Karakura

Hollow Kittier

Co já vím... Odpověděl jsem Zekkemu a Yuri se nám začal čím dál více vzdalovat. Mohl by taky trochu pohnout... Pomyslel jsem si a sledoval tu divnou anomálií před námi... Nijak jsem to nehodlal komentovat a raději si počkám, co se z toho nakonec vyklube. Nicméně jsem měl pocit jako bych se vrátil do Hueco Mundo a i když mi to přišlo dost divné, protože jsme přece v lidském světě tak jsem dostal na druhou stranu naději, že bych se mohl vrátit zpět do svého domova. Zekke mezitím přidal, aby dohnal Yuri a já se už nemohl dočkat, až tam budeme.

Reimei žena

se podívala na Mizukiho.
"No, pro delší pobyt tady jsme si je museli zařídit," pokrčila rameny. Potom trochu sklonila hlavu na stranu. "No... asi by se to dalo zařídit," řekla pomalu, ale znělo to tak, že se jí do toho moc nechce. "Ale asi by to nebylo jen tak zadarmo." No, to se dalo čekat. Žena si přisedla k oběma shinigami a upřela na ně oči.

Baru

Zatím nic neříkala. Neplánovala tady s nimi zůstat nějak na delší dobu, ani ve světě lidí... ale možná nebudou mít na výběr. Potom by se jim ty gigaie asi opravdu hodily. Ale i když nevypadali nepřátelsky, moc jim nevěřila, hlavně ve chvíli, kdy začali naznačovat, že by od ní a od Mizukiho-san něco chtěli.

Matsu-chan

"Nevím..." odpověděla na Daichiho otázku, co by to mohlo být. Možná to platilo i na to, jestli se bojí... Pořádně to ani neviděla, jenom měla mlhavý pocit, že tam nahoře něco je. Jindy by ani neváhala a dala se do prozkoumávání, ale tohle nebyl zrovna den jako každý jiný. Její mysl byla rozjitřená a plná nezvyklých, smutných a strašidelných věcí. Ale i tak se dostávala ke slovu její zvědavost, která ji vždycky nutila jít prozkoumat všechno, co nezná, i kdyby se toho bála.
Blížila se spolu s Daichim k okraji města. Vypadalo to, že si lidé ničeho nevšimli... aspoň jste neviděli nikoho vybíhat z domů a ukazovat na noční oblohu. "A co myslíš ty?" zeptala se nakonec Daichiho.

Daichi -> Jak jste se přibližovali, všímal sis podivné věci. Nejdřív ta věc na nebi tak nějak jiskřila. Potom se rozzářila jasněji. A něco z ní začalo vypadávat. Uvědomil sis, že to z ní vypadávalo i před tím, jen to pokaždé hned explodovalo, proto to jiskření. Ale teď, teď to neexplodovalo, tedy aspoň ne tak často jako před chvílí. A pořád přibývalo objektů, které prolétly skrz a nevybouchly. Nevěděl jsi, co to je za věci, které létají skrz tu podivnou díru v obloze. Neměl jsi z toho moc dobrý pocit, i když jsi zatím nevěděl proč.

Yuri, Zekke, Kittier -> Jak jste se blížili, získavali jste pocit a potom i v podstatě jistotu... Ty věci, které létaly skrz, byly hollow.

Nobu -> Netrvalo ti dlouho tam dojít, bydlel jsi kousek od Big Benu. Když jsi přišel k výloze, viděl jsi uvnitř světlo. A nějaké lidi u stolku, ale sklo výlohy bylo tak špinavé, že jsi nemohl vidět, jak vypadají.

Yuri Furukawa

Běžela jsem stále kupředu. Neidentifikovatelné předměty najednou začaly dostávat tvar. A mě se to najednou přestávalo čím dál více líbit. Měla bych se tam dostat dřív, než se rozlezou po celém městě. To by pak teprve byla zábava! Ještě chvíli takhle utíkám, pak se však zarazím a zůstanu stát na místě přímo uprostřed chodníku. Nejspíše mě Zekke a Kittier předhoní. Co to vlastně dělám? Optám se sama sebe. Je to již po druhé během dne, co se honím za hollow a plním práci shinigami. Jenže já už jí přece nedělám! Už to není moje starost. Neměla by být. Jsem si jistá, že tam brzy dorazí jiní shinigami a vypořádají se s nimi. A kdyby mě tam našli... kdo ví, zda bych z toho neměla problémy.

Zekke

Běžel jsem stále kupředu nejrychlejší rychlostí, už jsem doháněl Yuri. Byl jsem od ní asi tři metry, když jsem si začal něčeho všímat. Nejen tvar, ale hlavně to, co jsem cítil z těch předmětů, které předtím vybuchovaly. "To jsou.." Pověděl jsem si pro sebe trochu znepokojeným hlasem. Ano, byli to hollow, najednou jsem si představil, že ti hollow předtím vybuchovali. Bylo to pro mě strašné, nerad jsem viděl, jak hollow umírají a když jsem si uvědomil, že ještě před chvíli jich desítky vybuchovalo, no představa byla strašná. "Co tu zase dělají? To prostě nemůžou zůstat zalezlí v Hueco Mundo?!" Pomyslel jsem si a zahlédl Yuri, která se zastavila. Předběhl jsem ji a ve vzdálenosti asi pěti metrů jsem zastavil spolu s Kittem taky. "Yuri? Co to děláš?" Otázal jsem se jí a sklopil hlavu dolů. Stále jsem k ní mluvil zády, nechtěl jsem se jí dívat do očí. "Odlož tady to tělo a zabij je, musíš, sama víš co způsobí, tihle se honí hladem jen za dušemi." Pověděl jsem jí a dodal. "Já.. nerad bojuji, nesnáším boj, dám pozor na to tvoje umělé tělo. Dobře?" Tyto slova se mi říkala docela těžko.

Mizuki

Tak nějak jsem ani nečekal, že by to bylo zadarmo, i když bych zadarmo potřeboval, alespoň boty. To si snad nezaúčtujete nebo ano? Prohlédne si oba reimeiáky. Ale dobrá, protože bez Gigaie se dostanu do formy jen ztěžka...co za to chcete?! Zeptá se přímo.

Akio

Dorazil spolu s Razakim asi kilometr od trhliny, která jesně zářila na obloze. Z této vzdálenosti mohl vidět vypadávající něco z trhliny a také cítil přítomnost mnoha hollow. Otočí se tedy k Razakimu. Uvidíme jak se zachovají. Uznávám, že rozsekat pár hollow je příjemná kratochvíle, ale když hledáme Baru, tak to není zrovna to nejlepší. Vydá se pomalu a snaží se vycítit Baru.

Izumi Razaki

Nepochybuju o tom, že pro nás taková řádka hollow bude znamenat maximálně povyražení... ale nezapomínejte, že zatímco nás ta trhlina oslabuje tak ty prevíty naopak posiluje... řekl jsem. Kde to vůbec jsme? Jsem popravdě v lidském světě poprvé od své... smrti... dodal jsem a poškrábal se na hlavě...

Hollow Kitter

Ten pocit Hueco Munda jsem moc nechápal… teda až do té doby než jsem zahlídl v dálce spoustu hollow. Co tu zase dělají? Moc dobře ví, že zase chcípnou, ale oni se tady musí pořád cpát. Pomyslel jsem si a potom co se Yuri zastavila, jsem otočil hlavou dozadu a podíval se na ní. Možná váhala nad tím, jestli tam má jít a Zekke ji poté podal takový návrh. Hollow mi nevadilo zabíjet, poněvadž by to nebylo poprvé ani naposled, ale druhá věc je ta že bych tím pomohl shinigamim a to se mi už nezamlouvalo. Počkal jsem na vyjádření Yuri a hlavně na to jak se tahle situace nakonec vybarvi.

Daichi

Nevím, připadá mi to jako díra nebo portál. řekl jsem protože v knihách a komixech co jsem četl se to takhle podobně nazývalo. Podívej, něco z ní padá! Vidíš to taky? Pojďme! řekl jsem a přidal jsem do kroku. Čím jsme byli blíž tím víc toho přibývalo. Ono je toho pořád víc! Pořád to přibývá a teď už to ani neexploduje. Co to je?! řekl jsem si pro sebe a zamyšleně jsem se zamračil. Tohle je špatné Mám z toho špatný pocit. Co když je to něco nebezpečného? Nesmím dovolit, aby se stalo něco Matsu-chan! zadumal jsem a podíval jsem se krátce na Matsu-chan a pak zpět na tu díru. Přibližovali jsme se čím dál více a čím dál více jsem měl špatný pocit.

Reimei žena

se uchechtla při poznámce o botách, jakože to snad nějak zvládnou.
"Je to jednoduchý. Spousta z nás, myslím Reimei, se chce vrátit zpátky do Seireitei. A nebo žít tady, ale v klidu, bez toho, aby nás někdo pořád naháněl. To vás asi nepřekvapuje. Takže takhle... chceme od vás vaše dobrý slovo k uchu hlavounů v Seireitei. Prostě abyste se přimluvili. Možná by bylo lepší vás tu držet a vyměnit vaše životy za náš klid... ale chceme ukázat, že nejsme takoví gauneři, za jaké nás máte," oznámila žena své požadavky.

Baru

byla celkem překvapená. Takže oni s nimi teď budou zacházet dobře proto, aby si získali jejich sympatie a později přímluvu u vrchní kapitánky? Zajímavé... Jestli to bude fungovat, to už je druhá věc. Baru by to ráda probrala s Mizukim-san, ale ne když tu jsou oni. Ale tak nějak si dokázala představit, že určitě ne všichni zbylí Reimei jsou hrdlořezové a že možná by stálo za to jim dát šanci... Ne, vždyť to byli zrádci! Hm. Těžké rozhodnutí.

Akio -> Baru jsi zatím nikde necítil. Necítil jsi vlastně skoro ani Razakiho, a to byl kousek od tebe. Ta trhlina byla pěkná mrcha. Nezbývalo než doufat, že Baru je od ní dostatečně daleko, aby tam nepůsobilo rušení, až se dostanete do blízkosti místa, kde se nachází.

Mizuki

Ale...přimluvit se za vás v Seireitei. Myslím, že na návrat můžete zapomenout ihned. Vzpomínka na Reimei je stále živá, stále se jich dost potuluje po světě a jejich hokusy pokusy devastují prostor. Řekl klidně a pomalu, ostatně to také byla pravda. Možná, pokud se prokážete jako užiteční a že litujete svých činů, tak je tu šance. I když si myslím, že by vás sotaichou chtěla prověřit osobně, nebo vás nechala prověřit povolanou osobou. Rozhodně to nebude lehké a mé slovo...dva roky jsem byl považován za mrtvého. Myslíte, že někdo dá na slova "mrtvého muže"? Každopádně bych to rád probral s Baru, pokud dovolíte! Otočí se k ní a počká až jim dají soukromí. Co si myslíte?

Akio

Ta trhlina ho dosti ovlivňovala. Na otázku Razakiho odpoví. Dle vzhledu bych hádal Karakura, ale to je těžko říct..tady to všude vypadá stejně. No každopádně se zde porozhlédneme po Baru. Pokud odsud šel signál a čistě náhodou je tady trhlina, tak to asi nebude náhodné, co vy na to? Koukne na Razakiho.

Yuri Furukawa

Zekke během chvíle předběhl. Poté se však zastavil a promluvil ke mě. Bylo mi hned jasné, že je to pro něj těžké. Vždyť on je jedním z nich, i když se od nich liší. Ta trhlina by mohla být jeho naděje na návrat domů, může se kdykoliv zase zavřít, i když vlastně není jisté, co by se s ním po průchodu tou trhlinou zase stalo. Ale když se ti hollow dostali sem, mohl by se on dostat zpět. Dojdu k němu a položím mu ruku na rameno na znamení, že chápu, jak těžké to pro něj je. Poté ještě mrknu na Kittiera, který se k celé té věci nějak nevyjadřoval a z jeho tváře nemůžu poznat, jak se teď cítí. V momentě, kdy sundám ze sebe gigai, které poté dopadne na zem jako mrtvola, se se slovy Vrátím se pro vás rozpěhnu shunpem k hoře. Ráda bych je vzala sebou a pomohla jim dostat se zpět. Tohle však zrovna není nejvhodnější chvíle pro jejich návrat domů. Brzy se tam určitě vrátí.
Cesta mi začne pomocí shunpa utíkat podstatně rychleji. Čím blíž však jsem, tím horší pocit mám. Snad za to může to, že bych se tam mohla potkat s někým ze Seireitei, což bych velmi nerada.

Zekke

Byl jsem docela překvapený, že mě chytla za rameno. Bylo to pro mě něco jiného, aby se mě žena dotkla aniž by křičela, že jsem naprostej idiot. Jakmile se s těmi slovy vyvlékla z gigaie, tak jsem jej chytil. Držel jsem je v náručí a podíval se na Kitta. "A neměli bychom jí pomoct? Mám o ní docela strach Kitte, je to zvláštní.." Pověděl jsem mu a přiznával si svůj strach z boje. Nechtěl jsem bojovat, nesnášel jsem boj, bál jsem se smrti, ale něco mi říkalo, že se tu dělo něco zvláštního. Pohlédl jsem zpět na gigai Yuri s milým výrazem a pohladil její tvář, což se mohlo Kittovi zdát zvláštní, určitě se mu to zdálo zvláštní, pak jsem jen stlačil ruku v pěst.

Hollow Kittier

Yuri se rozhodla nakonec vyrazit do boje a porazit hollow… Když chytila Zekkeho za rameno docela mě to překvapilo, jelikož jsem tohle ještě neviděl… Taky jak bych mohl… Všiml jsem si toho, že i když Zekke tak moc nesnáší boj, z nějakého neznámého důvodu chce vyrazit vpřed. Poté se zmínil, abychom šli pomoct Yuri a pohladil její gigai na tváři. Přišlo mi velmi, velmi a velmi divné a hlavně jsem v tom viděl nějaký vedlejší úmysl. Nicméně se dál nic nedělo a při pohledu na Zekkho sevřenou pěst jsem si jen pomyslel, že se pravděpodobně vetřeme do boje mezi shinigami a hollow… A navíc ještě nebudeme na straně naší rasy. No, co nadělat… když půjde Zekke byl jsem odhodlaný jít taky. Samozřejmě ne s úmyslem zabít hollow abych ochránil tohle město ale, abych pomohl Zekkemu a Yuri která se k nám chovala milé a při prvním setkání s námi se nepustila ihned do boje… Měl jsem pocit, že jí něco dlužím. Seskočil jsem ze Zekkových zad a pověděl. Jestli chceš pomoct Yuri, tak jsem s tebou.

Zekke

"Tolik hollow, nevím jak je Yuri silná, nevím jestli to zvládne sama." Pověděl jsem mu a mírně se zarazil. To světlo, trhlina, nebo co to vlastně bylo, no každopádně bylo to docela blízko. Když tím procházeli hollow, tak to asi byl nějaký mezisvět, nebo nějaká dimenze či trhlina. Kolem trhliny jsem ale cítil nějaké Shinigami. Byli to Shinigami na velmi vysoké úrovni. "Cítíš to taky?" Otázal jsem se ho, přičemž mi začalo docházet, že nevíme jestli to jsou ti uprchlí Shinigami, nebo ti z Gotei 13. "Pokud jsou z Gotei 13 tak je Yuri v nebezpečí!" S těmito slovy jsem rychle mávl rukou na cestu vpřed a rozběhl se za ní. Nicméně běžel jsem normálně, nikoliv Sonidem. Nerad jsem používal svoje schopnosti, cítil jsem se nesvůj.

Razaki

No... trhliny jsou technicky vzato také dveře... takže tu určitě někdě bude... řekl jsem znalecky. Pokud jsem o Baru něco věděl, tak to bylo to, že má vždycky něco společného s dveřmi. Ale asi nebude nejlepší nápad jí hledat konvenčně... to město vypadá celkem velké... to bysme tu mohli dost dobře být týden, navrhuju jí dát signál, aby našla ona nás...

Akio

Hmmm Signál...to zní dobře...a chytře....asi bych už měl jít do důchodu... Zatřepe hlavou a pak koukne na Razakiho. Dobrá, co navrhujete? odpálit nějakou čtvrť nebo něco na ten způsob? Šibalsky se usměje.

Razaki

No můj nápad bylo zapálit nějakou budovu... ale ta čtvrť je asi efektivnější, na druhou stranu co když bude v té čtvrti co odpálíme? To by bylo dost blbý, ne? řekl jsem. Ale začal bych asi tímhle... zalovil jsem v záhybech svého pláště. Neměl jsem tam sice akční figurky, ale zato jsem tam měl světlici, která se používala k označení pozice.

Akio

Posmutněl. Ok...dobrá....žádná sranda... Popojde tedy dál. Krom hollow procházejících trhlinou měl pocit, že tu cítí i jiná reiatsu, ale nebyl si jistý. Pak sledoval Razakiho vytahujíc světlici. Dobrý nápad...snad to uvidí... Rozejde se směrem, odkud měl pocit, že cítí ona Reiatsu.

Razaki

Popadl jsem světlici a zapálil jí. Whoooooooosh! ozvalo se. Světlice vyletěla do vzduchu kde vybuchla do všech směrů, červené jiskry a plameny. Docela zajímavá podívaná. Pokud tu Baru byla, musela jí vidět. Ale zřejmě jí viděl každej, včetně hollow. Těch jsem se nebál, ale pokud tu bylo něco dalšího, nebezpečeného, tak to vědělo, že jsme tady...

Hollow Kittier

No, jak je Yuri silná shinigami to je těžké posoudit, poněvadž jsem neměl možnost to nějak zjistit. Přítomnost shinigami jsem samozřejmě nějakou cítil už dřív, ale nic jsem neříkal, jelikož jsem si myslel, že to Zekke i bez mých slov zaregistruje sám… Poté co se Zekke nakonec vrhl vpřed pomoct Yuri proti hollow a případně shinigami jsem se rozběhl za ním… Nenechám ho přece jít samotného. Navíc mě dost zajímalo jestli Zekke použije své schopnosti naplno, protože to je pěkná podívaná musím přiznat i když jemu bych to nikdy neřekl.

Baru

Ne že by jim Reimei dali moc soukromí, ale aspoň trochu se odklidili.
"No," začala Baru. "Já si myslím, že můžeme kapitánce oznámit, jak se věci mají, že někteří Reimei by chtěli zpátky... To snad udělat můžeme, ne? Možná že ona bude ochotna jim aspoň dát šanci, možná že opravdu někteří z nich jsou v tom relativně nevinně, nikdo neříkal, že všichni následovali Hiroshiho dobrovolně... Já nevím, jaký na to bude mít kapitánka názor, ale minimálně jí to můžeme oznámit. Vypadají ochotní pomoct... ať je to upřímné nebo aby se zalíbili, rozhodně je to první krok z jejich strany!" rozmluvila se tiše.

Yuri, Zekke, Kittier -> Ke svému překvapení jste najednou uviděli z místa nedaleko od trhliny vyletět červenou, zářící světlici.

Všichni u trhliny -> Hollow se srocovali pod trhlinou. Zatím si nevšímali ničeho okolo sebe, vypadali spíše dost zmateně a dezorientovaně. Mimo to každou chvíli nějaký z nich dodatečně umřel.

Yuri Furukawa

Každou chvíli jsem blíž ke svému cíli. Stále však přemýšlím nad tím, co bych měla dělat, kdybych se zde potkala s někým ze Seireitei. Měla bych se vytratit dřív, než si mě všimnou? Předstírat, že jsem jedním z nich? Stále mají shinigami z Gotei 13 stejný vztah k těm, kteří je opustili a přidali se na druhou stranu? Možná až příliš jsem se zabývala těmito otázkami. Když znovu pozvednu oči, abych se podívala, zda se něco nezměnilo, spatřím červené světlo letící vzhůru. Zastavím se. Teprve teď vycítím přítomnost dalších shinigami. Nevím však, kde jsou nebo kolik jich je. Buď za to může ta trhlina a nebo to množství hollow. A možná je to mnou. Ohlédnu se zpět. Snad jsou Zekke a Kittier v pořádku. A doufám, že mi nezničí mé gigai! Stouto myšlenkou se zase otočím a rozběhnu se k hoře.

Nobu
Vejde dovnitř.Nějak zvlášť na sebe neupozorňuje a sedne si opětovně k barovému pultu.Počká než příjde osoba za kterou přišel.Mezitím mlčky sedí a snaží se poslouchat rozhovor lidí sedících v místnosti.Možná se dozví nějaké drby.

Mizuki

Se nejdřív zamyslí a pak koukne na Baru. Hmm...myslím, že přimluvit bychom se mohli...za ty boty to rozhodně stojí, ono chytit rýmu není to pravé ořechové. Každopádně, bychom mohli souhlasit, že o nich podáme nějakou tu kladnou referenci...přeci jen...snaha tu, jak říkáte, je. Usměje se a otočí se na ty dva. No...shodli jsme se, že o vás můžeme proneést nějaké ty kladné věty u Sei. Teď bych rád nějaké boty... Řekne rázně.

Akio

Si však všimne, když už nic necítí přesně, že se k trhlině někdo blíží. NA tu vzdálenost nepoznal o koho šlo, ale někdo to byl a tak se rozhodl vydat se k nim. Nešel shunpem, pouze jakýmsi zrychleným krokem. Doufal, že jde o Baru.

Zekke

Běželi jsme docela rychle, ale na shunpo od Yuri to nestačilo a já jsem sonido používat doopravdy nechtěl. Tak jsme prostě běželi dál. Nechtěl jsem taky poškodit její Gigai, který jsem nesl v rukou. Najednou jsem začal cítit, jak se reiatsu někoho silného blížilo. Nevěděl jsem jestli míří k Yuri, která byla o pár stovek metrů před náma, nebo k nám, ale rozhodně jsem s ním nehodlal bojovat. Byl to zajisté Shinigami, jestli ale hodný jako Yuri, nebo zabiják holow, to už jsem bohužel nevěděl. "Kitte.. Co uděláme.. Víš že nesnáším boj, nechci s nikým bojovat a nechci přijít o život takhle.." Pronesl jsem ke Kittovi při běhu a přidal na tempu.