Tokio

Suzaku -> Z vysílačky se náhle ozval hlas vrchní kapitánky.
"Akio, posílám ti tam Modose, budeme ho potřebovat. Má vysílačku... pro případ, že ty jsi někde v háji a neslyšíš mě teď. očekávejte další instrukce." Za chvíli potom vyšel z portálu mladý muž, o kterém jsi věděl, že dezertoval z Hueca Munda, že je to hollow. Na jeho lidské tváři tmavší pleti s modrýma očima a rezavýma vlasama by to ale jen těžko někdo poznal na první pohled. Oblečený byl jako obyčejný člověk z Rukongai. Rozhlížel se kolem sebe a snažil se zorientovat. Nakonec si tě všiml a trochu nejistě k tobě zamířil, se stejně nejistým úsměvem.
"Jo a pozdravuj ode mě Kokuchoua!" dodala ještě kapitánka. Potom její signál ztichl.
"Promiňte mou nezdvořilost, ale čekal jsem, že tu najdu Akia," uklonil se Modos na pozdrav. "Říkají mi Modos," představil se celkem zbytečně, vzhledem k předchozí zprávě od kapitánky.

Izanagi

Již uběhlo dost času, což ho docela překvapovalo. Nevypadalo to, že by někdo z horejška chtěl něco kazit nebo pláchnout, což bylo na míru podezřelé. Každopádně za tu dobu, co Izanagi byl ve skále.... no..... prostě stihl vybudovat jeskyni, kde měl dokonce mramorový stolek, na kterém měl položené saké. Hlídka byla opravdu zdlouhavá...

Suzaku
Dříve, než jsem mohl něco Sei odvětit, tak už se přede mnou zjevil Modos. Znal jsem jej z vyprávění Akia, takže jsem měl určitou představu o něm měl. Zdravím. pokynul jsem na pozdrav Akio teď vyrazil na výpravu za záchranou své podkapitánky, takže asi chvíli nebude k dispozici. Ale předpokládám, že jen zdvořilostní návštěva to nebude. vyjádřil jsem hypotéku a pak jsem se ještě podíval na Quincyho. Vrchní kapitánka tě pozdravuje, předpokládám ovšem nic osobního a stejně ti to bude jedno.

Suzaku
Podle všeho by mělo stačit tohle. řekl jsem a provedl několik úkonů a ozvalo se Callibration complete. Tak jo, to by bylo. řekl jsem stále sledujíc přístroj na hledání Baru

Suzaku
Věřím, že ano... jinak by to Satoshi jistě vyřešil jinak. odpověděl jsem s klidem, možná to bylo mým stoicismem, ale vážně mě ani takové situace nedokázaly přílišně rozhodit

Izanagi

Pochopil jsem, jaká je situace nahoře a rozhodl jsem se jednat podle svého. Vlastně už od začátku jsem věděl, že to budu muset udělat pro budoucnost Seireitei, i kdyby to mělo znamenat vlastní život. Necítil jsem zde nikoho, kdo by mi s tím mohl pomoc.

Pod Kokuchouem se v jeden okamžik objevila trhlina. Ve stejnej okamžik však musel uhýbat kataně, která mu mířila na krk. Pokud neuhnul, nemohl už nikdy zpívat, pokud uhnul, mohl být přívěšek zachycen přesně na mé kataně...

Suzaku
I přes to, jak Modos vypadal, věděl jsem, že si uvědomuje, že osud světa závisí na něm a dokáže to. Přitom jsem okamžitě dostával zprávy o stavu a po necelé hodině se to stalo... Pánové... náš plán zafungoval. jakmile jsem to řekl, tak se objevil Izanagi a zaútočil na řetízek quincyho. Když zmizel portál vedoucí do Soul Society, tak jsem to jen přešel vzdechem Aspoň chvíli mohl počkat... zamumlal jsem si pro sebe a shýbl jsem se nad Modose a poplácal ho po rameni Dobrá práce...

Izanagi

Neobtěžoval jsem se je pronásledovat. Sám bych mohl padnout do nějaké pasti a to momentálně nebylo na pořadu dne. Okamžitě jak zmizeli, začal jsem hledat přívěšek, který nejspíš někam zapadl. Byl by problém se do Seireitei nevrátit s řetízkem...

Suzaku -> Modos se pomalu začal sbírat ze země. Když mu Suzaku poklepal na rameno, tak sebou skoro až trhnul, jako by ho to pálilo, potom se na Suzaka omluvně usmál.
"Ano, je to hotovo," pronesl s úlevou. "Jsou tedy trhliny zavřené? Zdá se mi, že ano... to je dobrá zpráva!" usmál se ještě šíře, i když unaveně. Potom zavrávoral a dost neochotně se zase začal sunout k zemi.

Izanagi -> Nebylo až tak těžké tu věc najít, jak jsi zjistil. Měla kolem sebe zvláštní auru, jako by byla nabitá spirituální energií. Pro citlivého shinigamiho to bylo jako maják, jehož světlo viděl do daleka. Zapadlo to do hlíny blízko díry, kterou jsi vyrobil svým příchodem. Při bližší prohlídce jsi mohl zjistit, že to vypadá jako jakási ozdobná, kovová lahvička.

Suzaku
Pravděpodobně ano. odvětil jsem Tímto je snad celá krize zažehnána, ale i přesto si nemůžeme být ničím jistí... vyjádřil jsem nakonec obavu a rozhlédl jsem se kolem, abych viděl, že Izanagi našel nějakou věcičku a portál zpět do Soul Society se už vážně nikde nenacházel

Izanagi

Vytáhl jsem obálku a opatrně bez doteku do ní nastrkal ten přívěšek. Zdálo se mi to podivné, přeci jen to byl vzácný artefakt. Obálku jsem schoval do náprsní kapsy. Otočil jsem se na ty dva. Je možné bez trhlin otevírat brány? Otázal jsem se hloupě, přesto účelově.

Suzaku
Je velmi pravděpodobné, že ano, avšak musím poznamenat, že jediný, kdo je toho z nás 3 schopen jste vy. suše jsem konstatoval Vzhledem k tomu, že jako jediný tady patříte do shinigami rasy. dovysvětlil jsem, přece jenom jsem neočekával, že by se Modos naučil otevírat Senkaimon Takže pokud budeme chtít Senkaimon otevřít, bude třeba to vyzkoušet vlastními silami. čímž jsem nenápadně naznačil, že Izanagi to bude muset prostě risknout

Izanagi

Vypadalo to, že by přeci jenom mohli se pokusit vrátit. Pravda byla, že i když Izanagi nedokázal používat kido, dokázal velmi dobře a efektivně manipulovat s reiatsu jakožto se silou. Poodstoupil kousek od těch dvou, přeci jenom, jeho reiatsu by ty dva mohlo ovlivnit pokud by se stalo něco nepředpokládaného. Jeho katanu namířil nedaleko nich, pak se zhluboka nadechl a vypustil reiatsu do prostoru. V praxi to vypadalo tak, že z katany vyšlo zelené reiatsu, které začalo kroužit v prostoru, aby vytvořilo průchod.

Izanagi

Byl jsem samozřejmě potěšen, že můj pokus vyšel. Jak jsem již říkal, Izanagiho brána mezi světy byla trochu jinak stylizovaná a proto její vzhled vypadal od japonské klasické struktury jinak.

Zastrčil jsem katanu zpět. A lehkým krůčkem jsem vyskočil směrem do brány. Začal jsem utíkat zpět do Soul Society. Teda aspoň jsem věřil, že to tam vede.

Suzaku
Tak asi půjdeme... řekl jsem Modosovi a nabídl jsem mu pomoc při pohybu, pokud by měl zájem

Modos

byl rád, že mu někdo pomohl na nohy, a přijal Suzakovu pomocnou ruku. Potom už jen kývl, že je v pořádku, a také se soustředil na cestu senkaimonem. Věděl, že tady někde je Akio, ale taky věděl, že ve svém současném stavu by ho nespíš ani nenašel, natož mu pomohl v tom, co dělá.

Cesta byla skoro jako obyčejně. Místy se to s vámi zatřáslo, nějaké nestability ještě v meziprostoru byly... možná budou už navždy. Každopádně jste ale po pár minutách vyšli bezpečně z pevného senkaimonu v Seireitei! Který byl zničený vlastně... takže jste vyšli vedle něho, kde byl zbudován provizorní! Mnohem menší a ošklivější, ale funkční.

Izanagi

Pokukoval jsem ze strany na stranu. Jak mám sakra v tak velkém městě najít jednoho člověka? Mám snad hledat podle reiatsu? Má vůbec nějaké reiatsu? Stál jsem nad západní částí Tokia a chvíli přemýšlel. Tady z oblak se dalo vypozorovat lecos. Máte nějaký nápad, jak ho najít? Zeptal jsem se ostatních, avšak mírně jsem pochyboval, že někoho něco napadne. Ginsei už teď mohl tomu nebožtíkovi hrát pohřební píseň.

Izanagi

Jelikož jsem tomu moc nerozuměl, ale tušil jsem, že to bude mít spojitost s tím telefonem, tak jsme ho prostě hodil Murakimu, aby to našel. Doufal jsem, že ta věc to zjistí velmi rychle, protože každá vteřina byla důležitá. Na druhou stranu, té bestii to mohlo taky trvat chvíli než najde toho, koho hledá. Měla snad taky internet?