Tokio

Hlavní město japonska s rozlohou 377 835 km²!

Nebylo by těžké se v tomhle "malém" městečku ztratit. Navíc když jste shinigami, který párkrát navštívil maximálně Karakuru. Akio a Sei se teď vznášeli někde na nebi přímo nad Tokiem.

Akio

Vyskočil ze Senkaimonu a světlo, které najednou bylo všudypřítomné ho oslepilo. Když se po pár chvílích rozkoukal všiml si, že něco obrovského a plechového letělo směrem k nim. Bylo to letadlo, přesně Boeing 747 linka Tokio - Las Vegas. Akio vloží poslední zbytek sil, který mu po boji se Sei zbyl do shunpa, kterýmse přesune do ulic Tokia...pak ztratí vědomí.

Sei

probudil náraz o zem. To když spadla i s Akiem, který omdlel. Tak se hezky vystřídali... Její zanpakutou zazvonil o zem, když ho pustila, aby se mohla chytit s bolestným úšklebkem za hlavu. Pak se rozhlédla kolem...

Izanagi

Bylo to charakteristické pro takovou situaci. Tam, kde se před malou chvíli zavřel Sekaimon se nyní otevřela jiná brána, která tak trochu připomínala zvláštní umění. Brána s hlasitým zašuměním nejdřív zazářila a až teprve po chvilce se začala pomalu otvírat. Z brány kupudivu nevycházelo světlo, nýbrž se zdálo, že je uvnitř úplná tma a to až do chvíle než...

Zdálo se to jako dlouhá doba. Než jsem se v té ztracené dimenzi pořádně zorientoval a než jsem našel nějakou bránu mezi světy, myslel jsem, že umřu. Nejenom, že to byl nehostinný svět bez jakéhokoliv života, ale také to byl svět, který nejspíš svou velikostí patrně přesahoval velikost Soul Society či lidského světa. Zatracený Hiroshi, neměl jsem tušení, že mě chce poslat gravitací do brány směřující do jiné dimenze. Nemám ani ponětí, jak jsem tam uvízl dlouho, na druhou stranu jsem měl spoustu času trénovat při hledání zpětné brány. V tu jsem uviděl konec - bylo vidět světlo. Neváhal jsem tedy a vyskočil z brány, abych viděl sakra velké město. "No, to potěš koště."

Akio

Dani dopadnutí na zem ho neprobudilo a bohudík díky zbytkovému Bankai si ani nijak příliš neublížil. Ihned potom se deaktivoval a celé jeho brnění se přeneslo do meče. Jeho reiatsu bylo po boji a utíkání před čističem velmi nízké a bylo téměř nemožné ho vycítit, hlavně z dálky.

Izanagi

Šel od brány nad městem, zkoušel si vzpomenout, kam se to asi mohl dostat. Vypadalo to spíš, tak, že byl zase nadranej, protože absolutně netušil, kde by mohl být. Vskutku velké město, avšak necítím žádné reiatsu ani nic nevid - přesně v tom okamžiku uviděl celkem zajímavou situaci. Na zemi pár set metru před ním ležela vrhní kapitánka na Akiovi. Co si asi o tom měl pomyslet? Vypadalo to tak .... zvláštně. V jeho mysli, se odehrával urputilý boj. Po chvilce jeho vnitřního boje se svědomím se nakonec k oboum vydal.

Ladným krokem přistál vedle obou souležících a kdyby nevypadali tak polámaně, jeho hláška "Tááák co? Jak to jde?" by nabývala svého cool rozměru. Takhle se oba museli spokojit s jeho mírným úsměvem. Vskutku byl rád, že je vidí, ale nechápal, co se vlastně děje - Proč Sei leží s Akiem uprostřed tohoto města a proč oba vypadají, jako kdyby se právě vrátili z kovošrotu?

Sei

Ano, byla v obrovském, futuristickém městě ve světě lidí, přesto první, co uviděla... byl Izanagi. Z jistého úhlu pohledu celkem zklamání. Z jiného úhlu pohledu...
"IZANAGI?!" zařvala překvapeně, zděšeně i radostně zároveň, že by to probudilo i Akia. Tohle tedy nečekala. Myslela si, že je mrtvý! "Kde se tady sakra bereš?!" vybalila na něj, nehledě na svou vlastní situaci. Až pak se jí mírně zatemnilo před očima a ona se chytila jednou rukou za hlavu, přičemž si na Akia sedla, aby měla větší pohodlí.

Akio

Se ani nepohl. Jeho raiatsu bylo nízké. Dýchal velmi mělce a jeho hruď se témeř nenadzvedávala. Z nedostatku duševní energie zeslávla i jeho regenerační schopnost a tak se mu do dvéře vrátila nezdravá bledost. Přeci jen nedlouho před soubojem s kapitánkou analizoval Satoshi jeho hollow což mu sebrala znoačnou část sil...nešel tak do boje s kapitánkou na maximum.

Izanagi

Byl rád, že žijí. Vzhledem k jejich stavu to byl docela zázrak. Oba vypadali opravu hrozně a Izanagi opravdu cítil, že Akio je na tom špatně, avšak neznal nikoho, kdo by v poblíž měl lékárnu otevřenou pro shinigami. To není důležité... Podíval se na Akiovo zranění. "Co se stalo Vám? Potřebujete okamžitě ošetřit!" Nešetřil vlídnými slovy jeden z nejvyhlášenějších drsňáků v Seireitei. Měl zvláštní pocit, že v Soul Society je hroznej bordel...

Sei

"Neptej se radši," zavrčela jen Sei. Nějak se jí o tom momentálně nechtělo mluvit. Na chvíli se odmlčela. Potom si stoupla a pokusila se otevřít senkaimon zpět do Soul Society. Bez úspěchu. Jen zaskřípala zuby. Čekala to, ale to neznamenalo, že ji to nenaštvalo. Její lidi jsou v nebezpečí a vypadá to, že ona je tady uvízlá... aspoň prozatím, dokud se mezisvět nestabilizuje. "Asi bychom měli najít nějaké klidnější místo, kde si můžem promluvit... Něco mi říká, že toho bude hodně. A taky vymyslet, co dál." Opět se rozhlédla, aby snad konečně prozkoumala okolí.

Izanagi

Tušil, že ani jeden momentálně nemají čas vysvětlovat svoje trable. Připadalo mu ale vskutku zvláštní, že dva nejsilnější shinigami jsou v takovém stavu. Nějak mu to nedávalo větší souvislosti, avšak neměl čas ani na přemýšlení. Čapl Akia a přehodil si ho přes rameno tak opatrně, že nemohl absolutně nic cítit. "Tak teda kudy?" Otázal se dost hloupě přičemž viděl, že všude okolo je město se spoustou lidi a randálu.

Sei

Byli na dost frekventované ulici, bylo mlžné, chladné ráno, kolem nich se válel smog. Ráda by zapadla do nějaké temné, špinavé uličky nebo do opuštěného domu, něco takového ale v téhle části města nebylo. S námahou se ohnula pro své zanpakutou, které vrátila do pochvy. S kulháním se vydala do postranní, méně rušné ulice. Nikde žádný polorozpadlý, opuštěný dům, kde by je nikdo nerušil... Byla tam ale aspoň poloprázdně vyhlížející kavárna. Zamířila do ní. Snad tam bude ticho.

Izanagi

Neprotestoval a začal pokukovat také po nějakém místě. Když se Sei rozpajdala ke kavárně, udělal tři kroky a dostihl ji. Pomalu tak vešel do kavárny aby zjistil jak vypadá - zdála se bezpečná a útulná. Lidé je stejně nemohli vidět, takže prostě vzal místo u stolu co nejdál od dveří. Mít dýmku a černou kápi, mohl by si zahrát na cool hraničáře. Na vedlejší dvě židle, které dal k sobě, položil pomalu Akia. Pak se také posadil s očekáváním na Sei. "Takže teď už si můžeme promluvit?"

Sei

by si taky nějakou tu dýmku nechala líbit, nebo aspoň šumák. Bohužel se zdálo, že dočasně uvízla ve světě lidí bez obojího. Sakra!
"Řekla bych, že je stejně dobrá chvíle jako každá jiná," zamručela kapitánka a protáhla si záda, až jí v nich zapraštělo. Nebylo jí zrovna dobře. "Vypadá to, že v Seireitei řádí nějakej holomek. Nikdo ho neviděl přicházet, nikdo nepojal podezření... do té doby, než začal nějakým způsobem štvát shinigami proti shinigami. Podle všeho dokáže ovládat mysl a donutit člověka, aby dělal něco proti své vůli, dokonce i obrátit meč proti příteli. Akiovi přikázal odstranit mě... netuším proč, nevím, oč mu jde. Bojovali jsme, ale Akio hrozně rychle přešel do bankai, tak jsem udělala první věc, co mě napadla - zatáhla jsem ho do senkaimonu. Tak nějak jsem doufala, že se ta technika vzdáleností zruší. Ale při našem boji jsme senkaimon poškodili... Teď nejde otevřít zpátky. Nevím, jestli to nějak souvisí, každopádně... je to zlý." Kapitánka se zahleděla výlohou ven a mračila se. Snažila se vymyslet, co budou dělat.

Akio

Se svými dvěma metry se pěkně prohnul, když ho Izanagi položil na židle. Bledost mu z obličeje přešla také do rukou a nohou....navíc...jste ve slabšíchchvílích ticha slišeli při nádeších a výdeších slabé chrčení, což nemohlo znamenat nic dobrého. Akio byl stále v bezvědomí.

Izanagi

Pozorně poslouchal každé kapitánčiny slovo i přestože poznal, že spíš než zraněná, je mrzutá a naštvaná. Věděl moc dobře, že musí rychle podniknout protiúder, jinak by se situace mohla vymknout kontrole a Seireitei by se mohlo octnout v ráji plné paniky. "A co přejít do Hueco Mundo? Kdyby jste dokázala otevřít bránu do Hueco Mundo, nemuseli bychom použít sekaimon." Narvhnul jí cestu menší oklikou přesto že netušil, jak fungují mechanismy bran mezi světy. Koutkem oka pozoroval zmrzačeného Akia.

Sei

pozvedla obočí.
"Kdybych, ano, to je to správné slovo. Neříkám, že se o to nemůžu pokusit... ale dost dobře by to taky mohla být pozvánka pro pár stovek hollow, aby si otevřenými dveřmi přišli zahodovat na lidských duších. Ne... je to moc velký risk. Udělám to jen pokud bude nejvyšší nouze... která doufám zatím není. Ale neřekls mi, jak ses tady vzal ty!" odvedla najednou řeč jinam. Bylo to schválně... potřebovala ještě trochu času na přemýšlení.

Izanagi

Si masíroval ruku, jelikož na ní měl celkem novou jizvu. "Při velké bitvě s Reimei se Hiroshi postaral, aby mě jeho schopnost dostala pomocí nějaké z bran do jiné dimenze. Trvalo mi věčnost než jsem našel cestu zpět...." Letmo se podíval se na jeho zanpakuto. "Na druhou stranu jsem mohl trénovat..." Bylo mu jasné, že Sei se pokusí najít jinou cestu, avšak podle něj bylo prioritní se dostat do Seireitei co nejdříve. Mohlo se tam dít cokoliv a Seireitei bez hlavní kapitánky bylo nejvíce zranitelné. "Máte teda nějaký jiný nápad?"

Sei

ještě chvíli přemýšlela. Pak se na Izanagiho bokem podívala.
"Na kolik znáš svět lidí?" zeptala se. Sama se o to nikdy příliš nezajímala, jelikož pro práci shinigamiho nepotřebovala znát zeměpis celé planety... ale teď bylo dost očividné, že je na místě, na které ji nikdy mise za mlada nepřivedly. Samozřejmě něco málo věděla, pár věcí, které nejspíš věděl jen velice malý okruh shinigami, ale to byly spíš takové vychytávky, kdežto základní poznatky o světě lidí zůstávaly utajeny.

Izanagi

Nečekal takový dotaz, avšak pravda byla taková, že ve světe lidí byl kdysi poměrně dlouho. Lovil zde asi deset let hollow - pro zábavu? Nikoliv. Věřil, že hollow přitahuje síla lidských duší a věřil, že čím větší počet lidí, tím lépe. "Trochu to tu znám, ale tohle město je tak trochu mimo." Přičemž se zahleděl směrem ven, kde byla ulice. Ta byla poměrně klidná na denní dobu, ve které se pravděpodobně nacházeli. Byl tu až moc velký klid.

Sei

"No. To asi není dobrej začátek, ale rozhodně bysme měli zjistit, kde jsme. jenže jak?" začala se rozhlížet. Nevěděla, jak mají lidi uspořádaný svět a jestli se dá někde zjistit poloha místa, kde právě jsou. Nejlepší by bylo zeptat se nějaké duše... "A taky vzbudíme Akia, nebudem ho přece tahat v jednom kuse na zádech!" Tahal to samozřejmě jen Izanagi, ale kapitánka myslela na jeho dobro!

Izanagi

Byl v tom pěknej guláš. Taky netušil, kde jsou, bylo to prostě velké město. "Lidé používají své vlastní mapy pro označení své lokace." To věděl moc dobře a tak to zmínil. Jeho pohled pak spočinul na ležícím Akiovi. Vskutku skvostné, jak spí kapitán Gotei 13 na hospodských židlích. Vzbudit Akia? Izanagi zrovna nebyl ten typ, který by každému šeptal do ouška, že má vstávat. V podstatě ani nevěděl, jak se normální lidé budí. "So-Taichou, vzbudíte ho?" Bál se tak trochu, že způsob vrchní kapitánky bude možná horší než ten jeho.

Sei

se o to pokusila, ale moc úspěchu neměla (takže se prostě probuď, až budeš ready, Shiro :-)). Nakonec to vzdala a začala se rozhlížet. Nikde nic jako mapu neviděla, což ji rozladilo.
"Nech ho tu sedět... Jdeme zjistit, kde jsme. Nepůjdeme daleko, a pak se pro něj vrátíme," rozhodla a sama se jako první vydala zpět do ulice. Tam to pomalu začínalo vypadat na hnusný a neutěšený den.

Izanagi

Jenom kývl a pomocí shunpa zmizel do ulice. To jak se dostal skrze dveře zůstávalo zatajeno i tajným jednotkám. Každopádně se objevil nad městem, aby se ještě jednou mohl podívat na jeho rozlohu. Vskutku bylo obrovské, měl problém dohlédnout na jeho konec a to nemluvě o počtu lidí, kteří se pod ním pohybovali. Byl to prostě problém - kde najít mapu?

Lidé používají cedule a zvláštní světelné značení, aby poznali, kudy mají jít. Když se zaměřím na velké cedule okolo města, mohl bych najít jeho název. Podle jeho názvu by pak kapitánka mohla určit, kde přesně jsme a najít nejbližší portál? Pokud to teda tak funguje, protože teď upřímně nevím...

Zmizel pomocí shunpa za město....

Sei

jen pozvedla obočí, když Izanagi bez vysvětlení zmizel. Bere to nějak zhurta... Ona se rozhlédla kolem sebe. Ze zkušenosti věděla, že zjistit jméno místa, ve kterém už je, je zatraceně těžké. Nápisy kolem ji mátly. O spoustě slov ani nevěděla, co znamenají, pokud vůbec něco znamenaly. Nikdo samozřejmě nepředpokládal, že by osoba nacházející se ve městě potřebovala vědět jméno toho města. Sei se rozhodla, že nejlepší bude prostě najít nějakou duši a té se zeptat. Ráda by se zeptala kolemjdoucích, ale bylo to těžké, když ji neviděli a neslyšeli. Bez gigaie byl pobyt ve světě lidí celkem komplikovaný, pokud chtěl člověk nějakou informaci.