Karakura

Shinichi Manabu

Poslouchal jsem, co po mě asi může chtít. "Poslání?... " Reagoval jsem na jeho slova a naslouchal dál. No, Hiroshi byl opravdu něco... před svou smrtí dokonce stihl i jmenovat svého nástupce. Nemůžu říct, že mě to překvapovalo. Nicméně aby tím nástupcem jmenoval někoho naprosto bez zkušeností, který navíc nemá absolutní ponětí o... prostě o všech záležitostech... V tom klukovy musel být nepochybně velký talent a také schopnosti, jež má nabízet dobrý vůdce, hlavně vůdce organizace jako je Reimei. Jedna věc mi ale vrtala hlavou. Kdo z mé třídy to asi mohl být? Jakožto učitel jsem samozřejmě znal všechny studenty v mé třídě, ovšem nikdo vhodný mě nenapadal. "Horoshiho nástupce? Obyčejný člověk? K tomu všemu student... Netuším, jestli si ze mě děláte legraci nebo to myslíte smrtelně vážně, Oisagawa-san... Sice jsem už dlouhou dobu nepoužíval své schopnosti, ale pořád na tom nejsem tak špatně, abych nepoznal, že v někom dřímá takový talent. Velice by mě zajímalo, kdo z mé třídy to asi může tak být." 

Problém je ten, že on o těch schopnostech ještě neví... Objasnil ti Oisagawa, který momentálně seděl na kolečkové židli nedaleko jeho stolu, na kterém měl nějaké plánky. Každopádně teprve po chvilce sis uvědomil, že v hangáru se kromě známých tváří nachází další desítka lidí, kteří něco stavěli uvnitř hangáru. Jelikož si již byl celkem znalý ve světě lidí, rozpoznával si v tom nějaký druh letadla.

Ken zatím frčel na svém skůtru ulicema. Zdálo se, že je dnes neobvykle vedro, mnoha normálním lidem se až dělalo špatně. Shinichiho reiatsu si necítil a co víc, ani žádné jiné reiatsu, což bylo v Karakuře dost neobvyklé.

Shinichi Manabu

Takže Hiroshi doufal v to, že z toho kluka vychováme jeho nástupce. A nakonec ten úkol padl na mě. Abych byl upřímný, nechtělo se mi do toho. Učit nějakého skrčka všechno od začátku... Kdoví jak dlouho to bude trvat. Nicméně... nakonec do toho asi stejně půjdu. V případě že budu souhlasit teď, ušetřím čas nám všem... stejně by mě do toho uvrtali i proti mé vůli. Všiml jsem si dalších lidí, které jsem neznal, pracovali na stavbě nějakého stroje... pravděpodobně z toho bude nějaké letadlo. Netušil jsem na co potřebuje Reimei letadlo... Ovšem raději jsem to neřešil... Když v tom má prsty Oisagawa může z toho vyjít nakonec věcička, jenž zlikviduje celé společenství duší... Je tady však také možnost, že to nemá s Reimei nic společného. "Takže... mým posláním je z toho nevědomého studenta vypěstovat dalšího nástupce?" Povzdechl jsem si a podíval se přitom do země pode mnou. Následně můj pohled směřoval na Oisagawu... "Říkal jste, že máte jeho popis... mohu ho znát?" 

Ken

Hnal se na mopedu na místo určení. Pro dnešek už toho měl akorát tak dost, jeho páce jej vlastně začínala přestávat bavit dávno. Cestou si všiml že necítí žádné reiatsu ve své blízkosti, což mu bylo divné, protože ještě před chvílí jich zde mimo Shinichiho, bylo šest nebo sedm. netušil jak velký byl rozsah jejích sil, rád by to zjistil, kdyby nemusel odejít do práce, kterou sice neměl rád, ale nějak se živit musel. Pokud nemohl najít on je, mohli by oni nalézt jeho. Ken přes to že byl v práci chtěl vědět co to bylo za maníky. Zvýšil své reiatsu na úroveň obyčejného člena, jako byli tamti tři a dále mířil se svou zásilkou na místo přední.

Popis samozřejmě dostaneš Shinichi. Řekl ti Oisagawa, který už ti předával papír se značnou řádkou vět. Buď opatrný, máme zprávy, že po něm asi ví o Gotei. Nedivil bych se, kdyby o něj měli zájem, každopádně ho přiveď sem. Varoval tě Oisagawa, který se vrátil ke stolu a začal mluvit k něco hodně nesrozumitelného k jeho posádce.

Mezitím Ken vyřídil zásilku a opět se vracel zpět do restaurace. Narozdíl od jeho první cesty cítil nějaká reiatsu na místě, kde předtím bojoval. Bylo zřejmé, že už tam dorazili shinigami a zjistili, že parta studentů je mrtvá.

Ken

Vrátil se do restaurace, cítil cestou reiatsu z místa, kde se nacházeli mrtví studenti, ale zpátky do restaurace prostě musel. Co nevidět by měl už končit tak snad do té doby ta nově příchozí skupina nezmizne. Nerad by přišel o možnost boje, i když s početní převahou.

Shinichi Manabu

Sebral jsem papír, jenž mi Oisagawa podal a proletěl ho rychle očima... Bylo tam hodně textu, takže si to přečtu až doma. Tam je větší klid a budu si to moct všechno pořádně promyslet. "Jde po něm i společenstvo duší? Asi to nakonec opravdu nebude jen tak obyčejný kluk..." Pomyslel jsem si, a pak si vzpomněl na to reiatsu, které jsem cítil, než jsem sem vyrazil. Bylo jich hodně, je tady možnost, že jsou to oni, kdo pro něj přišel. Pokud je to tak, musím jednat rychle... "Dobře... přivedu ho sem." Myslím, že jsem věděl vše, co jsem potřeboval. Možná se za tím skrývalo mnohem víc, ale prozatím to stačilo. Mým úkolem bylo přivést sem toho kluka a obeznámit ho, jak se věcí mají. Rozhodl jsem se, že ten úkol splním za každou cenu... pokud to bude znamenat znovu vytvoření Reimei... "Potřebujete ještě něco nebo můžu zase jít?" 

Shinichi -> Skupinka nejspíš od tebe již nic nepotřebovala a tak ti poděkovala a popřála hodně štěstí. Cestou k motorce si nakoukl do spisu a uvědomil si, že onoho chlapce možná opravdu znáš. Ve třídě byl nevýrazný a pravděpodobně šikanován. Vzhledem k tvým zvrhlým koutkům si tomu však nikdy nezabránil.

Ken -> Měl si štěstí a když si dorazil téměř dorazil k místu, kde si zavraždil studenty, uviděl si pětici členů v dlouhých bílých pláštích. Podle toho, jak si znal Gotei, jednalo se o vyšetřovací skupinu z deváté divize, která má každé vyšetřování na starost.

beru to tak že mu již skončila pracovní doba.

Ken

Přišel na místo pomalým krokem a pět se sníženým reiatsu. "C..co se tady stalo?" Začal na ně hrát a doufal že stopy jeho reiatsu z předtím už dávno zmizeli. Chtěl si s nimi pohrát. Byli to výzkumníci z devítky, ale mohli by v sobě mít nějaký ten potenciál co by Kena na hodinku zabavili. "Ucítil jsem zde vaše reiatsu a předtím jsem v této oblasti taky něco cítil."

Na kena se vznesla smršť zvýdavých pohledů. Nikdo nevěděl, kdo to je a co tu hledá. Podle reiatsu to byl shinigami, avšak kde měl nebyl ohlášený, že by v téhle oblasti působil. Identifikuj se! Vykřikl jeden ze skupinky, jehož vlasy připomínaly ovčí vlnu.

Shinichi mezitím odpočíval u čaje. Ve spisu byl popis chlapce, jež se pravděpodobně narodil někomu vznešenému, avšak z nějakého důvodu byl ukryt v reálném světě. Je pravděpodobné, že je zapečetěný, aby nemohl vydávat žádné reiatsu. Hiroshi na něj přišel, když získal důvěrná data z databanky Gotei 13. Jedná se o ztracené dítě, které by Gotei 13 chtělo získat.

Ken

"To kdybych věděl přátelé." Začal s ustaraným tónem. "Netuším ani jak dlouho tady jsem, kdo jsem, do jaké divize patřím. Absolutně jsem ztratil paměť. Jediné co vím že jsme sem byli posláni abychom, abychom .... vlastně ani to už si nepamatuji." Vložil do toho pár emocí a uronil jednu slzu, za což se skrytě styděl. Doufal v to že mu jeho lež uvěří. Během toho všeho začal kontrolovat reiatsu příchozích, chtěl zjistit kdo z nich je na tom nejlíp.

Zkontrolujte bingo knihu, jestli tam není někdo jemu podobný. Sykl chlápek, který byl velice dlouhý, kromě toho, jeho čelo zdobila velká jizva na pravém oku. Jeho dlouhé vlasy mu dodávaly podobu opravdu dlouhého člověka. Jeden z členů vytáhl z kapsy velmi malou příručku, v které začal hledat.

Ken

S něčím podobným počítal a v tuto chvíli mohl jen doufat že v řadách těch bláznů bude někdo jemu podobný, snad si nevšimnou heterochromie, která by ho prozradila, těžko to bude někdo s takovouhle vadou. Každopádně byl připraven na nejhorší.

Zamtím co se prohledávala bingo kniha, si tě chlápek s dlouhými vlasy pečlivě prohlížel, až se nakonec rozhodl. Pokud si ztratil paměť, pak odevzdej svojí zanpakuto a my tě odvedeme zpátky do Soul Society. Vydedukoval nejbezpečnější způsob, který by neměl nikomu ublížit.

Ken


Pomalu se vydal k tomu dlouhovlasému týpkovi.
"Přesně takhle bych postupoval taky." Pronesl když byl na vdálenost cca jednoho metru od něj, vytáhl jednu ze zbraní připnutou na boku a začal si odepínat druho, tedy mělo to tak vypadat. Tu první vytáhl cedl sek pomezi nohy směrem na nohu, když již byl ve velmi krátké vzdálenosti. Reiatsu držel pořád na úrovní člena. Po seu se vzdálil shupem a oběil se opodál v bojové pozici se třemi katanami.

Ken -> Muž, který byl nejspíš mluvčí nebo velitel skupiny, vyjekl bolestí, protože nečekal, že bys zaútočil. Díval se na tebe nejdřív nechápavě, potom s hněvem.
"Hej, co to děláš, idiote?" vykřikl na tebe jeden ze skupiny, který hned přiskočil podepřít toho vysokého. Ale ten ho jenom odstrčil.
"Tos posral, chlapečku," zavrčel a vytáhl svou katanu. Podíval se na svou nohu, který krvácela, a pak zpátky na tebe. To bylo znamení pro ty další čtyři, kteří taky tasili. Dva z nich se na tebe hned vrhli, jeden zleva, jeden zprava.

Shinichi -> Nakonec jsi usoudil, že je úterý, takže další den škola bude. Taky sis vzpomněl, že bys měl na zítra opravit písemky pro dvě třídy a vymyslet test pro třetí.

Ken

Já nechtěl Řekl tichým hlasem. Tedy jeho hodné já řeklo. "Drž hubu idiote." Následovala další věta, tentokrát vyřčena tím Kenem, který zaútočil na shinigamiho. tasil další dvě katany po tom co všichni kolem učinili to stejné. Počkal si než budou ti dva co na něj útočili z boku v dostatečné blízkosti a odrazil se od reiatsu stlačeným pod chodidly, každou rukou vedl sek směrem vzhůru přes těla těch dvou.

Ken -> Dva shinigami se bránili, jak uměli. Nebyli to zrovna bojoví géniové, ale svými katanami dokázali vykrýt sek. Zatímco tě zaměstnávali, jejich vůdce nehodlal ztrácet čas. Velkou rychlostí se přemístil těsně před tebe a bodl směrem na tvou hruď.

Shinichi -> Zjistil jsi, že ti došel čaj. Bylo to strašné!

Ken

Byla s nimi opravdu zábava, obzvláště s tím co se odhodlal k útoku. Ken na nic nečekal a nadskočil na čepel jeho katany jako když skáčete v těláku přes tu kládu na dvou kůlech a pokusil se jej seknout katanou v ústech. Pořád u toho ale měl ten pocit jako každý student při skoku do výšky "Ať dopadnu na to měkké, měkké prosím."

Shinichi Manabu

Dokončoval jsem poslední test studenta a z některých odpovědí na otázky jsem opravdu nemohl, dost mě pobavily. No, ale nemůžu říct, že by to zkazili úplně všichni... A to se mi velmi nelíbilo. Je zábavné dívat se na některé studenty, když dostanou špatnou známku... ten jejích výraz... nejlepší je, když se někomu kvůli tomu chce brečet. Jednou se mi to ve třídě stalo a další dva dny jsem se nemohl přestat šklebit a smát jakmile jsem spatřil obličej oné dívky. Popadl jsem do ruky hrnek a chtěl se napít, ale... jediné co jsem pozřel, byl vzduch. Je čas dojít pro další várku. Vstal jsem a šel do kuchyně. "Prázdná, prázdná..." Otevřel jsem dvířka skříňky, kde by se měl nacházet další čaj, ale to co jsem tam uviděl, bylo nepopsatelně strašné. Jedna z mých nejhorších nočních můr... Došel čaj! Žádný jsem neměl, co teď dělat? Při pohledu na prázdné místo, kde vždy hezký stával můj čaj, jsem na chvíli zamrzl z toho šoku. Nicméně, teď nebyl čas na paniku... musel jsem doplnit zásoby. Šel jsem se rychle převléct, jelikož jsem na sobě měl jen trenky a poté sebral peněženku a klíčky od motorky. Vyběhl jsem z domu, přišel k motorce, nasedl, nastartoval, a pak jel do mého oblíbeného obchodu, kde prodávali skvělý čaj... Bylo to celkem daleko, ale stálo to za to.

Ken -> Ten dlouhý se na poslední chvíli musel uhnout, takže tě ani pořádně nebodl. Jeden z těch, kteří na tebe útočili ze stran, se nechal odrazit, ale druhý, ten co šel zleva, jen zablokoval tvůj útok, a potom tě kopl vší silou tam, kam dosáhl, takže někam do těla, čímž tě mohl odstrčit nebo narušit tvou rovnováhu. Mezitím už se k boji připravili i další dva, kteří tě shunpem obešli a teď se k tobě blížili zezadu, přestože zatím nebyli dost blízko, aby zaútočili.

Shinichi -> Tvůj černý den ale pokračoval. Bylo už trochu pozdě, takže v obchodě s nejlepším čajem už bylo zavřeno! Otevřeno měli už jen ve velkých obchoďácích, kde prodávali samé napytlíkované hnusy, kterých se milovník pravého čaje nedotkne ani klackem.

Ken

Shinigami, který ho kopl mu způsobil ohromnou bolest, což bylo působivé. Tamten uhnul no a teď se na něj všichni vrhly. Ken se bavil, byl jako posedlí. Začal se smát, hnusně a provokativně. Bylo na čase jim ukázat s kým mají tu čest a udělal něco co dělával málokdy. Sundal si masku omezující jeho reiatsu a vypustil ohromnou dávku do okolí. Jen tak tam stál ve sloupu reiatsu. Pořád se smál tím hnusným smíchem. Chtěl je zabít, hned, všechny, způsobit jim mnoho sečných ran a pak některého z nich polomrtvého přenechat Shinichimu.