Karakura

Nobu -> "Hej, co ty tady?!" houkl na tebe z lokálu trochu nazlobeně ženský hlas, který už jsi znal. Ve stejnou chvíli se ti u ramene objevil hrozivý, velký tvar svalnatého, blonďatého muže, kterého jsi ještě neviděl. Nic neříkal, ale jeho postoj tak trochu naznačoval, že nejsi pozván.

Žena z Reimei

Když dovnitř vpadl jen tak ten fešný Quincy, zamračila se a hned na něj křikla. Ale vypadalo to, že její kolega už to má na háku, tak se otočila zpět k jejich shinigami hostům.
"Fajn, nic jiného bych stejně ani nemohla chtít. Jen ještě jedna věc... doufám, že naši adresu si tak nějak necháte pro sebe. Budu počítat s tím, že ne, ale byli byste hodný. Celkem se nám tady líbí a neradi bysme, aby nám sem napochodovali nějací zabijáci, chápete... No, pojďte se mnou." Žena se zvedla. Ještě to však vypadalo, že čeká, jak to dopadne s Nobuem.

Yuri, Akio -> Postupně jste se dostali do takové vzdálenosti, že si Yuri mohla být jistá, že ten neznámý shinigami je kapitán. Akio také už poměrně s jistotou tušil, že shinigami, který mu běží vstříc, není Baru.

Yuri Furukawa

Někdo se ke mně začal přibližovat. Shinigami. Mé kroky trochu znejistí a má rychlost, kterou jsem se až doposud pohybovala, klesne natolik, že by se mnou srovnal krok kterýkoliv člověk, dokonce i Zekke a Kittier. Shinigami se mi přiblíží natolik, že v něm poznám kapitána. Jedním pohybem se zastavím a upřeným pohledem se na něj zadívám. Nejspíše vypadám trochu vystrašeně a zmateně. Nečekala jsem, že bych se tu mohla někde potkat zrovna s kapitánem. Teď už se tomu však nevyhnu. I kdybych se rozhodla vzít nohy na ramena, pokud by chtěl, neměl by problém s tím mě dohonit. A tak mi nezbývá nic jiného, než nasadit zpět svou kamennou tvář a jít osobě naproti.

Zekke

Než mi stačil Kitt dopovědět, tak jsme přibíhali blíže a blíže k Yuri. "Co se děje? Cítím jako by se její reiatsu přestalo rychle pohybovat? Už jí ta osoba dostala? Ne, pořád se hýbe, kam to jde? Přibližují se.! Co to dělá doprčic!" Pomyslel jsem si a už jsem viděl před sebou Yuri na levé straně, která šla s kamenným výrazem a na pravé straně v krátké dálce nějakého shinigamiho s opravdu vysokým reiatsu. Uprostřed, mezi nimi, jsem se spolu s Kittem zastavil a rozdýchával běh. Gigai jsem měl stále v náručí. Beze slov jsem koukal střídavě pohledem na Yuri a toho druhého. Docela zmateně..

Mizuki

Se jen zvědavě otočí, když dorazí nějaký Qunci, kterého hned začne řešit jeden z Reimei. On se však prátí k ženě. Myslím, že to půjde...můžu poupravit pravdu, ale lhát nebudu....má zanpakuto nemá ráda lži...a...dává to jasně najevo... Usměje se a vstane. Pak počká na Baru a společně se vydá za reimeiačkou.

Akio

Blížil se k onomu někomu a teď už věděl, že je to shinigami na 100% a že to není Baru. Neznal ji, ale taky nemohl znát v Seireitei každého, nicméně to mohla být stále Reimei. A aby toho nebylo málo, objevil se mezi nimi hollow, ne dva hollowové a jedno tělo...když se na něj blíže zahleděl uviděl, že je to ona Shinigami, šlo nejspíš o gigai. Doufal, že nebudou chtít bojovat ona ta trhlina dosti rušila shinigami schopnosti, i když Akio nebyl tak úplně shinigami, že ano...a právě tu část jeho duše trhlina posilovala, což mu přidělávalo další vrásky. Každopádně pohlédl na ženu a promluvil. Jaké je vaše jméno a divize?! Nebo snad patříte k Reimei?! Hlas byl neutrálního zabarvení.

Izumi Razaki

Následoval jsem kapitána, pravda, celkem zostra, asi jsem v poslední době moc netrénoval. Když oslovil cizí shinigami, tak jsem se vynořil kousek za ní. Narozdíl od kapitána jsem se vůbec nebránil myšlence rozsekat pár hollow, trhlina mi zase takové vrásky nedělala, Henry byl bezpečně pod zámkem a od doby, co jsme trhlinou sám prošel jsem si věřil, že jsem proti ní mnohem odolnější...

Yuri Furukawa

Pohlédnu na kapitána a chvíli přemýšlím nad tím, jak odpovím na jeho otázku. Mé jméno je Furukawa Yuri. Na chvíli se odmlčím a můj kamenný výraz odpadne. Mohla bych zalhat a říct, že patřím k nějaké divizi. Ve lhaní však nejsem moc dobrá. Stačil by jeden přeřek a kdo ví, jak by to mohlo dopadnout. Již nějakou dobu nepatřím ani k jedné z těchto organizaci. Dodám po chvíli a čekám na reakci tohoto kapitána. Teprve teď si uvědomí přítomnost někoho dalšího. Otočím se směrem k Zekkemu a Kittierovi. Co ti tu ksakru dělají?! Poté pohlédnu zpět na kapitána. Můžeme jen všichni tři doufat, že nebude chtít bojovat. Obzvlášť jsem měla strach o to, zda se náhodou nerozhodne zaútočit na Zekkeho a Kittiera, nerada bych se stavěla do cesty takhle silnému shinigami.

Žena z Reimei

chvíli čekala, ale vypadalo to, že ta záležitost s Nobuem bude na delší dobu. Bez dalších řečí tedy vyrazila ven. Neřekla ani slovo o tom, kam Baru a Mizukiho vede. Mířila někam skrz Karakuru... na druhou stranu, než byla trhlina a všechny další potíže.

Akio

Koukne na ženu s přemýšlejícím výrazem. Tak Yori Furukava...ani jedna z těchto organizací...ale to se dalo čekat, že po pádu Reimei se k ní shinigami dobrovolně hlásit nebudou...ale to teď stranou... Řekl zcela vážně a popojde blíže. Hledám zde ženu...shinigami...asi takhle vysoká... Ukáže si někam k prsům. Zelené oči...podkapitánský znak mojí divize...jistě víte jak to vypadá... Popojde ještě blíže. Rád bych se vyhl boji, protože najít ji, je pro mě prioritou, ale bude li to nutné, sáhnu k síle... Řekne zcela suše a jasně.

Mizuki

Společnš s Baru vyšel z lokálu za ženou a zamířili někam od trhliny. Mizuki byl plný radosti z vidiny bot a také z toho, že by to mělo být lepší. S gigaiem by se dokázal rychle vzpamatovat ze svých útrap a nejspíš i aktivovat shikai. Bez něj si připadal jako nahý v trní a jeho zanpakuto to věděla.

Zekke

Celou dobu ze mne kapal pot. Byl jsem strašně nervózní v přítomnosti někoho, kdo je schopný bojovat. Shinigami jsou na boj cvičeni, dokonce na zabíjení hollow, doslova jsem očekával že sáhne po zanpakutou a pokusí se mě zprovoznit ze světa. Měl jsem strach, byl jsem zbabělý. Koukal jsem jen tak do země s rukou stlačenou v pěst. Kapitán se pomalu blížil k Yuri a řekl jí něco o další Shinigami. Byl jsem zbabělec, až moc velký, ale byla věc na které mi záleželo více než na mém životě. Byli to přátelé, nemohl jsem dopustit aby se Kittovi nebo Yuri něco stalo. Nicméně.. nechtěl jsem ani bojovat, takže jsem se rozhodl to vyřešit mírumilovně. S plným odhodláním jsem se vmísil mezi kapitána a postavil se před Yuri. "Neví kde je, pokud je to vaší hlavní prioritou tak jděte.." Pronesl jsem ke kapitánovi a polkl strachem. "Ale možná bychom vám jí pomohli najít.. za předpokladu.." Měl jsem v plánu takovou lest, která by mohla pomoci Yuri s jejím problémem. "že se přimluvíte u velení Gotei 13 za Yuri, aby se mohla vrátit.. nemohla za to s tou organizací, věřte mi, vím to.." Pověděl jsem mu a sklopil hlavu mírně dolů, přičemž jsem doufal že nějak přikývne nebo tak něco.

Daichi

Udiveně jsem hleděl na netvory kousek od nás. Matsu-chan, pojď tu. Schovej se. řekl jsem a schoval jsem se sní za strom se křovím. Vypadají, jako její sestra když se změnila. Ale proč umírají a nebo co tu dělají?! Neměla by se tu objevit zase ta žena? říkal jsem si v duchu. Napadalo mě spoustu dalších otázek, ale na ně mi nikdo nezodpoví. Pořád jsem sledoval co se tam děje.

Razaki

Posadil jsem se jen pár metrů od kapitána. Zcela viditelně. Navíc jsem se netvářil právě přátelsky, možnost, že by ta žena patřila k Reimei mě doháněla k zuřivosti, zvláště pak když jsem si vzpomněl na to, kolik shinigami padlo, kvůli nim. Také na to, jak mnoho mých přátel bylo zraněné... rozhodně to ve mě nevyvolávalo přátelské emoce...

Yuri Furukawa

Teprve teď si všimnu, že tu není sám a má sebou společnost. Netváříse zrovna moc přátelsky, ale to já momentálně také ne. Nějak přejdu to, že mi onen kapitán trochu zkomolil jméno. Ale ten zbytek jen tak přejít nejde. Nikdy jsem si nepřipadala jako jedna z nich. A když mě někdo hází do jednoho pytle s nimi, dokáže mě to vždy pořádně vytočit a zároveň mi to ubližuje, i když si vlastně za to všechno můžu sama. Bylo na mě vidět, že to ve mě vře. Nevíte, jak to bylo, tak mě neházejte do jednoho pytle s nimi! Nikdy... NIKDY bych se k nich nepřidala, kdybych věděla, co jsou zač a kdybych k tomu neměla důvod. Ale to někdo jako vy nemůže pochopit. Nebýt Zekkeho, který se vmísí do našeho rozhovoru, nejspíše bych mu při nejlepší vrazila pěstí mezi oči. Nechci však, aby se do toho moc míchal, ale zastavit ho již nestihnu. A pak řekne něco, co mi vyrazí dech. Chvíli jen stojím a nevěřícně koukám s pootevřenou pusou. Pak ho popadnu za paži a stočím tak, aby stál čelem ke mě. Víš vůbec, co tu říkáš?! Ty si myslíš, že ho něco takového bude zajímat?! I když po něm skoro řvu, stále mám očí ten výraz překvapení. Po tom, co skončím se svým proslovem, sklopím hlavu k zemi a pustím ho. Po chvíli pohlédnu zase na kapitána. Jak již řekl on, neviděla jsem ji. Na chvíli se odmlčím. Ještě se trochu vzpamatovávám z toho, co řekl Zekke. Nemám důvod s vámi bojovat. Ledaže byste snad tasili zanpakuto první, ale jak se zdá, máte důležitější věci na práci. Je však pravda, že dle výrazu toho druhého bych mohla usoudit, že by se do boje i pustit mohl. Obejdu kapitána a pomalými kroky se vydám vpřed. Nevidím důvod se s nimi dál bavit a nechci jim dávat důvod k tomu, aby s námi bojovali.

Akio

Chytí odcházející Yuri a přitáhne ji opět před sebe. Udělal to opatrně avšak s notnou dávkou síly. Možná jí tak i zachránil život, protože Razaki nebyl z těch kdo by se z někým mazlil a vůči Reimei choval ohromnou zášť.Mohli bychom vás tady na místě všechny zabít! Bez mrknutí oka a věřte, že je k tomu důvodů dost...jistá část mě by si tím dokonce ulevila za všechny ty, kteří v té bitvě padli a za ty, kteří po nich zbyli. Jeho kaštanově hnědé oči se do ní vpíjely. Bylo v nich něco starého...velmi starého, možná i moudrého rozhodně to nebyly oči někoho, kdo by hodlal zabíjet bez pádných důvodů, i když v nich bylo něco...kousíček, který by toho nejspíš schopen byl. Dám vám moudrou radu. Historie se neptá...historie je psána vítězy a pokud bych vás tu teď zabil, nikdo by se v budoucnu neptal na mé pohnutky! Ale o to tady nejde... Pohlédne přes Yurino rameno na hollowa, který předtím mluvil.
Obdivuhodné...hollow a zastává se shinigamiho?! Když už nic jiného tak smysl pro přátelství... Poodstoupí a oba si vás prohlédne. Hollow, kterému hrozí smrt, mohl by utéct, ale on stojí a hájí Shinigami...pozoruhodné... Pak se otočí zpět k Yuri a zahledí se na ni. Jen díky tvému...ehm...příteli ti nabídnu tohle...Pomoz mi najít mou podkapitánku a já se přimluvím v Seireitei! Nemůžu ti zaručit, že tě dostanu zpět domů...ale můžu ti dát šanci. K reimei ses přidala, nebudu poszuzovat tvé pohnutky, protože mě nezajímají. Přeci jen - Všichni činíme svá rozhodnutí a nakonec jsou to naše rozhodnutí, která z nás činí to co jsme! Promluví klidně a očekává odpověď. Jistý hlas v hlavě, a on jej znal, ho nabádal, aby je zprovodil.

Hollow Kittier

Běžím dál za Yuri společně se Zekkem kterému se očividně nechtělo používat sonido a tím pádem se nám Yuri vzdalovala. Nicméně jsem nepoužíval shunpo ani já a držel raději krok z mým kolegou... Nějaké červené světlo mě nijak moc nezaujalo a choval jsem se, jako bych ho ani neviděl. Cítil jsem přítomnost silných shinigami... Možná až moc... A to pro Yuri stejně jako pro nás mohl znamenat rychlý konec. Když jsme dorazili k místu, kde se Yuri zastavila a promluvila na nějakého shinigami v bílém plášti položil jsem si otázku, jestli má cenu tady takhle riskovat svůj život. Najednou Zekke udělal něco opravdu pro mě nečekané a postavil se mezi ty dva a začal vyjednávat. Typoval bych, že se raději schová někde do kouta ale on tohle? Shinigami nakonec přišel docela s rozumným řešením a já mlčky jen čekal na reakce ostatních... Prozatím jsem neměl moc velkou touhu se montovat do jejich konverzace.

Zekke

Yuri se asi můj překonaný proslov moc nelíbil. Chtěl jsem říct ještě něco dalšího, ale v tom už byla předemnou a držela mě za rameno, nejprve jsem se začervenal, ale po pár sekundách jsem zase zvážněl a byl zase v pohodě. Ono nebyl jsem zvyklý, že na mě šahají nějaké ženské. Yuri už se chtěla vydat pryč, ale já čekal na odpověď shinigamiho, který Yuri zastavil. Nikdy bych nečekal, že se mi povede přesvědčit někoho takového, vypadal ale, jako že by měl velké slovo u vedení, takže to stálo za to. Spíše jsem doufal, že to vyjde a vyšlo to. Podal nám přijatelnou nabídku. "Beru.." Pověděl jsem mu a odmlčel se. "Eeh, můžete ještě jednou zopakovat ten popis, asi jsem ho předtím přeslechl... ale .. počkat.." Pověděl jsem mu a podíval se na Yuri. "Pomůžeme pokud s tím bude Yuri souhlasit, nemůžu přece rozhodovat za ní žejo.."

Yuri Furukawa

Když mě shinigami přitáhne zpět před sebe, trochu mě to vyděsí. To, co mi řekne poté, mě vyděsí ještě více. Moc dobře jsem věděla, že nemají členy v Reimei příliš v lásce. Netušila jsem, že k nich chovají natolik velkou zášť. Zrak sklopím k zemi a tiše poslouchám každé slovo, které mi kapitán řekne. Rozmluvím se teprve, když se zmíní o mých dvou společnících. Když se shinigami dokáže postavit proti shinigami a sáhnout na jeho život... Proč by se hollow nemohli stát přáteli shinigami? Od všech se očekává, že se budou chovat tak, jak se chovají jejich druzi, protože to je pro ně normální. Jenže občas se prostě najde někdo, kdo se od těch ostatních liší. Pohlédnu na Kittiera a Zekkeho. Když jsem se s nimi prvně setkala, nevěřila bych, že i hollow můžou být dobří. Vždy mě učili tomu, že jsou jen hmyz, který se musí zabít. Ale tihle jsou jiní. Když Zekke domluví, na mé tváři se objeví jen těžko postřehnutelný úsměv a poté opět sklopím zrak. Fajn. Pomůžeme vám najít vaši podkapitánku, ale pokud... Na chvíli se odmlčím. To, co se chystám říct se neříká zrovna moc lehce. Pokud se na mě budou všichni dívat tak, jak se na mě díváte vy dva, pak nemám o vaši nabídku zájem. Mé oči se trochu zalesknou a mé tělo se začne lehce třást. Bolest střídá smutek a nenávist k sobě samé. Snažím se však své pocity skrýt, jak nejlépe umím. Již během malé chvíle je třes pryč a slzy, které se předtím draly na povrch, jsou najednou pryč. Ani jedna jediná slza se nedostala ven. Tolik jsem si přála se vrátit.

Akio

Vyslechne pozorně slova jak hollowa, tak Yuri. Hmm...to je dosti zajímavá teorie...myslím, že máte pravdu...znám taky takového hollowa...[/b Zahledí se do prázdna, když si vzpomene na Modose - hollowa, který mu zachránil život a změnil jeho pohled na hollow jako takové. Byl rozhodnut jej přijmout do rodiny až se vrátí. Pak se vrátí k Yuri. [b]Asi se taky lyším... Odmlčí se a pak pokračuje. Nemůžu vám zaručit, jak se na vás budou dívat jiní. Tak jako vy neovlivníte, že mě všichni tito hollow uvidí jako bijce hollow, protože Shinigami toto dělají! Jestli chcete, aby se na vás dívali jinak...prokažte svými činny, jaká jste...a né jen mě....všem... Popojde stranou od ní a rozhlédne s po Karakuře. Pokud se rozdělíme, naše šance jí najít je vyšší, jakmile jí najdu hned budu mít klidnější spaní a vy myslím taky...

Razaki

Zjevil jsem se dost blízko před tou shinigami. Tak vám se nelíbí můj pohled?! A jak myslíte, že vypadal pohled 12ti letého chlapce, když jsem mu oznámil, že jeho otec zemřel v bitvě s vašimi? Jak se tvářily ty další desítky lidí, kterým jsem oznamoval podobnou novinku? Jak jsem se tvářil já, když zemřel člověk, kterého jsem znal 42 let? Nebo když jsem se dozvěděl, že můj prasynovec utrpěl v bitvě těžké zranění? A v celé Seireitei najdete málokoho, kdo by v bitvě neztratil příbuzného, kamaráda nebo známého... ano, neznám vaše pohnutky... ale každej si volíme nějakou stranu a každej s tím potom musíme žít... proti tomu je vaše slovo trochu slabá záruka, že? řekl jsem a spražil jí dost ošklivým pohledem. Vaše činny můžou dokázat opak, vaše slovo? Pochybuju...

Baru

se také vydala za onou ženou. Nemohla si pomoct a když vyšli ven, musela se stále ohlížet na onu trhlinu na noční obloze. Viděla, že se od ní vzdalují. To jí ani moc nevadilo, spíš naopak, z té trhliny šel divný pocit... Na malou chvíli se jí zdálo, jako by k ní dolehl závan známého reiatsu. Rozbušilo se jí srdce, kapitán Ukitake! Ale hned to zmizelo. Došlo jí, že to nejspíš dělá ta trhlina, která působila chaos v duševních částicích všude okolo... a taky její únava, nejspíš už měla halucinace. Proto se o tom ani nezmínila a pokračovala dál. Měřila si nenápadně Mizukiho. Neměl by raději meditovat, aby nabral síly, než tady běhat po nocích? O gigaiích toho zas tolik nevěděla, ale věděla aspoň to, že dostat se do nějakého není zrovna snadné...

Pao Ruei

neplýtvala slovy a vedla oba dva dál, do kopců za Karakurou. Ani se neohlížela, jestli jí stačí, šla docela rychle. Trochu se mračila a vypadala, že je ponořena do nějakých vážných myšlenek. Postupně ze všech tří opadával podivný pocit způsobený trhlinou, jak se nořili hloub do temnoty za městem, kde nebyly žádné lampy. Po nějaké době se před nimi proti lehce světlejší obloze vynořil obrys nějaké budovy...
(pokračujem v tématu Hiroshiho statek nebo jak se to jmenuje :-D)

Daichi -> Nikdo se ale neobjevoval. A jestli ano, tak ne na místě, kde jsi byl ty a Matsu-chan. Došli jste do uctivé vzdálenosti od té divné věci na obloze. Už jsi ale mohl jasněji rozeznávat tvary, které z ní vylétávaly, takže sis mohl prohlížet jejich děsivý a někdy komický vzhled. A někteří, někteří vypadalo jako lidé! Ale přece nemohli být...! Nikdo si vás zatím nevšiml. Tvorové se sbírali ze země, kam dopadli, a vypadali... řekl bys, že zmateně, překvapeně... ale bylo dost těžké to posoudit. Matsu-chan se schovala, jak jsi jí řekl, za nějaký keř. Dívala se na tebe ale tázavě a vyděšeně. Nejspíš je neviděla.
"Jsou tam... nějaké věci..." vydechla potom. Tak že by přece? Aspoň trochu?

Zekke

Kapitánova řeč byla dobrá, rozhodně mnohem příjemnější než ta toho druhého Shinigamiho. Nezdal se mi nějak mega silný, jen měl hnusnej výraz, díval se na Yuri takovým ošklivým pohledem. Jakmile vše dořekl, tak jsem stlačil pravou ruku v pěst. Pořád jsem byl v takovém adrenalinu, úplně jsem zapomínal na strach "Tak to jste nemusel!" Řekl jsem tomu shinigamimu, co domluvil. "Nemůžete mít nejměnší tušení, jestli to pro ní bylo těžké, nebo nutné přidat se k nim! Jak to bylo těžké pro hollow?! Zabijíte je už tak dlouho! Myslíte že je to nám hollow, kteří nemají rádi boj, příjemné?!! No?! Mluvíte tu o zemřelých Shinigami! Ale Shinigami byli ještě včera v Hueco Mundo a tam pobyli desítky našich druhů! Klidně si zabíjejte pitomce, kteří v lidském světě touží po požírání duší! Ale nikdo vám nedal sakra právo lozit k nám a pro srandu si tam zabíjet! Velká část hollow taky cítí! I když se vám to možná nezdá!" Dokřičel jsem a rozdýchaval se, protože mluvit tolik slov naráz není nejspíš snadné, ještě křikem. Otočil jsem se na toho, který mi připadal hodnější. "Dejte nám prosim ještě jednou ten popis a plán, kam se vydat, neznám její reiatsu, takže jí nemůžu nějak stopovat, zkuste se tu porozhlédnout jestli tudy někde aspoň prošla. Pak se rozdělíme a vydáme se hledat."

Razaki

Možná to bude tím, že jsou to hollow, kdo útočí první. Minul jsem tu už spoustu hollow a žádného jsem nezabil... a nebyl by pro mě problém je zabít všechny... ve chvíli, kdy na mě nějaký zaútočí, nebo na nevinnou duši tak ho zničím bez mrknutí oka... dovolil jsem si krátkou reakci na poznámku hollow. Nepamatoval jsem si, kdy bych napadl nějakého hollow bez toho, aniž by napadl on mě...

Akio

Nijak se do sporu Razakiho, hollowa a Yuri nemíchal, protože chápal Razakiho hněv. Také ho cítil, ale nemohl mu dát volný průběh. Vysoká je mi asi po prsa, zrzavé vlasy, zelené oči...je oblečená do shihakusha a má na sobě odznak podkapitána 13. divize....placku na ruce s číslem 13. Pak koukne na Razakiho. Myslím, že vy byste mohl jít tudy... Ukáže nalevo od trhliny. Vy byste mohli jít hledat do centra města...určitě tu máte kontakty, poptejte se i jich. Řekne Yuri a hollowovi. Já to tu moc neznám tak to prohlédnu z vrchu... Řekne...

Yuri Furukawa

Nechápu, proč předtím dělal takovou komedii kvůli Zekkemu, když sám měl tu čest se s někým podobným setkat! Řeči nejsou opravdu k ničemu. Ale i kdybych se pokusila ostatním něco dokázat, nejspíše se na mě budou pořád dívat takhle. Nikdo z nich se mě nebude ptát na to, jak to se mnou tehdy bylo. Připíšou mi smrt každého shinigami, který padl v boji proti Reimei. Budou mnou opovrhovat... Když ke mě přistoupí druhý shinigami, udělám krok zpět. Nemám ráda, když někdo stojí takhle blízko u mě. Obzvlášť, když má na tváři takovýhle výraz. Obě své ruce pevně sevřu v pěst. Chápu vaše rozhořčení. Také jsem v té bitvě ztratila někoho, na kom mi velmi záleželo! Viděla jsem umírat shinigami, které jsem moc dobře znala... Ale to, že jsem kdysi patřila k nim, ještě neznamená, že mi můžete přisuzovat smrt všech těch, kteří zemřeli! Odmlčím se. Začalo to ve mě docela vřít. Ani jediný shinigami v té bitvě nezemřel mou rukou! Odvrátím pohled k zemi a poodstoupím ještě jeden krok dozadu. Když konečně dostaneme popis osoby, kterou ti dva shinigami hledají, otočím se k nim zády. Půjdeme?

Izumi Razaki

Tím lépe pro vás... já jsem musel zabít několik z nich v obraně svých přátel a podřízených, možná se vám spí lépe, než mě... řekl jsem a otočil se na kapitána. Na mě se můžete spolehnout kapitáne řekl jsem. Také jsem měl pořád nějaké kontakty ve skutečném světě... ale na to teď nebyl čas... problesklo mi hlavou. Pak jsem se ještě otočil na tu shinigami. Dokažte mi že se mýlím... budu rád, když to dokážete... řekl jsem a zmizel tím směrem, kterým mě kapitán poslal...

Nobu
Zadívá se na ženu a začne mluvit co nejtišeji tak aby to slyšela jen ona."Omlovám se...ale..něco se děje nad tou horou co tu máme sem viděl zvláštní světlo a navíc jsem po městě viděl utíkat dva Shinigami...trochu hodně náhod na tak krátký čas nezdá se vám?"Když to dořekl okem si skusel prohlídnout toho hromotluka za ním.