Tokio

Nikdo si nechce zakempovat? Tak né no, vy kazisvěti...

Shounagon Sei

nechtěla ani zamhouřit oko, ale asi jí to nepovedlo, vzhledem k tomu, že oči právě otevřela. Bylo pěkně hnusné, chladné, horské ráno. Na všem ležela ranní rosa a od pusy šla pára. Kapitánka zavrčela a zachrchlala. Už nebyla nejmladší a vstávání bylo náročné. Snažila se vyhrabat na nohy a protáhnout si záda, nějak šetrně. Byla taky v dost nevrlém rozpoložení. Rozhlídla se kolem, aby viděla, co ji to probudilo. Bylo ještě celkem šero, ale i tak spatřila Kokuchoua, jak vzpřímeně stojí kousek od kamene, na kterém seděl, a rukou míří nějak před sebe a nahoru, na oblohu. Z ruky mu vycházela velice jemná, ale v šeru viditelná záře.
"Hej, lidi, vstávejte," zachraptěla na ostatní. Vypadalo to, že Kokuchou se nabil.

Akio

Celou noc nespal. Hlavou mu pobíhalo množství myšlenek příliš velké, než aby usnul a tak jen seděl u spící Suki a sledoval ji. Noc byla hnusná...mrazivá a tak když Sei zavelela ke stavání musel ze sebe setřást jinovatku a pár netopýrů...zákeřná to stvoření. Opatrně tedy vzbudil Suki a přešel k Sei. Takže se konečně vracíme? Na tváři se mu objeví nepatrný úsměv.

Izanagi

Ležel na větvi, která se celou noc pod ním zlověstně houpala. Když Sei přivolala ráno, byl to pro něj šok. Absolutně se mu nechtělo vstávat, natož něco dělat. Na druhou stranu v sázce byl osud světa a blablabla. Takže když se konečně rozhodl slézt ze stromu v ruce se mu objevilo saké. Bez chlastu nefunguju ... zabručel a nalil do sebe jednu křesťanckou dávku. Samozřejmě všechno provedl tak, aby ho nikdo neviděl.

Taiketo Suki

I přes tížívé myšlenky se Suki nakonec podařilo usnout. Noc nestála za moc, už toužila po své posteli, ale i tak alespoň trochu načerpala síly na nadcházející události. Když ji Akio opatrně vzbudil, otevřela líně své kaštanové očka a pak se jako vyorané ptáče koukala kolem, přičemž se protahovala..
"Dobré ráno.." zachraptěla a snažila se nějak vyhrabat na nohy, i když se jí ještě v důsledku nedostatečného spánku podlamavaly. Následně se nejistým krokem dostala k Akiovi a zavěsila se do něj... Oči se ji klížily..

Akio

Pořádně chytil Suki, aby se mu ta unavená postavička nesesula k zemi a zahledí se do víru. Vypadalo to opravdu zajímavě a tentokrát to Akio myslel doopravdy. Při pohledu na vířící vír se mu vybavilo vše co jej čeká na druhé straně. Jeho divize! Pohlédl nejdřív na unavenou Suki, pak na Kokochoua. I když vás z hloubi duše nenávidím...Kokuchoue, tak musím uznat, že se vám tohle povedlo! Vrátí se zrakem k víru.

Kokuchou

už vypadal trochu zmoženě. Měl zaťaté zuby a zavřené oči, jako by zvedal nějakou velkou váhu. Vír na obloze už pokrýval celou oblohu nad vámi a mohli jste se bát, že pokud se mu vymkne z kontroly, tak to tady celé rozseká. Ale najedou se ozvalo je takové malé "plop!" a na obloze místo víru byly modré, zářící dveře, ani ne tak velké jako senkaimon, natož garganta. Kokuchou zvedl hlavu, asi jako geniální umělec po skončení náročné skladby - lil z něho pot, ale tvářil se nad věcí. Nic neříkal, jelikož i když shinigami nenáviděl, nepodceňoval jejich inteligenci a necítil potřebu jim říkat, že jim udělal dveře.

Shounagon Sei

si mimoděk oddechla... ani si to neuvědomila, ale snad celou dobu zatajovala dech a už se napůl připravovala všechny zachránit před obřím výbuchem, kterým je Kokuchou s sebou hodlá vzít z povrchu země.
"Čas jít!" zavelela. "Nějaký dobrovolník, který tu zůstane?" vytáhla na vás z rukávu. Kokuchou se na ni zamračeně otočil. "Promiň, Kokuchou, ale nenechám nic náhodě. Tohle je teď náš jediný způsob cestování mezi světem lidí a Soul Society a něco mi říká, že ho budeme ještě potřebovat. Jen tu někoho nechám, abych měla jistotu, že se mi budete pravidelně hlásit." Kokuchou se zamračil ještě víc. Nechtělo se mu dělat ty dveře znova, bylo to těžký! DDDX

Akio

Nezůstávám zde ani minutu. Musím dostat Suki na druhý konec a čeká mě má divize. Věřím, že se o sebe postarají, ale stále... Otočí se na Kokuchoua. Nebudu děkovat...vy máe svobodu a my průchod...to je vše! Teď sbohem Kokuchoue...doufejte v to, protože já vám neodpustil! Otočí se zpět na Suki. Půjdeme?

Izanagi

Bylo mu všechno jasný. No .... rozhlédl se zoufale ještě jednou, protože on narozdíl od těch všech byl měsíce držený v jiné dimenzi, takže domov neviděl mnohonásobně déle než ty všichni dohromady. Tak já tady asi teda možná trochu občas počkám.... Zabrumlal jsem směrem ke kapitánce. Moc dobře věděl, že tu s těma dvěma metrosexuálama bude prožívat peklo.

Akisha Shihomaru

Nic jsem nevykoumala, bylo to divné, ale nebylo to zlé, tudíž nemělo cenu se tím zabývat. Když Kitsune promluvila podívala jsem se na ni a kývla. "Je to tady podivné, ale nepatří nám to, takže to sbalíme a půjdeme dělat něco jiného. Mám z toho divný pocit." Uložila jsem lahvičky do krabice a dál jsem balila věci jako by nic.

Kitsune

Na Akishinu odpověď jsem jen kývla a vrátila jsem se zpět ke své krabici. Brala jsem jednu věc za druhou a dávala je do krabice, ani jsem si je už neprohlížela. To by mě zajímalo, kde k těm věcem přišla. Vrtalo mi pořád hlavou.

Taiketo Suki

Na otázku Sei neodpověděla, jen zatajila dech. Nedokázala si představit, že by ji bylo nařízeno, aby zde ještě chvíli zůstala.. Asi to bylo sobecké, proto, když se Izanagi spíš tak nedobrovolně nabídl, snažila se k němu vyslat soucitný pohled. Pak se podívala na Akia, který ji ještě stále mačkal k sobě, ona sama se už cítila trochu více přítomná a nohy se ji přestaly plést. Byl čas to tu konečně opustit..
"Můžeme.." hlesla a pak se Suki podívala na Kokuchoua, načeš lehce kývla hlavou na znamení vděku.

Akisha, Kitsune -> Jako poctivé dívky jste si tedy nic nevzaly (jestli ano, tak to kdyžtak napište, prosím :-)) a vše poctivě zabalily. Trvalo to dlouho, ale po několika hodinách bylo konečně vše hotovo! Muži to začali odvážet v autech někam pryč a vy jste tak trochu osaměly a byly pozapomenuty v nyní prázdném sklepě...

Shounagon Sei

"Tak jděte, jděte!" pobízela Akia a Suki. Sama ještě zůstala, aby řekla pár slov Izanagimu. "Sorry za to, ale ještě ho prostě potřebujeme, nesmíme ho nechat utéct bez dozoru..." řekla tak trochu omluvně. Čekala, než ti dva projdou, sama ale váhala. Izanagi byl silný, ale když tu nechce zůstat Akio, obávala se, zda by sám zvládl dva Quincy. Nejspíš byla potřeba v Seireitei, jenže tohle bylo stejně důležité... hm, to dilema! Nestávalo se jí často, že by se nemohla rozhodnout. Mohla by samozřejmě Akiovi přikázat, aby tu zůstal, ale při jeho vztahu ke Kokuchouovi by to možná nebylo nejmoudřejší. "Zařiďte nám vysílačky!" křikla na Akia se Suki. Pro případ, že by se rozhodla tu zůstat, chtěla o všem rozhodně vědět. Jen doufala, že ten Kokuchouův portál je průchodný z obou stran...

Akio

Otočí se na Sei. Chcete tu zůstat? Dobrá tedy...pokusím se něco sehnat až se dostanu na druhou stranu. Odpoví suše. Pak se podívá na Suki a bez dalších otázek či řečí vstoupí společně do dveří.

Izanagi

No, to je teda bílovlasý gentleman. Pomyslel jsem si, když jsem se díval, jak odchází spolu s tou podkapitánkou. Stejně s ní jednou skončím v posteli a Akiovi pošlu omluvné valentinské přání.... s naší fotkou.
Otočil jsem se ke kapitánce - vlastně jsem se spíš naklonil, aby to ty rádoby quincy neslyšeli. Kolik zlata dostanu, když bude průchod fungovat a ještě získám tu věcičku, kterou má ten frája v kapse? Otázal jsem se obchodním gestem, ve kterém se projevovala má pirátská touha. Ještě jsem tak úplně nevěděl, jak to provedu...

Akisha Shihomaru

Po pár hodinách jsme to zvládly a ti muži tozačali odvážet. Osamněli jsme. "Ještě někdy budu muset balit tolik věcí, tak se z toho zblázním. Tolik podivných věcí jsem nikdy neviděla... Zajímalo by mě na co té osobě jsou. Já i kdybych byla sběratelka, tak nebudu mít tolik věcí..." Šla jsem ke schodům. "Půjdeme ven a něco podnikneme. Nehodlám zůstat tady na zadku a čekat, co se bude dít." Vyšla jsem do půlky schodů a zavolala na Kitsune. "Pojď, půjdeme něco dělat nebo si odpočinout." Vylezla jsem nahoru a čekala na Kitsune, jestli půjde za mnou.

Sei

zavrčela stejně tiše nazpět, aby si toho Quincy nevšimli.
"Ještě ho potřebujeme, takže ho nechcem nas*at, jasné? Žádné blbosti. Nechci zničit půlku města, aby nás tu nezabil."
Sledovala, jak ti dva procházeli.
"Kokuchou, jak dlouho dokážeš držet ten portál otevřený?" Kokuchou se na chvíli odmlčel. Asi aby posoudil, jestli vůbec chce, aby to kapitánka věděla. Ale nakonec rezignoval.
"Dost dlouho...?"
"Fajn, tak ho drž." Kokuchou jen zavrčel. Zřejmě to čekal.
"Vypadá to, že to s tím hořením a zkázou pro všechny světy nebude tak žhavé," zašeptala zas Sei k Izanagimu. "Pomáhá nám. No," řekla poslední slabiku už normálním hlasem. "Je tady ještě někdo od nás, Izanagi? Nepotkali jste někoho, koho to sem tady zaneslo?"

Izanagi

"Nikdo silný tu není.... neuhoďte mě moc silně... " Zašeptal ještě nenápadně a pak popošel pár metrů ke stromu, o který se opřel. Sei samozřejmě absolutně nemohla vědět, co chce dělat, ale takový byl Izanagi. Nemohl jsem si dovolit to podělat, ale zároveň to bylo tak banálně jednoduchý, že to muselo vyjít... tak jako když se osvobozoval Ko...něco.

Vytáhl jsem banjo a začal všem hezky drnkat na nervy.... jak jinak.

Sei

nechápala, co to Izanagi mele. Ovšem když začal se svým představením, byla docela v šoku. Nejdřív chtěla říct:
"Nevěděla jsem, že umíš hrát!" Ovšem po tom, co začal, od toho upustila.
Chvíli se tak ozývalo jen Izanagiho drásání na struny. Ovšem asi po čtvrt hodině se ozval Kokuchou.
"Potřebuju se soustředit!" zavrčel docela agresivně. Zdálo se, že country není jeho oblíbený žánr.

Izanagi

Pozvedl obočí nad nervozitou mistra. Hlavně, že ty housle jsme musely poslouchat... rejpnul si do gentlemnského quincyho. Schoval banjo zpátky kamsi do uniformy a místo něj vytáhl zlatý svícen. Chtěl prostě pomoc se soustředěním pár voňavými svíčkami. Voněly po ... měly masovou vůni.

Sei

jenom zavrtěla hlavou.
"No, já se jdu teda porozhlídnout kolem. Nic nezkoušej, Kokuchou! Můžu tu být hned zpátky," zavrčela na Quincyho. Sice jí bylo jasné, že tohle je tak nějak jeho dobrá vůle, než že by ho vyloženě nějak nutili, ale pro jistotu! Aby si náhodou nemyslel!
Vydala se na průzkum. Její cítění reiatsu bylo na vysoké úrovni, sledovala tedy stopy svých poddaných... ehm... podřízených až k domu slečny Maxwellové. Všimla si, že odtamtud právě odjíždějí nějaká auta. To ji ale nijak moc nezajímalo. Spíš ji zaujalo, že v domě cítí dvě shinigami reiatsu. Zdálo se, že už míří ven. Zůstala tedy na ulici a čekala, kdo vyjde ven. Nepochybovala, že oni její přítomnost už také pocítili.

Kitsune

Muži v černém odvezli teď už zabalené věci a nechali nás ve sklepě. Akisha se rozešla ke schodům a já šla za ní. Když jsme byli už skoro venku ze sklepa, ucítila jsem velmi silné reiatsu. Sice jsem úplnej antitalent na cítění reiatsu, ale tohle poznám kdekoliv, tohle je reiatsu vrchní kapitánky, že jo? Řeknu směrem k Akishe. Vyšla jsem před dům a začala se dívat po so-taicho.

Akisha Shihomaru

Také to ucítila a vyšla před dům. "Nepochybně to je reiatsu SO-taicho." Šla jsem k ní ven a rozhlédla se po ulici. Rozhlédla jsem se a spatřila jí, jak stojí na ulici a dívá se na nás. "Pojď Kitsune." Šla jsem ke kepitánce a kousek u ní jsem se poklonila. "Jsem Akisha Shihomaru a patřím k druhé divizi." Představila jsem se jí s ůctou a doufala jsem, že Kitsune udělá to samé. Mělo mě napadnout, že tady bude i so-taicho. I když popravdě jsem tím docela zaskočena.

Sei

se pousmála. Akishu si pamatovala, byla to nenápadná shinigami, ale měla hodně odhodlání. Tu druhou ještě neviděla, zřejmě nějaký nováček. Tak jako tak, vypadalo to, že se o sebe celkem dobře postaraly, a to jí dělalo radost.
"Nazdar! Je tu kromě vás dvou ještě někdo?" zeptala se. Snad budou sdílnější než Izanagi, ze kterého nevytáhla v podstatě nic ohledně toho, koho by tu měla hledat.

Kitsune

Když jsem konečně zahlédla kapitánku, Akisha se k ní rozešla a já ji následovala. Představila se a já udělala totéž. Jsem Hoshi Kitsune, studuji ještě na akademii, ale přijali mně také do druhé divize. Narovnala jsem se a odpověděla na otázku so-taicho. Ještě nedávno tu byli kapitán třináctky a podkapitánka šestky, o nikom jiném nevím.