Tokio

Amai -> Luk jsi vyvolala velice snadno a šíp také. Mebataki tě obcházel a přikyvoval. "Drž luk napnutý," řekl jen tak mimochodem. "Dobře, základ máš. Víš, jaký je princip schopností Quincyho?"

Yasuji -> Vydal ses tedy sám do chrámu. Než jsi ale udělal prvních pár kroků, začal ti zvonit mobil. K tvému překvapení ti volala Matsu-chan!

Amai

Pouze přikývla a držela luk stále napnutý. I když ji obcházel, tak koukala stále přímo před sebe.
Bohužel ne..
Odpověděla a stále zírala upřeně přímo před sebe. I když bylo vyvolání luku a šípu snadné, tak následné držení už nebylo nejjednoduší. Stále se musela soustředit.

Amai -> Nedokázala jsi ani unést svůj kufr a otevřít dveře do kupé, takže držet napnutou tětivu pro tebe nebyl zrovna lehký úkol. "Ah," udělal Mebataki. "Dobře. Víš co je reiryoku, že? Duševní energie, kterou člověk disponuje. Většina lidí má pouze mizivé množství. Naopak shinigami a hollow, kteří jsou duše, mohou mít duševní energii nepředstavitelnou. My Quincy máme o něco víc, ale stále jsme limitovaní tím, že žijeme a máme pevná těla, která nedokáží příliš duševní energie uvolňovat k užívání. Ovšem umíme něco, co obyčejní lidé ani shinigami neumí - používat v náš prospěch duševní částice z okolí. Pokud se to naučíš, tím lépe jimi dokážeš vynahradit své menší množství duševní energie." Pořád nebylo úplně jisté, kam tím míří, ale doufala jsi, že někam ano. Už tě začínala vážně bolet ruka. "Tvůj luk i šípy jsou jiné než moje. Budu hádat, že mají nejspíš i jinou barvu, i když to nedokážu posoudit. Je to proto, že k jejich tvorbě používáš hodně svojí vlastní energie místo toho, aby sis přitáhla většinu částic z okolí. Tato metoda je ale velice omezená a hlavně vyčerpávající. Proto chci, aby ses odteď soustředila na to, abys využívala co nejvíc částic z těchto loučí místo vlastního reiryoku. Od toho tu taky jsou. Představ si to tak, že tvoje reiryoku je nyní lukem a šípem. Ty ale chceš, aby bylo rukou, která sbírá z okolí energii, ze které tvoří luk a šíp. Rozumíš tomu rozdílu? Šíp tvoje tělo opustí, což tě připraví o energii, ze které jsi ho vytvořila. Ruka ale zůstává stále u tebe energie, která odchází z tvého těla, je minimální. A na rozdíl od šípu ruku můžeš trénovat a zesilovat, takže časem zvládne víc a víc zátěže. Rozumíš?" ukončil svou přednášku. Nikdy bys neřekla, že od něj uslyšíš takhle dlouhou, souvislou řeč.

Amai

Pozorně poslouchala Mebatakiho. Snažila se nedávat na jevo, jak je pro ni obtížné udržet takhle déle tětivu. Byla dost překvapená tím, jak dlouho Mebataki mluvil. Očekávala, že tolik slov řekne v součtu tak po roce trénování. Ale vysvětlil ji to opravdu dobře, protože Amai to i hned pochopila.
A-ano..
Odsouhlasila. Nebyla si jistá, co má teď udělat. Jestli vystřelit šíp a zkusit to tou "rukou" nebo jestli má zrušit celý luk? Na konec se rozhodla zrušit celý luk. Pozvedla pravou ruku a zavřela oči, aby se mohla lépe soustředit. Představila si v duchu celou místnost a pokusila se v hlavě vytvořit onu ruku a namířit jí k loučím a pomocí této techniky vytvořit snadněji luk.

Amai -> Mebataki byl spokojený, žes to tak rychle pochopila. Ovšem něco chápat teoreticky a převést to do praxe, to jsou dvě zcela odlišné věci. "Zpočátku je těžké rozeznat, jestli se ti to daří nebo ne. Pokud si nejsi jistá, jestli používáš částice z okolí, potom je nejspíš nepoužíváš," podělil se s tebou tvůj mistr o radu. "Nechám tě nyní trénovat. Až budeš unavená, odpočiň si, jak si přeješ. Pokud bys mě hledala, budu u sebe v pokoji. Je to o dvoje dveře od tvého," sdělil ti a s tím odešel.

Amai

Přikývla.
Ano Mebataki sensei..
Odpověděla a pokračovala v tréninku. Tentokrát to celé zkusila s otevřenýma očima, ale stejným soustředěním. Opět se zkusila soustředit na ony louče a přijímat spirituální energii.

Amai -> Trénovala jsi tak dlouho, jak jen to šlo. Nakonec už jsi byla úplně zpocená a zničená. Navíc se blížilo poledne a ty sis uvědomila, že máš zase hlad. Kdo by taky neměl? Z tréninku jsi měla smíšené pocity. Zdálo se ti, že už ti to jde, ale úplně jistá sis nebyla, takže podle Mebatakiho to znamenalo, žes to dělala špatně... Každopádně jsi cítila, že jsi opravdu odvedla kus práce a že už hodně věcí máš v hlavě vrytých o něco lépe než před několika dny.

Amai

Dost unavená a vyhladovělá odcházela z tréninkové místnosti. Byla ovšem velmi spokojená, připadala si opravdu dobře. Namířila si to přímo do svého pokoje. Poté dostala ohromnou chuť na sprchu, napadlo ji, že by se mohla osprchovat a poté pozvat Mebatakiho na oběd, aby mu vrátila tu večeři. Vylezla tedy z pokoje a zamířila si to rovnou o dvoje dveře dále, kde zaklepala na dveře od Mebatakiho pokoje.

Amai -> "Dále," ozvalo se odtamtud Mebatakiho hlasem.

Amai

Otevřela dveře.
Víte..
Rychle si očima projela pokoj. Poté jí došlo, že je to velice nevhodné a pohlédla zpět na Mebatakiho.
Neřekl jste mi, kde se mohu umýt. A mohu vás pozvat na oběd?
Mile se usmála. Poté ale opět znervózněla, tak nahodila takový omluvný pohled. Ten směřovala postupně na své boty, byl to takový její ochraný reflex.
Za tu večeři..
Zašeptala.

Amai -> "Jistěže nemůžeš, už jsem ti přece říkal, že jakožto tvůj mistr se o tebe v tomhle ohledu postarám já," odpověděl Mebataki, ale skoro se ti zdálo, že se u toho usmívá. "Ale jestli chceš, můžeme společně poobědvat. Musíš mě omluvit, nejsem na takové věci zvyklý, proto na ně zapomínám." Potom ti ještě popsal cestu do nejbližší koupelny. Nebylo to daleko, zřejmě se počítalo s tím, že lidé přebývající v těchto pokojích se budou chtít mýt.

Izumi Razaki

Tokio... tady jsem už nějakou dobu nebyl. Ale neměl jsme zrovna moc čas se kochat metropolí. Cítil jsem nějakou zvláštní stopu, která mě ale dost dobře mohla vést do pasti. Proto jsme po ní vyrazil opatrně a ne přímo. Cestou jsem také hledal indicie, které mi řekl Yasumaru. Doufal jsem, že dorazím včas....

Amai

Na jeho podmínky tedy přikývla. Samozřejmě už si v hlavě rýsovala plány na to, jak mu to bude oplácet. Samozřejmě nic úchyného. Měla na mysli pořádný trénink, dobré chování, postarání se o zahrádku a sem tam uvaří jako překvapení.
Tak pokud dovolíte, tak bych se teď rychle osprchovala a poté se můžeme jít najíst..
Mile se usmála. Poté udělala lehčí úklon a zamířila si do svého pokoje pro ručník, mýdlo a podobné věci. Brzy byla vysrpchovaná, oblečená a nastartovaná u Mebatakiho pokoje. Na sobě měla svojí nejoblíbenější mikinu, byla totiž bílá a na kapuci měla ouška pandy.

(Já si nějak nevšim odpovědi)

Yasuji

Kráčel k chrámu a najednou ma začal zvonit mobil. "Matsu chan?" Vždyť mu říkala, že dnes nemá čas, ale pokud volá tak to bude asi něco důležitého. Přijal hovor a trochu rozpačitě se ohlásil. "A..ano Mtasu? Co potřebuješ?" Pořád pokračoval v chůzi.

Amai -> Koupelna byla velice honosná, slonovinových umyvadel po vanu se zlatými, lvími nožičkami, takže sis to mohla žádně užít. Škoda, že Mebataki neviděl, protože jinak by určitě ocenil, jak kawaii jsi byla ve své ouškové mikince! "Tak tedy... Je tady blízko jedno místo, kam chodím já, ale nevím, zda to bude podle tvé chuti. Můžeme jít kamokoli jinam, pokud si přeješ," uvedl to zase bez zbytečných serepetiček.

Yasuji -> "Ehm... ahoj, Yasuji-kun! Já, tedy, nic nepotřebuju, jenom jsem zjistila, že ta večeře se ruší, takže pokud bys chtěl... ale jestli nemůžeš, tak se nic neděje, já jen kdybys měl čas..." slyšel jsi z druhé strany zpěvavý hlásek Matsu-chan, která se ti pokoušela sdělit, že má volný večer.

-------

https://bleach.forumczech.com/viewtopic.forum?t=2532

Izumi Razaki

Chvíli jsem tam stál a nevěděl pořádně co říct. Nakonec jsem ale zvedl Batariela do vzduchu. "Pojďte, tady už na nás nic dobrého nečeká... Akio s Raidenem to zvládnou, stejně ani jeden z nás v současném stavu by nemohl nějak moc pomoci..." řekl jsem a otevřel bránu zpět do Seireitei. Doufal jsem, že Yasumaru půjde, přeci jen tu pro nás už opravdu nic nebylo...