Tokio

Satoshi
Já myslel, že chceš spát i přes to. spolkl jsem reakci, takže zůstala pouze v mém podvědomí Zajímavé, sám používám podobný systém. Spíše než únavné mi to připadá jako ztráta času ovšem. vyjádřil jsem svůj názor na spánek. I když je těžké posoudit po těch 200 letech jak vlastně spánek působí. zakončil svoji tezi o užitečnosti spánku spíše vtipnějším zakončením

Amai -> Šli jste strašně dlouho a vypadalo to, že tam pořád ještě nejste. Už tě z toho bolely nohy. Nemluvě o tom, že jsi měla strašný hlad. Už byly asi dvě hodiny odpoledne a ty jsi pořád neobědvala!

Satoshi -> Když začalo svítat, Jiten se se zaujetím díval z balkónu na východ slunce. Nic u toho neříkal, ale slunce značilo jediné - byl čas učinit další krok v pátrání po Quincy a jejich tajné zbrani.

Amai

Pořád šla vedle Mebatakiho. Už jí celkem bolely nohy. Ruku, kterou za sebou táhla kufřík, už téměř necítila. Vlastně jediné co teď pociťovala, bylo silné kručení v břiše. Měla opravdu velký hlad. Před očima viděla tu krásně teplou nudlovou polévku..
Polévka...
Pomyslela si. Ale jak byla tak zamyšlená, tak nedávala pozor a zaškobrtla. Vypadla z rytmu chůze, polevila na pravé noze a svalila se na zem. Nic se jí nestalo, možná si maličko odřela dlaně, když před sebe dala ruce, aby se nenatloukla.

Amai -> Nic sis neodřela, protože jak jsi letěla na zem, Mebataki tě chytil za zápěstí, podržel tě a vytáhl na nohy. I když možná budeš mít modřinu na tom zápěstí. "Měla bys dávat větší pozor, Amai-san," řekl bez výčitky.

Amai

Dost jí překvapilo, že jí Mebataki ještě stihnul chytit. Ale byla mu za to opravdu vděčná, nerada by si ušpinila svoje oblíbené oblečení.
Děkuji vám..
Mile se usmála. Sotva to však dořekla, tak jí opravdu nahlas zakručelo v břiše. Celá chudinka zrudla.
Ááá, omlouvám se..!
Začala panikařit. Nechtěla, aby si o ní Mebataki myslel, že je slabá a že nevydrží ani tu chvilku bez jídla. Ale opravdu byla už dost zesláblá.

Satoshi
Myslím, že je na čase. řekl jsem když jsme dohráli a začal nový den. Nechal jsem Jitena připravit se a mezitím poslal své kufry zpět do svých kasáren, aby tady nezůstaly a nezavazely při pohybu Budeš ještě něco potřebovat? Duše budou po cestě, to nemusíš řešit. zeptal jsem se Jitena a svědomitě jsem plnil své shinigami schopnosti, když jsem nabízel hollowovi svačinku

Mango
Konečně skončilo dnešní vyučování a já se společně s Asashim a ostatními vydal pryč z té budovy utrpení jménem škola. Nemohl jsem přestat myslet na toho nového studenta. Připadal mi nějaký zvláštní. Vrtalo mi to hlavou. Nakonec mi to nedalo před školou jsem se zastavil a ohlédl se na kluky. "Hele, něco jsem si tam zapomněl. Nečekejte na mě." vyřídil jsem jim a rozloučil jsem se. Jakmile odešli, zůstal jsem před školou a čekal, až ten nový student vyjde ven. Prostě jsem o něm musel zjistit něco víc. Sice ještě nevím jak, ale to už nějak vymyslím.

Amai -> "To... já se omlouvám, Amai-san!" řekl Mebataki a bylo to snad poprvé, kdy jeho slova zněla jako mírně nesvá. "Pokud uvidíš nějaký podnik, kde by ses chtěla najíst, samozřejmě se zastavíme. Já na takové věci často zapomínám..." To tě ani nemuselo překvapovat, když ses podívala na to, jak byl bílý jako stěna a vyhublý.

Satoshi -> "Ne, Satoshi-sama, jsem připraven kdykoli vyrazit," oznámil Jiten, který ukradl domino.

Amai

To né, to si nedělejte starosti to já vyd...
Najednou se ozvalo opět hromobití z jejího břicha. Opět se maličko začervenala.
Tak možná něco maličkého..
Uznala tedy a šla dál za Mebatakim. Brzy ucítila, že jsou poblíž nějaké restaurace. A měla pravdu. Před nimi byla pěkná menší venkonví restaurace. A logo restaurace, byla samozřejmě Nudlová polévka. Amai skoro uronila slzu.
Mebataki-taicho..
Zašeptala a ručkou ukázala na tu restauraci.

Satoshi
Samozřejmě jsem si všiml, že Jiten sebral domino, takže nemohlo následovat nic jiného, než aplikace dlaně na tvář. No, dobře, vyražme tedy. raději jsem se rozhodl to dále neřešit, místo toho jsem nechal pár vyhraných mincí, které jsem si nechal předtím, než jsem zbytek poslal domů, na stole a vyšli jsme z pokoje, který jsem zamknul, aby ty mince tam skutečně zůstaly.

Amai -> "Ano, Amai-san?" reagoval Mebataki, protože samozřejmě neviděl tvou ruku, kterou jsi na něco ukazovala. V blízkosti bylo restauračních zařízení několik, takže sice cítil nudlovou polévku, ale i jiné věci a tudíž nemohl vědět, k čemu se tvoje vzdechnutí vztahuje.

Satoshi -> Jiten dole odevzdal klíče a bez problémů jste hotel opustili. Byl tam trochu zmatek, protože policie vyslýchala všechny zaměstnance, kdy naposledy viděli recepční, která měla službu včera večer, vy jste ale proklouzli. Venku byl také zmatek, ale to se od tak velkého města dalo čekat. Byla docela zima a ve vzduchu se válel ranní smog. Lidé všude spěchali do práce, do školy a do dalších míst, kam jen lidé mohou po ránu spěchat.

Amai

Noo..
Začne nervózně pošlapávat na místě.
Támhle to vypadá docela pěkně..
Praví celá nervózní. Nikdy nebyla ten typ člověka, co by o něčem rozhodoval. Mnohem raději se nechala vést a proto pro ní byl úkol vybrat restauraci poměrně složitý. Pevně doufala, že jí Mebataki svolí a konečně se pořádně nají!

Amai -> "Tak veď," vybídl tě Mebataki s přikývnutím.

Amai

Oooh děkuji Mebataki-sensei..!
Řekla hrozně vysokým tónem hlasu. Byla tak hrozně natěšená na svojí první tokijsou polévku. Vždyť o tom mluvila už ve vlaku. Ani si to neuvědomila, ale chytla Mebatakiho za ruku a daven se prodírala směrem k restauraci. Brzo byli u vchodu.
Dobrý den..
Pozdravila s milým úsměvem na tváři. Poté začala hledat nějaké pěkné místo, kde si vychutná skvěle polévku. Brzy ho našla a tak si to zamířila přímo tím směrem.

Yasuji

Po škole si to zamířil rovnou domů. Nečekal na Takashiho ani na Matsu. Dnešní den byl prostě na nic. Nudný jako program o vaření pro důchodce, který mimochodem Yasuji sledoval vždy, když v televizi nebylo nic jiného. Ruce měl zasunuty v kapsách, hlavu skloněnou a cestou kopal do všeho, co se mu připletlo pod nohy. "Tři úkoly na víc. To by zvládl i magor, okrade mě to maximálně o třicet minut tohoto "úžasného" dne." Zabrblal a zrovna se mu pod nohy připletla plechovka, do které kopl vší silou. Nudil se, a to pořádně. Čas jakoby se zastavil a nikde se nic nedělo.

Satoshi
Dole byla policie, takže se dalo poměrně jednoduše předpokádat kvůli čemu. Tak tady vidíš, co se stane, když sežereš skutečného člověka... měls bys to omezit jenom na duše... Ani kdybych využil své identity detektiv S, tak by mi nikdo nevěřil a zaplatil, kdybych tohle vyřešil, takže by se to ani využít nedalo. vysvětlil jsem a opět jsem svědomitě plnil své shinigami povinnosti, když jsem nabízel free for hollow, ale co už. Zamířil jsem k zaparkované motorce a začal pumpovat reiatsu. Tak, můžeme vyrazit. potvrdil jsem a zapnul přídavné oteplení, byla přece jen trochu zimečka po ránu

Amai -> Mebataki tě bez komentáře následoval a sedl si naproti tobě u stolu, který jsi vybrala. Zůstal tam sedět, zatímco ty sis mohla vybrat z lístku, jakou polévku si dáš. "Objednej mi prosím to samé, co sobě," požádal tě Mebataki po chvíli.

Yasuji, Mango -> Když Yasuji kopl do plechovky, trefil se s ní přímo pod nohy mladíkovi, který právě na něho čekal před školou. Neznal ho, ale on nejspíš znal jeho... alespoň od vidění. Ale hned na první pohled poznal, že je na něm něco známého a povědomého. Ne obličej nebo vlasy nebo něco takového, spíš všeobecný pocit, který z něho měl. Rozhodně to Yasujiho zaujalo a pokud se na Manga nedíval, musel k němu prostě zvednout oči a prohlédnout si ho.

Satoshi -> Jiten se jen usmíval. Nějaké policie ho celkem vůbec nezajímala. Až si prohlédnou záznam bezpečnostních kamer, bude z něho nejspíš zcela oprávněně hlavní podezřelý ve věci jejího zmizení, ale to už bude dávno pryč a jeho falešné jméno a vymyšlená adresa jim k ničemu nebude.
Provoz v Tokiu takto po ránu bylo něco tragického, ale to se dalo čekat.

Amai

A bylo to tu opět. Mebataki ji požádal, aby zase udělala rozhodnutí za oba dva. Vybírání polívky tedy nebylo tak úžasné, jak si to představovala. Byla nervózní. Co když vybere polévku, kterou nebude Mebataki jíst? Brzy přišla obsluha. Nevěděla honem co, tak řekla první věc, co jí napadla.
Dvakrát Ramen prosím. A do toho mého bez pepře prosím. A k pití jablečný džus prosím.
Poté se podívala na Mebatakiho. Pořád ještě měla růžové z tváře z celé té situace. To on ovšem nemohl vidět.
Co si dáte k pití vy?
Zeptala se. Nevěděla, jestli Mebataki pije jablečný džus.

Amai -> "Voda postačí," kývl Mebataki. Byl tak trochu asketa, nejspíš. Dál seděl bez řečí a vypadalo to, že žádná konverzace nebude, tedy aspoň ne z jeho strany. Servírka vám za chviličku přinesla vodu a džus.

Yasuji

Podíval se kam plechovka dopadla, zvuk byl totiž nějak tlumený. Kopl ji nějakému klukovi do noh. Podíval se na něj, aby se mu omluvil, ale táhlo ho k tomu i něco jiného. Nevěděl proč, ale musel se na něj prostě podívat. Něčím mu byl strašně povědomí, ale čím. Měl takový ten divný pocit, který byl na jednu stranu super. "Ehm..promiň.." Řekl, když procházel kolem něj a zastavil se.

Amai

Hned co jí donesli džus, tak se napila. Sice ve vlaku už jeden džusík vypila, ale džusu není nikdy dost.
Jak daleko půjdeme? Budeme trénovat už dnes?
Pokusila se ho maličko rozpovídat. Pohlédla na něj s milým úsměvem. Snažila se ovládat žaludek, aby jí v něm už nekručelo. Strašně moc se těšila na tu polévku.

Amai -> "Hmm... už asi jen deset kilometrů..." odpověděl Mebataki, jako by to nebylo nic. Pro něho možná ne, vypadal na trpělivého, vytrvalého člověka. Samozřejmě v celém Tokiu jezdila veřejná doprava, ale on o ni dosud neprojevil zájem. "Pokud budeš chtít, můžeme trénovat už dnes," odpověděl na tvou druhou otázku podobně laxně jako na tu první. Naštěstí obsluha byla rychlá a už tu byla polévka. Krásně voněla!

Satoshi
Sasuga Tokyo... sasuga... bylo jediné, co ze mě vypadlo, když jsme se zasekli v klasickém Tokijském problému... Zácpách. Připomeň mi, že až budu mít čas mám vytáhnout staré plány na létající vozítka a vytvořit firmu FFS (Flying Free Soul), která bude vozítka disturbuuovat do Tokia. řekl jsem Jitenovi, jako by byl můj poznámkový blok Tak tímhle tempem tam budeme zítra večer. Ještě, že je to Tokio... to se zlepší.

Mango
Po nějakém tom čekání nový student konečně vyšel ven. Mango ho upřeně sledoval, ale ihned od něj odtrhl zrak jinam. Vůbec netušil, co má dělat teď. Chtěl o něm zjistit víc, ale nevěděl jak. Rozhodoval se, jestli ho prostě bude sledovat nebo ho rovnou osloví.
Naštěstí, osud si našel vlastní cestu a plechovka, do které student kopl, doletěla přímo do jeho nohou a Mango se ohlédl směrem k plechovce. Chvíli ji mlčky sledoval a pak se otočil na Yasujiho.
"V pohodě." hlesl. K více slovům se neodvážil. V duchu se neustále nutil, ať něco řekne, ale hlasivky ho neposlouchali. Nakonec se konečně k něčemu odvážil: "Ty...ty jsi ten nový student, že jo?" zeptal se. Byla to jediná věc, který ho zrovna napadla.

Satoshi -> Jiten byl možná i rád, že jste nemohli jet moc rychle, protože se alespoň nezamotával do tvého haori jako při cestě do Tokia. "Jistě, Satoshi-sama!" křikl ti u ucha, aby přehlušil okolní hluk. Ten provoz byl opravdu strašný, ale asi za hodinu jste se konečně dostali z centra pryč, takže jste mohli volně jet.