Tokio

Hayato

Hayato se musel uchechtnout, když viděl, jak moc "jako nový" ten přístroj vypadal. Nu, ale jestli to fungovalo.. Historie se nikdy neptala jak, ale jestli.
Trošku, když jí viděl, musel přemýšlet i o bezpečnosti práce, ale co se dalo dělat. A do nejhoršího.. Kaiyo držela ten přístroj, ne on, tudíž.. ehm, no, hrabat se v tom nebude.
Nahodil na tvář úsměv, a postavil se. Už se cítil dost dobře, v porovnání s tím, jak na dně a zničen se cítil před chvilkou. "Jo, už se cítím dobře." odpověděl Arisu, a ještě jí jako gentleman pomohl vstát, pokud se nechala. Usmál se na místního týpka, podíval se na Kaiyo, a odpověděl na její otázku: "Já můžu. Pojďme."

Satoshi
Otázka, na kterou jsem čekal přišla poměrně záhy poté, co jsem byl ve svém projevu otevřený. Sasuga my purredictions. Samozřejmě to byla klasifikovaná informace, takže jako správný kapitán Gotei 13 bych měl mlčet. Přístroj, který způsobuje shinigami rakovinu. lakonicky jsem pronesl

Hayato, Arisu -> Celkem bez lítosti jste tedy opustili tokijské útočiště shinigami a vydali se znova do ulic Tokia. Kaiyo vás tentokrát vedla na jinou stranu, ale opět spíš do temnějších částí města. Nebylo divu, hollow číhali většinou právě tam.

Satoshi -> Žena na tebe chvíli hleděla pohledem, který říkal, že ti napůl nevěří. "Rakovinu. Shinigami. Nevěděla jsem, že shinigami mohou onemocnět..." pozvedla obočí velice pochybovačně. "Nicméně," pokračovala a pošinula mapy ještě o kousek k tobě. "Podívejte na tohle. Je tady několik míst, na kterých se Quincy zdržovali. Na většině z nich jsem nic zajímavého nenašla, ale tady..." ukázala prstem okrášleným dokonalou manikúrou na ovál zakreslený někde za městem, "...tady jsem ještě nebyla. Nedávno tam totiž prý někdo byl, několik lidí, jak jsem slyšela. Je to základna "Temné jezero", kde se dávaly dohromady ty nejnebezpečnější zbraně, jak vím z jistého deníku..."

Hayato

Hayata nijak nemrzelo, že byl čas odejít. Ba právě naopak. Dostat se z téhle díry, to bylo tak akorát, co by si teď přál. Zvlášť po tom, co byl nucen sníst ty koule. Fakt hnus. Nikdy se nevyčerpávejte na misi zbytečně.. protože, ty koule fakt nestojí za to.
Každopádně, když už byli venku, Hayato se opět nadechl toho krásného, čerstvě Tokijského vzduchu, a vydal se za Kaiyo, kamkoli se vydala ona. Už to bylo jiným směrem, než předtím, ale to se asi dalo čekat. Šli do míst, kterým by se asi člověk takhle v noci normálně vyhýbali.. ale on nepatřil mezi lidi. Už ne. Byl Shinigami. Teď měl jiné povinnosti, a taky, jiné cíle. Zatím toho nic moc nedokázal. Tak doufal, že teď už to půjde o malinko lépe.

Arisu

V duchu zajásala, že konečně opustili tu kůlnu a vydali se do ulic Tokya. Rozhlížela se okolo sebe a užívala si tu podívanou. Celkem jí chyběly ty procházky nočním Tokyem, které podnikala v nocích, kdy nemohla spát, úplně beze strachu, že se jí něco stane. Teď už se bát nemusí, odteď je ona ta, která bude chránit duše a klidně i lidi před těmi Hollow. Klidně by mohla mít na hrudi nápis "Pomáhat a chránit", ale je dost škoda, že by to díky jejich neviditelnosti nikdo kromě ní a jejích společníků neviděl. Trochu se zamyslela. Být neviditelný je tak trochu psycho. Ať uděláme cokoliv, stejně nás nikdo neuvidí, lidé se spolu budou normálně bavit a nás nechají na pospas věčnému tichu a temnotě
Trochu se otřásla. Nechtěla bych se tu někde potulovat sama jako duše, kterou nikdo nevidí, nedivím se, že jsou z toho pak ty duše tak bezmocné a zoufalé...
Znovu dala průchod svým myšlenkám. Třeba ty lidi nikdy nenapadlo, že denně s nimi po ulici kráčí i někdo jiný než živí lidé. V životě neslyšeli o Hollow, a tak ani neví, že díky těmto nebezpečným monstrům můžou během vteřiny zemřít, aniž by to pořádně postřehli...
Došlo jí, že nad tím přemýšlí možná až moc, a tak trochu potřásla hlavou, aby z ní tyhle myšlenky vyhnala a přidala do kroku, aby nezaostávala za Kaiyo a Hayatem.

Satoshi
Její pochybnost jsem plně chápal. Ano, my to také nevěděli. konstatoval jsem a nechal jsem ji dále mluvit Hm... zajímavé, konečně užitečná informace. tahle dáma šla přímo k věci, to jsem preferoval. Temné jezero? Nebezpečné zbraně? To zní jako příjemná lokace a poměrně interesantní informace. řekl jsem a podíval se blíž na mapy Ještě něco by mohlo být užitečné? zeptal jsem se

Hayato, Arisu -> Oba jste byli pohrouženi do myšlenek, tak Kaiyo taky nic neříkala a soustředila se na svůj přístroj. Procházeli jste jakousi opuštěnou ulicí v vysokými budovami na obou stranách, když přístroj najednou pípl. Kaiyo se lekla tak, že jí málem vypadl z rukou, naštěstí ho měla na popruhu pověšený na krku, tak byl v bezpečí.
"Přímo nad námi!" chytla jílec zanpakutou a podívala se okolo. Ale nikde nic nebylo.

Satoshi -> Slečna se na tebe výmluvně podívala. "Před pádem Quincy se tam naposledy vyvíjelo něco, co mi podle popisu znělo hodně jako... atomová bomba," řekla jen. Pokud tento shinigami hledal něco, co by mohlo působit na něj jako radiace na lidi, tohle by mohlo být přesně to, co potřeboval.

Hayato

Po tom, co si popovídali s Arisu v té bedně, také jinak známé jako základna Shinigami (Ne, Hayato se ještě pořád nepřevezl přes to, že základna ochránců světů v Japonském hlavním městě byl zatracený kontejner), se zdálo, že se celkově skupina dost ztišila. To teď momentálně Hayatovi vyhovovalo, protože měl alespoň čas na přemýšlení o věcech. Mezitím následoval Kaiyo do jakési ulice, s velkými budovami kolem. Pravděpodobně tam bude žít spousta lidí.. Škoda, kdyby se jim něco stalo..
A v tu chvíli zapípal přístroj jejich průvodkyně. Hayato ani na nic nečekal, a sáhl po svojí zanpakutou. Musel uznat, že i když to byl především bojovník přes kidou, v minulém souboji mu jeho zanpakutou zachránila život. Možná by se přeci jen měl více soustředit na svojí zbraň při tréninku.. Jo, až se vrátí do Soul Society, určitě na tom zapracuje..
.. ale teď na to čas nebyl. Hayato zbraň vytáhl, a dal se do takové.. připravenější pozice. Ale soupeře stále neviděl. Na Kaiyno oznámení, podíval se nahoru, nad sebe. Pořád ale nic. Bylo to tím, že byla tma, a nebo něčím jiným? Hayatovi z čela stekla kapka potu, mezitím, co se koukal nad sebe a snažil se najít svého oponenta.

Yasuji



Jeho matka se chovala po ránu zvláštně. Neuvažoval nad tím dokud neodešla do práce. Včerejší diskuze asi měla být zapomenuta. Možná to tak bude lepší. Yasuji dosnídal a vydal se na cestu do školy. Vzal si svou tašku přes rameno, ve které nosil své školní pomůcky. Odešel z bytu a na ulici si vložil ruce spokojeně do kapes. Šel pomalou chůzí a sledoval shon kolem sebe. Lidi pořád někam pospíchali, přišlo mu to až deprimující. Tedy do té chvíle než se podíval na hodiny a zjistil, že má co dělat aby stihl výuku. Začal pospíchat stejně, jako ostatní lidi.

Arisu

Rozhlížela se okolo sebe, když tu přístoj zapípal. Lekla se, ale i přesto instinktivně sáhla po svojí zanpakoutou. Vzhlédla, ale nikde nic neviděla. Přimhouřila oči. To je divné... pomyslela si. V rychlosti se podívala na Kaiyo i na Hayata, ale i oni asi nic neviděli. Rychle se rozhlédla kolem sebe, jelikož jí něco napadlo. Třeba je hodně rychlý a už není nahoře, ale třeba hned za námi, uvažovala.

Satoshi
Atomová bomba? Přece jenom jsem na něco narazil. pomyslel jsem si. Žena byla velmi sdílná ohledně informací a dokonce i poměrně relevantních To zní velmi zajímavě, takže říkáte, že se nachází někde kolem tohoto místa. signalizoval jsem prstem (bez desintegrující rukavice) na polohu Jak moc jsou relevantní tyto mapy oproti skutečnosti? chtěl jsem se ujistit a také ještě strávit nějak čas, než se Jiten vrátí

Hayato, Arisu -> Všichni tři jste byli okamžitě ve střehu a sledovali jste okolí, ale nic se nedělo. Kaiyo se znova podívala na svůj přístroj a mírně do něho praštila. Už na něm nic nebylo. "Hmmm..." zakabonila se. "Tak to mi to pěkně spravili..." zahuhlala nespokojeně. Ovšem vypadalo to, že to opravdu byl jen planý poplach. Ukázala vám tedy, že můžete schovat zanpakutou, naposledy se rozhlédla kolem a vydala se dál, směrem k jakémusi parku.

Yasuji -> Došel jsi do školy jen tak tak, ale stihls to. Takashi už ti mával z lavice od tabule. Když začala hodina, učitel ještě nebyl ve třídě, coř bylo zvláštní, protože jindy se nikdy neopozdil... Dorazil asi po pěti minutách a nebyl sám. Za ním šla nějaká dívka.
"Milí studenti, představuji vám vaši novou spolužačku..." začal ji učitel představovat. Nevěděl jsi, jak je to možné, ale ta nová spolužačka byla... Matsu-chan.

Spoiler:

Satoshi -> "Město je teď větší, ale mapy jsou stále přesné, pokud to vezmete v úvahu," oznámila a posunula mapu o kousek tak, abys viděl, že pod ní má jinou mapu a to současného Tokia a okolí. Zrovna v tu chvíli vešel Jiten procházkovou chůzí hlavním vchodem do herny a rozhlížel se po tobě.

Hayato

Zdálo se, že přístroj pořád nebyl ideálně naladěn. I takové chybky se stávaly, přesto.. No, co se dalo dělat. Hayato chvilku ještě nervózně koukal kolem sebe, pak se ale zhluboka nadechl, a vrátil svojí zanpakutou na svoje místo, a sám se trochu narovnal. Něco mu na tom celém přišlo zvláštní, ale nebylo nic, co by s tím teď dokázal udělat.
Hlavou mu prolétaly myšlenky o hloupých, nefungujících přístrojích, co ho akorát musí děsit... Tedy, ne že by se přímo bál toho Hollowa. Spíš se bál sám sebe. Že nebyl dost připravený. Že by nedokázal Kaiyo ani Arisu ochránit.. A co hůř, že by Kaiyo a Arisu museli chránit jeho. Necítil se dobře, ale co se dalo dělat - prostě se vydal za Kaiyo dál, směrem k nějakému parku. Opět si vzpomněl na scenerii, kterou vytrpěl předtím na dětském hřišti, a znovu mu z čela stekla kapka potu.

Arisu

Vrhla zlostný pohled na ten přístroj, když jí došlo, že to byl jen planý poplach. Radši ještě jednou očima přelétla po okolí, ale nic podezřelého nespatřila, a tak stejně jako Kaiyo a Hayato zasunula svou zanpakutou zpět. V duchu viděla, jak Fujifuru nadává, že si zase nezabojuje. Ušklíbla se a následovala své společníky.

Satoshi
Viděl jsem, že žena měla na porovnání i přítomnou mapu Tokia, takže jsem porovnal minulostní s přítomnou Takže tohle sem, tohle tady. mumlal jsem si pro sebe a zaznamenal to do vlastní mapy, kterou jsem měl po ruce Hm... to není daleko, ale překvapuje mě, že jsme tam ještě nebyli... řekl jsem si pro sebe, takže mohla žena pochytit, že mluvím v množném čísle

Hayato, Arisu -> Nic jste tedy neviděli, nicméně stejně ve vás narůstal nepříjemný pocit. I Kaiyo se co chvíli ohlížela a nervózně kontrolovala svůj přístroj. Park, do kterého jste zamířili, byl prázdný a temný. Z lamp, které osvěcovaly hlavní cestu skrz, několik poblikávalo a snad polovina nesvítila vůbec. Sotva jste na cestu vkročili, přístroj Kaiyo zase pinknul. Kaiyo vytáhla zanpakutou jako čertík na pérku a otočila se na řadu temných stromů po levé straně.

Satoshi -> Žena na to nic neřekla, pouze se zahleděla do mapy, jako by ji zaujala řádka nějakých znaků po straně. Byl to asi nějaký kód, protože jsi ho nedokázal na první pohled přečíst. Mezitím si vás Jiten už všiml a přešel za vámi. Postavil se zády k baru na druhou stranu vedle ženy, než kde jsi seděl ty. "Krásný večer přeji, slečno, Satoshi-sama," pozdravil a vypadal dobře naladěný.

Hayato

Stejně jako předtím, Hayato i nadále zůstával poněkud nervózní a opatrný. Jeho ruka stále položena na zanpakutou, a v jeho mysli prolétala kida, která by mohl použít. A tak šel pořád dál za Kaiyo, rozhlížejíc se na všechny strany. Atmosféra v týmu byla přesně taková, jako napovídalo okolí - nikdo ani nepromluvil. Už dlouho. Blikající lampy atmosféru podtrhovali. Prostě, jako z hororového filmu. A ta spousto nesvítících..
V okamžiku, kdy jen udělali první krok do parku, se opět ozval ten přístroj, co Kaiyo měla. Hayato se první lekl, na malinkou chvilku. Pak opět vytáhl svoje zanpakutou, a opět se snažil někde najít svého soka, aby se na něj mohl podívat..

Satoshi
Jiten se konečně vrátil. A, výborně, konečně jsi zpět. odpověděl jsem na pozdrav Jak šlo sbírání informací na tvé straně? přešel jsem ihned k věci U mě to šlo velmi dobře abych tak řekl.

Arisu

Celou cestu se neklidně rozhlížela po okolí, ale nic neviděla. Ruku měla celou dobu položenou na jílci zanpakutou a pomalu kráčela kousek za Hayatem s Kaiyo. Když přístroj zapípal, stejně jako Kaiyo se otočila vlevo a snažila se ve stínu stromů něco spatřit, ale marně.
Tak buď je tu něco, co je mnohem mazanější než předešlí dva hollow a nebo si z nás ten divný chlap z kůlny vystřelil...přemýšlela. Druhá možnost jí bůh ví proč přišla pravděpodobnější, ale jestli je tu nějaký hollow, chtěla být na něj připravená, a tak radši zvažovala i tu první možnost. Pozorně naslouchala zvukům z okolí, neuslyší-li něco.

Yasuji

Doběhl do třídy na poslední chvíli, myslel že už to nestihne. Naštěstí se profesor dnes zdržel, jak se zdálo Yasujimu štěstí přálo. Potvrdilo se to po příchodu profesora s Matsu-chan. Yasujimu se rozzářil úsměv na tváři. Ale co tady dělala? Jak se sem dostala a proč? Zamával na svou dobrou kamarádku z první lavice, ale s dotazy se rozhodl počkat na přestávku. "Psst Takashi. To je Matsu-chan o které jsem ti říkal." Oznámil svému spolusedícímu a ještě jednou se novou spolužačku usmál. "Co se stalo Matsu?"

Hayato, Arisu -> Opět se nic nedělo a nic jste neviděli. Kaiyo tichoučce zavrčela, ale přesto po chvíli pokračovala dál. Zanpakutou ale už nezastrčila, měla ho připravené v ruce. Pokračovali jste po potemnělé cestě, až jste se dostali do středu parku. Byla tam nějaká budova, podle nápisů to bylo muzeum hraček, ale byla samozřejmě už zamčená a uvnitř byla tma. Kaiyo to vzala podél zadní zdi, která byla blízko linii stromů. Zrovna v této atmosféře skřínka pinkla potřetí. "A už toho mám dost!" křikla Kaiyo a dupla nožkou, na tváři výraz spravedlivého hněvu. "Co si o sobě ten dědek myslí!" pokračovala, když tu se ve stínu zdi za ní něco pohnulo. Zatímco se rozčilovala, viděli jste, že se k ní zezadu, ze tmy, blíží jakýsi velký, černý, hnusný pařát.

Satoshi -> "Ah, tak to rád slyším!" pokývl Jiten hlavou s úsměvem, a pak se dal do hlášení svých úspěchů. "Slečna na recepci byla velice chutná... tedy... chci říct chotná... vlastně ochotná, ano, ochotná, to jsem měl na mysli! Zamluvil jsem nám pokoj v nejvyšším patře, ovšem nevěděla bohužel nic. Mimochodem, děkuji za vašeho mladého přítele, kterého jste poslal po zadním schodišti. Byl také velice... ehm, ochotný," zatvářil se Jiten velice spokojeně a z nějakého důvodu se nenápadně poplácal po břiše. Žena, se kterou jsi mluvil, na něj jen zmateně hleděla.

Yasuji -> Matsu-chan byla tak nervózní, že si vůbec nevšimla, že ve třídě sedíš. Byla jí přidělena lavice úplně na opačné straně třídy než kde jsi seděl ty. Ale nevypadala, že by se stalo něco zlého, i když se tvářila mírně zakřiknutě. Celou hodinu se pozorně dívala do učebnice a po nových spolužácích se nerozhlížela. Takashi si ji chvíli prohlížel, když jsi mu řekl, o koho se jedná, ale potom ho učitel praštil učebnicí po hlavě, takže raději přestal.

Hayato

Zase nic. Tak ten krám doopravdy asi zase nefungoval. To nebylo zrovna nejlepší znamení. Je ale pravda, že se Hayato vůbec necítil dobře. Už při prvním planém poplachu, teď jako by ten pocit sílil.. a zdálo se, že Kaiyo to cítí podobně, když nechala svojí zanpakutou vytasenou.
Uprostřed parku bylo něco, co se zdálo být muzeem hraček. To by mohlo být zajímavé.. třeba mají i pokémony, nebo něco podobného.. to by bylo cool.. Když přístroj zapípal potřetí, Hayato protentokrát počkal s tasením svého zanpakutou. V tu chvíli se Kaiyo začala rozčilovat. Buďme upřímní - Kaiyo určitě nevypadala hrozivě, dokonce i když rozčílená. Vypadala spíš.. nu, strašlivě roztomile, jak tam dupala zlostí a sypala nadávky. Hayatovi to na tvář nainstalovalo úsměv.
Který ale hned zmizel, když viděl, jak se ve stínu něco pohnulo. Nějaká ošklivost se ke Kaiyo přibližovala. To nebylo dobré. Vůbec.
"Kaiyo!" zakřičel jako první, aby dívku varoval, ale pak nebylo času nazbyt. Kaiyo potřebovala nějaký získat, aby se stihla uhnout.. "Bakudō #4. Hainawa!" zařval, a namířil tohle jednoduché poutací Kidō na pařát. Snad to věnuje alespoň trochu času..

Satoshi
Můj pohyb dlaně směřující k čelu by se dal popsat jednoduše.

Povzdechl jsem si a jenom řekl Jitenovi Nejez všechno na co přijdeš, není to etické. pak jsem se podíval na kolegyni, která byla z Jitenova vysvětlení trochu zaražena To je dobré, to neřešte, to hollow občas dělají. řekl jsem naprosto nonchalantně a vrátil se pohledem k Jitenovi To je škoda, ale i tak máme vodítko, takže si myslím, že i když recepční nic nevěděla, dá se to tady považovat za úspěch.

Arisu

Přístroj se asi rozhodl je štvát. Pořád pípal, kdy se mu zachtělo a vyváděl Arisu z míry. Byla ale ráda, že není jediná, koho přístroj štve, když i Kaiyo na něj zanadávala. Začala ve své hlavě rozvíjet úvahu o tom, jestli na ně ten úchylný chlap z kůlny nakonec opravud ušil boudu, když tu spatřila velký pařát přibližující se ke Kaiyo. Na nic nečekala, pozvedla svou zanpakutou, kterou měla celou dobu vytasenou a rozběhla se k tomu pařátu. Uslyšela Hayata, jak na Kaiyo zařval a poslal na něj jedno ze svého Bakudo a rozhodla se k útoku přidat.
"Necháš ji být?" zařvala na ten pařát či spíš na jeho majitele, ze kterého ale zatím jiné části těla neviděla a stoupla si mezi něj a Kaiyo, aby ji případně bránila (// tedy za předpokladu, že tam nějaké místo bylo).

Inori, nezapomínej zvýrazňovat přímou řeč tučným písmem.

Hayato, Arisu -> Hayatovi se povedlo chytit pařát kidem a ozvalo se nespokojené zavrčení něčeho, co určitě musel být hollow. Kaiyo se bleskově ohlédla a uskočila, ale to už mezi ní a tou příšerou stála Arisu. Hollow znova nahlas zavrčel a smýkl pařátem, čímž se vyrval z Hayatova bakuda, a vrátil se zpět do stínu.

Satoshi -> Na poznámku o etice se Jiten jen pobaveně zasmál, asi si myslel, že to byl vtip. Dáma zas jen obrátila nechápavý výraz z něho na tebe po tvé poznámce o hollow. Pravděpodobně věděla, co je to hollow, ale nebylo zas tak divné, že netušila, že mohou být i takto podobní lidem. "Gratuluji. Jaký je tedy plán, Satoshi-sama? Když už víte, co potřebujete, bude vám má přítomnost na obtíž?" zeptal se Jiten věcně.