Propast pokladů

Baru

Když se zbavila toho divného pocitu, že na ní něco sedí, už jí bylo trochu lehčeji, i když ne o moc. Ovšem přidala jí nesmyslná debata, která se tady vedla. Někoho poučovat, to bylo její! Protočila panenky.
"Tak za prvé pochybuju, že kdokoli tady z nás by byl schopný vyléčit hollowa, protože, ač se to nezdá, se shinigami zas tolik společného nemají. A za druhé... co chcete léčit? Přece Aeir-san říkala, že nemá oči... Těžko bychom jí je přičarovali," přednela svůj názor na věc. Vzhledem k tomu, že na Akademii se léčením hodně zabývala, považovala se za nejvíce fundovanou osobu zde přítomnou. o jí zvedlo náladu.

Aeir

Pokýve a zase skryje svůj obličej. Vaše argumenty zní roumně a podpořují můj názor..že je to obtížné, takže se tím nebudeme zabývat...ale děkuji moc...Amaru... Udělala takovoz tu uklonu se šaty a otočila se vstříc tmě. Tak tedy trošku přidejme...ráda bych byla ve společenství přátelských hollow...a vy jistě doma. Bez dalších slov se vydá do tmy...

Šli jste asi hodinu a mnozí z vás už jistě měli těsně před nervovým kolapsem, ale pak se Aeir zastavila a oznámila, že jsme na konci. Pak pokynula Amaruovi, aby osvětlil okolí a vy jste se pořádně dívali. Pokud jste se pořádně dívali, tak jste při jednom osvícení mohli uvidět jakousi cestičku, která od vás vedle podél stěny propasti někam nahoru za vás...vypadalo to na cestu ven.

Izumi Razaki

Tak jdeme ne? zeptal jsem se všech ostatních a zkusil, zda v propasti funguje chození po spirituálních částících, sice nebyl důvod aby nefungovalo, ale měl jsem divné tušení, tak jsem to radši otestoval. Kromě toho jsem taky začal být mnohem obezřetnější, neboť se mi nelíbilo tohle místo, zavánělo to pastí. A ten Yooda mě děsně deptal. Nevěřil jsem ale ani týhle Adéle...

Aeir

Pokýve hlavou.Ano...můžeme...

Vydali jste se tedy cestou vedoucí podél stěny propasti. Jelikož nebyl kam odbočit, nevedla vás už dívka, ale Amaru. Svým zdrojem světla osvětloval cestu, za ním kráčela hollow dívka, za ní Baru a celou skupinu uzavíral Razaki...celkově to vypadalo na dlouhou cestu a po chvíli se pod vámi rozprostřela temná propast, na jejíž dno jste neviděli. Světlý pruh nahoře se rozšiřoval a přibližoval.

Baru

děkovala všem bohům, že nemá hrůzu z výšek. Ale ani tak jí nebylo zrovna do zpěvu, neboť se necítila moc jistě, ve svém momentálním stavu. Ale pořád ještě šla a nikam nepadala, takže to bylo v pořádku.
"Aeir-san," zašeptala, "upozorněte nás prosím, až se budeme blížit. Myslím, že by bylo moudré skrýt co nejvíc svou přítomnost, až bude nebezpečí, že by nás někdo mohl vidět..." Asi nebylo potřeba to říkat, ale pro jistotu. Nervózně se dívala na světlo, které je vedlo. Stejně z něho moc neměla, co se vidění na cestu hned před sebou týče, a mohlo je prozradit...

Izumi Razaki

No, nevím zda mi to půjde, dlouho jsem nezkoušel potlačovat své reiatsu, ale ono to půjde... řekl jsem a otočil kohoutkem s nápisem Reiatsu doleva. Pevnost veselí už byla místy vidět, radši jsem si toho pohledu užíval, dokud trval. Yooda mě naštval dost na to, aby z pevnosti nezbyly ani základy. Pořád se mi ale nechtělo do případného boje tahat i Baru a Amara...

Baru

se znepokojeně podívala na Razakiho při zmínce, že tu nic nefunguje, jak by člověk chtěl. zatím přece všechno fungovalo! Tak co tím myslela? Každopádně to znělo znepokojivě. Po pravdě potlačovat reiatsu se jí moc nechtělo, ono to nebylo tak úplně snadné. Ale jakmile uviděla, že už zvenku prosvítává ona zvláštní ruina, raději s tím začala. Teprve teď si začala uvědomovat, že se chystají nejspíš bojovat s někým, s kým vedli přátelskou debatu... To ji mrzelo. Co když ani Aeir není tak mírumilovná, jak se zdá? Raději být ve střehu. Zanpakutou ale ještě nevytahovala. Dávalo jí dost práce zadržovat reiatsu na minimu, i když v jejím případě to asi nebylo až tak třeba.

Dál jste již pokračovali bez další komunikace. Po asi půlhodině chůze zmizela cesta v tunelu ve steně propasti. Po další půl hodině se neopracované zdi postupně změnily v uhlazené kamenné stěny. Také jste již začali pociťovat něco, co jste při první návštěvě tohoto místa necítili - závany reiatsu...silnějších a slabších...rozhodně jich bylo dost. Na vaší průvodkyni se dal dost dobře poznat potlačovaný strach z oněch reiatsu. Také jste cítili, že je zde poměrně chladno. Zastavili jste se u něčeho, co vypadalo jako trezorové dveře. Byly masivní a na mnoha místech poškozené a naštěstí pro vás, byly pootevřené. Zpoza nich se linulo jemné modrozelené světlo.

Baru---> Opět jsi pocítila to něco, jakoby kráčelo vedle tebe. Nebylo to příjemné a ještě méně příjemné bylo, když jsi zase slyšela myšlenky toho něčeho. Už o vás ví! To bylo vše..pak onen pocit opět zmizel...bylo to jako by měla Baru nějakou vílu nebo strážného anděla...rozhodně to bylo podivné.

Amaru---> Cítil jsi, že je Aeir natlačená dost blízko na tebe. Dokonce jsi měl pocit, že cítíš její třas.

Razaki---> Cítil jsi množství reiatsu, rozhodně dost na velký boj. Otázka byla, chtěl jsi bojovat s celou Pevností veselí.

Izumi Razaki

Rozhlížel jsem se kolem sebe, když tu nefungovaly garganty, tak jen bůh ví, co všechno tu ještě mohlo nefungovat. Pořád jsme se mohli dostat pryč odsud nezpozorováni, i když jsem tomu moc nevěřil. Měl jsem oči na šťopkách. Každopádně to byla jediná esta odsud a my jsme jí museli projít ať jsme chtlěli, nebo ne. Rozhodl jsem se nakouknout do dveří, opatrně...

Baru

měla zase ten divný pocit. Nelíbilo se jí to, vůbec! Přesto když uslyšela v hlavě nějaký hlas, prudce vytáhla zanpakutou. Ani nevěděla proč, ale ten hlas říkal, že o nich už někdo ví, tak se možná budou muset bránit! Měli jsme si vymyslet nějaký plán, mlátila se v duchu do hlavy. Takhle nepřipraveni přišli až k nepřátelským branám. Jak mohla být tak bezstarostná?! Všechno to bylo moc rychlé! Proč jí ten hlas neřekl, jestli vědí i o Aeir? Pak by nějakou léčku možná mohli zkusit, předstírat, že ji zabili a vrátili se... Ale teď to asi tak nějak nepřipadalo v úvahu. Rozhlížela se po okolí, aby si všimla čehokoli, co by jim mohlo pomoct, i když viděla, že Razaki už nakukuje za dveře.

Razaki---> Nahlédl jsi dovnitř a uviděl jsi prázndou a poměrně velkou místnost. Nebylo na ní prakticky nic zajímavého, až na spoustu závěsů podél zdi, které něco nejspíše zakrývaly...zpoza nich vyzařovalo ono namodralé světlo. Prosřed místnosti byl jeden závěs obslášť velký...nejspíše zakrýval něco důležitého..nebo jen velkého.

Baru---> Co bys jako chtěla?! Byl to záhadný hlas a ne věštník!!! Kdyby ti vyzvonil vše, už by nebyl tajemný! NA to že jsi vytáhla meč sebou Aeir škubla. Stále se držela za Amaruem.

Vše bylo podivné..cítili jste reiatsu, ale nikoho jste neviděli...chtěli vás snad napadnou ze zálohy? Nebo vás nevnímali?...Kdo ví...

Amaru

Klid! Nemusíte do mě strkat. Všechno bude v pohodě. zamumlal jsem a natlačil se víc dopředu abych měl víc dýchacího prostoru. Pak jsem se (k značnému překvapení všech) prosmíkl pod Razakim a vešel do místnosti.

Izumi Razaki

Prcek si chtěl hrát na hrdinu a já neměl důvod mu v tom bránit. Konec konců byl taky Izumi! A všichni Izumi měli odvahu. Jako můj bratr, který si dovolil říct "Ne" našemu otci. (pravda, že to byla odpověď na otázku "Nevíš kdy se vrátí tvoji bratři domů?" ale to netřeba rozebírat). Do značné míry mě zajímalo, jak se zachová mateřský instinkt Baru. A popravdě jsem se rozhodl, že budu trochu v pozadí, napadl mě ďábelský plán jak konečně spatřit co, kvůli čemu vypluly tisíce lodí -> uvolněnou formu jejího zanpakuto!

Baru

Mateřský instinkt Baru vůbec nevěděl, proč by se měl nějak zachovával. Zůstala pěkně na místě, relativně bezpečně za dveřmi, a ani ji nenapadlo Amara následovat. Jestli se chtěl zabít, byl to jen a jen jeho problém. Pravda, byl to podřízený, asi by se o něj měla starat, i když se choval bez rozmyslu... Ale nebyl to její podřízený! Ale zbabělostí si respekt nezaslouží... jenže respekt z hrdinské smrti taky nebyl ten druh, po kterém toužila! Dále stála na místě, ve vnitřním boji.
"Hmm, vypadá to, že je čas na trochu hudby, když se nic neděje! Ga-ga-ga-ga-gáá kač-kač kač-kač, ga-ga-ga-ga-gáá, kač-kač kač-"
Aaaa zavři zobák, Giovanni! Fajn, cokoli, abych nemusela poslouchat tenhle paskvil!
Baru se pár nejistými kroky přemístila do otevřených dveří, aby měla přehled, co Amaru dělá, a mohla ho krýt. Nesnášela Na krásném modrém Dunaji kač-kač stájl!

Razaki

Decentně jsem odstrčil Baru ode dveří, neboť jsem jimi hodlal projít. Pak jsem jimi prošel, opatrně, aby se nemohly zřítit na Baru. Došel jsem pomalu až k závěsu, pečlivě si ho prohlédl, ohmatal, z jaké látky je a pak ho zapálil. To pro mě bylo překvapením, možná nějaký pitomý Batarielův vtípek, ale brečet jsem kvůli tomu nehodlal

Baru

teď stála nedaleko Razakiho a amatérsky se snažila předstírat, že mu kryje záda, ale sama si nebyla jistá, co vlastně dělá.
"Proč mi něco říká, že tohle je jeden z Yuuchouových... ehm, výtvorů?" zašeptala nervózně. Po očku se koukala na Aeir, jak se na to tváří.

ZAtímco jste zkoumali onu sochu, tak vá Aeir obešla a odhrnula onen obří závěs. Odhalila tak 5 soch, podobných té vaší...některé měly ve tváři dost bolestivý výraz a jedna ze soch měla dokonce podobu dítěte. Aeir nato poodstoupila a přimáčkla se ke zdi. Bez mimiky obličeje to bylo těžké, ale vypadalo to, že se bojí.

Aeir

To....to jsou oni....zbytek....mých přátel....tohle...jim a všem okolo...udělal on... V jejím hlase se objevila hořkost. On..je zrů...

Než to dopoví, ozve se hlas. Ale proč tak neslušně!!! Hlas patří vašemu starému známému, který spolu se zástupem hollow dorazil do místnosti jedinými dveřmi. Jakmile Aeir uslyšela jeho hlas, znatelně zakňučela a stáhla se za vás...bylo jasné, že se asi bojí.

Yuuchou

No koukejme....není to zázrak? Nejenom že se nám vrátila naše dlouho ztracená Aeira, ale dokonce se nám vrátili i Shinigami, o nichž jsem nedoufal, že se vrátí...člověk by řekl, že vás to zabije, ale asi máte tužší kořínek...každopádně jste mi přivedli něco co chci...dejte mi ji...a nechám vás jít! Pronesl hnusně úůysným hlasem!

Amaru

Doufám, že máš taky o dost tužší kořínek než vypadáš, budeš ho potřebovat ozval jsem se asi k velkému překvapení okolí a vytáhl svůj meč. Máme spolu nějaký nevyřízený účty! řekl jsem ale z místa jsem se ani nepohnul.

Okolí protl dosti nepříjemný smích.

Yuuchou

Hodně kuráže v tak malém shinigamim...a tak málo rozumu...no co...budete se tu nádherně vyjímat... Yuuchou rozmáchne rukama a všechny závěsy se odhalí. Za nimi uvidíte nespočet různých více či méně hollow. Všichni byli Yuuchoovým dílem zesošeni.

Baru

"Ehm... klid, jen klid!" snažila se udržet nastálou situaci v diplomatických rukou. "Yuuchou-sama, není snad potřeba uchylovat se k násilí, ne? Jste sofistikovaný hollow, jsem si jistá, že se budeme moci dohodnout!" zkusila to. Nikdy není na škodu nejdříve mluvit, aspoň to si myslela. Když viděla ten zástup, rychle uvažovala, jestli je vůbec moudré začít boj. Možnost, že jim prostě vydají Aeir a zmizí odtud, se jí zdála čím dál víc lákavá, ač do jisté míry nemorální.

Izumi Razaki

Uklidni se prcku. okřikl jsem Amara. Tohle je diplomacie, musíš opatrně... řekl jsem, ale to už jsem stál jen kousek před Yoodou. Mimořádně obezřetně. Nehodlal jsem mu dát jedinou šanci cokoliv udělat. Kdyby se jen pohnul byl jsem připraven ho rozpůlit ve vteřině. Tak co nám chceš říct? zeptal jsem se ho

Yuuchou

Jakmile se Razaki oběvil před Yuuchouem, už před ním stálo 5 hollow, připravených vypařit Razakiho svými Cery, kdyby se o něco pokusil. HAHAHAHA Dohodnout se...zajímavé... Promluví a sundá si masku. Vám se odhalí jeho obličej. Chtěl bych si tuhle chvíli namalovat...mocní Shinigami...chtějící mírovou dohodu s Hollow...dobrá tedy...předejte mi Aeiru...a táhněte odkud jste přišli.

Aeir
V tu chvíli se ozval výkřik. Neeeee....nééé... A Aeir začal couvat co nejvíce dozadu...chtěla se vrátit zpět do propasti...doufala že jí pomohou útéct, ale oni ji chtěli vyměnit...přesouvala se opět k východu.