Tokio

Yasuji

"Ano čaj bych si dal." Odpověděl na dotaz a posadil se na židli v kuchyni. "Nějak na spaní nemám náladu. Musím pořád myslet na to, co jsem dnes viděl." Protáhl se na židli a poškrábal se na hlavě. "To že policie přijela jen dvakrát je fajn, ale nelíbí se mi, v jakých podmínkách musíš pracovat. Slibuji, že jednou nám zajistím život bez zbytečných potíží." Usmál se a začal si hrát s pod táckem, který ležel na stole. "Mimochodem do školy jsem nachystaný perfektně. Nejsem už malý, abys mě musela kontrolovat a upozorňovat."

Hayato -> Chlapec jenom zavrtěl hlavou, jakože neví, kde je jeho sestřička, a promnul si oči, jako by se mu chtělo spát. Nejspíš byl jen velice zmatený z toho, co se s ním dělo... Nezbývalo než doufat, že v Rukongai ho čeká něco lepšího než dny života na ulici, jak se to dětem tak často stávalo.

Yasuji -> Před tebe postavila hrnek s nějakým ovocným čajem a pohladila tě po hlavě. "Však já vím," byla její odpověď jak na tvoje prohlášení o škole, tak na to, že jednoho dne se o ni postaráš. "A co jsi dneska viděl?" zeptala se, zatím co usrkla ze svého hrníčku.

Hayato

"To nevadí. Uvidíš, určitě se s ní setkáš." řekl, stále s tím povzbudivým úsměvem, ale hlavou mu letěly jiné myšlenky. "Když budeš mít zatracený štěstí." chtělo se mu dodat. Ale to by nebyla správná cesta. On sám štěstí měl, a každý dobrý člověk si v Rukongai nějak poradil.. Nebo, alespoň v to Hayato doufal. I když on sám nebyl člověkem nejlepším..
Zvedl svoji zanpakutou, opatrně. "Nemáš se čeho bát. Teď už to bude dobrý." řekl ještě, ať už se chlapec jeho zanpakutou vylekal nebo ne, a pokud to bylo bez problémů, dokončil, co mělo být hotové, a chlapce do Soul Society poslal.
Poté se chytil nejbližší podpěry, která tu byla. Byl tak vysílený.. ale měl by začít hledat Kaiyo a Arisu. Oddechl si, a pokusil se najít jakékoli známky jejich reiatsu. Jakoby v tu chvilku byl hluchý a slepý, s očima zavřenýma, ani si nevšiml, že by až tak hledat nemusel...

Yasuji

"No"Odpil si ze svého čaje, který byl opravdu chutný, ale taky pěkně horký. "Byl jsem venku s Takashim, tím klukem ze třídy o kterém jsem ti říkal." Znovu si usrkl a čaj na chvíli položil stranou, aby ho pořád neprovokoval. "Chtěl jsem se podívat na jedno místo. Chrám černých kachniček... ne to není ono...mrož... Labutí. Ano chrám černých labutí." Pousmál se nad tím, jak to domotal. "Došli jsme až tam, tedy spíše jsme tam spadli, ale chrám tam nebyl a labutě taky ne. Jen trosky. A co bylo nejvíc podivné, tak to byla lampa, která tam hořela a taky kámen ve kterém byla vytesaná ruka, teda ona možná byla otlačená, prostě to bylo zvláštní."

Satoshi
No aspoň, že spolupracoval, vypadalo to, že není úplně hloupý. Jakékoliv známky Quincy. Stačí mi lokace, nemám preference jací Quincy to mají být, to už se zeptám jich. odpověděl jsem stylem, že stejně moc důležité informace nečekám

Arisu

Cestou na hřiště se cítila nesvá a stále hledala nějaké známky přítomnosti dalšího hollow, ale žádné necítila a to ji trochu znepokojovalo. Očima přejela po hřišti a po chvíli spatřila Hayata, jak si povídá s nějakou duší mladého chlapce. Sledovala, jak jeho duši posílá do Soul Society a byla ráda, že je Hayato v pořádku, a že on dokázal aspoň něco víc než ona - ji musela zachránit Kayio před Hollow a v podstatě Arisu nedělala nic jiného než návnadu (aspoň jí to tak přišlo), zatímco on sám aspoň poslal duši do Soul Society.
Sledovala ho, když opřel o podpěru a v tu chvíli jí podle jeho vzhledu a výrazu došlo, že je hodně vysílený. Podívala se na Kaiyo, ale na žádnou svolení či odpověď nečekala a rychle k němu doběhla. Překonala svou stránku, která radši vždy mlčí a od všeho se drží dál a zeptala se ho:
"Není ti nic?"

Yasuji -> Když jsi zmínil černé labutě, tvoje mamka sebou cukla tak, že se polila tekutinou ze svého hrnku. Sykla a rychle se šla otřít ke dřezu, zřejmě se i trochu opařila. "To... to nezní jako zas až tak zajímavé místo... neměli byste chodit tak daleko, když už je večer..." řekla až příliš nezaujatým tónem, když byla k tobě otočená zády u dřezu.

Satoshi -> Chlapík se už vařil ve vlastní šťávě a vypadal, že se cítí velice nepohodlně. Navíc těkal očima kolem, jako by hledal, kudy by mohl utéct. Plácal něco o tom, že nic neví.

Hayato

Ani si nevšiml, že přímo za ním se objevily dvě jeho společnice. "Ne, je to dobrý." řekl Arisu, ale hluboce oddechoval, a celkově jeho vzezření nevypadalo zrovna nejlépe. "Narazili jste na Hollowa? Já taky.." pronesl otázku, na kterou vlastně odpověď znal. Ten pocit byl hollow. Takže, ten první musel být také. A rozhodl se, že o Quincy se zmiňovat nebude. Nemuselo by to pomoci ani Hayatovi, ani jeho zachránci. ".. a jsem v pohodě, jen bych si asi potřeboval trošku odpočinout." dodal ještě. Uvedl věci na pravou míru, protože momentálně to vůbec nebylo jednoduché, vůbec stát. Ale takhle to Hayato říct nechtěl, a tak zvolil menší slova.

Satoshi
Tohle nikam nevedlo, ale aspoň něco jsem z něj chtěl dostat. Pak mám takový přístroj, který prokazatelně způsobí návrat paměti za předpokladu, že se přitom nerozstaví mozkové blány. Ale nevím, jestli je to ideální způsob pro toho, kdo ten přístroj použije. lakonicky jsem pronesl, možná to kolegu vyděsilo natolik, že si na něco vzpomněl

"Ano narazily," odpověděla, ale radši se nezmiňovala o tom, že jí Hollow mohl onou jedinou ránou klidně zabít.
Přikývla, když Hayato řekl, že si potřebuje odpočinout. Chápala to.
"Dobře, žádný problém..." spustila, ale pak jí došlo, že ona nerozhoduje o tom, co budou dělat, a že to je práce Kayio, a tak doplnila: "tedy snad..." aby bylo jasné, že ví, že o tomto nerozhoduje.
Rozhlédla se po okolí. Nic podezřelého neviděla a ani necítila žádného Hollow. Teoreticky by mohly s Kayio pokračovat dál v posílání duší do Soul Society (každopádně kvůli tomu tu také jsou) a Hayata tu nechat odpočívat, ale na druhou stranu se už jednou rozdělili a podruhé by to už nemuselo dobře dopadnout. Navíc nevěděla jak přesně na tom Hayato ze zdravotní stránky je, ale každopádně to nevypadalo, že by se mohl v tuto chvíli bránit před nějakým dalším Hollow úplně sám.
Podívala se na Kayio a čekala, co na to řekne.

Hayato, Arisu -> Kaiyo byla ráda, že je Hayato v pořádku, měla totiž dojem, že jeho hollow byl hodně silný. "No... můžeme si tu klidně odpočinout, a nebo - pokud můžeš ještě kousek jít, Hayato-kun - se můžeme jít podívat do shinigami strážnice, kde by se mi snad někdo mohl podívat tady na to..." zahrkala v ruce přístrojem, který jí měl ukazovat, co se kolem děje, ale jaksi nefungoval, takže nezaregistroval ty dva předchozí hollow.

Satoshi -> Mužík chvíli mlčel a poulil na tebe zděšené oči. Potom otevřel pusu. "NĚJACÍ QUINCY TADY ŽILI, ALE PAK JE VAŠE VRCHNÍ KAPITÁNKA ASI ZABILA, I KDYŽ MYSLÍM, ŽE NE VŠECHNY, ALE PODROBNOSTI NEVÍM! TADY POŘÁD VÍDÁME NĚJAKÝ PODEZŘELÝ INDIVIDUA, KDO SE V TOM MÁ VYZNAT?!" zakvílel zoufale. Možná opravdu nebyl nejlepším zdrojem, takže nezbývalo než doufat, že žena sedící u baru bude něco vědět, nebo že něco zjistil Jiten.

Hayato

Hayato byl vlastně i docela rád, že se dívkám nic nestalo. Dost rád. Za tu malou chvilinku, co s nimi byl na misi, si je stihl poměrně oblíbit. Obě byly milé. Ovšem to nebylo něco, na co by teď tak nějak měl sílu myslet..
Každopádně, i když na tom dobře s energií rozhodně nebyl, chodit by ještě snad mohl. S děkovným výrazem ve tváři kývl na Kaiyo, a pustil se toho, čeho se do teď opíral. "Jo, myslím, že chodit ještě zvládnu. Moc dík." po poslední větě se podíval i na Arisu, a taky na ní děkovně kývl. I když měly pravděpodobně problémů dost, zdálo se, že jsou na tom o dost lépe než on. "To jsem fakt taková šunka?!" pomyslel si Hayato, zhluboka se nadechl, a vydal se kamkoli, kam je Kaiyo povede.. inu, jako vždy.

Arisu

Přikývla na souhlas a vydala se za Kayio. Podívala se na Hayata a přemýšlela jestli mu třeba nemůže nějak pomoci s tím, že by ho třeba při chůzi podpírala, ale pak v duchu pokrčila rameny, protože kdyby se mu nabídla, mohlo by t být pro něj nepříjemné. "On to zvládne," pomyslela si, přestala to řešit, a začala se ze zvyku rozhlížet po okolí, nečíhá-li někde ve stínu na ně něco.

Satoshi
Proč tak křičí? Copak jsem zmínil něco nepříjemného? pomyslel jsem si Dobře, to mi stačí, přece jenom jsi si na něco vzpomněl. klidně jsem pokynul, že už není důvod být vyděšen I když tohle už Sei dávno zmínila... povzdechl jsem si a vzpomněl, že jsem si objednal jednu Darkness a pořád jsem nerozehrál automaty, takže jsem svého vyděšeného informátora nechal u Chuckyho a vrátil jsem se směrem k pultu

Kaiyo

Vypadalo to, že nováčci se chtěli jít podívat na místo, které sloužilo jako útočiště pro shinigami, kteří byli nasazení ve světě lidí po delší dobu. Sama tam nikdy nebyla a byla trochu nervózní, protože by tam neměl chodit jen tak každý na návštěvu, ale usoudila, že je to pro Hayata-kun nutné. Doufala, že je odtamtud nikdo nevyhodí... Ale navenek nedala nic znát, aspoň se o to tedy snažila.
Šli pomalu, aby se Hayato-kun zbytečně nepřepínal.
"Je to tady docela pěkné, když zrovna nejsou okolo vraždící, šílené duše..." usmála se a nadechla se zhluboka podivného vzduchu světa lidí. Zrovna procházela se svými dvěma svěřenci ulicí, ve které se prodávali živé ryby, všude bylo plno lidí a světel a bylo to hezké.


Satoshi -> Žena u baru tam pořád ještě čekala. Vedle ní bylo jedno místo volné a u něj stála sklenička něčeho... no, Darkness jako v zaplivané rukongaiské hospodě to nebylo. Bylo to... tmavě modré. Žena se na tebe nedívala, cucala něco brčkem a prohlížela si jakési barevné papíry.

Hayato

Pomalé tempo, které Kaiyo nasadila, mu více než skvěle vyhovovalo, a tak se s poslednímu zbývajícími silami plazil za nimi.. tedy, ne že by se doopravdy plazil, pochopitelně - prostě jen šel pomalu..
.. a užíval si výhled. Bylo to Tokio, které znal. Tokio, ve kterém se narodil, Tokio, ve kterém rost, a Tokio, ve kterém umřel. Když se tak soukal za svými společnicemi, vzpomínal na to, jaké to bylo, když ještě býval živý. Nebylo to vůbec špatné. Měl svůj život rád...
.. z myšlenek ho probrala Kaiyo, která roztrhla ticho. "To bych řekl." řekl Hayato, unaveně, ale s širokým úsměvem. Zajímalo ho, jestli si to stejné myslí i Arisu.. byl doopravdy rád, že jeho společnicemi byly ony. Cítil se s nimi dobře, tak, jako už dlouho ne.. a vzhledem k tomu, že před chvílí ho skoro sežrala hladová zrůda, tak to vlastně byl docela div, že se cítí dobře..

Satoshi
Vypadalo to, že jsem byl pozván a jak o mě bylo známo, byl jsem šílený, ale gentleman, takže jsem pozvání přijal a posadil se tedy na volné místo a přijal něco méně černého, než na co jsem byl zvyklý a ladně upil. Předpokládám, že to barmana/ku vyvede z míry. pomyslel jsem si a nechal svoji kolegyni začít rozhovor pokud měla tento záměr

Hayato, Arisu -> Chvilku to trvalo, protože jste šli pomalu, ale nakonec jste dorazili k jakési zapadlé plechové kůlně. Při pohledu na něj by vás nejspíš nikdy nenapadlo, že se má jednat o základnu shinigami, ale to byl nejspíš záměr. Kaiyo zaklepala.
"Kdo je?" ozvalo se zevnitř.
"Hygienická kontrola," odpověděla Kaiyo a zřejmě to bylo nějaké heslo, protože se dveře se skřípáním otevřeli.
Uvnitř bylo přítmí a nějaký velice pochybný shinigami. Vypadalo to, že je tam už dlouho a je z toho poměrně otrávený. Není divu, sedět v plechové budce asi není zrovna dobrodružné. Moc toho nenamluvil, ale po tom, co Kaiyo vysvětlila vaši situaci, s odseknutím vás poslal někam dolů, kde jste měli údajně dostat něco na posilnění a někdo by se měl podívat na porouchaný příruční přístroj, který Kaiyo měla. Jako první začala slézat po žebříků do prostoru pod budkou, který snad bude o trochu větší.


Satoshi -> Barmanka si zatím ničeho nevšimla, takže se jek ani mdloby nekonaly. Žena se odtrhla od svých papírů. Jak jsi zblízka poznal, byly to mapy. Také ji sis mohl trochu lépe prohlédnout.

Spoiler:

Pohlédla na tebe celkem sebevědomě, i když maličký záblesk nervozity ti neušel.
"Nechte mě hádat, jste shinigami," pronesla, když si prohlížela tvé oblečení.

Hayato

Hayata trošku štvalo, že věděl, že on je momentálně brzda celé jejich akce. Nebylo to pro něj ani nejméně příjemné - koneckonců, jako jediný muž cítil takovou zvláštní zodpovědnost dívky chránit. Ale teď si tak nějak připadal, jakože dívky by neměli problém chránit jeho, ale on je ano. Skoro by se ho snad i chopila deprese, kdyby už konečně nebyli na místě.
Tedy, bylo to zvláštní místo. Jakás budka. Hayata docela překvapilo, že v hlavním městě Japonska, městě tak důležitém, je vchod do základny.. inu, tohle. Ale řekněme, že utajení bylo důležité.. takže, co se dá dělat, že.
Heslo bylo stejně zvláštní jako místo samotné, ale proč ne.  Týpek zde sedící se nezdál, že by dával moc.. inu, že by ho nějak moc zajímalo, co tam vlastně chtějí, a Kaiyo už se vydávala kamsi dolů do nějakých prostor, které se pod budkou pravděpodobně nacházeli. Hayato děkovně kývnul na "vrátného" (I když ho to uvnitř bolelo.. chovejte se k blbům s úctou, budou z toho vyděšení), a pomalu se vydal za Kaiyo dolů. Doufal, že tady najde chvilku odpočinku.. alespoň.

Satoshi
Mapy? zajímavé, pomyslel jsem si Velmi perceptivní. odvětil jsem Ano, jsem a pokud mne dokážete vidět, pak budete mít poměrně dostatečnou duševní schopnost. pochválil jsem A jelikož tady na mě čekal drink, můžu předpokládat, že máte něco na srdci skrytém pod bujnými ňadry?

Yasuji

Jeho matka se začala chovat zvláště, až přehnaně po tom co se zmínil o černých labutích. "Proč si to myslíš? Byla jsi tam někdy?" Zajímal ho důvod jejího chování. Měl by si jít ale taky brzy lehnout ať se tedy alespoň trochu vispí do zítřejšího školního dne. Začal přemýšlet nad tím že by zítra mohl podniknout něco jako menší trénink svých schopností.

Hayato, Arisu -> Dole to vypadalo přívětivěji, i když ne o mnoho. Ale bylo tam rozhodně více světla a stůl s židlemi, ke kterým si někdo mohl sednout.
"Zdravím," uvítal vás nějaký postarší muž, který měl na očích tlusté brýle a šťoural se šroubovákem v nějakém přístroji. "Takže co vy tady?" zvedl oči, které byly překvapivě čilé a modré.
"Potřebovali bychom se posilnit a taky... nepodíval byste se na tohle?" požádala trochu stydlivě Kaiyo.
"To víš že jo, holubičko. Dej to sem. Támle jsou nějaký zásoby, tak si něco vemte, ale laskavě nám něco nechte, už dvakrát na nás při schvalování rozpočtu zapomněli. Jsou tam léčivý koule od čtvrtý divize," řekl smířlivě, mrkl na Arisu a přijal od Kaiyo přístroj. Ta se na něj usmála a posadila se ke stolu. Sama si nic nevzala, ale vybídla vás dva, abyste si vzali něco z krabice, která stála u stěny. Hlavně Hayato to potřeboval, aby rychle doplnil sílu.

Satoshi -> Žena se na tebe zadívala přes obroučky svých brýlí. "Jen jsem vám objednala drink, který jste chtěl, nebo alespoň to, co mu mohlo být blízké..." Potom se očima opět vrátila ke svým mapám. "Nic jiného za tím není a na srdci nic nemám. O shinigami už vím dost na to, abych se o ně nadále nezajímala." Nakonec se na tebe ale stejně podívala znova, i když spíš úkosem. "Mimochodem, co jste udělal s Lorenzem? S tím chlapíkem, za kterým jste vyběhl? Je dost otravný, nevadilo by mi, kdybych ho už nikdy neviděla... nemluvě o poslouchání jeho poznámek o mém poprsí," dodala nepobaveně a posunula si brýle výš na nose.

Yasuji -> "Ne, nikdy..." řeka tvoje matka zamyšleně a podívala se s mírně staženým obočím do noci venku skrz okno. "Ale prostě si nepřeju, abys tam chodil." Podívala se na tebe a tvářila se velmi ustaraně. "Chci, abys měl normální, spokojený život, to přece víš," usmála se na tebe a pohladila tě po předloktí. "A ten tam rozhodně nenajdeš." Její slova zněla poměrně naléhavě, jakkoli se to snažila skrývat a tvářit se, že se nic zvláštního neděje.

Hayato

Jestli Hayato dole čekal, nějaké překvapení, jakože třeba luxusní místnost plnou moderních technologií a super věciček, tak mohl být zklamán. A taky, že byl. "Kdybych já byl kapitán.. pche.. vždyť lidi tady na hlídkách jsou nejdůležitější, ne ti, co si hřejou šunky ve vlastních kasárnách.." napadlo Hayata, když slezl, ale co se dalo dělat, že.
Pokývnul místnímu na pozdrav, ale slova zatím šetřil. Když Kaiyo znovu všechno vysvětlila, a "pán" nasměroval hladové a unavené k zásobám, Hayato se zmohl na pouhé: "Díky." V hlavě mu přitom běžel takový proud myšlenek..
"Koule. Skvělý. Budu žužlat koule ze 4. divize. Něco takovýho jsem vždycky chtěl ochutnat. Ach jo. Jak bych si teď dal nějakou rybu..." Přestal si ale stěžovat, i když sám sobě, a pustil se do čehokoli, co tam bylo. Potřeboval sílu. Když už jeho hlavu přestali obtěžovat blbosti, dostali se mu tam myšlenky na toho Hollowa, se kterým bojoval, a na toho Quincy, který ho zachránil..

Satoshi
Padla zmínka o tom individuu, které jsem pronásledoval, to mě mohlo napadnout, že nás uvidí. Ach ten. Jen jsem se ho zeptal na pár informací a možná ho traumatizoval do konce života. odvětil jsem Co se týče poznámek o poprsí, tak to je v shinigami světě v podstatě poklona. Většina mužských kolegů to považuje za důležitou součást výbavy. analyzoval jsem Mimochodem, co to máte za mapy? Vypadají poměrně archaicky.