Tokio

Hayato

Hayatovi by snad i poznámka od Arisu přišla vtipná, ale tak nějak na ní nestihl reagovat. Když se začar jeden ze stromů měnit na tu hrůzovitost, Hayatovi se doslova zastavil dech. Tak že by takhle fungovala jeho schopnost? Že by se mohl.. schovat do stromů? Nebo je jen napodoboval? Každopádně, bylo to zajímavé. Někdy by chtěl vidět nějaký záznam všech dosud objevených hollow schopností. Má něco takového někdo? Nějaká divize? Možná by takový seznam mohl založit, třeba by se jednou takový archiv někomu hodil..
.. každopádně, teď musel rychle zareagovat na problém před ním. Natáhl směrem k morfujícímu se Hollowovi ruku. "Bakudō #4. Hainawa!" zakřičel. Fungovalo to předtím, proč by nemělo teď? Pak dal před sebe svojí vytasenou zanpakutō. "Prodluž moji ruku, Satsubatsu-jū!" pronesl, a ve své pravé ruce očekával kopí.

Satoshi
Come on... bylo jediné, jak jsem reagoval na oteplování drinku Měl bych si jej zaledovat. analyzoval jsem svůj následný krok a svojí rukavicí jsem zpomalil běh atomů uvnitř drinku, což samozřejmě způsobilo ztrátu tepelné energie a konsekvencí samozřejmě bylo ochlazení drinku. Kdo potřebuje ledničku? poznamenal jsem si pro sebe. Ohledně konceptu trapného ticha jsem byl na to podobně jako Jiten. Místo toho jsem zapl SatoMap applikaci na iSatu a ještě jednou zkontroloval vzdálenost k destinaci

Arisu

Konečně toho pařáta spatřila taky. "Tak tady jsi!" křikla a přejela dlaní po jílci své zanpakutou. "Zavaj, Fujifuru!" a její zanpakutou se rozdělila na dvě katany. Přemýšlela, jestli pošle po tom nehezkém hollowovi tornáda, (Třeba by ho zbavila těch vředů) ale nakonec ten nápad zamítla a rozhodla se zatím útočit jen jejím oblíbením sekáním do cíle. Lépe se jí bojovalo se dvěmi zbraňmi najednou.

Hayato, Arisu -> Teď, když jste konečně věděli, s čím máte tu čest, opravdu nebylo těžké se s hollowem vypořádat. Hayato ho zachytil pomocí kidou, Arisu do něj zarazila svoje čepele a Kaiyo do něj praštila svou palicí. Udělala to opravdu s chutí, protože ji ten bídák pěkně rozčiloval. Boj skončil vlastně dřív, než začal... a hollow byl poražen a očištěn.

Satoshi -> Tak jste tam seděli jak tři joja a tobě a Jitenovi to bylo úplně jedno, kdežto slečna Maxwellová se z toho cítila čím dál víc nepříjemně. "Je na čase, abych šla," pronesla tedy po chvíli, když vypila svůj koktejl. Kromě nervozity se otřásla taky zimou - tvoje soustavné mražení tvého pití začínalo už ochlazovat celou místnost a ona byla nejblíž. "Nevím jak shinigami a... ehm... ať je pan Jiten cokoli, ale já se potřebuji vyspat."

Hayato

Hayato svoje kidou trefil, což mu udělalo velkou radost. Doopravdy, zdálo se, že zrovna tohle proti němu fungovalo. Co ale Hayata překvapilo, bylo to, jak rychle byl Hollow očištěn. Vlastně stačilo jeho kidou a jedna rána od Arisu.
"Hmm, aha. Rád machroval, ale jinak nic moc, co?" pozasmál se nad mizícím Hollowem. Bylo to dobré. Zvládli se vypořádat s dalším problémem, tentokrát bez zbytečných trablů.
"Dobrá práce." řekl Arisu, když zandával svoje zanpakutou zpátky.

Satoshi
Liz dopila drink a měla se k odchodu. Dobrá. Ještě jednou děkuji za pomoc. rozloučil jsem se a podal ruku (bez rukavice, nechceme odpařovat NPC) na rozloučení Sami bychom měli pomalu vyrazit ať kokupený pokoj využije aspoň kolega. Já mám za sebou poměrně dlouhou dobu bez spánku. Už to bude tak kolem 200 let. odpověděl jsem na rozloučení a pokud byl i Jiten hotov, zvedl jsem se od baru a poukázal na kufry, aby je tady Jiten nenechal

Arisu

Několikrát zamrkala, jelikož nedokázala uvěřit tomu, že ho tam rychle zabili. Hm, v tomhle je asi síla týmové práce... pomyslela si. Přišlo jí to divné, že byl očištěn tak rychle, ale nezbývalo jí nic jiného, než nad tím pokrčit rameny.
Věnovala Hayatovi slabý úsměv, když ji pochválil. "Nebýt tvého kida, třeba by zase někam utekl," poznamenala a stále ještě se slabým úsměvem na tváři se podívala na Kaiyo, "hezký úder."

Hayato, Arisu -> Kaiyo si oddechla. Přidala se k všeobecnému chválení a taky vás oba pochválila, zatímco své zanpakutou, nyní již opět v podobě katany, vracela do pochvy u pasu. "Dobře... já si myslím, že tohle jako první mise do světa lidí docela stačilo, co říkáte?" navrhla potom nenápadně, že byste se mohli vrátit.

Satoshi -> "Jistě. Doufám, že vám to bude k něčemu dobré a najdete, co hledáte." Slečna Maxwellová ti potřásla rukou, sebrala svou kabelku a mapy a odešla poměrně rychle z herny. Poznámka o dvou stech let bez spánku už ji ani nepřekvapila. Jiten pomalu dopíjel svoje nepřirozeně vyhlížející pití a nedalo se vůbec poznat, jestli mu to chutná nebo ne. Potom napočítal z výhry, kolik bylo potřeba, a nechal to barmance na pultě. Nevěděl, co to je dýško, takže tam žádné nenechal. Potom na tvůj pokyn zvedl oba kufry, které nebyly vůbec lehké, a vydal se s tebou zpět do hotelu. "Bohužel to vypadá, že jsem ztratil peněženku, ve které jsem měl tablety pro údržbu umělého těla, takže se obávám, že vás skutečně budu muset zdržovat spánkem, Satoshi-sama..." pronesl po cestě.

Hayato

Hayato se spokojeně usmíval na všechny strany.. je pravda, že takhle, jako skupina, byli docela nebezpeční, i když nikdo z nich obrovskou silou nedisponoval. I tak, pochvaly dokázaly zahřát u srdce. Vždycky. Byl rád, že se na misi mohl seznámit právě s těmito dvěma dívkami.
A další slova Kaiyo mu přiřádilo jednu jiskřičku v oku navíc. Doopravdy, už docela chtěl zpět. Dokázali očistit nějaké hollow, dokázali vrátit pár duší... on sám by celou misi prohlásil za úspěšnou. A doma čekal horký čaj, na který se už Hayato nemohl dočkat.
"Můžu jenom souhlasit." pronesl tedy na Kaiyo a zakřenil se. Jako hrdinu ho doma vítat nebudou, ale, byl to dobrý první krok. Určitě směrem kupředu.

Satoshi
Peněženku? zopakoval jsem Myslíš tuhle? zeptal jsem se a ukázal jsem mu, samozřejmě jeho, peněženku, kterou jsem měl Měl by sis dávat pozor na tak důležité předměty. pronesl jsem jako by to vůbec nebyla moje vina, že o ni Jiten přišel

Yasuji

"Takashi tohle je Matsu-chan. Matsu-chan, tohle je Takashi." Seznámil své dva přátelé. "Matsu-chan potom ti budu muset o něčem říct. O něčem zvláštním. Nevím jak jste na tom se stěhováním a tak podobně, ale neměla bys dnes čas?" Pozval svou kamarádku ven a měl v úmyslu sebou vzít i Takashiho,tedy pokud nebude celý den číst mangu.

Arisu

Misi si celkem užívala a byla ráda zase zpět ve svém rodném městě, Tokiu, ale na druhou stranu se jí už nechtělo hrát si s dalším Hollow na schovku a těšila se zpět do Seireitei - pořád ještě neviděla kapitána své divize, tak doufala, že ho snad konečně uvidí, až se vrátí. Dnes už toho pro veřejné blaho udělali hodně. Poslali toho nevrlého dědu do Seireitei, i když jim to dalo dost zabrat, skoro se nechali zabít od těch dvou Hollow - nějakého čokla a odporně chlupaté opice, a pak si zahráli s nějakým šíleně slabým Hollow na schovávanou a poslali ho konečně tam, kam patří. "Dobře, vrátíme se," odpověděla nakonec.

Hayato, Arisu -> Kaiyo byla ráda, že jste s ní souhlasili. Vyskákala na nejbližší střechu a po chvíli soustředění otevřela bránu senkaimon, kterou jste se vrátili zpět do Soul Society.

---> Senkaimon, a potom můžete kamkoli chcete :-) Za misi dostáváte 10 reiatsu.

Yasuji -> Matsu-chan se na Takashiho pěkně usmála, on zrudl a začal něco bleptat, prostě normální setkání. "Promiň, Yasuji-kun... Někdy později si určitě čas udělám, ale dneska bohužel nemůžu, jdeme s rodiči na slavnostní večeři s tatínkovým novým zaměstnavatelem..." Bylo vidět, že ji to opravdu mrzí, asi by byla mnohem radši s kamarády venku než nudit se řečmi o práci, které nerozumí.

Satoshi -> Na Jitena to, že jsi mu našel peněženku, udělalo celkem dojem. Trochu se divil, že tam nemá žádné peníze, ale nijak zvlášť ho to nerozhodilo. Lidský koncept ekonomiky ho stejně moc neoslnil... Vešli jste tedy do hotelu. Pokoj, který Jiten zamluvil, byl až úplně nahoře a byl velice luxusní. Po pravdě byl nejspíš určený tak aspoň pro čtyři lidi, soudě podle jeho velikosti, ale Jiten si asi myslel, že když už tu je, tak se nebude mačkat v nějaké králíkárně, nakonec... byl zvyklý mít pro sebe celý palác. Když jste tam dorazili, začal prohrabávat zvědavě všechny skříňky a šuplíky, jestli tam najde něco zábavného.

Hayato

Kaiyo tedy na nic nečekala, a ukončila misi. Hayato sám by ji označil jako povedenou. Naučil se spousty věcí, potrénoval, poznal své spolubojovnice, a taky skoro stihl umřít. To nebylo pozitivní v ten moment, ale, určitě poučení do budoucna.
"Rád jsem s vámi pracoval, holky." mrkl na obě spolubojovnice, a jako první vběhl do Senkaimonu. Chtěl být první v Soul Society, protože chtěl chvilku jen pro sebe.

>>> Senkaimon

Satoshi
Výborný výběr. pochválil jsem grandiozitu pokoje. Jiten uměl vybírat. Čím větší, tím lepší, prošel jsem se k oknu, abych měl lepší rozhled na okolí a mohl porovnat přesně polohu s našim cílem a proto jsem opět nabootoval iSat a jal jsem se porovnávat. Jitena jsem nechal jeho šmejdění.

Satoshi -> Podle mapy ses z takto vysoko položeného místa dokázal bez problémů zorientovat. Tvůj cíl, jak se zdálo, ležel na opačné straně, než kam jsi viděl z oken pokoje. Na současné mapě Tokia v tom místě nic význačného nebylo. Původně ono místo leželo notný kus za hranicí posledních budov, ovšem město se k němu pomalu ale jistě za tři staletí přibližovalo. Těžko říct, jestli tam stále ještě něco zůstalo...

Satoshi
Hm... ozvalo se a pak jsem opět upadl do myšlenek Trochu to vypadá jako by se layout změnil. Ne, že by to nebylo pravděpodobné po třech stoletích, ale aby to opticky vypadalo, že je blíž...? no, bylo to vskutku zajímavé, ale potvrdit to šlo jediným způsobem a na ten bylo potřeba vyčkat dalšího dne.

Arisu

Slabě se usmála. První mise je za ní a dopadla relativně dobře. Přežila to a to bylo hlavní. Rovněž se již konečně setkala a bojovala s Hollow a seznámila se trochu s Hayatem a Kaiyo. Konečně zná někoho ze své divize, teď měla v plánu setkat se s kapitánem, pokud se již vrátil. Prošla Seinkaimonem hned po Hayatovi.

>>> Senkaimon

Satoshi -> Zatímco jsi měl úplně zcestné myšlenky o prostém faktu, že se město za tři sta let rozrostlo, za zády se ti objevil Jiten. "Satoshi-sama, objevil jsem zábavnou hru, nechcete si zahrát?!" Kdyby ho teď někdo viděl, jak tam stojí v bačkorách a dominem v ruce, asi by ho nenapadlo, že je to velice obávaný hollow, který má na svědomí životy a psychické zdraví několika velice silných shinigami.

Yasuji

"Dobře tak tedy jindy. Snad to dnes nějak přežiješ." Mrkl na ni a vydal se ke svému místu. Hodina měla zanedlouho začít a chtěl se ještě podívat na látku, kterou by měli probírat plus na tu minulou. Jeden nikdy neví kdy ho profesor vyvolá. Dnešní den byl celkově nějaký zvláštní. Matsu-chan se tu ukázala znenadání, škola utíkala pomalu a Yasuji neměl na nic moc náladu. Nemohl se dočkat odpoledne a času, kdy si odpočine.

Yasuji -> Škola plynula jako by nikdy neměla skončit, ale přece jen ses dočkal. Nic zajímavého se za celý den nestalo, možná kromě toho, že jsi usnul nudou při angličtině a dostal jsi tři domácí úkoly navíc.

Amai -> Vlak konečně zastavil a dorazili jste do hlavního města. Mebataki se rozvážně zvedl a vydal se do uličky, kde bez problémů počkal, než přejdou všichni ostatní vystupující, a potom po cestě, kterou už si pamatoval, vyšel z vlaku na perón.

Amai

Vzala svůj panda kufřík a šla jako ocásek hned za Mebatakim. Měla maličko strach z toho množství lidí. Neměla ráda velký skupiny lidí. U velkých skupin lidí hrozí ušlapání přece! Brzy se dostala s Mebatakim ven z vlaku. Pořád stála docela na těstno u něj. Možná mu to mohlo být nepříjemné, ale bála se. Poté se ovšem rozhlédla, Tokio!
Woooow...
Užasle se pořád rozhlížela. Na tváři měla úplně gigantický úsměv.

Satoshi
Na ten pohled jsem mohl jen povzdechnout. Tak tohle je obávaný hollow. musel jsem si to potvrdit, protože to bylo dost iracionální Nechtěl jsi spát? zeptal jsem se a odpoutal od svého místa u okna No, sice preferuji shogi, ale proč ne. vzdal jsem to a přisedl ke hře

Amai -> Mebataki stále stejný tempem vypochodovat z narvaného nádraží. To, jak blízko ses u něj držela, nijak nekomentoval. Ono v tom davu asi nesešlo na tom, kdo se na něj mačká... i když mladá dívka byla jistě jedna z nejlepších možností. "Dobrá, pojďme," pronesl, když jste stáli před nádražím, a zamířil někam velice rušnou ulicí plnou aut, lidí a obchodů.

Satoshi -> "Spát nemusím, protože jste mi našel peněženku!" vysvětlil Jiten a doplnil to pozvednutím oblé pilulky mezi ukazováčkem a palcem. Jedna polovina byla růžová a druhá zelená. "Když tohle spolknu, je to jako spánek a potrava pro umělé tělo na celý den!" vysvětlil a hned si hodil pilulku do úst. "Velice šikovné. Už mám jenom dvě, ale spánek je něco tak únavného, že se mu budu vyhýbat, dokud to jde... nemluvě o jídle." Přestože chtěl vyzkoušet život lidí, zřejmě ho některé stránky neuchvátily. Takže jste mohli vesele hrát domino. Byl to zcela jedinečný zážitek spojující genialitu a dětinskost dvou velkých myslí... A pak se začalo rozednívat.

Amai

Jak tělo bez duše za Mebatakim. Očima ovšem pořád házela na jednu i druhou stranu. Bylo to tu mnohem větší než v Karakuře. Samozřejmě to čekala, ale přesto jí to dostalo.
Ano sensei..
Usmála se a maličko zrychlila krok. Ráda Mebatakiho nazývala senseiem, přišlo jí, že mu tím dává najevo, jakou úctu k němu chová. Mebataki jí připadal jako poměrně utrápený člověk a tak si zasloužil co nejvíce respektu. A ten se mu Amai pokoušela dopřávat.