Tokio

Amai -> Než ses vyštrachala z pokoje, chvíli ti to trvalo. Nicméně Mebataki i tak stál za dveřmi a pořád ještě trpělivě čekal. "Jsi připravená na trénink?" zeptal se tě bez dalšího chození kolem horké kaše.


Jiten

si začal prohlížet kalendář. U toho vyluzoval tiché, kritické zvuky, kterými hodnotil jednotlivé obrázky. O většině se tedy nedalo říct, že by to byl jeho typ... Začal si pečlivě rozkládat bonusový plakát, ze kterého se vyklubal obří obraz menose rozvalujícího se na hromadě kostí.
"Hmmm..." udělal Jiten a plakát zase složil. Měl raději přirozenou krásu, ne takovéto neoduševnělé vystavování všeho na odiv.

Amai

Omlouvám se, musela jsem usnout..
Pronesla milým tónem hlasu. Měla omluvný pohled. Ten ovšem rychle zmizel. Hned po vyslovení slova trénink, se jí totiž doslova rozzářily oči.
Ano..!
Téměř až vykřikla. Rychle vyšla z pokoje a v pozoru si stoupla před Mebatakiho. V ruce ale pořád svírala džusík.

Amai -> Mebataki přikývl a vydal se někam chodbou. "Bohužel tu není zrovna vhodný tréninkový prostor, takže musíme improvizovat," řekl, zatímco tě vedl velkým domem. Nakonec jste dorazili do prostorné místnosti v přízemí, vypadalo to jako místo, kde se pravděpodobně v minulosti mohly konat slavnosti, možná nějaké bály... Místnost byla ale úplně prázdná a měla zabarikádovaná okna. Byla tam tedy tma, nebo přinejmenším velké šero. Mebataki se vydal podél stěny a na své cestě se postupně dotýkal nějakých věcí, které připomínaly pochodně. Když na ně položil ruku nebo je možná nějak zapnul, každá se rozzářila podivný, modrým plamenem. Klikatými cestičkami po stěně se od každé z pochodní modré světlo rozběhlo směrem nahoru, kde se spojilo uprostřed stropu a rozzářilo ve velkém kruhu, který docela dobře osvětlil celou místnost.

Satoshi
Por..tugalské zábavné pořady... aha. zajímalo mě jakou kvalitu asi může vyloudit něco tak archaického... možná ani 144p... ale na to zatím nebyl čas, pokud por..tugalské zábavné pořady neschovávaly něco jiného, než hardcore Hollow x Quincy bondage. Takže jsem se rozhodl zkusit tu nejvíce normálně pojmenovanou složkou. cd "Spouštěcí protokoly brány"

Satoshi
Na přelouskání nebyl čas, pokud by to nebyl Satoshi. Na provedení procesu pro takový wall of text stačila 40% kapacita, abych uložil veškerý text do vnitřní databáze. Budiž, takže nějaký aktivační kód... vystřihl jsem nejdůležitější informaci a zadal příkaz Command - execute - allocate memory.

Amai

Pozorovala celou tu věc s nadšením. Šla dále tou místností za Mebatakim. Nevěděla pomalu kam se pořád koukat, všechno bylo tak úchvatný. Na obličeji měla obrovský úsměv, během toho celého prozkoumávání místnosti.
Páni..
Vydechla. Mebatakimu to možná přišlo normální, ale pro ní to bylo epický. Podívala se s úsměvem na Mebatakiho, jako by čekala na další krok.

Jiten

Když se začala místnost třást, zahodil kalendář a byl připravený okamžitě opustit prostor, ale zdálo se, že to všechno byla součást plánu. Satoshimu-sama se podařilo zprovoznit terminál a otevřít jakousi bránu... Jiten na ni zaujatě hleděl, ale neměl k tomu komentář.


Amai -> Když Mebataki usoudil, že ses dost vydivila, promluvil. "Tohle je speciální technika, která shromažďuje duševní částice ve formě plamenu. Díky ní by pro tebe všechny techniky měly být snadnější, protože zvyšuje koncentraci duševních částic v okolí," vysvětlil. "Nyní vyvolej svůj luk," pobídl tě.

Amai

Když už se teda dost vydivila, tak se začala zase soustředit na Mebatakiho. Na vyzvání k vyvolání luku pouze přikývla. Nahodila soustředěný výraz a zvedla pravou ruku. Bylo vidět, jak se jí trošku klepe. Měla strach, že do nedokáže. Přeci jen, luk vyvolala zatím pouze dvakrát. Nějaou tu chvíli sbírala odvahu, než se o to pokusila. Mebataki měl pravdu, vyvolání luku bylo opravdu jednoduší, než dříve. Usmála se štěstím, ale v tu chvíli se přestala soustředit a luk opět zmizel. Maličko provinile pohlédla na Mebatakiho.
Omlouvám se..
Řekla potichu a začala vše od začátku. I na podruhé se jí podařilo luk vyvolat.

Satoshi
Hele, omítka. poznamenal jsem, když na mě spadl strop. Zachovalý... no to asi není to pravé slovo, když jsem zkoumal to, co na mě "dopadlo". ve skutečnosti jsem dekompozitoval prostor nad sebou, takže omítka pouze vizuálně spadla. Něco se objevilo. poznamenal jsem zřejmé a poznamenal ještě něco více zřejmého Asi budeme muset vejít. a než to Jiten stihl zpracovat, Satoshi už měl hlavu v průchodu

Amai -> Mebataki tě začal obcházet, nic ale neřekl, což bylo možná ještě horší, než kdyby ti začal nadávat, že jsi neschopná. "Nyní vytvoř šíp, napni luk a drž ho napnutý," dal ti další pokyn stejným tónem hlasu jako před tím.

Amai

Soustředěná pouze přikývla. Zhluboka se nadechla a vydechla. Začala se pořádně soustředit, aby dokázala vytvořit onen šíp. Trvalo jí to už nějakou tu chvíli, než se rozhodla natáhnout tětivu. Pokaždé, když ale maličko natáhla tětivu, tak šíp zmizel. Dělalo jí opravdu problém ho udržet. Nesměla se ale vzdát. Nechtěla zklamat Mebatakiho už takhle první den. Co kdyby jí hned zase poslal domů, jako ostudu Quincy..?! Pobrala tedy další zbytek sil na vytvoření šípu. Opravdu doufala, že to už dokáže.

Amai -> Šíp se ti pořád nedařilo vytvořit. Byla jsi pořád trochu přešlá z té cesty sem, takže jsi neměla svou plnou sílu. Mebataki to stále nijak nehodnotil. "Pojď si stoupnout blíž k plameni," naznačil ti směr k jedné z modrých pochodní. "Mělo by to pro tebe být potom snadnější."

Mango
Chvíli váhal, ale nakonec vstal s lavičky a doběhl Yasujiho. "Půjdu" odpověděl a následoval jeho kroky neznámo kam. V duchu doufal, že nebudou extra velké problémy.
/Sorry za opoždění, neměl jsem teď moc času

Amai

Přikývla. Byla hrozně zklamaná, že se jí nepodařilo vytvořit šíp. Šla tedy blíže k tomu plameni. Opět pozvedla ruku. Opět vyvolala luk, i když maličko prve zaváhala. Pohlédla na Mebatakiho. Měl stále stejný výraz. Ani nepoznala, jestli z ní není zklamanej.
Musím to dokázat..
Pomyslela si. Poté se začala soustředit pouze na svůj luk. Pokusila se nevnímat okolí, byla totiž možná maličko vystresovaná z Mebatakiho. Opět se pokusila pobrat nějakou tu sílu a začala natahovat tětivu.

Amai -> Tentokrát už se ti podařilo šíp vytvořit. Mebataki tě začal opět obcházet a mírně upravil svůj postoj a držení obou rukou tím, že do tebe na daných místech šťouchal. "Tak. Než začneš dělat cokoli jiného, musíš se naučit vyvolávat luk i šíp co nejrychleji a hlavně je udržet. Šíp, který nedoletí k cíli, nemá smysl. Tvým úkolem bude udržet oba tak dlouho, jak to jen dokážeš. Až budeš mít dojem, že je to pro tebe snadné, ustup o krok od pochodně. Takhle pokračuj, dokud luk a šíp neztratíš. Až se to stane, začni zase od začátku." Rozhodně to neznělo jako zrovna zábavný a akční trénink, ale s tím se asi nedalo nic dělat.


Jiten

nejdřív sledoval, co se stane Satoshimu, když vstoupí do brány. Vypadalo to, že ho to nezabilo, takže se hollow rozhodl ho následovat. Byl docela zvědavý, co je na druhé straně... a zdálo se, že průchod samotný není zatím nebezpečný. Ovšem svůj gigai nechal na této straně a do průchodu už vkročil bez něco. Nepočítal s tím, že by ho v nejbližších chvílích potřeboval, možná by mu byl spíš na obtíž.

Amai

Pozorně poslouchala Mebatakiho. Přikývla na jeho rozkazy. Držela tedy dále luk i šíp. Opravdu už to nebylo tak náročné, jako poprvé. Ale Amai se musela hodně soustředit a vynaložit spousty sil. Po spánku ji stékla kapka potu. Ale ona držela dál, byla zvyklá tvrdé trénovat z volleybalu a gymnastiky. Brzy se odhodlala k tomu, udělat jeden krok od pochodně.

Satoshi
Vypadalo to jako normální průchod... a dokonce i měl východ. Abych řekl pravdu, tak jsem nečekal, že bude mít východ. pomyslel jsem si. Všiml jsem si, že Jiten vyrazil za mnou bez gigaie, no to bude zajímavé, jestli někdo najde jeho tělo. Během přemýšlení jsem nakonec dorazil ke konci. Bude to pověstné světlo na konci tunelu, nebo poslední jiskřička?

Amai -> Udržet luk a šíp v rukou ve větší vzdálenosti od pochodně bylo o něco náročnější, to jsi cítila, ale stále jsi to ještě zvládla, aspoň na nějakou dobu. Mebataki tě sledoval zpovzdálí a pořád nic neříkal ani to nekomentoval, jen čas od času opravil tvůj postoj a držení luku. Neuplynula zas tak dlouhá doba, mohla to být asi hodina, během které jsi vyvolávala luk a šíp pokaždé, když se ti nepodařilo je udržet, a cítila jsi, že jsi vyčerpaná. Nedokázala jsi už skoro ani zvednout ruce a trochu se ti zatočila hlava. Potřebovala sis sednout a odpočinout si.

Amai

Začínala už pociťovat únavu. Ale když šlo o trénink a Mebatakiho, tak byla Amai neústupná. Samozřejmě to opět zkusila, ale z vyčerpání se jí zatočila opravdu dost hlava a svalila se na zem. Pokusila se hned vstát, ale neměla na to sílu. Prostě musela chvíli sedět. Hlava se jí pořád točila, tak si položila ruku na čelo a podepřela jí. Bylo jí trapně, že už první hodinu měla takové problémy.

Satoshi s Jitenem se vydali vvstříc sětlu.

Pokračování ZDE

Amai -> Mebataki tě nechal žuchnout a chvíli sedět, ale asi po půl minutě jsi ucítila, že tě bere za obě ruce a pomáhá ti zpátky na nohy. "Pro dnešek to stačí, Amai-san. Je potřeba, aby sis pořádně odpočinula," oznámil ti a při tom dával pozor, jestli se udržíš na nohou. Vypadala jsi hodně zničeně.