Tokio

Amai

Amai se celou dobu mile usmívala. Vlastně ji ani nedocházelo, že ji Mebataki nevidí.
Já si přeji jít tam, kam vy.
Pronesla opravdu veselým tónem. Byla spokojená, trénink jí podle jejího názoru šel, Mebataki na ni byl až příliš hodný a všechno tu bylo tak pěkný. Samozřejmě že to bude chtít pár úprav, někde trošku poklidit, sem tam přidat pandu a hned by to tu bylo ještě krásnější!

Amai -> Mebataki tedy mírně naklonil hlavu a vedl tě směrem ven. Tam se vydal kousek ulicí opačným směrem, než jakým jste včera přišli. Ukázalo se, že sídlo, ve kterém Mebataki žil, bylo už skoro na kraji celé čtvrti. Za ním se dokonce rozkládal kousek lesa, který k němu možná také patřil, a nebylo odtud daleko k několika úplně normálním domům včetně jakéhosi obchodu, který měl podle omšelé vývěsní desky otevřeno 24 hodin denně. Od pohledu bylo jasné, že je tam pro pochybná individua, která se ve čtyři ráno v boháčské čtvrti nemají kam vrtnout. Do nabídky dne patřily alkoholické nápoje a rychlé občerstvení.

Yasuji
"Chápu, chápu. No klidně si na tebe večer čas udělám, stejně nemám nic na práci, Teď jdu na jedno zajímavé místo, trochu si zacvičit jestli mi rozumíš. Zhruba v pět bych se chtěl dát na cestu domů, takže bych tě mohl vyzvednout mezi půl sedmou až sedmou. Vyhovuje?" Přišlo mu, že cesta od školy k troskám ubíhala rychleji než ta minulou noc, ale to s ním byl jeho kamarád a to ledacos vysvětluje. Byl rád, že se večer uvidí s Matsu-chan.

Izumi Razaki

Pevně jsem věřil, že Yasumaru někoho přivede na pomoc, ale do té doby jsem to musel zvládnout. Cítil jsem, že tu bylo víc lidí. Těžko říct, co mě tu čekalo. Zastavil jsem se kousek dál a snažil se identifikovat situaci, zjistit kdo všechno tu je a kolik jich tu je. Nerad bych se dostal do bitvy s hromadou minionů toho šílence, který si říkal vrchní kapitán. Taky jsem se snažil zjistit, zda je tu někde Sei...

Izumi Razaki

Netušil jsem, co se tu děje, ale necítil jsem ani jednoho z vrchních kapitánů. Jen hromadu minionů. Svoje reiatsu jsem stáhnul opravdu na minimum. Tihle chlápci tu bylo nejspíš jen jako varování nebo na zdržení, nechtěl jsem se s nima zabejvat. Radši jsem je obešel a hledal dál. Rychle. Možná že onmitsukido byli dobře trénování, ale na kapitána Gotei 13 neměli ani ve snu. Musel jsem ho najít rychle, pokud to co říkal Yasumaru byla pravda

Yasuji -> "Aha... dobře, tak... tak večer," odpověděla trochu váhavě Matsu-chan. Mohl jsi poznat, že byla trochu zklamaná, protože nejspíš doufala, že by s tebou mohla strávit delší část dne. Asi to pro ni nebylo jednoduché, byla sama v novém městě, kde nikoho a nic neznala. Měl jsi ovšem co dělat. Bylo po škole, tedy kolem třetí, takže na místo dorazíš někdy před pátou, a při tom jsi jí slíbil, že už v pět se zase budeš vracet. Možná by bylo lepší zatrénovat si na nějakém místě, které bylo blíže města, možná v nějaké opuštěné budově v méně udržované čtvrti nebo něco podobného...

Razaki -> Uprostřed lesa jsi našel malé, hluboko usazené údolíčko. I kdybys nevěděl, že tohle je to místo, které hledáš, poznal bys to, protože z něho vycházel velice silný pocit, že tu někdo užíval reiatsu. Vypadalo poměrně zničeně. Po jeho dně se táhly rýhy vyplněné vodou z jezera, které mělo původně nejspíš kulatý tvar. Několik tromů bylo vyvráceno u kořenů a spáleno. Ze svatyně, která tu měla stát, zbyl už jen jeden sloup, na kterém ve větru skřípala otevřená lucerna. Také tu byl oltář vytesaný z lesního kamene, který tu nejspíš stál už dávno před svatyní a ještě dlouho stát bude. Právě od něho vycházel nejsilnější pocit. Za ním ale bylo něco zvláštního. Díra do země zhruba velikosti dveří. Z místa, kde jsi stál, jsi v údolí nikoho neviděl.

Izumi Razaki

Hmmm, zvláštní. Tady musel řádit nějakej idiot. Nicméně to nebylo podstatné. Připlížil jsem se blíž, velice opatrně. Kdybych já očekával, že za mnou někdo půjde nechal bych po cestě překvapení pro toho, kdo půjde za mnou. Moje smysly pracovali na 120% a zanpakuto jsme měl v pohotovosti. Moje reiatsu bylo stále tak dobře ukryté, jak jsem to jen dokázal. Snažil jsem se mít neustále na "očích" reiatsu všech v okolí a stále jsem se snažil také zachytit reiatsu Sei nebo toho druhého knírače...

Yasuji

Zdálo se mu, že Matsu-chan je nějaká zklamaná, ale nemohl se tréninku pořád vyhýbat. Jakmile došel kousek za město a zkontroloval si čas, došlo mu, že bude muset trénovat někde jinde, ale kde by lidem nebyl na očích? Rozhlížel se a hledal nějaké vhodné místo, opuštěnou budovu, nebo tak něco. Tady na okraji města by mohla být nějaká stará továrna v jejímž sklepení určitě žijí zmutovaní jednorožci, kteří plánují sníst veškerou trávu na světě a pohltit všechny duhy. Přesně taková šílená teorie se mu prohnala hlavou.

Razaki -> Jak ses tak plížil, najednou jsi zaregistroval nějaký nepatrný pohyb za jedním ze spadených a ohořelých stromů.

Yasuji -> Opuštěné továrny stály spíš v průmyslovějších čtvrtích, ovšem i tady jsi uviděl něco příhodného - vypadalo to, že se tu staví nějaký velký obchod, ovšem momentálně bylo staveniště i s rozestavěnými budovami zcela opuštěno.

Izumi Razaki

Zvláštní... nepříšlo mi, že bych cítil nějaké reiatsu poblíž, ale Onmitsukido byli taky dobří v maskování svého reiatsu... kromě toho to klidně mohla být jen nějaký kachna nebo tak něco. Přesto jsem se rozhodl být opatrný. Použil jsem shunpo k tomu, abych se velice rychle přemístil do jiného úhlu, ze kterého bych viděl co se děje. Ale dál jsem se zdržovat nemohl... zjistímco je tohle a pak jedu s plnou parádou...

Razaki -> Když ses z lepšího úhlu podíval, co se to tam hýbe, zjistil jsi, že je to bývalý šéf onmitsukido a pobočník vrchní kapitánky, Tougou. Nevypadal moc dobře. Vlastně vypadal, že velice brzy bude po něm. Zdálo se, že si je vědom, že tam jsi, ale není schopný se hýbat.

Izumi Razaki

Toho člověka jsme pořádně neznal a nemohl jsem toho pro něj moc udělat. Nebyl jsem doktor, neovládal jsem ani základy léčení. Přemístil jsem se kousek od něj. "Kde jsou..." zeptal jsem se možná trochu netaktně, ale umírající muž zřejmě neměl zájem slyšet otázku "jak se máš". Jediné co jsem pro něj mohl udělat bylo zavřít ho do bariéry a doufat, že ho udrží naživu, než dorazí někdo, kdo léčit umí...

Izumi Razaki

Otočil jsem se. "Zvláštní... nevím o tom, že bych měl nějaký úkol, který by závislý na časovém faktoru... takže si nejsem úplně jistý, zda máte pravdu..." řekl jsem. Tohle nebyla situace, do které jsem se chtěl dostat. Byl jsme dokonale soustředěný. Držel jsem v ruce Batariela a byl jsem připravený na cokoliv, alespoň jsem si to myslel. byla tu kolem hromada onmitsukido a dost možná i nějaký supermocný quincy, takže jsem se opravdu musel připravit na cokoliv...

Amai

Měla z toho místa poměrně smíšené pocity. No spíš špatné, jediná světlá stránka celého toho místa byla ta, že Mebataki to tu měl rád. Nejspíš si vybrala špatné oblečení, přeci jen sedět v takovém pajzlu ve své roztomilé panda mikince. Připadala si hrozně na očích. Ale přesto byla odhodlaná tam s bematakim jít a níst se, i když měla trochu strach. Ale věděla, že Mebataki by ji zachránil.

Izumi Razaki

"Myslím, že oba dva víme, že ten meč odložit nemůžu "kapitáne". Víte, zachoval jste se docela podle... sice jsem vám nevěřil od chvíle, co jsem vás spatřil, ale myslel jsem si, že jste jen... nový a ejhle... z vás se vyklubal zrádce... tu ironii musíte ocenit i vy..." řekl jsem. Tenhle člověk byl mistr manipulátor, to jsme mu musel nechat.

Izumi Razaki

"Jo, dobrej názor Adolfe, ale dovoluju si nesouhlasit." řekl jsem. To co říkal možná byla pravda, teda on tomu jistě věřil. "Jistě že byla, ono se toho v Seireitei opravdu nděje tolik o čem bych nevěděl..." řekl jsem. "Nicméně vás musím sklamat, nebudu nečinně..." poslední slovo už se ozvalo těsně vedle kapitána když se moje ruka vymrština k jeho obličeji. Hrál o čas a já jsem na tu hru nehodlal přistoupit. Jednal jsem trochu zbrkle, ale neměl jsem moc jiného na výběr.

Izumi Razaki

Nehnul jsme ani brvou, že byl vrchní kapitán schopnej o tom jsem nepochyboval ani na vteřinu. "Jestli je tohle vaše pojistka, pak vás musím zklamat "kapitáne". Někteří z nás nedělají věci pro zisk, nebo pro osobní prospěch, děláme je pro to, že je to správné... pokud si někdo hraje s mým synem, bude toho litovat" řekl jsem. Nedělal jsem si ani moc legraci. Ani já sám sem neměl tušení, jak velkou sílu v sobě jeho tělo ukrývá. Přeci jen to byl hlavní důvod, proč jeho děda hledal někoho s velkou hladinou reiatsu jako partnera pro svojí dceru, netušil jsem, co se mohlo stát, až jí někdo z těch idiotů vypustí, ale tak jako tak to bude opravdu špatné, pro ně. Napřáhl jsem meč proti němu. "Vypař, Batarieli..." řekl jsem. V tu samou chvíli se kolem nás vztyčila bariéra. Když hrál kapitán o čas, dělal jsem to samé... dokud bariéra nepadne tak se dovnitř ani ven nikdo nedostane. A bariéra tu zůstane, dokud budu naživu. "Zdá se, že pokud chcete zabít ty 2 musíte jít přeze mě..." dodal jsem.

Izumi Razaki

"Uvědomujete si doufám, že tahle bariéra blokuje všechny singály dovnitř i ven? Tedy i signály a zprávy, které byste chtěl dát svým nohsledům o tom, že mají zabít nevinné děti..." řekl jsem. Nebyl jsem si moc jistý, popravdě jsme měl hodně malou duši, ale co jiného mí zbývalo. Nemohl jsem riskovat osud celé Seireitei, ani když šlo o mého syna. Ale neměl jsem žádné právo riskovat život Yoshirových dětí. Když ho nechám dělat to, co chce dělat, tak za to zaplatí celá Seireitei, zemřou desítky, pokud ne stovky. A pokud nechám zemřít svého syna a Yoshirovu rodinu, pak ztratím všechno... rodinu, svého nejlepšího přítele a jakýkoliv důvod k dalšímu životu. Už by nebyla cesta zpět. Už bych se nedokázal postavit životu čelem, znovu. Byl jsem rozpolcenej a kapitán musel poznat, že jeho mentální hra zabírá. Pokud měl mého syna, musel jsem spoléhat na to, že jeho zděděná moc ho ochrání... a ochrání i ostatní. Přeci jen Konan byla schopná bránit svojí rodinu, nebo ne? Když dokázal skoro dostat mě i Yoshira mohl dostat kohokoliv... nakonec jsem nasucho polkl. "Proč? Proč byste dělal něco takového? Jaký řád to chcete nastolit, že stojí za životy nevinných dětích..." řekl jsem nakonec.