíli chyběl. Nicméně, musel jsem myslet na něco jiného... Ještě bych ten obchod s čajem vykradl. No, byla tu věc, jež mě mohla přivést na jiné myšlenky. Ta věc se jmenovala, Ken. Ten se prostě pořád připlete do nějakého boje. Rozhodl jsem se zkontrolovat situaci, jak na tom je. Snažil jsem se co nejvíce ztlumit své reiatsu, aby si mě nikdo nevšiml. Dojel jsem nedaleko místa, kde se konalo ono představení. Slezl jsem z motorky, postavil ji na stojan a vytáhl klíčky. Z dálky jsem sledoval scénu a neměl prozatím v úmyslu cokoli podnikat.

Ken

Vše šlo podle plánu "Nič vše co ti příjde do cesty." Jeden z jeho protivníku po něm vystřelil bakud což bylo to nejhorší co s mohlo stát. Jak si mohl přestat krýt záda. než ho bakudo spoutalo, snížil své reiatsu na úplné minimum. Jeho světlá stránka by ráda něco řekla, ale věděla že by jí to bylo k ničemu. Nic neříkal, mlčel. Měl jistý plán, který byl naprosto vyčerpávající.

Ken -> "Tak, chlapečku, teďka tě seberem a odvedem do Seireitei, kde už si s tebou poradí někdo jinej, i když bych si teďka opravdu přál, aby to bylo na mně..." změřil si tě dlouhán chladným pohledem, a potom pokynul jednomu ze svých podřízených, který se k tobě obezřetně začal blížit.

Ken

Byli opravdu na jiné úrovni než tamti ale přeci jen to stálo za pokus. V jediném okamžiku vypustil do okolí takovou dávku reiatsu jako předtím, ne postupně, ale najednou, udělal ze sebe hotovou bombu. Chtěl to kido prolomit a vysmát se jim. Všiml si Shinichiho přítomnosti i přes to potlačování reiatsu. Sadistický vrah bez nadšení do boje, pro kterého musí oběti silnějšího charakteru shánět někdo jiný. To byl celý on.

Ken -> Členy deváté divize to zastavilo, dva dokonce odhodilo. Ostatní se trochu vzdálili z vlastní vůle. Kido, kterým jsi byl spoutaný, o poznání zesláblo. Shinigami byli zmatení, opět jsi ukázal, že jsi mnohem silnější, než si původně mysleli. Jakmile tvoje reiatsu trochu opadlo, objevil se za tebou ten vysoký a zuřivě po tobě sekl. Jeho zanpakutou zářilo modrým světlem.

Ken
Koukal na to co se kolem dělo. Jeho taktika pomohla, ale nebyla úspěšná úplně. Pokračoval v tom co dělal, nic jiného mu nezbývalo, zapojil také fyzickou sílu a snažil se uvolnit i takto. Nemohl se nechat porazit někým tak obyčejným. Ještě k tomu poutacím kidem.
Uvnitř jeho mysli se odehrával souboj mezi jeho dvěma osobnostmi, no zlo v něm převládalo, nechtěl se nechat porazit a zajmout a kdo ví co ještě. Zatímco jeho kladná stránka by radši zemřela, než aby to monstrum ničilo další životy.

Ken -> Dlouhán byl sám překvapený, že ses vůbec nebránil, místo toho ses snažil vysvobodit. Z toho kida se ale nebylo snadné dostat silou, možná tak kdybys byl kapitán postižený hollowitací, ale tos nebyl. Jeho zanpakutou ti rozseklo levé rameno a záda. Tam, kde se tě čepel dotkla, ti ale nezačala téct krev, místo toho jsi ta místa vůbec necítil. To se pomalu rozšiřovalo dál do okolí ran. Jestli ses ohlédl na své rameno, viděl jsi, že ti z něho rostl modrý krystal.

Ken

Věděl že je to pošetilí nápad, ale musel to zkusit. Co měl ale dělat teď, když se nemůže ani pohnout. Tohle se mu v životě nestalo. Opravdu byl tak naivní? Nechal se tedy chytit a doufal že později dostane příležitost a naděla ještě větší paseku. Jeho kladné já bylo tiše a pomalu se připravovalo na to že celý život bude uvězněno i jinak než bylo do teď, nebo hůř že zemře. Což by možná bylo i lepší. "Hajzle" Vyšlo z Kenova těla, bylo to kladné já, které odsuzovalo toho naivníh pitomce. "Já vím že jsem svině."

Ken -> Shinigami pomalu uvolnil kido, jako by věřil, že síla jeho shikaie je dostatečná. Byla pravda, že tam, kde ti vyrostly modré krystaly - od pravého ramene až ke kostrčí - jsi se nemohl hýbat, nemohl jsi ohývat záda, no prostě jako kdyby ti ten kousek těla zkameněl a obrostl krásnými minerály. Dlouhán se ti chystal nasadit jakási želízka.

Ken

Stál, nebo spíše klečel na plošině z reiatsu. Koukal na ulice pod sebou. Velká část jeho oblečení byla potrhaná a od krve. Vypotřeboval velkou dávku reiatsu a tak, tak udržoval plošinu pod sebou. Snesl se na zem a opřel se o nejbližší zeď. Sedl si na zem a pozoroval oblohu. "Dali ti zabrat co?" Zaťal zuby i pěsti. "Dali. Ale koho zajímá tvůj názor?" Postavil se na nohy a kráčel domů, kde se rozhodl chvíli si odpočinout.

Satoshi
Infiltrace byla zdá se úspěšná. Složení mise bylo zajímavé... byli tady zarytí přátelé Yoshiro a Genma a pak shinigami, kterou jsem snad zahlédl ve čtvrté divizi. Takže dva medici. To je trochu moc, pokud tahle mise není čistě na záchranu nějakých bezcenných životů, které by měly raději zůstat na pokusy... Asi s nimi chvíli zůstanu, třeba ta mise bude užitečná pro pátrání.

Ruyichi Yoshiro

Konečně se skupina dostala do světa lidí. Yoshiro ucítil pocit nostalgie. Strávil ve světě živých docela dlouhou dobu a poznal tu věci, které mu v podstatě celý jeho posmrtný život byly úplně cizí. Nemohl se ubránit úšklebku.
Nebyl ale čas na sentiment, takže se otočil ke své, ehm, družině doktorů.
"Držte se neustále u mě a nikam se nevzdalujte. Někde je tu někdo, kdo dokázal bojovat se členy deváté divize a porazit je, takže musíme být obezřetní."
Yoshiro měl samozřejmě velmi vysoké mínění o své divizi. V minulosti byla vedena kvalitními kapitány, kteří se postarali o to, aby divize byla plná jen těch nejlepších bojovníků, špiónů a vyšetřovatelů. Proto ho docela dost trápilo to, že si tu jen tak někdo běhá a seká je jako by se nic nedělo.
"Nejdřív se dostaneme na místo, kde byli napadeni," sotva domluvil, odrazil se o stlačené částice a vzduchem vyrazil kupředu. Za letu se ještě ohlédl za sebe. Měl takový zvláštní pocit jako by je někdo sledoval. Jeho obezřetnost ještě vzrostla.

Genma

se rozhlédl. Byly na střeše nějakého vysokého domu, už zapomněl, že něco takového ve světě lidí je. Bylo mu z toho celkem zle, nechápal, proč by někdo něco takového stavě. Proto uvítal, že se tu Ruyichi nechtěl moc zdržovat.
"Tak pojďme, Yuri-chan," oslovil svou mladou kolegyni a následoval kapitána. Rozhodl se, že zkusí zakopat válešnou sekeru mezi nimi, tedy dokud mu zase nebude utíkat zpod rukou, až ho bude léčit!

Yoshiro -> Najít to místo nebylo zas tak složité, vycházelo z něho nezaměnitelné reiatsu nedávného boje a také smrti shinigami, která zanechá v okolních duševních částicích nevyhnutelně stopu.

Ken -> Odpočíval jsi a najednou ti připadalo, že slyšíš nějaké zvuky za dveřmi do tvého bytu/domu. Jako by tam někdo chodil a něčím harašil.

Ruyichi Yoshiro

Se svou skupinou dorazil na místo, kde proběhl souboj mezi členy jeho divize a neznámým útočníkem. Nacházeli se teď v centru města. Kolem nich chodilo celkem dost lidí, Yoshirovi se to moc nelíbilo, potřeboval teď klid na přemýšlení! Naštěstí je aspoň nemohli vidět, takže je nemohl zastavit nedaleko stojící a vyhlížející prodejce SIM karet od nějaké podivné telefonní sítě.
Na zemi bylo několik zaschlých stop krve, ale těla žádná. Yoshiro si promnul bradu a skrčil se. Rozhlédl se, jestli nenajde nějaké náznaky toho, že těla někdo odtáhl pryč.

Kaneyama Sayuri

Když se kolem ní rozložilo reálné město v celé své kráse a velikosti, vydržela jen zírat. Tedy, Sayuri je slečna, malá jemná dívenka, ta nezírá, ta se kochá. A kochala se opravdu náležitě. Tu nemohla odtrhnout zrak od budovy, tu od blikajícího nápisu nebo mávajícího kuchtíka ve velikosti Menose. Tenhle svět jí dočista uchvátil. Při pohledu dolů uviděla silnici, auta a mnoho mravenců. Tedy lidí. Srdce se jí sevřelo pod nátlakem zvláštního, nepříjemného pocitu, který nedokázala popsat. Přesto, obklopena tolika zajímavými objekty, na chvíli z hlavy vypustila i obavy o pohodový průběh mise. Jestli si tedy uvědomovala, že na té misi je. Naštěstí tu s ní byl Genma a bělovlasí kapitán, aby jí to připomněli.
Sayuri nebyla žádný hlupáček, i když se tak jevila. Jenomže jako nováček nejen ve svém řemesle, ale i na misi, se nechávala lehce vyvést z míry. Takže jakmile kapitán Bělovlas řekl co řekl, Sayuri o deváté divizi okamžitě získala vysoké mínění, protože tam nikdy nevkročila. Zároveň se jí dostavily i obavy o to, s kým se dost možná střetnou. Při takových myšlenkách s ní viditelně cuklo, když jí Genma oslovil. Ohlédla se po něm a kývla. Záhy už byla oboum mužům v patách. Dost možná za nimi přeci zaostávala, rychlost nebyla zrovna jednou z jejích porozuhodných schopností, ale snažila se s nimi držet krok jak jen to šlo.
Do centra města dorazila s minimálním zpožděním. Pokoušela se příliš neobdivovat všechno kolem a soustředit se na úkol. Ale její úkol byl léčit přeživší a ti tu jaksi chyběli. S věčně skloněným pohledem si nemohla nevšimnout zakrvavených míst na zemi. Znamenalo to, že se blíží? Kam? Co je čeká? Nebo kdo? Sayuri měla hroznou spoustu otázek, které nejspíš nikdy nevyřtkne. Zůstala viset očima na zaschlých kapkách krve. Ze všeho nejvíc jí zajímalo, o co tu vlastně šlo, jen si to sama nedokázala v té směti událostí uvědomit.

Yoshiro -> Šmouhy od krve mohly znamenat cokoli. Ale žádné konečné důkazy o tom, že by někdo někoho odtahoval nebo naopak neodtahoval, jsi nenašel.


Genma

rázoval po místě činu pomalým tempem a s rukou na bradě.
"Hm, tak tady asi nikoho nevyléčíme," poznamenal. "Ale není úplně vyloučené, že se někdo zachránil a teď se někde skrývá. Nebo co když někdo přeživší zajal? Samozřejmě je dost možné, že taky nikdo nepřežil..." Podíval se na Ruyichiho. On musel rozhodnout, kterou možnost budou zkoumat nebo jestli se vrátí domů.

Ruyichi Yoshiro

Dvěma prsty přejel přes šmouhu krve, aby zjistil, jestli mu z ní ještě něco zůstane na ruce. Pokud patřila někomu, kdo ještě žije a někde se ukrývá zraněný, mohl by s velkou dávkou soustředění 'analyzovat' reiatsu z krve a vypátrat přeživšího.
Mezitím si vyslechl, co Genma říkal. Byla to pravda, nikoho tam už nevyléčí, ale to neznamenalo, že se vrátí zpátky do Seireitei. Yoshiro měl další úkol, o kterém se s nikým nemohl bavit. Navíc měl podezření, že spolu oba dva cíle mise nějak souvisí. Zatím ale žádné spojení nedokázal vymyslet.
"Porozhlédneme se po okolí. Pokud najdete cokoliv podezřelého, okamžitě mě informujte," rozkázal a zkusil se tedy soustředit na hledání reiatsu.

Kaneyama Sayuri

Vůbec se jí nelíbilo, co říkla Genma. Vůbec se jí nelíbilo třeba jen o smrti přemýšlet, přesto že byla nevyhnutelnou součástí její profese. Teď už si začala pořádně uvědomovat, proč tu byla. Nesměla smrt připustit. Pořádně se zahleděla na stopy krve. Reiatsu jí ani tak nezajímalo, jako ta krev samotná. Pořádně se rozhlížela a zkoumala, protože podle toho se jistě dalo určit hodně. Chtěla vědět, jestli je jen tady, nebo snad i jinde. Jak táhlé byly ty šmouhy a tvary? Co kapky krve, byly roztříštěné nebo si urdžely kulatý tvar? A kolik tady té krve všeho všudy vlastně bylo? Silně doufala, že v tom všem bude moc poznat, co se stalo. Nebo spíš, jak přesně se tu ta krev ocitla. A také, že mezi tím najde nějakou - jakoukoliv - sebemenší známku toho, že raněného třeba už někdo ošetřil. K tomu by mohl posloužit právě ten krvavě zapráskaný prostor. Ošetřené rány už přeci nekrvácí.
"Pa-pane kapitáne?" ozvala se tenkým hláskem a vzhlédla k bělovlasovi. Na chvíli mlčela, protože při pohledu na něj zaváhala, ale brzy se sebrala. Bylo to přeci v zájmu cizího zdraví! "Jak stará... je informace o tom... boji?" tázala se a vzhledem k tomu, že po té opět nestřelila oči do země, po odpovědi zřejmě skutečně prahla.

Satoshi
Zatímco skupina vyrazila pátrat po důvodu své mise, nastavil jsem iSat, aby zkoušel vyhledávat něco, co by vzdáleně připomínalo iregularity v reiatsu ať už spojené přímo s tím neslavným zářením, nebo čímkoliv jiným. Každá výchylka mne mohla přivést k nalezení pravdy.