Karakura

Lus---> Otočila ses a spatřila jsi dívku. Usmívala se. Rozhodně tak nevypadáte...Přinejmenším já bych nebyla, kdybych vypadla...odněkud z meziprostoru? Vy...jste shinigami že? Dívala se na tebe zvědavě.

Razaki, Mina, Amaru---> Dorazili jste až ke škole. Budova měla být hned naproti. Měli jste ale problém odhadnout, zdali tam někdo je, protože jste pociťovali podivně kolísající reiatsu, které bylo...nějakým způsobem známé...nebo ne? Bylo to matoucí.

Izumi Razaki

Došli jsme tedy až i místu, kde byl náš cíl. Ale stále se něco zdálo špatně. Otočil jsem se na Amara a Minu. "Takže, já jdu první, vy dva za mnou. Oba dva si budete dávat pozor, jako kdybysme šli do nepřítelského území. Budeme stále na dohled od sebe a za žádnou cenu se nebudeme rozdělovat, jasný?" zeptal jsem se a pak vešel dovnitř. Chtěl jsem být jen opatrný, po dlouhé době jsem vedl na misi pouze lidi ze své divize...

Lus Ayazaki

Nevypadám? Pronesu a na chvíli se odmlčím. No... vlastně máte pravdu. Už jsem se cítila o dost lépe, než jak se cítím teď. Zaujme mě, jak se dívka zmíní o nějakém meziprostoru. Pokud jsem odněkud vypadla, znamená to, že jsem tam musela i nějak spadnout. Nebo mě tam někdo shodil? Možná si vzpomenu, co se stalo, když se o tom dozvím více. Každopádně by to mohlo vysvětlovat, proč nejsem tam, kde mám být. Ano, jsem shinigami. Jak jste to myslela s tím meziprostorem?

Lus---> Zatím jsem moc shinigami nepotkala...teda pár se jich tu potulovalo, ale s žádným jsem nemluvila...všichni měli na spěch... Pořádně si tě prohlížela...vypadalo to, že ji přijdeš náramně zajímavá. No...seděli jsme tady na střeše školy a jedli svačinu, když se na nebi objevila...taková..světélkující trhlina a pak jste vypadla ven...viděla jsem vás jen já, tak jsme musela počkat než spolužáci odejdou...no...a co jiného by to bylo než nějaký meziprostor? při zmínce o meziprostoru se ti dělalo špatně. Byla jsi zesláblá a meziprostor destabilizoval tvou duševní energii natolik, že vše bylo nesmírně obtížné, potřebovala jsi pomoc.

Razaki---> Vstoupil jsi do domu jako první, což bylo docela dobře. Z toho co jsi viděl se ti zvedal žaludek. Pokoj byl zdemolovaný, záclony strhané, stůl rozbitý těla se válela všude, stěny byly zcákané a všude byl strašný puch. Pak se jedno z těl pohlo a....odříhlo si. Ano...to co na první pohled mohlo vypadat jinak bylo ve skutečnosti. Těla na zemi byla živá, ale úplně na mol. Stěny byly pokryté tím, co už žaludky těl neudržely. Puch byl velmi...alkoholový a zvratkovitý.

Minami Isanami

Rezignovala, teda aspoň na chvíľu, a nechala sa teda od Amara vliecť za Razakim. Ten sa zastavil pred nejakou budovou a počúvala ho, čo bolo pre ňu nezvyklé. Stále sa však obzerala, pretože to tu chcela preskúmať. Šli teda obidvaja za ním. Cítila nejaký divný puch, ale ešte nič nevidela, keď Razaki stál pred nimi.
“ Čo tam je? Čo tam je? Aj ja chcem vidieť! “ Začala za Razakim skákať a pri každom výskoku mu nazrela cez rameno. Potom však prestala, keď ju napadlo, že ho proste obíde a pozrie sa sama. Tvárila sa, že to mala v pláne, samozrejme. Najskôr sa na to dívala zdesene, ale potom sa tie telá začali dvíhať a zamrazilo ju v kostiach.
“ Zombie.. “ povedala si a dívala sa na tie hýbajúce sa telá a pozrela sa na zvratky. “ A toto sú určite ich vnútornosti, ktoré z nich vytrhli iní zombie. “ Povedala svoju teóriu, určite pravdepodobnejšiu než by kto iný vymyslel... teda pravdepodobnejšiu pre takého cvoka ako bola ona.

Izumi Razaki

Lehce se mi zavlnil žaludek, když jsem uviděl, co se dělo uvnitř. Vypadalo to tady daleko hůř, než na večírku který tehdy uspořádalo pár lidí poté, co jsme dokončili studia na akademii. Přešel jsem teorii o zombie a otočil se na Amara. "Pokus se jednoho z nich vyléčit z kocoviny, třeba nám řekne něco, co se tu stalo. Pokud jsou jen ožralí, tak je všechny zabiju a můžeme jít zase domů..." řekl jsem poněkud hlasitěji. Nechtělo se mi věřit, že by se posádka celé stanice ožrala do bezvědomí, ale bylo to pravděpodobnější, než to, že je ožral někdo další. Nicméně jsem zůstal ve střehu. Ať se tu stalo cokoliv, tak tu bylo něco, co fakt smrdělo...

Amaru

Když strejda otevřel dveře ven se vyvalil puch o kterém se mi nezdálo ani v té nejhorší noční můře. Zvedl se mi žaludek a málem jsem vyzvracel všechno co jsem dokázal ráno spořádat a nebylo toho málo. Protočil jsem očima a udělal krok zpátky. Jenomže strejda měl asi jinej názor. Tak počkat tohle snad ne hodil jsem na strejdu žalostnej pohled ale on nebyl jeden z těch co by rád smlouval. Zadržel jsem dech svolal svoje duševní síly a pokusil se jednoho z těch chlápků vrátit mezi vnímající lidi bez toho aniž bych se dotknul čehokoliv kolem

Lus Ayazaki

Takže jsem vypadla z nějaké trhliny... meziprostoru? Pořád mi to nějak nedává smysl. Ačkoliv si přehrávám celou misi v hlavě, v jednu chvíli mám prostě okno. Každopádně, to teď není důležité! Musím zjistit, kam se poděli ostatní. Na misi jsem přece nebyla sama. Takže vy vidíte shinigami... A nevíte... Neviděla jste i někoho dalšího? Nějaké další shinigami? Neboj jsem spadla sama? Zasypu jí otázkami a s těmito slovy se začnu zvedat ze země. Uvědomuji si, že jsem nejspíše na dně svých sil, ale musím se vrátit... musím najít zbytek své skupiny! Mohla bych jít za tím reiatsu, které tu někde je. Možná o nich budou něco vědět. A pokud nejsou tady, musí být ještě někde na misi. Doufám, že se jim nic nestalo.

Amaru, Mina,Razaki---> Amaru se sehnul nad jedním z shinigami a začal léčící proces. Netrvalo to moc dlouho a shinigami se rozpohyboval. To seš ty Minasaki? Nech mě spát, víš že včerejší pařba byla šílená...musím tu kocovinu vyspat... Zamlaskal až se k Amaruovi vznesl malý obláček neuvěřitelného ústního smradu.

Lus---> Dívka se na chvíli zamyslela a pak zavrtěla hlavou. Jen vy...nikoho jiného jsem z podobné trhliny vypadnout něviděla...poravdě tohle je první co jsem uviděla od té doby co se objevila ta obrovská v hoře Abunai. Ukázala na vzdálenou horu, která dnes vypadala úplně v pořádku. Možná by jsme mohli najít Minasaki, ta zná nějaké Bohy Smrti. Navrhla dívenka.

Izumi Razaki

Lehce jsem si odkašlal a trochu přitvrdil co se týkalo reiatsu. "CO TOHLE MÁ SAKRA BEJT VY MIZERNÍ ŠMEJDI?!" řekl jsem a vyléčenému týpkovi jsem dost nehezky šlápnul na břicho. Zahřímal jsem ještě něco o jejich matkách a něco dalšího o jejich choré mysli a ukončil to tím, že jsem je nařkl ze sodomie, vše hlasem, který jim v jejich stavu mohl přípomínat startující letadlo.

Lus Ayazaki

Nikdo jiný? V tom případě se mohli buď objevit daleko odtud a nebo zůstali v Soul Society. A jak je to dlouho od doby, co se tam ta trhlina objevila? Nevíte, zda z té trhliny také někdo vypadl nebo co se tam vlastně stalo? Optám se a poté pohlédnu směrem k hoře. Nerada bych Vás zdržovala, pokud máte něco důležitého na práci, ale pokud vám to nevadí, byla bych velmi ráda, kdybyste se za ní vydala se mnou. Nejsem si jistá, jak daleko bych se sama dostala. Určitě bych se vám za to nějak odměnila. Odvětím a na chvíli se odmlčím. Mimochodem... zapomněla jsem se představit! Mé jméno je Lus Ayazaki. Pousměji se na ní a natáhnu k ní ruku. Vzápětí se druhou rukou chytnu za hlavu, jelikož se mi znovu začne ozývat bolest hlavy. Zajímalo by mě, kdo mě takhle zřídil...

Razaki, Mina, Amaru---> Shinigami se z kocoviny vzpamatoval rychleji, než Sotaichou pere prádlo, což byla rychlost smrtící!
Shinigami

Eh...o můj bože...kontrola...omouváme se...pardon, neberte nám prémie!!! Hluk dal do pohybu i zbytek shinigami. My...jenom...trochu se bavili...řešili jsme tu teď pár náročnýchvěcí...pokazia se nám vysílačka a jeden kluk slavil sladkých 18... Cítil hrůzu, kterou Razaki pouštěl a snažil se ustoupit do bezpečnější pozice. My, my všichni jsme dodržvali své povinnosti...o-opravdu!

Dívka

Pfuuu... Dívka se snažila si vzpomenout. Asi...měsíc? Možná něco přes...už si to tak dobře nepamatuju, ale co vím, tak z ní nevypadl nikdo...pár lidí se u ní sešlo...pár Shinigami a hollow bojovalo, ale nevím o nikom kdo by vypadl... Pak tě vyslechla. No..ona má teď hodinu dějepisu...za pár minut by měla končit...pak bychom...mohli...eto...já jsem...Yagami...Sora Yagami. Stiskne tvou ruku.

Izumi Razaki

Velice přívětivě jsem se usmál. Moje reaiatsu zmizelo prakticky úplně a v místnosti se opět dalo volně dýchat (tedy... obrazně, z těch zvratků všude kolem se mi chtělo zvracet). "Nemusíte se bát o prémie, věřte mi. Až s vámi skončím, tak budete rádi, když najdete všechny svoje prsty, prémie vás nebudou zajímat ani v nejmenším. " začátel věty jsem pronesl velice mile, ten konec... už ne tak moc. Ihned na to jsem jsem je díky svému reiatsu opět zarazil do podlahy. "Do deseti minut bude tahle budova dokonale uklizená, vyvětraná a vy všichni budete naprosto vzorově připraveni jinak... " napřahl jsem ruku a otevřel sevřenou pěst "...boom"

Izumi Razaki

Zdálo se, že lehká motivace je všechny přiměla pracovat poněkud svižnějším tempem. Jakmile bylo vše hotové kývnul jsem na své dva pomocníky. "Projděte to tady a zjistěte prosím, zda je všechno v pořádku" řekl jsem a pak se otočil na shinigami. "Dobrá, teď se konečně můžeme bavit... takže, chci přesně vědět, co se tu stalo" řekl jsem. Tentokrát bez jakékoliv podtonu v hlase. Již bylo všechno v pořádku, takže jsem nemusel vyhrožovat

Minami Isanami

Minami to tam celé sledovala. Teda... aspoň určitú chvíľu. Keď mal Razaki kopu práce s tými chlapmi a Amarovi sa tam točila hlava, vycítila možnosť sa nenápadne vypariť a preskúmať tento svet. Spravila to. Vlastne si toho ani nikto nevšimol a nikto ju tam nepostrádal, takže to bola najlepšia možnosť ako zmiznúť. Vyšla z budovy a pozerala sa do strán kam sa asi vydá. Vyšla už nejakým smerom a prechádzala sa po uliciach a dívala sa okolo seba.

Amaru

Konečně jsem si mohl sundat ruce z uší když kapitán přestal řvát což byla docela úleva. Nee-chan se někde zatoulala a asi šla hledat nějaké ty problémy jak řekl kapitán. I já jsem šel prohledat budovu zda v ní není něco špatně. Neměl jsem vůbec šajna co hledám ale asi nešlo o zanesené okapy nebo rozbitá okna

Lus Ayazaki

Měsíc? To je poměrně dlouhá doba... nejspíše ty trhliny spolu vůbec nesouvisí. Moc mě těší. Pousměji se Ah... dějepis? Tak dobrá, počkáme... ale pokud nechceš, nemusíš se mnou čekat. Tobě už škola skončila? Snad mi ta druhá dívka o tom řekne více.

Izumi Razaki

"Tohle se už nebude NIKDY opakovat. Pokud zjistím, že se podobný incident stane znovu, tak se postarám o to, aby už nikdo z vás nikdy nedržel v ruce meč. Je naprosto nepřijatelné nechat základnu bez hlídek... pokud ale budete dál dělat svojí práci, tak se mnou nebudete mít problém... chci 2 muže, kteří půjdou zjistit, kde je ten, kterého jste vyslali pro náhradní díly, chci všechny informace o tom rušení... postarejte se o to..." řekl jsem. Jakoukoliv změnu situace chci okamžitě hlásit... dodal jsem. Když už jsem byl tady, tak jsem se rozhodl, že jim trochu vypomůžu. Potřeboval jsem otestovat svoje 2 nohsledy a to se zatím nepovedlo

Mina---> Procházela jsi ulicemi Karakury a bylo to něco úžasné. Spousta lidí chodila kolem tebe a nikdo tě neviděl, byla jsi sama v davu. Kolem tebe bylo mnoho různých výloh a obchodů. Čokolády, elektronika...šaty! V jedné z výloh jsi zahlédla opravdu krásný kousek, něco co se v Seireitei nedalo sehnat.

Amaru---> Šel jsi prohledávat vyšší části domu. Vypadalo to jako obývací dům a podle šumu za dveřmi bylo jasné, že tady normálně žijí lidé. V podstatě to tu vypadalo klidné a ničím nerušené místečko. Nic, co by stálo za zmínku. Cesta tě dovedla až na střechu. Byl odsud výhled na celé okolí včetně Karakurské Střední, která byla nedaleko. Když jsi tu tak stál zdálo se ti, že cítíš nějakou stopu reiatsu z oné střechy, dokonce jednu o hodně slabší, téměř neznatelnou.

Lus---> Dívka se usmála. Mě začíná hodina asi za třicet minut, takže tu počkám, já se totiž moc se Shinigami nepotkávám... Vypadalo to, že neví co dále ti tak říct.

Shinigmi

Ha-hai desu! Dva se rozběhnou po stopách svého přítele, aby zjistili co se děje. Další dva se dali do zjišťování problémů a rušení. Vypadalo to, že to chvíli potrvá, takže jsi se mohl porozhlédnout po okolí. Oba dva tví podřízení byli mimo, v okolí si je ale cítil.

Izumi Razaki

Neměl jsem žádný důvod někam spěchat. Amaru i Minami byli blízko a kdyby se k nim blížilo nebezpečí, tak bych ho cítil. Posadil jsem se na zem a opřel se o stěnu a odpočíval. Ve skutečnosti jsem tedy "skenoval" okolí a hledal nějaké zvláštní či cizí reiatsu. Něco mi tu nesedělo tak jsem chtěl být opatrný. Kromě toho jsem neměl moc co dělat

Lus Ayazaki

Dobrá... v tom případě děkuji, že se tu se mnou chvíli zdržíš. A pak se na chvíli odmlčím. Ono se moc shinigami tady nezdržuje, většinou jen kvůli nějaké misi a tak, takže jich tu moc není. Já jsem vlastně ještě ani nepotkala člověka, který by mě viděl. Ty jsi první. Pokud se dobře pamatuji. A to už jsem tu párkrát byla... jednou nebo dvakrát. Už si ani nevzpomínám.

Minami Isanami

Dívala sa okolo seba a bola z toho tak rozrušená a nervózna. Nikdy na takom mieste nebola. Začala tam poskakovať a niečo si pospevovať a pritom sa dívala okolo seba. Dostala sa do ulice s obchodmi a tu to začalo. Začala behať okolo výloh, či ju niečo naozaj nezaujme a potom to zbadala... šaty! Také ešte nikdy nevidela, aké boli tu. Ihneď vbehla do obchodu a dívala sa na tie skvostné šaty, ktoré videla. Začala si ich obzerať a potom ich vytiahla.

Lus---> Ahá, tak to joo...no to je pravda, ale poslední dobou jich tu prý několik přebývá, kvůli nějaké hrozbě...už nevím jak mi to říkala... Usmála se dívka a z batůžku vytáhla nějaké pití. Pár nás tu je...není nás mnoho...na jednu stranu to nemáme moc rádi, ale na druhou...vidíme více... Zazubí se a napije.

Mina---> Prosila bych nesahat... Ozval se zpoza tebe docela hrubý a nepříjemný hlas. Pratí to pro smrtelné lidi, tak nevím, proč by měl být shinigami vyjímkou. Hlas patřil prodavačce, která stála za pultem a sledovala tě.