Karakura

Shinichi je mimo momentálně, dokud nezačne psát, tak ho budu zahrnovat do svých postů :-) jen tak skromně..bez přímé řeči..

Zekke

Vyslechl jsem si popis té Shinigami a trochu se zamyslel. Překvapila mě slova, že tady nejspíše mám kontakty. Ironické, když jsem se tu před pár hodinami objevil. Yuri se k nim otočila zády, a vybídla nás k odchodu. Byl jsem rád, že ten druhý Shinigami zmizel, hned jsem se cítil klidnější. Nechtěl bych vidět, jak by ten svůj vztek využil v souboji. "Jistě, to je vše? Váš přítel zmizel dříve, než jsme si řekli nějaké místo setkání nebo tak, když jí jeden z nás najde, jak další poznají, že už má přestat hledat? Já nepoužívám žádnou komunikaci a na velkou dálku vás nevystopuju, už kvůli reiatsu těch hollow u trhliny, je jich tu hodně. No, to nevadí, nějak se prostě asi najdeme." Pronesl jsem k tomu Shinigamimu a ještě dodal Yuri. "Jasně, jdeme. Veď mě, určitě to tu znáš lépe než já." Pak jsem se s usměvavou tváři otočil a vydal se spolu s Kittem určeným směrem. Schválně pomalu, kdyby chtěl Shinigami ještě něco dodat.

Nobu -> Žena odešla, na rozhovor ti tam zbyl jenom ten blonďatý chlápek. "Hm. Ti shinigami, cos viděl, jsme možná byli my dva," prohlásil. "A ta věc za městem se nás netýká..." Když to vyslovil, poznal jsi na jeho hlase, že to je něco, co mu někdo řekl a on to opakuje, ale není o tom sám úplně přesvědčený. Také dál nic neříkal, jako by sám přemýšlel, jestli se ho to opravdu netýká...

Akio -> Pokud ses vzdálil kus od trhliny, zdálo se ti, že cítíš reiatsu Baru. A nejen to... ale tím druhým sis nebyl vůbec jistý, i když ti to na chvíli rozbušilo srdce. Ne, ale to bylo nemožné... Velice nejistá stopa tě vedla kamsi do srdce města.

Yuri -> Zamyslela ses, kde začít hledat. Jediné, co jsi v tomhle městě znala a co mělo nějakou spojitost s shinigami byli Reimei. Nevěděla jsi přesně proč, ale instinkt ti říkal, abys zamířila do míst, která jsi už dlouho nenavštívila... do kopců za město. Ne že by se ti tam chtělo. Něco ti říkalo, že tam byl mohla onu nezvěstnou najít... ale taky že tam nejspíš nebude sama. To se ti samozřejmě nelíbilo... ale musela ses rozhodnout, jít či nejít?

Razaki -> Vydal ses směrem, který ti byl určen. Zavedl tě na celkem pěkné místo, takovou pěknou loučku za městem s výhledem na rojeníčko hollowů... Po chvíli ti ale přišlo něco divné. A po další chvíli sis tímm byl jistý. Kousek od tebe ve křoví byli nějací lidé. Tedy, jedno z toho byl člověk. To druhé... tím sis nebyl tak úplně jistý. Bylo to velice podivné reiatsu. Něčím se podobalo Kokuchouovi, něčím zase ne. Mohlo tě to celkem dost zmást.

Daichi -> Najednou se kousek od vás vynořilo stvoření... byl to muž! Podivný muž, měl na sobě černé odění, právě jako ta žena, co jsi viděl dnes v nemocnici. Nejspíš si vás všiml.
(Nevím, jestli Shizuka napíše, tak kdyžtak tohle zrušíme, pokud bude moc zaměstnaný maturitou a nekoukne se sem :-))

Akio

Když se vzdálil dostatečně daleko od trhliny měl najednou pocit, že cítí reiatsu Baru. Co více měl pocit že cítí i něčí, ale ne...to tady nemohlo být...Přesto že se mu to celé zdálo divné se rozhodl, že půjde oním směrem. Cítit reiatsu Baru a dávno mrtvého muže je stále lepší než necítit žádné. Vydal se tedy do centra města a snažil se vnímat co nejvíce ona reiatsu.

Izumi Razaki

Nějakej divnej týpek mi byl zcela ukradenej. Měl jsem hledat Baru, ne se zabývat kdejakým pošukem, který vydával reiatsu. Samozřejě jsem zůstával ostražitý, připraven ho rozdvanáctit kdyby měl agresivní pohnutky, ale prozatím jsem musel hledat... pokračoval jsem tedy stále dál, snažil se zachytit byť nejmenší vlákno reiatsu Baru...

Yuri Furukawa

Ještě než vyrazíme na cestu, přistoupím ke svému gigai a hodím si ho na záda. Sice mě to dost zpomalí, ale aspoň mi budou stíhat ti dva. Třeba budu mít příležitost se toho závaží někde po cestě zbavit. Vydám se do centra města. Nemám nejmenší tušení, kde začít hledat a chvíli nad touto otázkou dumám. Pak mě však napadne se zajít podívat tam za město. Do míst, na které nemám příliš pěkné vzpomínky. Něco mi říkalo, že bych tam měla jít. Bylo tu však také něco, co mi říkalo, ať tam radši nelezu. Jenže co když tam ta shinigami opravdu je? Příliš se nerozmýšlím a nakonec se přeci jen vydám na místo, kam mě to táhne. Ohlédnu se za sebe, zda tempu, které jsem nasadila, mí dva společníci stačí a pokračuji dále. V očích mám stále trochu vlhké od slz, které se snažily dostat na mou tvář. Hlavou se mi neustále honí vše, co ti dva shinigami řekli.

Zekke

Zmizel i ten druhý Shinigami a Yuri si sebrala odemne zpátky svůj gigai. Pak jsme se konečně mohli vydat hledat tu nezvěstnou Shinigami. Ne že by se mi nějak extra chtělo, ale slíbil jsem něco a hodlal jsem to dodržet. Zamířili jsme si to tedy kamsi do centra města. Tam jsme se zastavili, Yuri nejspíše o něčem přemýšlela, neprohodila ani slovo, prostě se vydala zase úplně jiným směrem. Ale zdálo se že už na něco přišla. Nevěděl jsem sice na co, ale zjevně váhala nad tím směrem, kde jsme se vydali nyní. "Pojď Kitte,.. Sleduj okolí a soustřeď se na ochranu, kdyby náhodou, já tě vezmu na záda a budu se soustředit na běh.." Pověděl jsem mu a vzal si ho na záda, on se svými smysli mohl svou ostražitostí sledovat okolí a případně nějak zasáhnout. Jakmile naskočil, tak jsem se vydal během opět za Yuri.

Akio -> Stopa tě zavedla k podivnému podniku. Vypadalo to jako bar nebo možná hospoda. Nadepsáno to bylo Big Ben. Dovnitř jsi pořádně neviděl, protože skleněná tabule, která hleděla do ulice, byla hrozně špinavá. Viděl jsi tam ale světlo, jako z petrolejky, možná ze svíčky. Vypadalo to, že Baru tam už není, ale byl sis jistý, že tam před tím nějakou dobu pobyla.

Razaki -> Nevšímal sis tedy nějakých děcek ve křoví a dál ostře sledoval okolí. S vycítěním reiatsu jsi na tom byl dobře, takže ti neušlo to, co cítil i Akio. Všiml sis, že on už se tím směrem vydal. Opravdu jsi tam cítil nedávnou přítomnost podkapitánky 13. divize, aspoň sis to myslel. Nemělo nejspíš smysl chodit někam jinam, když jste měli cíl na dosah... pokud sis nechtěl očíhnout ty hollowy, na které jsi měl právě celkem dobrý výhled a mohl bys z nich možná něco vypozorovat.

Yuri, Zekke -> Po nějaké době jste se rychlým tempem dostali přes celé město do opuštěných kopců za ním. Nevěděli jste však úplně přesně, kam jít. Yuri to zas tolikrát nebyla, aby našla cestu bez problémů i v noci, navíc naposledy sem zavítala už docela dávno... Bez pořádného soustředění jste necítili žádné reiatsu stopy, které by vám mohly pomoct. V podstatě jste se ocitli bezradně ve tmě, sami. Tedy... ne až tak sami. Právě se k vám po cestě blížil nějaký muž venčící nějakého ratlíka. Samozřejmě vás nemohl vidět... ale levitující, nehybné tělo - gigai - by ho mohlo zneklidnit, pokud si ho všimne.

Akio

Dorazil až k nějakému zapadlému podniku jménem Big Ben. Když nahlédl přes špinavé okno dovnitř, moc toho neviděl, byl si však jistý, že Baru už zde není. Ale byla tu! Pomyslel si. Jistě tam bude někdo, kdo mi řekne, kde může být. Rozhodne se tedy jít dovnitř a tak uchopí kliku a otevře dveře směrem k sobě. Pak se ozve hlasité křup a dveře i s klikou zůstanou v Akiově ruce. Na přední straně dveří bylo velkými písmeny napsáno - TLAČTE - Akio v návalu napětí použil víc síly a prostě je vytrhl z pantů. Položí je tedy stranou a přejde přímo k někomu, kdo vypadá že tady pracuje. Ty dveře mě mrzí...každopádně...hledám tady ženu...Rudé vlasy, zelené oči, je mi asi po prsa...vím, že tady byla, takže mluvte... Koukne na toho někoho krpet výhružně.

Izumi Razaki

Bylo tu příliš mnoho hollow na to, abych mohl teď účinně a rychle zakročit. Teď bylo hlavní najít Baru, okolní věci byli pro tuto chvíli zanedbatelný. Vydal jsem se tedy rychlým krokem směrem, ze kterého jsem cítil přítomnost podkapitánky. Snad bude v pořádku, cítil jsem nepříjemnou vinu za to, že skončila tady. Možná, kdybych tak nespěchal pryč z Hueco Mundo, dostala by se domů v pořádku...

Akio -> Uvnitř jsi našel dva muže, jeden z nich byl obzvláště mladý a byl to člověk, i když jeho reiatsu bylo na člověka velice vysoké. Te druhý byl shinigami v gigaii. První měl dlouhé tmavé vlasy, druhý byl blonďák jako vystřižený z módního časopisu, tedy aspoň jeho hlava, tělo bylo oblečeno už méně módně. Právě blonďák se na tebe podíval. Ty dveře radši nekomentoval, jelikož mnohem větším problémem jsi pro něj asi byl ty. Vypadal, že se strašně lekl, a když tě uviděl, viděl jsi, že je vyplašený. Možná že tě i poznal. Trochu se uklidnil, když jsi řekl, že někoho hledáš.
"Ano, ta tady byla," přikývl po chvíli, kterou potřeboval na to, aby jeho hlas zněl vyrovnaně. "Smím... smím vědět..." ALe nedokončil, asi usoudil, že bude bezpečnější se moc neptat.

Razaki -> Stopa tě zavedla k podniku jménem Big Ben. Uvnitř se svítilo a slyšel jsi hlasy, tedy hlavně Akiův. Přes výlohu moc vidět nebylo, byla špinavá, ale to moc nevadilo, jelikož někdo vyrazil dveře z pantů a zela po nich ve zdi díra, kterou jsi viděl docela dobře. Byl tam Akio, nějaký blonďák a taky tmavovlasý lidský mladík neurčitého zařazení.

Izumi Razaki

Vyražené dveře se zdály být dobrým znamením, to mohlo ukazovat na Baru... ale pode dveřmi nebylo dost místa, a mohl je dost dobře vykopnout Akio. Rozhodl jsem se zatím zůstat v záloze, nenápadně, kdyby došlo k něčemu, při čemu by se mohla záloha hodit... dramatický vstup na scénu... ale jedině oknem, dveřmi to už nešlo...

Yuri Furukawa

Konečně jsme se dostali tam, kam mě můj instinkt vedl. Jenže... co teď? Rozhlédnu se po okolí. V té tmě tu všechno vypadá úplně jinak, než jak to vypadalo, když jsem tu byla naposled. Necítím ani žádné reiatsu. Zdá se, že tu v okolí nejspíše ani nikdo není. A pokud ano, umí se dobře schovat. Po chvíli se všimnu, že tu nejsme sami. Chvíli trvá, než mi dojde, že on nás sice nevidí, ale mé gigai vidět jde. Plácnu se do čela. Takhle jsem vážně šla přes celé město?! Přiskočím k nejbližšímu křoví a schovám tělo do něj. Snad si ho ten muž nevšimne!

Akio

Uvnitř uviděl dva muže. Jeden byl člověk, i když s vyšším reiatsu, než bylo obvyklé. Druhý byl Ken. Ken se ho ovšem docela bál což bylo dobře. Bylo lepší budit strach a pak ukázat dobrou stránku, než budit legraci a pak dokazovat sílu. Přešel blíž k blonďákovi a zatvářil se zlověstně. Také použil hřmotnější hlas aby demontroval jak zlý je. Musím ji najít! Řeknimi kam šla, nebo mě tam zaveď a já ti na oplátku neudělám nic zlého... Položí si ruku na zanpakuto. A dokonce ti i dovolím se zeptat... Koukne na něj.

Daichi

Strašně moc jsem se lekl. Protože jsem ucítil, jakoby někdo přicházel. No aby ne. Kousek od nás se objevila postava. Byl to muž a měl stejné oblečení, jako ta žena z nemocnice. To oblečení... řekl jsem nahlas a s udiveným pohledem jsem se koukal na onoho muže. Cítil jsem se divně. Nakonec zamířil svůj pohled na nás. A sakra. Co ted? Co když nás rozseká? Matsu-chan měli bychom jít. řekl jsem ji, ona začínala taky pomalu něco vidět a nevěděl jsem co jiného dělat než utíkat. Co se teď bude dít?

Yuri -> Naštěstí se všechno povedlo, i když pejskař trochu zrychlil, když šel kolem vás, jako by cítil něco, co ho trochu děsilo. Pak jste pokračovali v cestě. Nějakým zázrakem jsi ve tmě šla tím správným směrem a zanedlouho se před vámi proti obloze rýsoval temný krov nějakého domu.
(pokračujte v Hiroshiho statku, pokud tam jdete)

Akio -> "Šli do kopců!" odpověděl ti onen Ken. Zněl celkem klidně, asi to nebyl člověk, kterého bys snadno vystrašil, i když výhrůžka od tebe určitě nebyla pro začátečníky. "Ten muž, co byl s ní, si chtěl nechat vyrobil gigai, Pao Ruei ho tedy vzala k naší výrobně," dodal. Zdál se ti upřímný.

Daichi -> Naštěstí ten muž si vás nevšímal a dál si šel svou cestou směrem k městu.

Všichni -> Najednou jste si všichni uvědomili zvláštní věc. Kdo viděl trhlinu, všiml si, že je o mnoho menší, než byla. Kdo ji neviděl, tak aspoň cítil, že pocit v okolí je mnohem lepší, než býval. Mohli jste pozorovat, jak se trhlina stále zmenšuje a zmenšuje stejně jako to, že se všechny vaše smysly a schopnosti vracely pomalu do normálu. Pokud by Akio chtěl, mohl teď už stopovat Baru podle reiatsu, pokud něco její přítomnost nekrylo.

Daichi

Jakmile muž šel dál a nevšímal si nás oddychl jsem si. Myslím, že jsme toho viděli už dost. Měli by jsme jít domů. řekl jsem Matsu-chan a pomalu jsme se vydávali na cestu. Po cestě jsem se stále otáčel. Ta díra se zmenšuje. Jakoby se zavírala. řekl jsem si pro sebe a pokračoval cestou domů.

Nobu
"Další Shinigami?Co když nebude jako ta ženská.."Říkal si v duchu,ěl strach že by se mu mohlo něco stát.Podívá se na onoho muže."Vy všichni ady přítomní jste Shinigami?"zeptal se ho a pak čekal na jeho odpověď.Také mu přišlo zvvláštní když mu řekl že se jich tam ta věc netýká,možná je to pro Shinigami každodenní aktivita ale to asi těžko

Daichi -> Matsu-chan chvíli zaváhala, ale potom tě poslechla. Vypadalo to, že bylo po podívané... i když ty věci, ty věci ta pořád byly! Ale možná se jí to jen zdálo... byla přece jen hodně unavená... a také... Vzpomněla si na to, co se stalo. Už ji nějaké UFO nezajímalo. Na tváři se jí zase usadil smutný výraz a ona jen šla za tebou se sklopenou hlavou.

Akio

Nakrčí obočí. Do hor říkáš?! Popojde stranou, pak se zarazí. Muže?! Jakého muže? Jak vypadal?! Akio měl podivnou předtuchu...to reiatsu, ten muž,...mohl to být...ale to nebylo možné...Mizuki byl mrtvý! Pak Akio pocítil, že vliv trhliny zmizel a on tak mohl používat všechny svoje schopnosti bez obtíží a také stopovat Baru podle reiatsu! Srdce mu zběsile bušilo...byl tak blízko, přesto ještě čekal, co mu řekne ken.

Izumi Razaki

Já jsem nečekal. Jakmile jsem ucítil reiatsu Baru, tak jsem vyrazil napřed. Dělo se tu něco MOC divného. Trhlina se otevírala a zavírala jak se jí chtěla, pak ti divní ne-shinigami, příliš mnoho hollow... zůstával jsem obezřetný. Ale pořád mě trápilo, že je tu Baru kvůli mě, hodlal jsem jí tedy dostat domů

Akio -> "Jako smrt," sdělil ti své dojmy z onoho muže blonďák. "No... měl černé dlouhé vlasy a nevypadal moc zdravě..." doplnil potom pár detailů s pokrčením ramen.

Razaki -> Cítil jsi chabou stopu vedoucí opravdu kamsi za město. Ale reiatsu Baru jako takové jsi necítil, což bylo zvláštní... Každopádně to málo, co zůstalo, zatím postačovalo a ty jsi ji mohl stopovat.

Akio

Překvapeně se zadíval. Jako smrt? Černé vlasy? Víc už ken neslyšel, jen lokálem zavál silný poryv větru a zvuk řinčícího skla, když Akio odshunpoval výlohou. Shunpoval obří rychlostí do hor.

Razaki

Trhlina už mě neotravovala, tak jsem mohl zrychlit. Rapidně. Velice rychle jsem se vydal po stopách Baru. Rychle, ale ne zbrkle. Udržoval jsem si ostražitost, připraven tasit během vteřiny. Opravdu nerad bych ukončil svůj život ve světě lidí.

Všimli jste si, že vaše nová Reimei přítelkyně se vydala touhle cestou taky. Že by snad věděla víc, než vám řekla? Nezbylo než se jí zeptat. Cesta vás vedla dál, do tmy, do kopců...
(pokračujte v Hiroshiho statku)

Daichi

Spatřil jsem na tváři Matsu-chan smutný výraz. Nevěděl jsem co mám udělat. Přistoupil jsem k ní blíž a pomalu ji dal ruku přes rameno. Chtěl jsem, aby věděla, že není sama, že sestřička sní bude navždy. Došli jsme ke mě domů celí unavení. Uložil jsem Matsu-chan, aby konečně usnula a zapomněla na tento smutný den. I když nesmí na něj zapomenout úplně. Na sestřičku si musí vždy vzpomenout. Byl to dnes zajímavý a smutný den. řekl jsem si v duchu a koukal jsem na se z okna ven a seděl na židli. Dnes se stali divné věci. dořekl jsem a zývl jsem. Poté jsem už jen na té židli usnul.