Tokio

Hayato

Tahle věc byla špatnej špás. Nezdálo se, že by Hayato měl nějakou velkou.. nebo spíš, alespoň nějakou šanci. Jenomže, byl to pes. A psi bývají rychlí. Dokázal by utéci? Dost těžko. Nebylo to to, co by ho teď mohlo zachránit.. Další klasická Hayatova strategie by byla vzdát se, ale čokl nevypadal, že by ho zajímalo něco takového. Takže nezbývalo, než ze sebe vytáhnout to nejlepší..
"Ještě jsem ho nezkusil nijak spoutat.." napadlo ho. V Hadō byl sice lepší než v Bakudō, ale, i v něm byl zatraceně dobrý.. nebo alespoň na nováčka. A Hollow držel Satsubatsu. To vůbec nevypadalo dobře. Navíc, Hayato nebyl zrovna silák, aby svoji zanpakutou dlouho udržel.. v rychlosti upustil levou rukou kopí (I když pravou držel jak uměl), namířil ji na Hollowa a zakřičel:
"Bakudō #61. Rikujōkōrō" To už bylo docela složitější kouzlo, na novice, ale co taky mohl Hayato dělat.. Jen doufat, že to bude fungovat.

Hayato -> Použít kido tak vysokého řádu, to už nebyla žádná sranda. Sice jsi ve škole v zacházení s kido vždycky vynikal, jenže něco jiného je provést ho v terénu, tváří v tvář skutečnému nepříteli, navíc po nějaké době souboje. Tvá duševní energie vytvořila šest tlustých prutů, které se spojily okolo krku hyeny a tím ji znehybnily. Ovšem nevypadaly tak silně, jak jsi doufal, a byla otázka, jak dlouho to vydrží. Navíc jsi pocítil, že tě tento tah hodně vyčerpal a budeš mít problém vytrvat v souboji déle než pár dalších minut. Hollow se nadále držel zuby tvého zanpakutou a drtil ho vší silou.

Hayato

To, že se mu kido povedlo vyvolat, a že to zafungovalo alespoň nějak, to bylo nepochybně plus.
Zbytek ale stál za kupu uschlých kytek, jako dosud.
Hayato už cítil, že tohle bylo hodně těžké.. Jeho tělo se zpomalovalo, stejně tak jeho myšlenky. Únava ho zasáhla ještě víc, než strach či nejistota, které přišli předtím, a najednou to vytvořilo kombinaci toho nejhoršího, co šlo na emotivním trhu koupit.
Navíc - když Hollow byl takhle uvězněn na jednom místě, jeho zanpakutou se svojí schopností by teď bylo ideální. Problémem bylo, že k vyvolání schopnosti musí Hayato bouchnout ostrým koncem do země. A to se těžko dělá, když vás za konec drží Hollow.
Přemýšlel tedy, že by použil nějaké další Hadō. Ale, aby to Hollow vůbec pocítil, muselo by to být silné Hadō. A na to teď dost možná neměl dost energie. Kdyby ho použil, bylo by to buďto úspěch, nebo konec jeho života. A Hayato měl vždycky rád, když neměl už jen jedinou možnost.
Nezbývalo, než věřit v sílu Bakudō, které seslal předtím. Namířil svoji ruku na hlavu Hollowa a pronesl: "Hadō #1. Shō!" Ano. Doopravdy použil tuhle hloupost. Kdyby se mu povedlo vyrvat svojí zanpakutou ze spárů té nestvůry...

Satoshi
Ah, fíkus Chucky. poznamenal jsem, když jsem byl ve stejné situaci, jako na začátku hry Lone Survivor Nečekal jsem, že bych to zažil i v realitě. To ale znamená, že bych jej neměl useknout. Trofej jsem za to už dostal... přemýšlel jsem a přiblížil jsem se k fíkusu a jemně jej odsunul Zdravím.

Yasuji


Doprovodil svého přítele až k jeho domu a pak šel sám k tomu svému. Cestou neměl náladu na mluvení, kvůli tomu co viděl. Na jednu stranu byl rád, ale na tu druhou moc ne. Těšil se na ty černé labutě. Když došel domů, matka ještě pořád nebyla doma. Hodil tedy všechno špinavé oblečení do pračky a po bytu chodil pouze v bílých trenýrkách se vzorem růžových jednorožců. Vytáhl si z ledničky tří litrový kanystr mléka s kbelíkem čokoládové zmrzliny a zavřel se s pochutinami ve svém pokoji. Vůbec nebyl unaven. Zapnul si tedy televizi a hledal nějaký vhodný kanál s nějakým slušným filmem.

Arisu

Usmála se, jelikož to vypadalo, že se jí hollow v rychlosti nevyrovná. Napřáhla se a sekla svého nepřítele kamsi do hlavy. Moc síly do toho úderu nedala, takže milého Hollow asi ani moc nezranila, a tak odskočila na střechu a chystala se k dalšímu, již silnějšímu útoku a stále nepřestávala svého nepřítele probodávat pohledem. Měla dost nepříjmený pocit a přála si, aby tento boj rychle skončil. Všichni tři z jejich skupiny se od sebe o něco vzdálili, z čehož o pozici Hayata nevěděla nic.
Jsou tu i další Hollow? pomyslela si s mírným zachvěním. Už jí stačilo bojovat s jedním hollow, natož aby musela bojovat ještě s dalšími, kteří by se tam klidně mohli připlést. V mysli zaklela na své mizerné shinigamijské smysly - takhle asi ani nepozná, jestli se k ní plíží další hollow a nebo ne....Moc už o tom přemýšlela, a tak své myšlenky radši potlačila a začala se znovu plně soustředit na boj.

---
(Omlouvám se za neodpovídání x.x)

Hayato -> Hollowovi se to nelíbilo, ale jeho stisk nepovolil, musel být opravdu hodně silný a odolný. Teď se začal pokoušet o to, aby ti vytrhl tvoje zanpakutou z rukou. Škubal hlavou, vrčel a díval se ti hrozivě do očí.

Satoshi -> "NE PROSIM NE NEUBLIŽUJTE MI NEZABÍJEJTE MĚ JÁ ZA NIC NEMŮŽU JÁ JSEM NESVÉPRÁVNÝÝÝ!" Začal křičet ten, kdo seděl za květináčem. Pořádně jsi na něj stále neviděl, protože si chránil rukama hlav a choulil se u zdi, ovšem už jsi zjistil, že je to muž. No, muž... byl mužského pohlaví, ale ječel jak malá holka.

Yasuji -> Neměli jste moc peněz, takže se nedá říct, že byste si mohli dovolit platit moc programů v televizi. Mohl sis vybrat z:
dokument o medůzách
detektivní film o nějakém klukovi, který našel vraždící knížku
anime o milostném životě kuchařky ve školní jídelně (to bylo mnohem míň zajímavé, než sis původně myslel)
zápas v curlingu
jakýsi temný film, který vypadal na horor, odehrával se v malém tokijském bytě a hlavní hrdina byl sedmnáctiletý mladík, který se chtěl jen neškodně dívat na televizi

Arisu -> Hollow zakřičel, když jsi ho mázla po hlavě, všem nijak ho to nezranilo. Rozčileně se ze tebou rozběhl, vykočil do vzduchu a s napřaženými pěstmi se tě chystal rozdrtit. Byl o něco rychlejší, než prve.

Hayato

"Jo, dobrý, nefungovalo to." napadlo Hayata, když jeho supersilné übermega kidō neudělalo s Hollowem prakticky nic. Někdy ale bylo dobré zkusit jednoduchá věci.. člověk totiž nikdy neví.
Zdálo se, že Hollowákovi chutná Hayatovo zanpakutō, protože za něj tahal, jako by se správný pes tahal o klacek. Ale správný pes by ho nakonec pustil, a pokračoval ve hře na aport, mezitím co tahle zrůda takové věci asi neměla v plánu. Ne, že by po něm rád to kopí nehodil, ale ono by mu to stejně nic neudělalo. Chytil tedy svoji zanpakutō opět objema rukama, a tahal se s Hollowem, jak jen to šlo. Sám sobě teď připadal směšně. Vždyť.. on má být géniem, ne mrtvolou po přetahování se o vraždící nástroj...
Jak tak tahal, koukal na tu zrůdu. Musela mít nějaké slabé místo.. nějaké, které by se dalo prorazit.. každá největší zrůda má slabinu.... ne?

Arisu

Představa dvou a půl metrové nehezky vypadající gorily, která za vámi skáče do vzduchu a chce vás zamáčknout pod tou tunou masa, která by se s přimhouřením očí dala identifikovat jako ruce, byla děsivá, ale ještě děsivější bylo tuto situaci zažít na vlastní kůži.
Arisu sledovala to obří monstrum a podle jeho vzhledu soudila, že u něj nebude jen tak lehké ho zranit, protože to vypadalo, že je vůči jejím obyčejným útokům dost odolný.
Takže zbytečné sekání do jeho těla asi nebude mít žádný účinek, pomyslela si s povzdechnutím.
Boj si vždy užívá, ale tenhle pro ni nestál za nic, když ten Hollow ani neskuhral, když do něj majzla svou zanpakutou. V mysli se jí vynořil obrázek skuhrajícího Fujifuru a trochu se zašklebila. Ano, jediný, kdo asi skuhrá je má milá zanpakutou...
Nebyl ale již čas dál přemýšlet, proto přestala uvažovat nad skuhrajícím Fujifuru a radši se snažila rychle vymyslet, jakou strategii vůči tomuto nepříteli použije. Vzhlédla a pohledem poměřila tu obří hordu čehosi a již byla rozhodnutá.
"Musím se zaměřit jen na tu masku...ale příště musím mířit už přesně," problesklo ji hlavou.
I když se snažila zastavit svůj tok myšlenek, aby mohla suveréně uhnout útoku té nehezké gorily, poněkud to nestihla. Obří dlaně hollow byly už jen kousek nad ní a trochu ztuhla na místě. Pud sebezáchovy jí ale donutil se pokusit v poslední chvíli uskočit.

Satoshi
Osoba za květináčem byla mírně řečeno v afektu. Na rozdíl od svých kolegů jsem šílený nejsem barbar. Nebudu zabíjet někoho, jenom protože mě donutil posunout Chuckyho. odpověděl jsem osobě klidně Řekněme, že mne jenom fascinuje, že mě vidíš. Není to něco obvyklého. stále jsem mluvil klidně a s předstíraným zájmem o věc

Hayato -> Z blízka jsi viděl mezery v hollowově kostěném pancíři celkem dobře, jenže jsi neměl čím do nich píchnout. Najednou se ale stalo něco, cos nečekal - hollowa probodl modrý, zářící šíp. Proletěl mu hlavou zezadu dopředu a rozštěpil jeho masku. Hollow zařval a s menším výbuchem zmizel, stejně tak i tvoje kidou, které už nic nedrželo.

Arisu -> Ze svého místa jsi najednou uviděla, jak se nad hlavou gorilího hollow vynořila Kaiyo s obrovskou palicí v ruce, křápla ho zezhora  do masky, ta se rozpadla a hollow se zavytím pošel. "Arisu-chan!" křičela Kaiyo a bylo vidět, že se doopravdy bojí. "Není ti nic??" ptala se naléhavě, sotva dopadla na zem vedle tebe. "Promiň, neměla jsem tě nechávat na toho hollowa samotnou, málem ti ublížil!" skoro brečela.

Satoshi -> V této blízkosti sis uvědomil, že osoba před tebou je ve skutečnosti shinigami v gigaii. Jeho umělé tělo mělo zakrývat reiatsu, ale nedokázalo to dokonale. "N... ne?" škytl shinigami v překvapení, že ho nechceš zabít, a otočil se na tebe. Viděl jsi, že je to jakýsi mladý blonďák, který vypadal, že neumí ani do pěti počítat.

Yasuji

Opravdu si neměl z čeho vybírat. Nakonec se rozhodl pro onen horor. Situace v něm měla být podobná té, ve které se nacházel Yasuji. Neměl ale ani trochu strach. Klukovi v televizi bylo sedmnáct, zatím co jemu bylo osmnáct, tudíž zde strach neměl své místo. Navíc Yasuji se bojí rád, takže i kdyby byl horor sebelepší, Yasuji si z něj vezme jen to nejlepší. Uvelebil se tedy na své posteli, pustil se do jídla a začal sledovat onen večerníček.

Hayato

Hollow přeci jen, takhle z blízkého pohledu, měl svoje mouchy. Jeho pancíř nebyl ani zdaleka tak dokonalý, jak by snad jen mohl být... Jenže... co s tím, když vaše zanpakutou drží ta zrůda, a na kidou už prostě není dost síly? Co měl vlastně dělat..?
A v tu chvíli, najednou šíp. Probodl Hollowa, jakoby to nebyl vůbec nikdo, jakoby to byla jen nějaká myška sestřelená vzduchovkou. Prostě.. fakt lehce a jednoduše.
Byl to modrý šíp, co ničil Hollow. Hayata hned napadla, podle něj, jediná možnost, co to mohlo způsobit... "Quincy?" prolétlo mu hlavou. Musel být. A co si Hayato pamatoval, Quincy neměli s Shinigami zrovna nejlepší historii, ani vztahy. Dost možná se jeho zachránce stane i jeho dalším soupeřem...
.. ale vzhledem k tomu, jak teď Hayato vypadal, a jak jednoduše byl Hollow sestřelen... navíc, Hayato pořád svého zachránce ani neviděl.. vlastně ani pořádně nevěděl, kde je. Ne, Hayato tohle musel vyřešit jinak, než bojem. Otočil se směrem, odkud asi tak šíp přilétl. Kopí vzal znovu do obou rukou, ale jen s ním bodl ostrým koncem do země a lehce si klekl. "Komu dlužím svůj život?" zeptal se napřímo směrem k místu, odkud šíp mohl vylétnout. Hayato byl někdy hajzlík, ale až tak nečestný taky nebyl.

Satoshi
Ah, shinigami. povzdechl jsem si, už jsem čekal, že to bude někdo lidsky nadaný Pokud jsi čekal, že tě chci zabít, tak lze předpokládat, že jsi zběh, nebo zrádce. analyzoval jsem situaci Takže... jaký je tvůj příběh?

Arisu

Už si na chvíli myslela, že jí Hollow opravdu zasáhne a že její první mise skončí hrozně, a tak byla velmi překvapená, když Kaiyo vyskočila ze svého úkytu a zasáhla tu opici přímo do masky a ta se před jejíma očima vytratila. Pohlédla na svou zachránkyni s vděčností v očích. Nemohla se ale pořád zbavit té myšlenky, že ona s tím Hollow měla i celkem problémy a málem jí její vlastní neutichající velký tok myšlenek připravil o život, zatímco Kaiyo stačil jediný výskok a útok, aby se té přerostlé opice zbavila.
Mám se ještě co učit... pomyslela si a byla ráda, že získala konečně nějakou větší motivaci na to, aby pokračovala dál, ale ještě s větším úsilím, se svým tréninkem.
Sedla si a podívala se na Kaiyo, která vypadala, že má slzy na krajíčku. Arisu ale nebyla ten typ, co by utěšoval či objímal jiné, když je ani pořádně neznal, i když bylo jí celkem líto, že si kvůli ní Kaiyo dělala takové starosti.
"Jsem v pořádku, díky za tak pohotovou a dobrou pomoc," řekla s mírným úsměvem.
Chvíli mlčela a pak dodala:
"A promiň, že jsem ti způsobila takovou starost svou neopatrností...Příště už budu opratrnější."

Yasuji -> Bylo to tak strašně "napínavé", až jsi z toho po dvaceti minutách usnul se lžičkou v puse. Probudila tě až tvoje mamka pozdě v noci, když se vrátila z práce, a donutila tě jít si lehnout do postele, což od ní bylo celkem pěkné, protože z křesla by tě ráno určitě bolelo za krkem.

Hayato -> Ve tmě jsi viděl postavu, která držela zářící luk. Ten záhy zmizel. "Neudělal jsem to pro tebe, takže není třeba vděku," dostalo se ti odpovědi ze tmy mladým, mužským hlasem.

Satoshi -> Chlapík se nervózně zasmál. "Ahaha... ale kdepak, já a zrádce... nebo sběh... jistě že ne, já tu jsem jen tak... na návštěvě!" koktal a po tváři mu stekla kapka potu.

Arisu -> "Jsem ráda, že ti nic není, Arisu-chan," usmála se jako sluníčko. Její palice se změnila zpátky na katanu, kterou si zastrčila do pouzdra u pasu. "Ale teď pojďme najít Hayata-kun, mám takové nepříjemné tušení..." Její výraz se zase změnil na utrápený.

Hayato

Nedalo se říct, že by Hayato čekal nějakou více přívětivou odpověď. Vlastně byl spíš rád, že další šíp neletěl přímo po něm. V tomhle stavu, unavený, a upřímně, trošku vyděšený z předchozího souboje, by pro Quincyho pravděpodobně nebyl žádným soupeřem. Dobrá věc ovšem byla, že ho Hollow nijak nezranil - s jeho zanpakutou si opět dokázal udržet soupeře dost daleko od těla.. ale tohle bylo zatraceně těsné.
Hlas byl jednoznačně mužský, ale zdál se býti mladým. Inu, samotný Hayato byl ještě mladík, a tipoval by svého zachránce na podobný věk. "Jistěže ne. Ale i to se počítá... A pár duší by ti určitě taky rádo poděkovalo." řekl směrem na Quincyho. Velmi ho zajímalo, jak vypadá, ale to na sově nemohl nechat znát. Při slovech o duších se rozhlédl kolem. Koneckonců, Hollow ohrožoval nějakou duši. Bylo načase přinést jí věčný pokoj..

Satoshi
Přijatelné lhaní musí být přesvědčivé a musí mít zásadní podklad. provedl jsem přednášku o lhaní ze kterého jsem měl doktorát Takže jinak. Důvod tvé návštěvy a taky proč jsi přede mnou utíkal a myslel si, že tě chci zabít. Uznávám, že nemám nejpříjemnější obličej, který by uvozoval, že nechci nikoho zabít na počkání, ale bez důvodu nikdo takto nebude utíkat.

Hayato -> "Nemusíš se cítit špatně, shinigami. Ten hollow mnohokrát tě silou mnohokrát převyšoval. Vlastně se divím, že jsi vydržel tak dlouho. A teď konej svou povinnost," slyšel jsi směrem od Quincyho. Pořád jsi z něj ale neviděl víc než siluetu a za chvíli ani to ne... prostě si odešel. Duše děcka, kterou hollow ohrožoval, teď brečela schovaná u kolotoče.

Satoshi -> "Já... no..." koktal dál ten mladík. To, že jsi řekl, že ho nechceš zabít, ho očividně nijak neuklidnilo a stále vypadal vyděšeně. "Já tady... nic zvláštního jsem nedělal, jen jsem... prostě sem občas chodím..." žvatlal. "A... ehm... tak... možná tak trochu zběhlík jsem, ehehe... takže kdo by se na mém místě nebál, kdyby uviděl kapitána Gotei 13..."

Hayato

Quincy se, naštěstí, nezdál být nijak bojechtivý či nepříjemný. To bylo dobré. Navíc, slova, která o jeho nepříteli, který ho skoro sežral, pronesl, věděl už od předtím. Bylo to jasné, že tahle zrůda nebude slabá, a taky nebyla. Když o tom Hayato zpětně přemýšlel, vlastně musel uznat, že si vedl poměrně dobře. Použil nějaké složité tahy, ve své první misi a doopravdickém souboji, kde šlo o život. Nebyl to od něho tak špatný výkon.
I když Quincyho obličej, a vlastně jakýkoliv znak, který by ho lišil od jiných, nespatřil, i tak sám sobě slíbil, že jednou toho Quincyho najde. Až bude dost silný, až bude také krájet Hollowy jakoby se nechumelilo, i kdyby měli být silní jako byl tenhle. Až bude dostatek, najde toho Quincyho. Prostě musí.
Teď ale bylo na čase věnovat se svým povinnostem. Hayato už měl v ruce normální zanpakutou, zapečetěnou, ne v Shikai. Přešel k dítěti, které se schovalo kdesi u kolotoče. "Nemáš se čeho bát. Pomůžu ti ukončit tvoje trápení. Půjdeš do nebe, jako každá dobrá duše." řekl, když se mu vrátila trocha úsměvu na rty. Čekal na reakci prcka, a jestli byla kladná, provedl všechny přípravy na cestu duše do Soul Society.

Yasuji
Po tom co ho matka vzbudila, byla zmrzlina téměř roztopená. Sám se divil tomu, že ji nevylil. Odnesl vše, co vzal z ledničky zpátky. Teprve teď mu došlo, že je doma matka. Dnes se vrátila o něco později, tedy alespoň mu to tak přišlo. "Jak bylo v práci?" Zeptal se, když jí konečně uviděl. Hned se mu jít spát nechtělo a tak doufal v menší večerní debatu. Mohl by jí říct o tom chrámu a o labutích a tak podobně.

No jo vlastně Hayato...kde asi stále je? Neztratil se? přemýšlela, ale na odpověd nemohla přijít. Přišlo jí ale dost pravděpodobné, že se také mohl střetnout s nějakým Hollow, vždyť předtím cítila takový divný pocit, který klidně mohl znamenat, že kromě té gorily je jich tu ještě víc...
Přikývla. "Dobrý nápad, doufám, že je v pořádku," řekla upřímně.

Satoshi
Povzdechl jsem si. To mají kapitáni hezkou pověst... Vidím, že brutalita kolegů je už poměrně známá. znovu jsem povzdechl, bylo trochu nepříjemné byl kategorizován s ostatními kapitány, kteří zřejmě zabíjí na počkání. Dobře, když jsme si osvětlili, že tě třeba i nechci zabít, tak za to chci informace. řekl jsem stylem, který napovídal, že zadarmo ani Satoshi nehrabe Hledám tady Quincy, nemáš ponětí o nějakých?

Hayato -> "A co moje malá sestřička, ta taky půjde do nebe?" zeptalo se tě děcko, které bylo chlapec, jak jsi zjistil, s velkýma uslzenýma očima.

Yasuji -> Tsuyu se převlékla zatím do pyžama, protože pracovní oblečení už ji po celém dnu škrtilo. Podívala se na tebe unaveným pohledem, který říkal: To má být ironie?
"Ale... celkem to šlo... policie přijela jen dvakrát," zasmála se sakrasticky. Tušil jsi, že takto pozdě pracovala v jakémsi non-stop baru, takže nejspíš rvačky a otravní opilci byli na denním pořádku. Určitě to nebyla jednoduchá práce. "A co ty? Jaktože už nejsi v posteli, zítra máš přece školu! Chceš čaj? Nebo něco?" zeptala se nakonec, když si nalévala horkou vodu do hrníčku a ještě jí nějaká zbyla.

Arisu -> Kaiyo přikývla. "I já." Potom se vydala z uličky směrem, kde tušila Hayata-kun. Zdálo se jí, že je s ním nějaký hollow... ale teď už ho necítila. Aspoň že tak. Netrvalo to dlouho a obě dívky našly potemnělé hřiště mezi paneláky, kde si Hayato povídal zřejmě s nějakou duší.

Satoshi -> Mužík vykulil oči. "Ehmmmm... Quincy? A... jací Quincy by to měli být? Tedy... ano, říkalo se, že tu nějací jsou, ale... no... nemůžu říct, že bych s nějakým mluvil nebo tak něco..." pokoušel se rychle vzpomenout si na něco, co by uspokojilo kapitána 12. divize, aby ho nechal v klidu jít svou cestou.

Hayato

Otázka malého chlapce ho zastihla lehce nepřipraveného. Ale určitě to nebylo něco, co by se dalo ignorovat. "Nu.. určitě půjde. Možná už tam na tebe dokonce čeká. Víš, kde teď je?" První slova útěchy, pak se zeptat musel. Co když je holčička pořád ještě duše, třeba by chlapec mohl pomoci s jejích hledáním... a nebo taky mohla ještě být živá. To bylo něco, co Hayato lehce nedomyslel. Koneckonců, mluvil s malinkým dítětem.
Každopádně, nahodil lehký úsměv, takový ten uklidňující úsměv hodného pána, co chce pro děti jen to nejlepší... (a ne, ne ten "mám pro tebe bonbónek, pojď se mnou do támhletý dodávky".. ten hezčí). Doufal, že prcek bude spolupracovat, že ho bude moci poslat do Soul Society, a ideálně si trochu odpočinout. Svaly ho bolely z posledního souboje, a docela sotva se vůbec držel na nohou, i když by to sám sobě ani nepřiznal.