Karakura

Daichi, Nobu -> Osoba sklonila svůj meč a nejdříve se podívala na Daichiho, protože na ni promluvil první. Viděl jsi, že je to žena se zrzavými vlasy, ne zrovna mladá, ale ani stará, bylo dost těžké odhadnout její věk. Potom se podívala na Nobua. Tys v ní ke svému překvapení poznal onu ženu z hospůdky Big Ben, která tě tam před pár hodinami obsluhovala. Jen zakroutila hlavou.
"Fajn, Quincy, příště vás nechám zabít hollowem," odfrkla si. "Ty, měl bys asi najít někoho, kdo se ti na to koukne, nevypadá to dobře," hodila hlavou směrem k Daichimu. "Tak nashle!" mrkla na Nobua a potom prostě vyskočila oknem.
"Co... co se to stalo? Na koho křičíte?" uslyšeli jste tiché zafňukání. Byla to Matsu-chan, která nic z toho neslyšela a neviděla, takže musela být úplně mimo.

Daichi

Byl jsem překvapen výrokem, co ta žena řekla. Quincy? Co to znamená? řekl jsem si v duchu. Kdo to je Quincy?! vykřikl jsem za postavou mizící v oknu. Znovu se rána ozvala a nahlas jsem zasyčel bolestí. Pohlédl jsem na Matsu-chan. Chtěl jsem něco říct, ale nevěděl jsem co. Ale nebyl jsem tu jediný, kdo tu měl co vysvětlovat. Pohlédl jsem na Nobua. Matsu-chan můžeš zkusit zavolat někoho z doktorů? Prosím. řekl jsem prosebným tónem. Pak ti všechno vysvětlím. dořekl jsem a padl na záda. Bolest začínala být nesnesitelnější.

(příspěvek byl psán v hodině IVT,Proto sem tam dialog nenapsal ale jenom zhrnul do těch pár vět )
Nobu
Když osoba zmizela postavil se vedle Daichiho a do ucha mu sdělil že Quincy je nějaký rod s velkou mocí a že jedna z osob podobné té co tu byla zabila členy jeho rodičů a tím pádem i členy onoho rodu a že jak okolností naznačují oni dva do toho rodu také patří.Pak mu řekl že si musí ještě něco ověřit a zmizel ve dveřích nemocničního pokoje,cestou mrkl na Matsu-chan aby si nedělala starosti.Po vyběhnutí z pokoje se vydal do oné hospůdky kde ráno potkal tu ženu s mečem.

Matsu-chan

Bylo trochu divné mrkat na ni, aby si nedělala starosti, když byla právě v nemocnici za svou umírající sestrou a najednou se tam objevily neviditelné věci a roztrhaly Daichimu záda.
Nemusela ani nikoho volat. Za malou chvíli vešel do pokoje doktor. Výraz v jeho tváři byl pečlivě natrénovaný. Byl to výraz, kterým se oznamovaly špatné zprávy, které nikdo nikdy nechtěl slyšet.
"Slečno, musím vám sdělit smutnou zprávu. Dělali jsme, co jsme mohli, ale vaši sestru už se nám nepodařilo oživit. Nedělejte si starosti, vaše rodiče kontaktujeme a vše jim řekneme." Podíval se divně na zkroucenou postel. "Nyní vás zanechám vašemu..." Pak si ale všiml Daichiho zad. "Co se tady proboha stalo?!" přiběhl k němu a začal ho hned ošetřovat. Nebylo to tak zlé, jak se zdálo, jen to hodně bolelo a krvácelo.
Asi nemusím ani říkat, jak bylo Matsu-chan. byla zničená. Klekla si na zem, protože neměla sílu stát na nohou, a dala se usedavého pláče. Její sestřička...

Yuri Furukawa

Ze skříně vytáhnu ještě tu největší skleničku, kterou najdu a naliji do ní mléko. To poté postavím na stůl před Kittiera. A na něco dobrého k snědku byste chuť neměli? Optám se, když stojím u stolu. Poté ještě pohlédnu na Kittiera. A ty si saké s námi nedáš? Nijak jsem nepočítala s tím, že by si dal s námi také, ale optat se je slušnost. Postupně naplním obě přichystané skleničky do poloviny saké a pohlédnu do skříně, zda se tam nenachází něco dobrého na zub. Když už si nedají mí hosté, já si něco dám určitě. Po chvíli hledění do misky vytáhnu velký sáček a do misky, kterou poté postavím na stůl, vysypu wasabi ořechy.

Daichi

To co mi Nobu řekl mě docela rozrušilo. Quincy. Já že jsem Quincy? Proto vidím duchy a všelijaké bestie? Kvůli tomu se ke mně a k mámě chová táta takhle? zamyslel jsem se, když v tom přiběhl doktor a oznámil Matsu-chan tu nejhorší zprávu co mohl. Když viděl moje zranění běžel rychle mne ošetřit. Ale ten kdo tu potřeboval ošetřit jsem nebyl já, ale Matsu-chan. Mé zranění je nic oproti tomu jejímu. Ohlédl jsem se na Matsu-chan. Takhle jsem ji v životě neviděl. Aaaaargh! zasípěl jsem když mi doktor dezinfikoval ránu. Matsu-chan? Promiň. Promiň, že jsem ji nedokázal zachránit. Promiň. zašeptal jsem a po tvářích mi tekly slzy. Budu silnější a nedovolím, aby se něco podobného opakovalo. pronesl jsem trochu víc nahlas, ale stále jsem šeptal a sevřel jsem ruku v pěst.

Hollow Kittier

Když přede mě postavila Yuri tu velkou sklenici mléka, má tvář se rozzářila a ihned jsem pro ni natahoval ruku. Dříve než jsem se napil, ještě jsem odpověděl Yuri na otázku ohledně saké. Já saké nepiju... Nijak extra mi to nechutná. Poté jsem si lokl konečně mléka, na které jsem se tak dlouhou dobu těšil. Zrovna jsem neměl nijak chuť dávat si něco na zub, jelikož když jsem hollow více by mě potěšilo pohltit nějakou duší než se nacpat třeba sušenkami. Nicméně když byli na stole ty wasabi ořechy stejně jsem si jednu vzal a hodil do pusy. To tě nenudí žít tady takhle samá? Je to nuda... Mám s tím zkušeností, protože jsem se několik let toulal sám po Hueco Mundo a jediná zábava, co jsem měl po ruce, byla zabíjení hollow... Položil jsem otázku Yuri, aby nestála řeč.

Nobu -> Když jsi dorazil do hospůdky Big Ben, zdála se ti úplně stejná jako ráno, prostě normální malá restaurace, bylo těžké uvěřit, že by měla takový nepříjemný skrytý příběh jako třeba to, že ve skutečnosti ukrývá shinigami.

Matsu-chan

"Jak bys ji mohl zachránit?" vzlykla a zkusila se na tebe usmát. "Byla nemocná... s tím se nedá... nic dělat..." zašeptala poslední slova, protože ji zradil hlas. "Byla moc nemocná... teď už je jí dobře. Už ji nic nebolí... na jednu stranu... je to úleva. Přeju jí jen, aby její příští život nebyl tak plný bolesti a aby ji v něm měli všichni rádi..." utírala si oči a plakala, ale zároveň mezi slzami probleskoval i úsměv. Bylo vidět, že měla svou sestřičku opravdu hodně ráda.

Nobu
Celou cestu běžel když se konečně dostal blíže k oné restauraci spomalil.Za nedlouha stal u jejich dveří.Vešel dovnitř spořádaně a klidně i když zadýchaně.Popošel ke baru kde si sedl a trochu hlasitěji než je zvyklé řekl "Obsluha?!"Pak jenom seděl a čekal zda se vynoří osoba ve kterou doufá.

I am back :3

Zekke

Vrtěl jsem se na těch židlích ala poskládané postýlce a čekal na to, až nám něco nalije. Koukal jsem do stropu a přemýšlel jak se odtud dostat. "Něco se tu musí dít, cítím tu neobvykle hodně Shinigami. Určitě to cítí i Kitt, to přece není normální." Pomyslel jsem si a dělal ze sebe pořád blbce, jak jsem se vrtěl. "ÁÁááá, saké, hezkéé." Otočil jsem se o 360 stupňů a vstal. Pak jsem si přisedl k nim a ještě pověděl. "Já si dáám." S tí jsem chňapl po oříšcích a dal si jich pár do pusy. "MM dobrýý." Pronesl jsem a pozvedl sklenku se saké. "Tak na co?" Otázal jsem se a držel skleničku v pravé ruce.

Nobu -> Chvíli jsi trval a vzadu, asi v kuchyni, něco harašilo a cinkalo, ale nakonec ses dočkal - přišla zase ta samá žena. Jen na sobě už neměla černé kimono nýbrž normální oblečení.
"Přejete si?" zeptala se a usmívala se na tebe šalamounsky. Ještě si rozpustila culík, co kterého měla před tím stažené vlasy.

Yuri Furukawa

Konečně se můžu i já usadit ke stolu. Jelikož na mě nezbyla již žádná židle, posadím se do čela stolu přímo naproti oknu, z kterého mám teď pěkný výhled na oblohu a do obou ruk uchopím skleničku se saké. Ne vždy jsem tu žila sama. Není to ještě moc dlouhá doma, co jsem žila ve společnosti mého bratra a dalších uprchlých shinigami, kteří se postavili proti Seireitei. Jenže pak... Sklopím hlavu, aby nešli vidět slzy, které se při každé vzpomínce na mého bratra, derou do mých očí. Bojovali jsme s Gotei 13 a bratr zemřel. Tehdy jsem se rozhodla, že s nimi nechci mít již nic společného a utekla jsem od nich. Začala jsem doufat v to, že se jednoho dne vrátím zpět do Soul Society. Proto si zde nechci hledat žádné přátele. Obávám se toho, že by pro mě bylo těžké je opustit a nejsem si jistá tím, zda bych měla možnost se sem ještě někdy vrátit. Uvědomím si, že jsem se rozpovídala trochu více, než jsem chtěla a na chvíli se odmlčím. Jste vlastně první, s kým se od té doby takhle bavím. Pohlédnu na ně s úsměvem, když se mi konečně podaří zadržet všechny slzy, které se chtěly vydrat ven. Poté uchopím skleničku pouze do své pravé ruky. Tak třeba na to, ať se brzy vrátíte domů. Navrhnu a mrknu z jednoho na druhého.

Spoiler:

Daichi

Smutně jsem jsem se podíval mimo. Její poslední slova byla, aby ses oni nebála a že ti bude stále na blízku. řekl jsem potichu tak aby mě Matsu-chan slyšela. Doktorovy to muselo připadat divné co si ty dvě děcka mezi sebou blábolí. Znova jsem zasyčel bolestí po dezinfekci. Tak Quincy. Já jsem Quincy. Musím se zeptat mámy. Ale teď nebudu moct nechat Matsu-chan samotnou. řekl jsem si pro sebe.

Zekke

Držel jsem sklenku v ruce a pouslouchal její příběh. Byl opravdu dojemný, taky jsem se málem rozplakal! Byl jsem holt hrozná citlivka, ale to bylo přirozené! U hollow asi moc ne, ale originalita je hezká věc. "Hmm.." Pronesl jsem zamyšleně. "Máš opravdu smutný příběh." Pověděl jsem jí a pozvedl sklenici ještě výše. "Tak na to, abychom se vrátili domů, všichni. Pomůžeme ti dostat se zpátky do Soul Society!" Řekl jsem jí odhodlaně jako hrdina, i když jsem měl nahnáno v trenkách. Doufal jsem, že to bude snadné a nebudeme muset bojovat. Raději bych si s někým pokecal o Senkaimonu, otevřel ho a pustil jí domů, pak bych otevřel Gargantu a vrátil bych se i já s Kittem, nicméně, Gargantu jsem otevřít nemohl z nějakého neznámého důvodu a Senkaimon jsem otevřít nikdy ani neuměl. Sklenkou jsem si s ní ťukl a vypil saké do dna. Pak jsem si trochu neslušně vzal láhev a nalil si znova. No a už to semnou jelo.

Hollow Kittier

Poslouchal jsem pozorně její příběh a dozvěděl se také důvod, proč opustila Soul Society… Teď mi to dává hned větší smysl… ten její odchod. Kdyby mě se něco takového stálo tak bych už vymýšlel nějaký plán na zničení Soul Society. Poté jsem se napil mléka a po návrhu na přípitek jsem si s ní a se Zekkem připil… Zekke měl zase jeden z těch jeho ztřeštěných nápadu a to že pomůžeme Yuri dostat se zpět do Soul Society... On ani neví jak je to obtížné a hlavně strašně otravné... Nicméně kdyby tu pomoc chtěla, neměl bych nic proti, jelikož ji to dlužíme za to, že s námi hned nebojovala a ještě k tomu nás pohostila ve svém domě. Potom jsem se znova napil mléka a pohlédl na Yuri, přičemž jsem si vzal Wasabi oříšek z misky a hodil si ho do pusy. Pořad mě nenapadá, jak bychom se mohli vrátit... Možná jen počkat až půjde otevřít Garganta. Pověděl jsem a také mě napadlo, že to by mohlo být dlouho... Možná bychom tu u Yuri museli být několik dní, týdnu, měsíců, roku... Hmm…

Yuri Furukawa

Nad Zekkeho nápadem se jen pousměji. Vypadá tak odhodlaně. Nemůžu mu teď prostě říct, že to takhle nejde. Zradila jsem Gotei 13 a postavila se proti nim v boji. Kdo ví, zda bych vůbec zůstala naživu, kdybych se tam vrátila. Tak tedy na návrat domů. Také pozvednu svou skleničku a navzájem si ťukneme. Saké však jen trochu upiji. Přesto mi mi můj obličej, hlavně líčka, zčervenají. Kdybych do sebe vylila celý obsah skleničky, nejspíše bych se tu ihned svalila k zemi a nějakou dobu by se mnou nebyla žádná řeč. Poté Kittier zavede řeč na Gargantu. Pokud nejde otevřít ani Senkaimon, někdo už určitě pracuje na tom, aby zjistil proč a snaží se ji otevřít. Stejné to podle mě bude i s Gargantou. Stačí zjistit, proč nejde otevřít jedna brána, a otevře se i ta druhá. Poté se na chvíli odmlčím. A možná už někdo našel jiný způsob, jak cestovat. Ale kdo ví, zda vůbec jiný způsob existuje.

Daichi -> Uvědomil sis, že teď bez své sestřičky je tady Matsu-chan úplně sama, když jsou její rodiče podle všeho pryč. Určitě se vrátí... ale ne hned, když nemohli ani přijet na poslední hodinku své malé dcery. Matsu-chan vypadala, že není momentálně schopna ničeho. Vlastně jen seděla na zemi, rukama si objímala kolena a střídavě plakala a jen tak koukala z okna.

Nobu
Zahleděl se na onou dámu a po její otázce s klidem odpověděl."Jenom vysvětlení,co se to stalo v té nemocnici,pro začátek pak mám ještě další otázky."Po dokončení svého dialogu jsem na ní upřel svůj pohled a vyčkával na její odpověď.

Žena

"Zabila jsem tam hollow," řekla klidně bez nejmenšího zaváhání. Vrhala na tebe docela vyzývavý pohled, něco jako... máš s tím snad problém? Mírně se usmívala a opírala o pult naproti tobě. "Ty další otázky?"

Nobu
"Hollow?To bude asi to co se stalo z mé malé kamarádky.."Nachvíli se odmlčel a pak pokračoval."Dobrá......mohla by jste mi říct co jsou to Hollow zač proč jsme je viděli jenom já a Daichi a taky jste věděl že jsme Quincy...to jediné mi stihl dědeček říct když lidé podobní vám zabili jeho a zbitek mé rodiny."To bylo asi zatím vše co chtěl vědět.Podle toho jak mu odpoví bude mít možná další otázky.

Daichi

Doktor už mě ošetřil a šel zavolat sestřičku, aby se o mě postarala. Já se mezitím co doktor odešel na chodbu doplazil k Matsu-chan. Nevěděl jsem co ji říct, ale nakonec jsem ji objal a pevně k sobě přitiskl. Budu stále s tebou. Nebudeš sama. Už neplač. řekl jsem a pohladil jsem ji po hlavě. Potom jsem zvedl hlavu a začalo tu být rušno. Matsu-chan myslím, že bychom měli jít pryč. zašeptal jsem ji a snažil jsem se postavit. Jakmile jsem se postavil tak jsem se snažil pomoct Matsu-chan na nohy.

Zekke

"Jiný způsob cestování? Ten určitě existuje, jinak bychom se tady neoctli, ale co to sakra bylo. Měl jsem podobný pocit jako před časem, když jsem spadl do té jámy, nebo když jsme byli u té díry s těmi Shinigami v poušti. Ty díry, je možné že to jsou nějaké trhliny mezi světy. Zdá se, že přestávájí být stabilní, snad na to existuje nějaké v uvozovkách lepidlo. Nicméně, myslím že stačí najít v lidském světě pouze tu trhliny a pak do ní skočit, jak jinak bychom se tady dostali? Nejhorší je, že si nic nepamatuji, dokonce ani žebychom někam spadli, prostě se mi zatočila hlava a objevili jsme se tu. Jenže jak poznáme, co kam nás trhlina povede? Pokud ta trhlina vůbec přenáší, nezabloudíme prostě v mezisvětě, nebo v nějaké jiné dimenzi? Každopádně bychom to měli udělat. Ne počkat, co to tu melu v té hlavě! To bude určitě nebezpečné! Raději zůstanu tady a budu žít tak jako tam, ukrytý." Pomyslel jsem si při odmlčeném a dlouhém myšlení, přičemž jsem furt popíjel saké. Pohlédl jsem na Yuri a na ty její líčka, trochu jsem se pousmál, né nahlas, jen jsem se vizuálně usmál. "Ale, slíbil jsem jí to, musíme s tím něco udělat" Pověděl jsem si odhodlaně v duchu, no, toto už byla moje poslední logická myšlenka, protože pak jsem začal propadat alkoholu. Položil jsem skleničku a popadl flašku. To saké mi nějak zvláštně chutnalo. "Jooooooooooo" Křikl jsem s taktéž červenými líčky a začal pít jak o život. Už se na mě projevovala opilost, děsně moc. "Taaak kočko a slečno..!" Řekl jsem Kittovi a Yuri." "Vypadnem odsud nee? Vyrazíme si někam! Zakřičel jsem ještě a trochu zakopl o židli a spadl na zem. "Jéjda, v pohodě, jsem v pohodě." Mával jsem jen tak rukou. Opilost ale vypadala na problém.

Hollow Kittier

Všiml jsem si, jak se Yuri začíná červenat v líčkách a pomyslel si, že alkohol teda moc dobře nezvládá... Nijak mnoho toho ani nevypila a už začíná být poněkud opila. Jiný způsob cestování jo? No, možná nějaký opravdu existuje... Je pokročila doba. Pověděl jsem na poznámky Yuri a také zaregistroval mlčenlivost Zekkeho, což je dost neobvyklé... Nicméně se za chvíli zase vrátil k sobě a evidentně se pěkně ožral. Když zakopl o židli a spadl na zem, podíval jsem se na Yuri... Proč si mu dávala to saké? Teď bude ještě více nesnesitelný, než když je střízlivý. Poté jsem se napil mléka a ještě dodal. Kam bys chtěl chodit? Sotva se udržíš na nohách, bakayarou. Potom jsem si dál poslední lok mléka a podíval se na prázdnou sklenici... Chtělo by to naplnit.

Yuri Furukawa

Pohlížím na svoji skoro plnou skleničku saké a přemýšlím, zda ji mám vypít a válet se zde po zemi či ji nabídnout Zekkemu, aby ji dopil. V tom se ozve jeho hlasitý výkřik. Alkohol mu nejspíše již stihl stoupnout do hlavy. Pohlédnu na skoro prázdnou sklenici. Ani jsem si nevšimla, že si dolíval. Zvedne se ze židlí a přitom o jednu zakopne a sletí k zemi. Rychlým pohybem vstanu a chci se k němu ohnout, abych zjistila, zda je v pořádku. Když však začne mávat rukou a oznamovat nám, že je v pohodě, vrátím se zpět na své místo. Nemohla jsem vědět, jak se chová, když si vypije. Mohl jsi mě upozornit. Odvětím směrem ke Kittierovi. Jo... Kittier má pravdu. V takovém stavu nikam nemůžeš jít. Leda tak do postele. A nebo ještě lépe zaplnit nějaký vhodný kout v místnosti, kde nebude překážet. Postel tu mám pouze jednu. A ta je moje. Pouze moje a nikdo jiný v ní spát nebude. Prázdná sklenice, kterou Kittier položí s lehkým bouchnutím na stůl, mě vytrhne z mých myšlenek. Uchopím sklenici mléka a postavím ji na kuchyňskou linku. Dáš si ještě trochu? Optám se a zamířím k Zekkemu, abych mu pomohla vstát z té tvrdé země.

Zekke

Válel jsem se po zemi a taky jsem místy poslouchal to, o čem mluví. "AA idiote! Já s hýbat můžu, dívej!" Křikl jsem a pokusil se vstát, no hned jsem spadl. Ano, byl jsem opilý. "Tak nic.." Pověděl jsem se smíchem a ležel na zemi. "Kam bych chtěl jít? Třeba za nějakými lidmi, trochu si užít! Když už jsme tady." Řekl jsem a na poznámku o posteli jsem odvětil. "A půjdeš tam semnou?" Tato otázka byla taky se smíchem. Jakmile Yuri přišla, aby mi pomohla mě zvednout, tak jsem natáhl ruku a zvedal se. Nahoře jsem jí stále za tu ruku držel. "Z blízka jsi roztomilejší." Pověděl jsem jí a hned jí pustil ruce a dal si je na hlavu, očekával jsem totiž facku. Při tom jsem se začal zase motat,, přičemž jsem se snažil udržet balance.