Tokio

Hayato -> Koule ze čtvrté divize byly přesně takové, jaké bys čekal. Hnusné. Samozřejmě v nich byla koncentrace všeho výživného a prospěšného, co shinigami potřebovali k rychlému doplnění energie, ale to nic neměnilo na tom, že chutnali jako zadek.

Satoshi -> Žena se uchichtla, když slyšela, že jsi blonďáka traumatizoval do konce života. Ovšem její pohled hned zase zledověl, když ses zastal poznámek o poprsí. Obrátila se zpět ke svým mapám, na které ses zeptal.
"To proto, že jsou tři sta let staré," vysvětlila s dávkou pýchy. "Mám ráda staré věci," posunula si brýle, které se zaleskly. "Jsou to válečné mapy Tokia a okolí a ještě pár dalších důležitých míst," vysvětlila a na tváři jí stále hrál ten úsměv, který naznačoval, že získat tyto mapy asi nebyla samozřejmost. Aby to podtrhla, přejela mimoděk rukou po starém papíru, jako by ho hladila.

Yasuji -> Matka se na tebe podívala a její pohled byl najednou celkem přísný. "Nebyla jsem tam, ale vím, co tam je a co se tam stalo, a proto ti říkám, že tam už nikdy nepůjdeš!" odsekla a postavila se. Vypadalo to, že ji tento rozhovor opravdu rozrušil. Třískla s hrníčkem do dřezu a odešla do své ložnice, což naznačovalo, že toto téma není nadále otevřeno diskuzi.

Yasuji



Nikdy se na svou matku nenaštval, ale dnes ano. Nemůže mu bránit být tím, kým chce být on. To že se ona stydí za svůj původ a bojí se znovu být Quincy, neznamená, že on to neudělá. Na tom místě tedy něco rozhodně je, ale pokud tam znova nepůjde, nezjistí co. Yasuji se zavřel ve svém pokoji a ponořil se do říše snů. Zítra po škole se znovu vydá k tomu chrámu a snad zjistí něco víc.

Arisu

Celou cestu následovala Hayata a Kayio bez jediného slůvka. Nenapadalo jí, co říct a na její vkus toho dnes namluvila až dost, takže si řekla, že si od toho mluvení odpočine. Cestou sledovala Tokyo a ponořila se znovu do svých vzpomínek na dobu, kdy zde ještě žila.
Když se dostali na základnu shinigami, podivila se tomu, jak divně vypadá místo, kam se právě dostali. Zatuchlá kůlna nevypadala zrovna nejlíp a také nečekala, že to tu bude takové...no...obyčejné. Nijak to ale změnit nemohla, a tak nad tím jen pokrčila rameny.
Když se muž zmiňoval o koulích ze 4. divize a s mrknutím se na ní podíval, sklopila zrak a radši ho ignorovala. Z vyprávění pár lidí, se kterými se bavila na akademii, věděla, že tyto koule nejsou zrovna delikatesa, a tak když je musel Hayato sníst, neubránila se ušklíbnutí. Byla ráda, že v tuto chvíli není na jeho místě, ale nijak to neokomentovala.

Hayato

Koule 4. divize ho tedy doopravdy nepřekvapily. Jen jak si dal do úst první, už měl jasné nutkání ji zase rychle vyplivnout, a když spolkl první sousto, skoro ho vyvrhl zase ven. Prostě, nechutnost, jak jen může vypadat.. Ale co se dalo dělat. I tak cítil, že je potřebuje. Mumlal si něco o jahodové příchuti, a spolkl další sousto. "Hlavně to moc nechutnat, to bude dobrý.." pomyslel si, když polykal další, ale nestávalo se to lehčí časem. Snad i naopak. Na druhou stranu, nic jiného mu moc nezbývalo. Při už několikátém soustu se masivně zakuckal, a opět skoro vrátil obsah žaludku do krabice. Dojedl kouli, co měl rozjedenou, a s odporem se otočil ke zbytku jeho skupiny. "Bluueeh." řekl směrem k Arisu a Kaiyo, s vyplazeným jazykem a znechuceným výrazem, aby ukázal, že jestli mají hlad, měli by radši hladovět..

Satoshi
Tak 300 let staré mapy mi moc nepomůžou v dnešní době, ale třeba místo mi něco napoví. pomyslel jsem si a rozhodl jsem se pro nejideálnější postup. A co místo, kde jste je našla? Nevypadá jako něco, co by se prodávalo v každé trafice. možná to v celkovém pohledu bude úplně zbytečné, ale Jiten zatím nepřicházel a cokoliv se mohlo hodit

Arisu

Když se na ně Hayato otočil a vydal ten zvuk plný odporu, neubránila se a potichu se zasmála. Pak se zkoumavě zahleděla na zbytek koulí v krabici a podivila se sama sobě, že kdysi přemýšlela, jestli do 4. divize nepůjde. Vždyť tuhle divizi musí každý nesnášet, aspoň už jen díky těmto koulím...
Podívala se na Kayio. Hayato už asi bude v pořádku, a tak jí zajímalo, co budou dělat teď.
"Máme teď něco v plánu?" zeptala se.

Yasuji -> Když ses probudil, zjistil jsi, že se ti vůbec nechce vstávat, ani počasí nebylo nic moc, ale stejně jsi neměl na výběr. Z kuchyně už jsi slyšel pískání konvice s vařící vodou.

Arisu, Hayato -> Kaiyo se trochu zahihňala, když Hayato udělal ten strašný zvuk dokonale vystihující chuť léku, který právě snědl. Rozhodně už mu teď ale bude lépe... a taky bylo, Hayato se cítil o hodně silnější a čilejší. Vypadalo to, že oprava ještě chvíli potrvá, takže si Kaiyo sedla ke stolu, který v místnosti byl.
"To záleží na tom, jestli už máte dost, nebo chcete pokračovat." odpověděla Arisu na její otázku.

Satoshi -> Byla pravda, že Jitenovi to trvalo nějak dlouho. Kdoví, co tam dělal... Každopádně tys byl zatím odkázaný na tuto ženu. Právě se samolibě usmála. "Jistěže. Chloubou naší rodiny je sbírka historických artefaktů, ve které je mnoho věcí, které nikde na světě nenajdete," pronesla hrdě. Ohledně místa, odkud mapy pocházely, mlčela. Jestli to bylo schválně nebo pouze nepochopila důležitost otázky, to ses mohl pouze domýšlet.

Hayato

Chuť koulí mu z pusy sice ještě nevyprchala, ale už cítil, že se mu vrací síly. Koule chutnaly fakt hrozně, ale.. bylo vidět, že k něčemu byly. Hayato byl rád, že alespoň trochu pobavil své společnice - sice to většinou nebyl žádný šašek, ale Hayato cítil, že lehce uvolnit atmosféru bylo potřeba.
Po chvilce sezení, kdy se mu už spousta sil vrátila, se vydal přímo ke stolu, ke kterému si sedla Kaiyo, a pokud tam ještě bylo místo (tedy, dvě místa, protože pokud jen jedno, tak by ho Hayato jako žentlemán nechal pro Arisu, pochopitelně), přisedl si. Vyslechl si i otázku od Arisu, i odpověď od Kaiyo, a nečekal s vlastní odpovědí. "Nu, když už jsem sežral ty koule, cítím, že bych mohl pokračovat." řekl. Na druhou stranu, vůbec by mu nevadilo tuhle hlídku ukončit, a dát se směrem Soul Society. Ale.. Shinigamijská práce nepočká. "Jestli je tady ještě něco na práci, já zůstat můžu." dokončil svojí myšlenku, a čekal, co Arisu řekne Kaiyo, a jestli Kaiyo nějaké další info o práci má... Zatím na téhle misi skoro umřel, a to bylo tak nějak všechno. Jo, a ještě ty dvě duše, co poslal do Soul Society, ale to nebylo nic moc skóre. Na druhou stranu, měl hodně o čem přemýšlet. Proto čekal, co řekne Arisu, a jak se bude (nebo nebude) mise dále odvíjet.

Satoshi
Tak, že by opravdu něco zajímavého? řekl jsem si v duchu, přece jenom ten čas strávený čekáním na Jitena mohl být poměrně výhodný nakonec. To je zajímavé. Prošel jsem tři světy a měl bych věřit, že takové místo existuje? To je přinejmenším zajímavá upoutávka. odvětil jsem

Satoshi -> Žena se na tebe podívala jakoby trochu uraženě a odměřeně. "Vy snad nevěříte, že odkazy z minulosti jsou jedinečné a neopakovatelné? Jejich studiem se můžeme mnoho dozvědět, odhalit odpovědi na otázky, které jsou dávno ztraceny... a kromě toho taky obdivovat krásu, kterou vytvořil někdo dávno mrtvý. Mně osobě to připadá fancinující. Samozřejmě, vy jste shinigami... Co je pro mě dávná minulost může dost dobře pro vás být něco, co si velice dobře pamatujete..." Jak se dostávala k nelichotivému závěru, že ty jsi vlastně taky vykopávka, nebylo z jejího tónu jasné, jestli ji to poznání děsí nebo přitahuje. Možná něco mezi. Uvědomila si asi, že mapy, které si nyní prohlíží, jsi úplně klidně mohl držet před třemi sty lety v rukou ty, kdo ví... Znova se na ně pozorně zadívala. Bylo v nich mnoho obrázků a poznámek, které byly psány ručně.

Satoshi
Asi jsem stoupl na kuří oko, jak se říká. analyzoval jsem, když dáma přešla na ostřejší tón, tak jsem upil, odložil na chvíli drink na pult, opřel se lokty o něj a podíval se ke stropu místnosti Samozřejmě bych si nedovolil pochybovat o odkazech dávno minulých, ale jak jste sama poznamenala, když žijete tak dlouho, jako já, je těžké věřit, že je něco skutečně jedinečné, byť se to na první pohled zdá. objasnil jsem jak jsem svoji myšlenku myslel, bohužel jsem stále po stovkách let nebyl schopen simplicitovat myšlenky na takovou úroveň, aby mi bylo plně rozuměno Sám jsem věděc, takže mohu potvrdit, že mnoho věcí, které zde považujete za unikáty nedozírné ceny jsou pouze duplikáty jiných artefaktů existujících mnohem dříve. Proto je pro mne poměrně těžké věřit, že něco skutečným unikátem je. jako vždy bylo těžké najít v tomto vysvětlení jakoukoliv emoci, tudíž bylo prakticky nemožné klasifikovat jestli to bylo postesknutí, nebo klasický Satoshi-like oznamovací tón, což bylo ovšem v drtivé většině případů sktuečně tak

Arisu

Sedla si vedle Hayata a poslechla si jeho odpověď. Zdálo se, že už je mu lépe a může dál pokračovat, a tak jí došlo, že rozhodnutí je asi na ní. Do Tokya se jen tak nedostane a navíc jí tahle mise celkem baví a Hayto s Kayio jí přijdou sympatičtí. Na druhou stranu by jí ale ani nevadilo, kdyby s misí skončili, protože po návratu do Seireitei by určitě měla co dělat. Bezmocně pokrčila rameny a než něco řekla, chvilku přemýšlela.
"Nevadilo by mi pokračovat v dělání našich shinigamijských povinností," řekla rozvážně a zadívala se na přístroj Kayio,"navíc se po okolí možná potulují ještě nějací Hollow, kteří otravují nebohé duše. To přeci nemůžeme nechat jen tak," mrkla na své společníky se slabým náznakem úsměvu.

Yasuji


Naštěstí se probudil z té zvláštní noční můry. Vstávat se mu teda moc nechtělo a počasí venku bylo taky nějaké zvláštní. Jindy by za něj byl rád, ale dnes ne. Vylezl z postele, protáhl se, udělal pár kliku, dřepu a sklapovaček. Oblékl si bílé triko a na něj šedý svetr s knoflíky, které byli lemovány širokým tmavě zeleným pruhem. Ke svetru si oblékl bílé rifle, vzal si věci do školy a šel se nasnídat.

Satoshi -> "Takže mi chcete říct, že ještě někde na světě existuje další Quincy taktická mapa s války s shinigami před tři sta lety s poznámkami samotného Ishidy Renchiho?" zeptala se chladně, ale zároveň vítězoslavně. Pokud ji Satoshi chtěl donutit promluvit takto konkrétně, šel na to velice dobře. Pokud ne... stejně se mu to povedlo.

Hayato, Arisu -> Kaiyo se usmála, když viděla, že se vám ještě nechce zpátky. Neměla by vám za zlé, kdybyste chtěli, ale bylo vidět, že třetí divize se opravdu může chlubit houževnatostí svých členů.
"Tak dobře, hned jak mi tedy opraví můj detektor, budeme pokračovat," oznámila vám. Oprava stále probíhala, takže jste měli ještě chvíli času na odpočinek v bezpečí.

Yasuji -> Matka spěchala do práce, takže ti jen stačila dát svačinu a pusu a byla pryč. Chovala se, jako by se včerejší večerní diskuze vůbec nestala.

Hayato

Hayato kývl, ještě s úsměvem, na oznámení od Kaiyo, že se bude pokračovat. To bylo pravděpodobně dobré - získá nějaké zkušenosti, a tak..
.. ovšem, úsměv mu hned zmizel ze rtů, když se mu vrátily myšlenky na toho Hollowa, a na Quincyho, bez kterého by z Hayata teď pravděpodobně byla pochoutka pro dušojedy. Hayato to pořád nějak nedokázal přenést přes hlavu. Kdo byl ten chlápek, co mu život zachránil? A proč zrovna on měl nastavený osud tak, aby se s ním setkal? A co ten hollow? Byl tak silný.. potkat jednoho s podobnou silou, a Hayato by byl nahraný....
Opřel se loktem o stůl, a rukou si podepřel bradu. Z jeho obličeje a tváře vyzařovalo zamyšlení. Kdyby se někdo podíval blíž, tak možná i deprese či smutek. Hayato si nebyl nijak moc ničím jistý. V tomhle stavu tak nějak čekal, až se Kaiyo ozve, že se jde.. a nebo, až se ozve kdokoli jiný s čímkoli jiným. Jednoduše, až někdo prolomí ticho, protože to on teď nedokázal.

Satoshi
Sasuga ore. pomyslel jsem si, když se podařilo vytáhnout aspoň něco, sice více historického, než 95% sboru Soul Society, ale budiž, využití si najde cokoliv. Rozhodně to nevylučuji. Každopádně, když už mluvíme o Quincy, sám jsem dnes našel zajímavé dokumenty, jenže bohužel jsem nebyl schopen najít více, proto jsem vlastně přišel sem, doufal jsem, že bych zde našel nějaké informace. když už šla ona přímo, tak jsem zkusil i já, taktně jsem zamlčel fakt, že jsem se přišel s pseudo hollowem v gigaii

Arisu

Přikývla na souhlas a byla ráda, že budou pokračovat. Měli teď chvilku volna, a tak nevěděla, co by mohla dělat. Najednou dostala chuť něco řešit a nebo se s někým bavit. Rozhlížela se po okolí. Tma v rozích, krabice, koule ze čtvrté divize, divný chlápek, co ní předtím mrknul...nic co by se jí upřímně nechtělo jít blíže zkoumat. Kayio musela opravovat ten přístroj, a tak jediný, s kým by se mohla bavit, byl Hayato. Zadívala se na něj a trochu se k němu obličejem přiblížila. Původně si z něj chtěla udělat legraci, aby se třeba leknul toho, jak moc je blízko a začal se vztekat nebo něco takového, aby se prostě už Arisu nenudila. Všimla si, že je hluboce zamyšlený, a tak jí nenapadlo nic jiného, než do něj začít šťourat nepříjemnými dotazy, na které se mu třeba ani nechtělo odpovídat.
"Hayato vypadáš ustaraně, stalo se něco?" zeptala se, jelikož se v ní probudila ta část, která všem chce pomoct, když vypadají, že mají nějaký problém či něco, co je trápí.

Hayato

Nakonec ticho prorazila Arisu, ale přesně tou cestou, kterou si nepřál. Otázky.. nepříjemné otázky, na které Hayato neměl pořádně odpověď. Měl by snad říct, že mu jeho zadek zachránil Quincy? To asi ne. Quincy nejsou zrovna best bros se Shinigami, a na tohohle zachránce by si pravděpodobně nějakej šílenej kapitán udělal lov.. Ne. Neměl by o něm mluvit.. asi.
"No, jen přemýšlím o tom, jak moc těsnej boj s Hollowem jsem podstoupil." odpověděl Arisu, a na jeho rty se vrátil úsměv, ovšem tenhle už byl docela falešný, a ani nebyl dvakrát široký. Prostě.. taková nucená ošklivost.
Rozhodl se, že se trochu rozpovídá, aby dostal téma někam jinam, od věcí, které nechtěl zmiňovat. "Vypadal jako pes. Hladovej. Bylo to těsný..." řekl, a s už o něco věrohodnějším úsměvem se znovu na Arisu podíval. "Jak to vlastně šlo vám? Nikdy jste nepodali podrobnosti." zeptal se, ale opět to byla jen otázka na to, aby skryl svoje pravé myšlenky.

Satoshi -> Žena na tebe pohlédla podezřívavě skrz brýle. "A o jaké informace se zajímáte? Myslela jsem, že neshody mezi shinigami a Quincy už ustaly..." hleděla na tebe zkoumavě.

Arisu

Mlčky přikyvovala a sledovala výrazy ve tváři Hayata. Došlo jí, že se asi zeptala na něco, o čem se mu moc nechtělo mluvit. Naštěstí pro něj se zrovna zeptal na něco, na co se jí nechtělo také dvakrát odpovídat, ale neměla jinou možnost, když už s tím začala.
"Já bojovala s nějakou velkou ošklivou opicí s nechutným množstvím podivných chlupů," řekla a na chvili se odmlčela," také to u nás bylo dost těsné. Byla jsem sice rychlejší a mrštnější než on, ale pak jsem se nějak zabrala do svých myšlenek a....prostě..." nevěděla co na to říct, protože nechtěla na rovinu přiznat, že protože byla nepozorná jako obvykle, skoro ji ten opičák mohl znovu zabít, "prostě mi s ním pak musela trochu pomoct Kaiyo..." vymáčkla se konečně a v duchu vydechla. Byla naštvaná sama na sebe, že s tím vůbec začala. Přemýšlela, na co rychle změní téma, ale nenapadalo jí nic jiného než se zeptat na to, jak se dostal do Soul Society. Pokud by jí to pověděl, asi by i chtěl vědět, jak se tam dostala ona, ale to bylo pro ní velmi choulostivé téma. A tak se radši zaměřila zase na Hayatův stav.
"A už je ti dobře? Vypadáš tak nějak...zoufale." Začala zase se šťouráním.

Hayato

Se zaujetým výrazem si vyslechl výpověď Arisu o jejich souboji s Hollowem. Zdálo se, že to taky měla velmi těsné. To sice Hayata ani trochu nepotěšilo, ale malinko ho to asi uklidnilo. Možná je normální, že se na první pokus úplně nezadaří.. A oni jsou oba úplní nováčci - teda, alespoň z toho, co věděl o Arisu.
Celou dobu pokyvoval, a snažil se povzbudivě se usmívat. Protože to byl ten typ úsměvu, který by teď potřeboval on sám. Co se ale dalo dělat. Hayato nikdy neměl zrovna tunu přátel, a ani teď necítil až takovou potřebu být v nějaké velké skupině. Ale Kaiyo, i Arisu si za tu chvilku dost oblíbil, což bylo pro něj poměrně nezvyklé. Inu, proč ne.
"Jo, už je to dobrý. Nic to není." Ujistil s mrknutím Arisu, i když to zase nebyla až tak pravda. Konečně se ale rozhodl zahodit myšlenky o Quincy za hlavu, a opět se soustředit na to, co je před nimi. Nebyl čas brečet nad minulostí. "Tak jak to vypadá?" zeptal se, s příjemným hlasem a podobným úsměvem, směrem k týpkovi, co opravoval tu kouzelnou mašinku.. A nebo směrem ke Kaiyo, pokud svůj dušmobil už dostala.

Arisu

Usmála se. Ano, ta která se usměje jednou za milion let se právě usmála. Byla ráda, že Hayato řekl, že mu nic není. Normálně jí trvalo šíleně dlouho než si někoho oblíbila, ale u Hyata a Kaiyo to měla jinak. Byla ráda, že je tu právě s nimi, za tu krátkou dobu si je oblíbila. Radši o tom ale pomlčela, nerada tohle řešila, když nemusela, navíc v téhle situaci by asi nebylo vhodně začít řeč o tomhle.
Vzdychla. Zase měla chuť něco dělat, ale nevěděla co. Podívala se směrem k tomu chlápkovi a chtěla se zeptat, kdy už to bude opravené, když tu ji předběhl Hayato s podobným dotazem. Tak se na nic nezeptala a svůj pohled radši přenesela na Kaiyo, protože ten chlápek se jí vůbec nelíbil, byl jí prostě nesymptatický. Když se na něj podívala, musela bojovat sama se sebou, aby se neotřásla odporem. Ani nevěděla co jí na něm tak vadí. Možná ono osudné mrknutí, které jí před nějakou dobou věnoval.
Pff, starý pedofil... pomyslela si s mírným zamračením.

Satoshi
Začala být trochu podezřívá, přece jenom to vypadalo, že má své informace. Informace o lokacích Quincy. stroze jsem odpověděl Abych řekl pravdu, spory mezi shinigami a Quincy jsou pro mě infizimálně méně důležitější než najít poslední číslici pí. Ale jsem vědec, pokud najdu něco, co neznám, mám tendenci prozkoumat to sám. vysvětlil jsem a pak ještě dodal A vzhledem k tomu, že jsem něco takového našel a je poměrně dobrá šance, že by to mohlo být u Quincy, tak se chci zeptat přímo. Pokud dokázali provést něco, co ani já neznám, rád bych toho stvořitele potkal. opět to mohlo znít zasněně, ale moje poker face se nepohla ani o milimetr

Hayato, Arisu -> Chlápek se v tom ještě chvíli vrtal a za chvíli se spokojeným výrazem vstal z židličky, na které seděl, a podal Kaiyo její přístroj. "Jako nový, slečinko!" pronesl. Skříňka jako nová rozhodně nevypadala, čouhaly z ní nějaké dráty a podobně, ale snad bude aspoň fungovat... Kaiyo ji přijala a podívala se na vás dva. "Dobrá, můžeme tedy jít?" usmála se.

Satoshi -> Žena se nenápadně rozhlédla a vypadala, jako by se v ní svářely dvě síly. Nakonec se ale na tebe podívala a oči se jí zaleskly. "Tvůrce už nejspíš nepotkáte, ale... o čem konkrétně mluvíte?" Mohl sis všimnout, že mapy posunula maličko blíž k tobě. Jako by její nadšení pro věc zvítězilo nad opatrností a ona byla přesvědčená, že je v přítomnosti někoho, kdo sdílí její vášeň pro objevování záhadných věcí.

Arisu

Když chlápek přístoj konečně opravil, rychle vyskočila, jelikož se dost těšila na to, až půjdou zase do ulic Tokya něco dělat. "Ano," odpověděla stručně Kaiyo na její dotaz.
Pak se podívala na Hayata s trochu ustaraným výrazem. Nevypadal sice stále úplně nejlíp, ale došlo jí, že o tomhle se asi Hayato bavit nechce a navíc by mu rozmluva zrovna s ní asi moc nepomohla.
"V pořádku?" zeptala se ho přesto a ani nevěděla, na co přesně a proč se ho ptá. Musela si ale přiznat, že by byla nerada, kdyby se něco jemu nebo Kaiyo stalo, a tak se asi chtěla přesvědčit o tom, že bude v pořádku, když s ní a Kaiyo půjde do Tokya hubit odporně vypadající Hollow či posílat do Soul Society nešťastné duše či něco podobného, i když mu bezpečí, vlastně komukoliv z nich, nikdo zaručit nemohl, díky čemuž byl její dotaz vlastně naprosto zbytečný.

//Ano šíleně ráda rozepisuju jednu větu na několik řádků ;)