Tokio

Amai

Přikývla na deset kilometrů, jako by to byla hračka. Nohy jí ovšem bolely už jen z té představy.
Ano prosím..!
Skoro vykřikla. Potom si rukou překryla ústa.
Omlouvám se..
Opět maličko zrudla. Byla ale hrozně natěšená na trénink. Chtěla moc rozvíjet svoje schopnosti. Brzy jí donesli polévku. Úplně se jí na ní zbíhali sliny.
Děkuji..!
Poděkovala obsluze a už hmatala po ?lžičce?. Už, už se chtěla začít krmit, ale naštěstí se ještě zastavila.
Dobrou chuť Mebataki sensei..
Řekla sladkým hláskem. Poté se dala do polévky. První lžíce pro ní byla opravdu rozkoš. Vkládala ji do úst opravdu pomalu. Málem vykřikla rozkoší, jak ta polévka byla výborná. Hned začala jíst lžičku polévky po lžičce.

Satoshi
I přes velkou Jitenovu snahu jsem jej málem přes veškerý hluk neslyšel, ale nakonec se to podařilo. A pak jsme se konečně vymotali z nepřítele zvaného Tokijská doprava. Tak trochu přidáme. řekl jsem a dupl na pedál a konečně jsme mohi vyrazit normální rychlostí k naší destinaci

Amai -> Zatímco jsi jedla, Mebataki vzal hůlky a velice soustředěně je ponořil do vývaru, nezačal ale jíst. Zblízka sis mohla všimnout, že jeho ramen začínal postupně velice jemně zářit.

Satoshi -> Vlálo za tebou tvoje černé haori a Jitenovy bílé vlasy, a tak jsi dorazil na dohled budovy, která dle tvého nejlepšího odhadu byla tvým cílem. Byla ve velice neutěšené oblasti opuštěných ubytoven a polorozpadlých přístřešků na nářadí. Kus od ostatních struktur, obehnaná rozpadající se zdí a ostnatým drátem, se tyčila bezútěšná budova staré továrny. Podle stromů vyrůstajících z oken sis mohl domyslet, že asi taky bude opuštěná. Rozhodně tak vypadala.

Satoshi
Hm... povzdechl jsem si při pohledu na exteriér budovy a přitom jsem zastavil stroj a sesedl. Nehostinné to místo. poznamenal jsem Ideální pro úkryt. Měli bychom to prozkoumat. Kvůli tomu tady stejně jsme, že ano? vyjádřil jsem cíl naší cesty Pokud ani tady nic nebude, tak to bude přinejmenším podivné...

Satoshi -> Jiten také sesedl a rozhlížel se kolem. Nebylo na něm poznat, co si o místě myslí, ale začal obcházet kolem a rozhlížet se. Když jsi promluvil o průzkumu, vrátil se k tobě ze své obchůzky a mlčky přikývl.

Amai

Trvalo jí nějakou tu dobu než si toho vůbec všimla. Byla opravdu zaobraná do polévky. Poté však zvedla hlavu a mírně ji naklonila do strany.
Mebataki sensei? Co to děláte?
Zeptala se hrozně překvapeným hlasem. Nikdy nic takového neviděla.

Satoshi
Jiten vyrazil trochu dřív, aby si to tady prohlédl. Našel jsi nějaké další vchody kromě hlavního? zeptal jsem se, když už teda se šel projít. Nebo půjdeme přímo? To je sice zajímavější možnost, ale těžko říct, jestli lepší. navrhnul jsem a čekal na Jitenovu odpověď.

Yasuji

Na tom klukovi bylo něco zvláštní, cítil z něj určitou duševní energii. "Jo to jsem a kdo jsi ty?" Odpověděl a okamžitě zareagoval. Podle všeho tu na Yasujiho čekal a ten chtěl vědět proč. Konečně se dočkal něčeho, co vypadalo, že udělá den zajímavějším. Yasuji se usmál nad touto situací.

Amai -> "Ramen se jí velice špatně, když ho nevidíš," odpověděl Mebataki, jako by to vysvětlovalo všechno. Zněl celkem pobaveně, což u něj nebylo obvyklé. Navíc se zdál docela hrdý na to, že vymyslel metodu, díky které po sobě nebude lít polévku jako každý slušný slepý člověk. Potom už vzal hůlky normálně do ruky a dal se do jídla. Šlo mu to celkem dobře a dalo by se říct, že si zachovával úspěšně hrdost.

Satoshi -> "Vzhledem ke stavu, v jakém se to tu nachází, si nemyslím, že bude problém najít nějaký jiný vchod," posoudil situaci Jiten a promnul si bradu.

Satoshi
Proto jsem se specificky ptal na vchod, ne díru, která neudrží statiku. povzdechl jsem si Tak půjdeme přímo. rozhodl jsem se, stejně to bylo zajímavější a proto jsem se vydal k hlavním dveřím, pokud tam něco jako dveře ještě bylo. Wow, tohle je teda sídlo... řekl jsem si a vešel, nebo otevřel podle toho, co přede mnou bylo. Ano, mohl jsem ty dveře disintegrovat, ale nemusím všechny dveře ničit jako Izanagi.

Mango
Mango vypadal, jako by ho něco zaskočilo. "Ehm, já jsem Mango, Mango Hasuromi. A ty se jmenuješ?" otázal se a zaťal pěsti. Chtěl zjistit, proč z toho kluka cítí něco jiného než z ostatních, ale vůbec nevěděl jak to provést. Ještě více ho k tomu znervózňovalo, že se tak divně Yasuji usmívá.

Yasuji

Všiml si jeho zaskočení i zaťaté pěsti. "Shigeki Yasuji." Vypadalo to, že se zde chvíli zdrží, než zjistí, o co jde. "Děje se něco? Vypadáš, jakoby se ti chtělo, vždyť víš..." Prstem ukázal na venkovní toalety. Nebavilo ho tady jen tak stát. Popošel kousek dál a sedl si na lavičku pod rozkvetlou skaurou.

Satoshi -> Jiten jen mírně kývl hlavou a následoval tě do hlavního vchodu staré továrny.

A tady ode mě dostaneš 40 reiatsu za misi a tento příběh přebírá Shiro jakožto GM :-)

Mango
Otevřel pusu a mírně sebou cukl. Po čele mu sjelo pár kapek potu a on začal zběsile před sebou mávat rukama. "Ne ne, v pohodě. Já jen..." odmlčel se a rozhlédl se kolem, jestli ho nenapadne nějaká výmluva. "teda, vlastně ani nic. Nic důležitého. Rád tě poznávám." dodal a pozoroval, jak si Yasuji sedá pod sakuru. Při pohledu na ten strom mu bylo trochu lépe. Podrbal se ve vlasech.
"Um a jak se ti tady líbí? Kam si chodil do školy předtím?" pokračoval ve svém vyzvídání a protáhl si záda.

Yasuji

"Poslouchej Ananas... tedy Mango." Zasmál se nad svým omylem. "Promiň... každopádně mě zajímá proč jsi tak zvědavý. Jestli se nepletu, čekal jsi tu na mě, jsi nervózní a potíš se, chápal bych to, kdybys byl holka, ale to nejsi. Navíc tuším, že taky cítíš ten zvláštní pocit. Nechceš přejít rovnou k tomu?" Přestal kroužit kolem horké kaše. Zajímalo ho co je Mango zač.

Mango
Při jeho omylu se trochu zamračil, ale byl na to zvyklý. Pak přišla část, které se chtěl vyvarovat-Yasuji poznal, že s ním není něco v pořádku. Zhluboka se nadechl a podíval se na Yasujiho, jako by ho chtěl probodnout pohledem.
"Co jsi zač?" zeptal se vážným a nebojácným tónem. Uvnitř toho hned začal litovat, ale navenek se tvářil, že ho to vůbec netrápí.

Yasuji
Mango se snažil tvářit vážně a neohroženě. Yasuji zvedl oči od země a se širokým úsměvem na tváři zaostřil na svého oponenta. Byl naprosto v pořádku. Doslova dnes toužil po něčem takovém a Mango mohl v jeho očích vidět určitý zápal. "Quincy." Řekl a uvolnil na chvíli do svého okolí trochu duševní energie, která mohla být viditelná na jeho těle. Byla to opravdu jen chvilička a neuvolnil jí moc.

Mango
Mango nechápavě natočil hlavu. Tenhle pojem nikdy v životě neslyšel."Quincy? Co to je?" zeptal se zvědavě a hbitě uskočil, když Yasuji uvolnil svoji energii. Civěl na něj, jako by právě viděl ducha. Avšak, ta energie mu byla hrozně povědomá. Jako by ji už někdy u někoho viděl nebo spíše cítil.

Yasuji

Postavil se a šel pomalu k Mangovi. "Mango, proč jsi tady čekal? Až se o tobě dozvím víc, dozvíš se ty více o Quincy a já možná taky." Bylo to jasné. Mango dokázal vidět věci, které Yasuji a možná že byl taky Quincy, tohle Yasuji ještě poznat neuměl, ale bylo to dosti pravděpodobné, energie z něj vycházející, byla velice podobná té jeho a ostatních Quincy se kterými se potkal. "Nechtěl jsem tě vyděsit, vše ti vysvětlím."

Mango
Mango nasadil provinilý pohled a podíval se do země. "No, popravdě...cítil jsem z tebe nějakou divnou...energii? Nevím co to bylo, ale určitě to bylo něco jiného, než u ostatních normálních lidí. Zajímalo mě, co to je a tak jsem to prostě chtěl zjistit." vysvětlil a pokrčil rameny. Podíval se na slunce a pousmál se. Už neměl takovou trému, protože mu připadalo, že teď už to nebude zase tak těžké.

Satoshi
A vnitřek byl... překvapivě stejný. No, nedalo se čekat, že s takovým exteriérem bude interiér nějak honosný, ale pak by to přece jen působilo víc nápadně. Rozdělíme se, nebo budeme oba pokrývat jedno místo a nahrazovat korekturu toho druhého? zeptal jsem se svého souputníka. Obě alternativy měly své výhody i nevýhody, takže mě osobně to bylo jedno.

Jiten

"Rozdělíme se," rozhodl tedy, když mu dal Satoshi-sama na výběr. Nepředpokládal, že by se tady mohlo vyskytovat něco, co by mohlo některému z nich nějak ublížit, a také měl za to, že tak půjde prohledávání rychleji.

Yasuji

Ukázal Mangovi, aby si sedl vedle něj. "Em, jak bych měl začít? Nikdy jsem to ještě nikomu nevysvětloval." Rychle si promyslel co by za to stálo a co ne. "Začnu s tím, že tenhle svět, kde se nacházíme, není jediný. Existuje ještě jeden, říká se mu Soul Society. A tam žijí... no žijí tam duše. Nevím, jestli si někdy nějakou nezahlídl právě tady. Stává se to. No a ta energie, tak to bylo reiatsu a ty ho v sobě máš taky." Tady svoji přednášku pozastavil, přeci jen to bylo dost informací, které Mango musel nějak pobrat.