Tokio

Hayato

Hayato byl rád, že dokázal svým kidem hollowa trefit, čímž dost možná zachránil Kaiyo od něčeho dost nepříjemného. Každopádně, Arisu se už pokusila Hollowa zasáhnout. Až to Hayata překvapilo, jak rychle Arisu byla v akci. Nebojovali spolu, takže ji ještě neviděl... ale bylo to dobře. Hayato kývl na Kaiyo. "V pořádku?" zeptal se ještě, ale věděl, že času není zrovna nazbyt. Vytáhl svoji zanpakutou.
"Prodluž moji ruku, Satsubatsu-jū!" zařval Shikaiový příkaz, a v jeho ruce se (pravděpodobně) objevilo asi dvoumetrové kopí. Hayato se postavil do pokrčenější, bojové pozice a čekal, jestli dá Kaiyo nějaké příkazy, nebo jestli nevyrazí ona či Arisu jako první. Nebyl slabý, ale nebyl to ten typ, co by byl vhodný k boji v první linii.

Arisu

Pařát se stáhl do stínu, a tak si oddechla, že je Kaiyo v pořádku. Nechtěla ale toho Hollowa nechat vyváznout jen tak bez zranění, a tak se vrhla za ním. Věděla, že je to riskatní vrhat se do stínu za něčím, co ani neviděla, ale toho pařáta nechat utéct. Už jen představa, jak pochoduje po Tokiu a všechny hrožuje, ji přinutila jednat. Uslyšela Hayata, jak zvolal příkaz pro svou zanpakutou, také ji napadlo, že by ho mohla zavolat, ale nakonec tak neučinila, nevěděla, co proti ní stojí a prvně to chtěla aspoň zjistit.

Satoshi
Jiten se možná ptal věcně, ale ještě nebyl čas se jej zbavit. Ještě tě budu potřebovat, navíc si budeš moci pochutnat na dalších exemplářích. navnadil jsem jej Plus, pokud se opět nic nenajde, budu potřebovat tvé brilantní pohlcující, tedy vyjednávající schopnosti. vysvětlil jsem

Hayato, Arisu -> Kaiyo byla v pořádku, díky vám se jí nic nestalo, jen se pořádně lekla. Arisu následovala hollowa do stínu, ale on tam prostě nebyl. Nikde jste po něm nezahlédli ani stopu a ani jste ho necítili.

Satoshi -> Jiten se spokojeně uchechtl, představa dalších chutných duší se mu líbila. "Dobrá. Zůsátávám k vašim službám, Satoshi-sama," uklonil mírně hlavu.

Satoshi
Tato scéna musela působit poměrně... zajímavě. Shinigami a hollow, zapřísáhlí nepřátelé už od dob malého třesku (protože na velký třesk má copyright Vesmír) a teď tady shinigami zaměstnává hollow do svých služeb. Žena z toho pravděpodobně nebyla moc moudrá a už vůbec nemohla od tohoto odvozovat skutečné vztahy mezi hollow a shinigami, už jenom protože půlka Gotei 13 chtěla zabít Jiten a druhá Satoshiho. Dobrá tedy, vyrazíme zítra časně ráno. rozhodl jsem a opět převrátil zrak k ženě Děkuji za informace, mohu vám na oplátku nabídnout drink? nabídl jsem jako pravý gentleman i když jsem samozřejmě neměl lidské peníze, ale od toho tady byly automaty a mince, které jsem Jitenovi ukradl, teda si půjčil

Hayato

Kaiyo se zdála být naprosto v pořádku, a to bylo více, než velmi pozitivní zjištění. Arisu už vedla útok, a tak se Hayato vydal za ní. Zdálo se ale, že Hollow prostě zmizel.. A to bylo zvláštní. Tedy, jasně, normálně by se třeba někde schoval.. ale Hayato ho nikde ani nedokázal vycítit. Dost možná to znamenalo, že ta věcička, co Kaiyo měla, nebyla rozbitá. Jen si svého nepřítele prostě nevšimli.
Hayato nespustil ze své ostražitosti. Koukal sem a tam, tam a sem, projížděl očima okolí. Nebylo ovšem, co by mohl zahlédnout. Mrcha se prostě vypařila. "Buďto si hraje s dimenzema, a nebo je ta potvora mistr ve schovce." pronesl směrem ke svým společnicím, pořád s připravenou zbraní.

Arisu

Rozhlédla se okolo sebe, ale nikde majitele pařátu nespatřila. Byla připravená s ním bojovat, ale on si prostě neslušně zmizel a . Taková drzost. Slaboch jeden... pomyslela si. Když Hayato vyslovil nahlas svou myšlenku, hořce se usmála.
"Ano asi ano, ale na schovku se mi s ním dnes hrát nechce."
Podívala se na přístroj Kaiyo. "Tak nakonec ten přístroj asi rozbitý nebyl. Doufám, že brzy pípáním ohlásí přítomnost toho Hollow, ráda bych, abychom se ho už zbavili, bůh ví, co může napáchat..."

Satoshi -> Slečna se lehce pousmála a přikývla, jako že přijímá tvou nabídku. Při tom začala rolovat mapy, které zřejmě již nebyly středem pozornosti. "Mimochodem, ještě jsme se oficiálně nepředstavili. Elizabeth Maxwellová," nabídla ti ladně ruku k potřesení. Jitena si zatím raději moc nevšímala, protože pořád nevěděla, co si o tom myslet, ovšem vyptávat se nehodlala. Aspoň zatím. Jiten se po pravdě ale stejně o dění u baru momentálně nezajímal. Stál zády k němu a rozhlížel se zamyšleně po místnosti.

Hayato, Arisu -> Vypadalo to na hodně zrádného hollowa. Ať jste hledali sebevíc, nenašli jste ho. "Měli bychom ho nějak nalákat, jenže jak?" přemýšlela Kaiyo nahlas. Bylo jasné, že ho tu nemůžete nechat jen tak volně pobíhat a čekat, než na vás sám vyskočí, to taky nebyla ideální taktika.

Hayato

Pořád se nic nedělo. Hayato doslova cítil, jak moc chce jeho zanpakutou bojovat. Sám byl poměrně napumpovaný, připraven do akce. Ale Hollow nechtěl udělat tu radost. Byla to pravděpodobně nějaká mrška mazaná. Jenže, jak na něj? Nechat se tam nemohl, to by Tokijští asi nebrali zrovna nejlépe, ne. Musel být vymyslen plán.
Hayato přemýšlel, co by dokázalo Hollowa přilákat. Lidé byli na lesklé, medvědi byli na med, mravenci na cokoli sladkého.. ale na co přilákat Hollowa? Na duši. Jenže, jak sehnat duši, krásnou, bezbrannou, ale ne jednoduše sežratelnou? Hayato přemýšlel, přičemž se opřel o svojí zanpakutou. "Hmm.. Asi nikdo z vás nemáte hezkou, bezbrannou, chutnou duši, které by se chtělo být návnada, eh?" zeptal se spíš tak řečnicky. Upřímně řečeno, byl docela v koncích, co se týkalo nápadů. Drbaje se na hlavě a opírajíc se o svou zanpakutou, dále přemýšlel.

Arisu

Přemýšlela, jak Hollowa nalákat a napadlo ji to samé, co Hayata. "Myslím, že byl nebyl problém někde nějakou duši sehnat. Tokio je těch duší určitě plné...Ale možná jsi si měl počkat s tím posláním toho otravného dědy do Soul Society, se kterým jsi měl problémy hned na začátku naší mise. Teď by se nám tu dost hodil..." zavtipkovala s ledovou tváří.
Napadla jí ještě další možnost, ale ta opravdu etická nebyla. Ten pařát šel přeci po Kaiyo, ne? Možná, když se od ní vzdálíme a někam se schováme, znovu se ten Hollow objeví, přemýšlela, jenže vůbec neznáme jeho sílu, co když je i Kaiyo na něj krátká? Přeci jen se lépe silní Hollow zabíjí v týmu...Takhle bychom ji jen zbytečně vystavovali nebezpečí a to nechci. Kéžbychom alespoň věděli, co ten parchant umí...
Nápad už sice měla, ale nechtělo se jí tohle říkat nahlas. Zkoumavě se na Kaiyo podívala. "Možná se ještě ukáže, když budeme pokračovat dál...Myslím, že ubohé duše otravovat nebude, když cítí hladinu našeho reiatsu," zobecnila to, aby nemusela říkat na rovinu, že podle ní jde ten Hollow po Kaiyo. Nyní přenesla pohled na Hayata. "Nakonec tu duši třeba ani nebudeme potřebovat."

Yasuji

Chvíli pozoroval svou kamarádku, ale brzy s tím přestal a začal se věnovat studiu. Musel se pousmát nad tím, jak profesor bouchl Takashiho po kebuli. Dnešek byl opravdu zvláštní. Divné ráno a ještě divnější náhoda ve škole. "Psst Takashi." Pokusil se získat pozornost svého spolusedícího. "Taky se tě to tak nudí?" Hodina utíkala pomalu, hrozně pomalu Yasuji počítal vteřiny do konce, jakoby na ničem jinem nezáleželo.

Satoshi
Přijal jsem ruku (samozřejmě tou rukou bez rukavice) a představil se také Satoshi Ramperouge. Můj kolega... na chvíli jsem se zastavil No, říkejte mu Jiten. dodal jsem nakonec Když mne teď na chvíli omluvíte, musím na drink vydělat. řekl jsem jako by to nebylo velmi... neortodoxní. A sedl k prvnímu automatu, po pí - 1/7 neúspěšných pokusech Tak, výborně. Všechny kombinace zapamatovány. Trochu nekvalitní automat, když pracuje jenom s 10000 možných kombinací. Rychlost, kombinace, odezva, proměnné nastaveny. jakmile jsem vypočítal koeficient výhry, začaly mince padat jako hollowové po nájezdu Yoshira a Raidena. Po naplnění dvou kufrů jsem si řekl, že by to mohlo stačit pro dnes. Vzal jsem pár mincí a nabídl ženě aby si vybrala.

Yasuji -> Takashi na tvou otázku jen protočil oči, takže jsi poznal, že ano. Všiml sis, že v učebnici měl schovaný sešit mangy, kterou si během hodiny četl. Bylo to úmorné, ale přece jen to skončilo. Až jsi z toho dostal hlad.

Satoshi -> Když jsi zasedl k automatu s úmyslem vydělat si poctivě na občerstvení pro dámu, nemyslel jsi na to, jak to bude vypadat. Když jsi naplnil svoje dva kufry mincemi, už se objevili nějací zaměstnanci, kteří byli přesvědčení, že se jim rozbil automat a padají z něj samovolně peníze, nemluvě o několika dotěrech, kteří této poruchy chtěli využít ke svému obohacení. Naštěstí se k automatu postavil Jiten, který všechny slídily úspěšně odháněl a přihlásil se k výhře i na otázku zaměstnanců, co se to děje.
"Takže vy jste vyhrál tohle všechno?"
"Ano, přesně tak, pánové."
"To je nějaký divný, ne?"
"Co můžu říct, dnes mám šťastný den!"
"Jenom aby!" Nechtělo se jim líbit, že by je někdo obral o jejich zisk a zavolali ostrahu. Jeden z namakaných chlapů popadl Jitena za límec, druhý ho praštil do břicha, aby nedělal problémy, a odtáhli ho někam pryč. Ovšem než stačili zaměstnanci zabavit kufry, už byl Jiten zpátky. Tvářil se velice spokojeně.
"Pánové, můžete to tady nechat. Ti dva gentlemani vzkazují, že je vše v pořádku," pronesl a smetl si imaginární smítko z ramene. Zaměstnanci byli zmatení a odešli si někam zjistit, jestli je to pravda, a mince konečně zůstaly u svého majitele... u tebe. "Pozvete mě taky, Satoshi-sama?" zeptal se Jiten s širokým úsměvem na tváři.

Hayato

Až Hayata překvapilo, jak moc se Arisu rozpovídala. Ovšem, to bylo jen dobře. Bylo vidět, že není hloupá, a že je hodna Hayatova přátelství..ehm.
Na její poznámku o dědovi se Hayato zasmál. "Jo, staroch by teďka byl ideální." pronesl, stále s úsměvem. Pořád se přitom opíral o svoje kopí. K tomu bylo jeho zanpakutou nejlepší.. zdarma opěrátko, kdekoli se Hayato objeví.
"Hladinu našeho reiatsu" mu znělo moc hezky, ale upřímně pochyboval, že zrovna toho by se Hollow bál. Třeba byl jen.. Nu, opatrný. A nebo si rád hrál s oběťmi. Každopádně, Hayato chytil ten pohled, co Arisu hodila na Kaiyo. Vlastně, ano.. Kaiyo by se mohla hodit jako návnada. Jenže.. nešel ten Hollow po ní jen pro to, že zrovna nedávala pozor a nadávala na svůj přístroj? Koneckonců, právě ona byla vůdkyní jejich skupiny...
"Třeba, kdybychom se rozdělili, na jednoho z nás by vyskočil." pronesl. Nechat Kaiyo jako návnadu se mu sice jako plán líbilo, ale.. nevěřil, že by to fungovalo. Na druhou stranu, když se rozdělili minule, ze samotného Hayata skoro byl toast...

Yasuji

Nechal Takashiho dále studovat jednotlivé stránky mangy. Začal mít pěkný hlad a opravdu se těšil na svačinu, kterou mu ráno ve spěchu dala jeho matka. Konečně se ozval slastný zvuk zvonku, který ho vysvobodil. Vzal si pytlík se svačinou a okamžitě si to zamířil k místu, kde seděla jeho kamarádka. "Matsu? Co tady děláš?" Vyhrkl na ni, což nebylo zrovna milým přivítáním, ale opravdu ho to zajímalo.

Hayato, Arisu -> Kaiyo vás chvíli poslouchala, ale po chvíli vás přerušila. "Že se nestydíte, dělat z duše návnadu? My jim máme pomáhat, ne že takhle využívat!" Byla pohoršená už jen z toho, že vás to napadlo. "A rozdělovat se taky nebudeme, toho už bylo pro dnešek až dost. Ne... budeme ho prostě hledat tak dlouho, dokud se neobjeví!" rozhodla se a snažila se znít autoritativně, i když jí to moc nešlo.

Yasuji -> Matsu zvedla hlavu a nebyla o nic míň překvapená než ty sám. "Yasuji-kun! Co tu děláš ty?" zasmála se šťastně, že tu vidí známou tvář. "My jsme se přestěhovali do Tokia, protože tátovi tady nabídli dobrou práci..." pokrčila rameny. Byla z toho asi trochu přešlá, ale byla to Matsu-chan! Vždycky všechno zvládla s úsměvem.

Hayato

"Nu, když myslíš." řekl s úsměvem ke Kaiyo. Zdálo se, že prostě natrefili na moc čestnou průvodkyni.. a nebo možná spíš trochu natvrdlou.. Vždyť.. co by se mohlo stát.. do nejhoršího by duše byla poškrábána, nebo tak.. dokázali by ji přece ochránit...
"Nedokázal si ochránit ani sám sebe, a chtěl bys dávat jiný jako návnadu." zaznělo mu v hlavě jeho dobré "já". Je pravda, že kdyby ten Hollow byl nějaký silnější, tak by to nedopadlo dobře. A viděli z něj jenom pařát, a ani ten neříkal nic pěkného. Co se jen dalo dělat. Nezbývalo, než poslechnout Kaiyo.
"Tak začněme s hledáním, ať ta mrcha nenatropí nějakou neplechu." řekl tedy. Svojí zanpakutou konečně vytáhl ze země a vrátil jí do normální formy. Zandal jí na svoje místo vedle jeho boku, a usmál se znovu na Kaiyo. Byl zvědavý, kam se vydají dál.

Arisu

Po svém dlouhém proslovu byla vyčerpaná, jelikož mluvení nebylo její parketou a nebyla na něj moc zvyklá, a tak ani neřekla nic na svou obranu, že chtěli využít duši toho starce. I když pak jí došlo, že přesně to ale chtěla udělat a aní ji to nepřišlo nějak extra špatné...Radši sama sebe přivedla na jiné myšlenky, aby nemusela rozebírat tu temnou část své duše. Nenapadlo ji nic lepšího než zkusit zavzpomínat,odkdy že to vlastně nesnáší hry na schovku. Moc se jí nelíbilo to, že musí hledat toho pařáta. Nerada pykala, radši se schovávala. Tenhle Hollow měl přeci momentálně velkou výhodu. Určitě se teď schovává někde na nějakém strategicky dobrém místě a čeká, až přijdou na místo, kde je chce mít on...Připadala si dost pitomě, že právě budou dělat vlastně to, co chce on. Klidně je může i navést do nějaké pasti nebo si zavolat svá pařátčata, aby mu pomohla s jejich porcováním na kousky či něco takového.
Podivila se svým úvahám a o chodu svých myšlenek se jí ale momentálně dělit nechtělo, a tak jen přikývla a čekala, až někam její společníci půjdou, aby je mohla následovat.

Yasuji

"Aha tak takhle to je." Utrousil po tom co se dozvěděl důvod proč tady Matsu-chan je. "No my s mamkou jsme tady no a jaksi...ehmm..chápeš ne?" Nějak se nemohl vykoktat, rád by ji řekl pravdu, ale ve škole je spousta zvědavých uší. "Matsu-chan a kde bydlíte?" Chtěl vědět jak daleko to kní bude mít. "Hej Takashi pojď sem!" Křikl na svého přítele, kterého tak trochu zazdil.

Satoshi
Jiten se o vše postaral Já chtěl ty hromotluky... jeden můj odběratel potřebuje zásoby čerstvých mrtvol. pronesl jsem se svou signaturní poker face. Skutečně, poslouchat rozhovory těchto dvou byl vždy zážitek, hlavně pro okolí. Samozřejmě, vyber si dle libosti. nabídl jsem i Jitenovi Tak zhruba nějak takto probíhají naše meetingy. lakonicky jsem pronesl k Liz, když jsem usedal

Hayato, Arisu -> Kaiyo si tedy trochu protiřečila a už si začínala říkat, že jí to velení moc dobře nejde. Navíc jste teď měli na krku hollowa, který se dokázal před vámi ukrýt, když chtěl, což taky nebylo dobré. Obcházeli jste muzeum, byla tam docela tma a ticho. Najednou jste odněkud zleva, ze skupinky stromů, zaslechli jakési zvuky, jako vrzání dřeva nebo něco takového. Taky se tam v temnotě něco pohybovalo.

Yasuji -> Matsu-chan ti řekla adresu, která byla celkem blízko školy, i když na opačnou stranu, než kde jsi bydlel ty. Jejich rodina si mohla dovolit vybírat si takový dům, jaký jim vyhovoval... Když jsi zavolal na Takashiho, zvedl se a zamířil k vám dvěma. Tvářil se trochu divně, protože se styděl Matsu-chan. Nebyl zvyklý povídat si s holkama a hlavně ne s holkama, které vůbec neznal, ale byly pěkné. "No?" řekl trochu hloupě, když přišel.

Satoshi -> "Ach tak, kdybych to věděl dřív, nelámal bych jejich těla do těch popelnic... Tak příště," pronesl Jiten, jako by mluvil o sběrných obalech. Slečna Maxwellová začínala trochu litovat, že si objednala další koktejl, protože téma vašich rozhovorů ji přivádělo trochu do rozpaků až paniky. "Ehm... zajímavé..." dostala ze sebe jen a posunula si brýle na nose. Možná se od vás trochu odtáhla, tedy tak, jak jen to šlo na barové židli. Jiten si začal prohlížet letáčky s nabídkou nápojů. "Hmmm... myslím, že si dám tohle," vybral si nakonec letáček, na kterém byla fotka vysoké sklenice naplněné jedovatě zelenou tekutinou.

Hayato

Vrátili se zpátky do víceméně pochmurné nálady, teď ještě horší, než předtím. Bojovat proti neviditelnému soupeři bylo vždycky šíleně nepříjemné. Kde jen může být. Pořád byla tma, a Kaiyo už nic neříkala. Hayato zachovával ticho, a následoval. Mezitím koukal všude kolem sebe, kde by se něco šustlo, pohnulo, nebo tak.
Najednou, něco přeci jenom Hayato uslyšel. Rychle otočil pohled doleva. Viditelně se tam něco hýbalo. Hayato se rozhodl na nic nečekat - už už tam chtěl hodit nějaké kidou, ale na druhou stranu, nebylo jisté, jestli to vůbec ten Hollow je. Proto vytasil svojí zanpakutou a svým slabým shunpem se pokusil dostat blíž k místu, kde se něco hýbalo, aby dokázal identifikovat původce toho pohybu.

Arisu

Nějakou dobu se nic nedělo, ale zrovna když procházeli kolem nějakého muzea, uslyšeli podivné zvuky vycházející zase zpod stromů.
"Ten Hollow má asi nějak rád stín a stromy," poznamenala.
Po vzoru Hayata vytasila svou zanpakutou a pomalu se blížila ke skupině stromů a pokusila se tam něco spatřit, ale zatím byla schopná rozeznat jen nějaké temné obrysy čehosi.
"Přístě bychom mu možná měli pořídit reflexní vestu nebo ho posypat moukou, lépe bychom ho viděli..." poznamenala. Normálně takhle nevtipkovala, ale ten Hollow a ta jeho hra na schovávanou ji už začínali pomalu štvát, a v těchto chvílích si vždy dovolila mít trochu víc těchto poznámek.

Satoshi
No jo, moje chyba, měl jsem to poznamenat dřív. povzdechl jsem si Tak si oba řekněte. Můžu použít translator, ale nebylo by asi ideální, kdyby barmanka jen slyšela můj hlas. vybídl jsem své společníky a vrátil se ke svému drinku, který stále zůstal. Měl jsem je rád vychlazené co nejblíž -273,15°C

Hayato -> Když ses přiblížil, viděl jsi něco, co jsi ještě nikdy neviděl. Jeden ze stromů se podle všeho ve tmě měnil na hnusného, vředovitého hollowa. Jeho pařátky vypadaly přesně jako ten, který ohrožoval před chvílí Kaiyo, tedy aspoň pokud jsi mohl v té špatné viditelnosti soudit.

Arisu -> Kaiyo se na tebe jenom podívala a trochu zafuněla, zřejmě s tebou souhlasila. Popadla pevněji své zanpakutou a rozběhla se na Hayatem.

Satoshi -> Bylo to smutné, ale tvoje pití spíš teplalo než že by se ochlazovalo, takže tvé vytoužené teplotě se stále víc oddalovalo. Mezitím si Jiten i slečna Maxwellová objednali tedy také drink. Chvíli se rozhostilo ticho. Slečna Maxwellová byla asi stále trochu zaražená a možná se mírně obávala o svůj život, takže jí nebylo do řeči, a Jiten byl zase hollow, kteří neznají koncept trapného ticha, takže taky nic neříkal. Místo toho si začal prosahávat kapsy a vypadalo to, že postrádá svou peněženku, kterou sis před tím tak taktně vypůjčil bez jeho vědomí.