Tokio

Akio, Suki -> Nebylo potřeba, aby se Suki zapojovala nějak moc, Akiovi stačil jen ten malý krůček uspořádanosti, který panoval v jejím reiatsu, a dokončil, co začal. Zámek pomyslně cvakl a mříže se přeskupily tak, že jedna strana klece byla volná. Zároveň se za kamenem propadl kus země, aby tak vytvořil vchod do podzemí, kde byly dokonce prastaré schody.

Sei

"Ha!" řekla najednou. I Izanagi to pocítil. Jelikož otevření stoletého vězení zapečetěného samotným vrchním kapitánem určitě vydává... nevím, ale určitě něco, co se dá pocítit! "Radši bychom si měli pospíšit, odteď končí sranda. Jsme tu právě včas!" křikla kapitánka a už se sama vydala směrem ke zdroji onoho... pocítění.

Akio

Nakonec vězení povolilo a on to pocítil. Několiksetleté vězení tvořené nejsilnějším shinigamim své doby při otevření vydávalo specifický pocit. Akio se postavil a nahlédl do vzniklého otvoru. Pak se otočil k Suki a usmál se. Zvládli jsme to... Políbí ji. Ale teď zůstaň tady...jako tvůj přítel tě žádám...jako tvůj nadřízený ti to přikazuji. Dole to bude nebezpečné a já tě do toho nechci tahat. Zůstaň tady...něco mi říká, že pomoc je na cestě. Naposledy jí pohladí po tváři a pak, připraven na cokoliv, pomalu sestoupí po schodech dolů do temného prostoru.

Izanagi

Cítil jsem to, byl to dost zvláštní pocit, ale jasně nám vzděloval, že se děje něco špatného. Mé domněnky mi potvrdila kapitánka svými slovy, takže jsem na ní pouze pouze souhlasně kývl. Následně jsem vyskočil a odrazil se od blízké lampy směrem vzhůru. Pomocí shunpa jsem se blížil k tomu místu...

Akio, Suki -> Zničeho nic se u vás objevil také slepý Quincy. Vypadal nedotčený vším, co tady Akio vyváděl, ale na jeho tváři přece jen bylo něco znát - něco jako očekávání, skoro až radost mísící se se skoro až posvátnou úctou, možná i hrůzou. Nevím, jestli tohle všechno jste z jeho výrazu vyčetli, ale každopádně jste viděli, že prožívá nějaké dlouho utajované emoce. Ze vchodu, který se vytvořil, jste mohli slyšet hru houslí, teď už jasnější.

Spoiler:

Izanagi -> Když jste věděli téměř přesně, kam jít, netrvalo to tak dlouho, ale přece jen bylo to na opačné straně města formátu Tokio a ještě navíc kus za ním, v horách, takže to nějakou u chvíli trvalo. Když jste se blížili, stopy po Akiově aktivitě byly stále více znatelné. Jeho reiatsu... a potom i zničený kus lesa s troskami jakési svatyně a jezírka s opečenými labutěmi.
"Jo, myslím, že jdeme dobře," řekla Sei stoicky, ale v jejím hlase bylo znát i jakési zvrhlé pobavení a potěšení z toho, že její podřízený nezahálel a šel na to od lesa.

Izanagi

Zrovna jsem se přemisťoval nad tou zkázou, kterou po sobě zanechala třinácka. Upřímně nechtěl bych být pokladní třinácté divize, jelikož toto všechno se promítne do jejich výdajů. Přistál jsem v rychlosti na jednom z pařezů, abych slyšel co Sei vlastně říká. Avšak když jsem zjistil, že to bylo pouze ujištění, vydal jsem se dál. Rychle jsem se odrazil a pokračoval směrem do hor.

Akio

Jak scházel dolů, slyšel stále hlasitější hudbu houslí. Byl si jistý, že jde správným směrem. Navíc se Quinci tvářil dosti nadšeně, což tuto doměnku jen podporovalo. Plně zaměřen na Kokuchoua, hudbu a Qunciho Akio ani nevnímal, že se blíží dvě reiatsu.

Akisha Shihomaru

Jakmile jsem sošku zavřela do krabice, začala pištět nějaké cizí slova a podle tónu to byli nadávky. Pousmála jsem se a nevnímala to. Začala jsem skládat i jiné věci. Tenhle sklep a tyhle věci na mě působili opravdu zvláštně. Cítila jsem se tady podivně, ale měla jsem práci se skládáním věcí, takže jsem neměla čas se zaobírat mými pocity. Každou věc, co jsem uložila do krabice jsem si prohlédla, abych věděla, co jsem kam uložila.

Taiketo Suki

Suki byla samozřejmě nadšená, když se dílo zdařilo a před nimi se otevřel vchod do podzemí. Okamžitě otevřela své hnědé očka a už se chtěla vrchnout dolů, když vtom ji Akio zastavil. Nejprve se tvářila potěšeně z toho, že mají další překážku za sebou a navíc, když ji Akio políbil, tak se usmívala ještě dvakrát víc a lehce mu přejela rukou po tváři, pak ji ovšem jeho slova přestaly dávat smysl.. Vybojovala si to, že může jít s ním. Chtěla mu pomoci a tím dokázat, že i když je mezi nimi tak velká propast, co se týče Akiova věku, tak přeci jenom něco dokáže. Teď se Suki všechny tyhle představy zhroutily před očima jako domeček z karet. Ač to bylo sobecké, tak je pravda, že se jí to dotklo a cítila se ukřivděně. Na venek nedala nic znát a jen na jejím pohledu, který ochladl, bylo znát zklamání.
"Když myslíš... Dávej na sebe pozor.." hlesla a na pár minut osaměla. Když ztratila Akia z dohledu, tak se její výraz teprve kompletně změnil a Suki zatnula ruce v pěst. Cítila, že je hloupé takto vyšilovat, ale nemohla si pomoci..
"Jsem zbytečná, jen si jdi.. Pokud se mi má něco stát, tak se stane! Tím, že mi pořád budeš bránit dělat to, co je má práce, tak se nic nezmění! Pokud mi má spadnout šutr na hlavu, tak se stane!" soptila Suki a drtila slova skrz zuby. Byla ráda, že už je Akio pryč a nemůže jí slyšet. Ve skutečnosti nebyla naštvaná na něj.. Nechtěla se ani hádat.. Jen prostě.. Cítila se k ničemu..
Když její běsnění narušil Quincy, otočila se na něj a konečně se alespoň trochu uklidnila. Chvíli sledovala jeho výraz a s viditelným zájmem v hlase se ho optala.
"Jste v pořádku?"

Akio -> Postupoval jsi dolů, po kamenných schodech. Připadalo ti to, jako bys vstupoval do nějaké starodávné hrobky. Na pravé a levé stěně se postupně rozžíhaly jakési louče, ale jejich oheň nebyl obyčejným ohněm, jak jsi poznal, nýbrž také vytvořený kidem. To místo bylo skutečně obrazem obrovské moci shinigami. Šel jsi po jakémsi chodníčku, který vedl rovně dlouhou, nízkou místností. Viděl jsi její protější konec. Bylo tam jakési okno. Nedávalo to smysl, bylo to přece pod zemí! Ale za oknem nebyl výhled do krajiny, byla tam jakási záře a přelévající se barvy. Pochopil jsi, že to je zásobárna duševní energie, která celé tohle místo udržuje. A proti tou světlu se rýsovala postava muže, který hrál na housle. Housle, které zářily modrým světlem.

Mladý Quincy

se směrem k Suki jen podivně usmál. Potom vešel po schodech za Akiem. Šel opatrně, aby nezakopl nebo do něčeho nenarazil... ne. Tak to nebylo. Bylo vidět, že se mu ve skutečnosti chce běžet, ale schválně svou chůzi zpomaluje. Možná aby nepůsobil nedůstojně před svým dlouho ztraceným mistrem.

Ayano -> Sotva Akio zmizel uvnitř a uběhly asi dvě minuty, pocítila jsi dvě silné reiatsu. Vrchní kapitánky a Izanagiho, tos poznala. Ti dva už byli skoro na místě.

Sei

hodnotila situaci už před tím, než dorazili. Cítila, že vězení už bylo otevřeno, takže ještě trochu přidala. Netrvalo to dlouho a nohama stanula na začátku parčíku, který zdobil oblast bývalé svatyně. Rozhlížela se po té spoušti, ale raději to nekomentovala, jenom se podívala na Izanagiho s pozvednutým obočím. Potom vyrazila směrem k Suki, která stála u vchodu do vězení.

Akisha -> Ukládala sis do paměti všechny možné předměty. U některých to bylo těžké, protože jsi netušila, na co jsou. Některé tě ale překvapily. Hlavně jakýsi přístroj, ve kterém si poznala stroj na výrobu gigaie, i když hodně zastaralý model. A další věci, které bys možná čekala v nějakém shinigami muzeu, ale rozhodně ne tady. Nutilo tě to přemýšlet, kde mohla paní domu tohle všechno sehnat a proč ji to vůbec zajímalo? Mimo to tady byla přímo halda různých šperků, krásného nádobí, obrazy, další sošky (většina z nich už neškodných), sbírky brouků a motýlů, lahvičky se záhadnými tekutinami... v některých jsi poznala voňavky, jiné byly vyloženě podezřelé, a některé vypadaly přímo jako jedy. Hodně předmětů na sobě neslo stopy nějakých vzdálených reiatsu.

Akio

Scházel pomalu po schodech, které byli lemovány ohněm. Akio byl příliš zaujat jinými věcmi, než aby si všiml že je to kido oheň...popravdě mu bylo absolutně jedno, jaké ty plamínky byly. Pak kráčel malým chodníčkem uprostřed nízké místnosti. Pak se zastavil a zahleděl se na druhý konec místnosti. Uviděl tam jakési okno s kouzelnou září...nechápal co to je a aniho to nezajímalo. Mnohem zajímavější byl onen obrys nějaké postavy...postava držele v ruce podivné housle, na které hrála. Nutno uznat dosti dobře a jelikož měl Akio nějaký ten hudební sluch, tak se mu to docela líbilo. Popravdě ho to uklidňovalo, což byla asi jediná věc, ktera stála mezi ním a rozsekáním oné postavy. Hlavně zachovat klid, je třeba aby námpomohl, kdybych se hopokusil zabít, vrhlo by to na nás špatný stín. Jakmile utne své myšlenky, pokračuje volným krokem k oné postavě. Hádám....že jste...Kok...Kok...Kokuchou! Procedí dost mezi zuby, jelikož ho to jméno dostávalo do varu, ale stále se držel.

Akio -> Po tvých slovech najednou hudba utichla a kolem se rozhostilo ticho přerušované jenom tichým praskáním kidou loučí. Muž stojící u kouzelného okna se na tebe velice pomalu otočil. Spatřil jsi konečně tvář muže, kterého jsi tak nenáviděl. Nevypadal zrovna zdravě, ale nebylo se čemu divit, po pár stovkách let v žaláři. Dlouze se na tebe díval. Nakonec jsi z přítmí uslyšel i jeho hlas...

Spoiler:

"A ty Ukitake," pronesl. Potom se jakoby zamračil. "Hmmm... už dlouho jsem neslyšel nic než zvuk mých houslí..." skoro zašeptal sám pro sebe. Stál v pozici, která naznačovala, že je docela zvědavý, co se děje.

Akio

Skoro mu až Kokuchoua bylo líto, jak ho viděl nezdravého. Ale nenávist za to, co způsobil jeho otci byla přeci jen dost velká. Bezchybná dedukce...Kdyby záleželo na mě, už by jsi do konce života neslyšel nic, než své housle, ale události si žádají jinak. Přistoupí blíž a tak může Kokuchou, pokud to již nepostřehl, zjistit, že nejde o Juushira. Nepřišel jsem jen tak, ale to už jste možná pochopil. Přišel jsem, abych vám nabídl možnost odčinit své zločiny proti shinigami...získat svobodu... V duchu si Akio dořekl. Dej mi jedinou záminku te zabít...jedinou...a já to s radostí vykonám!!

Kokuchou

"Vypadá to, že vzhled jsi zdědil, vychování však nikoli, Ukitake," řekl s křivým úsměvem. Potom ho ale zaujalo něco nebo spíš někdo za Akiem.
"Idomizu?"
"Jsem to já, sensei!" odpověděl rychle Quincy, který sem Akia přivedl, skoro popoběhl dopředu a poklekl. "Je to už dlouho...!"
"Ano, to je, i když nevím jak, čas se tu počítá docela špatně. Vidím, že jsi přežil a jsi na svobodě... nebo jsi také součástí nějaké úmluvy s shinigami?" Jeho hlas zněl opovržlivě.
"To ne, sensei!" Bylo zvláštní vidět vašeho známého v jasně podřízeném postavení.
"Ne, to jsem ani nečekal. Měl jsi vždycky neobvyklý talent, věřil jsem, že to dokážeš. Ale o tom později, novinky musí počkat. Teď k věci..." obrátil se zpátky k Akiovi. Jeho řeči o zločinech celkem odignoroval a nijak nereagoval. "Poslouchám," řekl jen.

Akio

Se ušlkíbne a dokonce se zasměje. Né Kokuchou....tady nejde o výchovu...jde tu prostě o to že tě nemám rád...toť vše... Sevře oči do úzké štěrbinky. Bylo zajímavé, jak se Quinci choval podřízeně...hold Kokuchou byl velká dáma...teda velký kápo...Dobrá tedy...co po tobě chceme je prosté...otevřít průchod do Soul Society...to jediné ti vyslouží svobodu. Je to prosté...nemá cenu to dále rozvíjet... Zahledí se mu do očí. Takže...mě zajímá, jestli nám hodláš pomoci, nebo ne?!

Taiketo Suki

běsnila, asi bohatě nestačilo, že už jí tu nechal trčet její drahý, teď už ani Quincy nebyl schopný odpovědi! Se zatnutým zuby ho sledovala dokud nezmizel stejně jako Akio, pak se prudce otočila a měla chuť do něčeho udeřit, protože zničené to tady už bylo stejně dost.. Díra navíc by nikoho nezabila.. Z jejího násilného smýšlení jí vytrhla dvě reiatsu, které bezpochyby určila.. Vrchní kapitánka a Izanagi..
Na Sukiině tváři se opět objevila známka nadšení, věřila, že kapitánka bude mít více pochopení než Akio. Sama jim pak vyšla vstříc..
"Kapitánko! Našli jste se.. To je skvělé, už jsem měla obavy, kde jste tak dlouho.." řekla se svým typicky starostlivým nádechem. "Podařilo se nám najít toho Quincyho, vězení je otevřeno a Akio šel dolů... Mě tady nechal, prý aby se mi nic nestalo." ohlásila aktuální stav jejich mise, přičemž ji bylo jasné, že téměř všechno už kapitánce muselo dojít. Ona to stejně radši pečlivě řekla.. Když mluvila o Akiovi, tak jen lehce překroutila oči na znamení toho, že s jeho stanoviskem nesouhlasí. O tom, že je to tady celé zničené pomlčela, věřila, že to je také věc, nad kterou není moc třeba přemýšlet.

Kokuchou

"Hmmm," udělal. "Co se stane, pokud odmítnu?" zeptal se a v jeho hlase se mihla jiskřička zaujetí.

Sei

spěchala k Suki. Vyslechla si její raport - no, nic z toho ji nepřekvapilo.
"Jste šikovný děcka," pochválila ji a nepřítomného Akia za to, že se tak rychle dostali tak daleko. "Tak jdeme za ním. Není dobrý nechat Kokuchoua si myslet, že má navrch. Suki, ty pojď taky," vyzvala podkapitánku a sama se rychle belhala dolů po schodech.

Akio

Akio se naooko zatváří, že myslí. O téhle variantě jsem moc neuvažoval...čekal jsem že budete dost rozumný...měl jste na zmoudřené doceladost času že ano...každopádně...co když odmítnete? Monoho jiných řešení, ale anijediné nekončí pro ani jednoho z nás hezky.

Taiketo Suki

se pousmála, když je vrchní kapitánka pochválila. Koho by to nepotěšilo, že? Pak se její tvář rozzářila ještě víc, věděla, že to Sei pochopí a nenechá jí tam stát! Jen doufala, že Akio nebude nabručený, kdyby náhodou k něčemu došlo.. Ale k čemu by docházelo? Teď když jsou tu takové kapacity..
"Děkuji, kapitánko.." šeptla jenom mezitím, co se spěšně přesunula a začala zdolávat schody dolů.

Izanagi

Nezdálo se mi to tu zrovna přátelské. Bylo vidět, že tu působí více vlivů z našeho světa. Lidé se sem pravděpodobně vůbec nedostanou, takže veškeré jiné narušení mohlo být nepřátelské. Když jsme objevili podkapitánku, tak jsem pouze kývl na znamení pozdravu. Sei-sama, budu hlídat venku. Navrhl jsem nekompromisně a se zasvištěním jsem se shunpem přesunul na vrch skály, kde jsem kontroloval okolní krajinu. Poslední dobou jsem měl tyto tiché stráže radši než cokoliv jiného.

Kokuchou

"Ah, myslel jsem si to..." pousmál se docela temně. "Takže je na výběr mezi něčím moc, moc zlým, co se stane nám všem, nebo jakoukoli podmínkou, kterou si já určím za pomoc, která tomu nějak zabrání." I když byl stovky let mimo a nevěděl, co se děje, zdálo se, že to tak nějak tuší. "Nešli byste za mnou, kdyby byla jiná možnost..." dodal s předstíraně zamyšleným tónem v hlase.

Sei

s sebou nebrala Suki jen tak nezištně. Co už by v Kokuchouovi mělo vzbudit touhu zachránit svět, než pohled na mladou ženu? Samozřejmě, možná to stačit nebude, ale nebylo na škodu mu ukázat, jaké pěkné věci jsou v ohrožení života.
"Výborný," okomentovala ironicky, když Izanagi udělal rozhodnutí, že není potřeba Kokuchouovi ukazovat, že jsou tu hned tři shinigami kapitánské síly. Nepotřebovala zálohu! Potřebovala přesvědčovací metody! Ech. No co se dalo dělat. Nejspíš Izanagi stejně nebyl ten pravý pobočník, když šlo o vyjednávání.
Akio a Kokuchou už si mohli všimnout, že se k nim spolu se Suki vrchní kapitánka blíží.
"Hlavně se tvař důstojně a nedělej blbosti!" cedila mezi zuby poslední instrukce.

Akio

Mlčel a jen se ohlédl dozadu na přicházející Sei a Suki.Právě včas Sei...v této konverzaci je třeba někoho, kdo má méně důvodů tohodle prevíta zabít...myslím, že bys to měla vzít ty...navíc jste podobná věková skupina, takže by jste si měli mít o čem povídat. Řekl dosti neurvale, protože to v něm dost bublalo. Pak se otočí od Kokuchoua a přejde k Suki. Možná můžeš taky něco zkusit...máš na to víc buněk než já...nejradši bych mu utrhl hlavu!! Zavrčí.

Taiketo Suki

byla dosti nervózní. Tady už nešlo o žádnou malichernost, ale vážnou věc, každá chyba mohla být klíčová, proto se nebylo čemu divit, že se Suki necítila zrovna dvakrát nejlíp. Na poznámku kapitánky o blbostech spěšně kývla, nechtěla ji zklamat. Pak už je společně s ní předstoupila tváří v tvář tomu Quincymu. Samozřejmě ji neunikla ani poznámka Akia, nejraději by ho chytla ho ruku, aby mu pomohla se uklidnit, ale teď měla dojem, že by to nebylo nejvhodnější, proto raději nedělala žádné ukvapené kroky.
Její pohled se následovně stočil na Kokuchoua ( jak se to skloňuje?! :-D), před kterým se formálně poklonila, což brala jako povinnost, když se ocitla ve společnosti takového člověka. Navíc Suki nechtěla, aby se něčím nahněval. Pak by totiž všechno mohlo jít tak akorát do kytek.
"Pokud se do tohoto rozhovoru mohu vměšovat," řekla Suki a pohlédla na Quincyho. "Tím, že nám pomůžete, získáte svobodu.. Co víc byste si přál? Přeci svoboda je ve vaší situaci, to nejdůležitější." Sukiin hlas byl klidný a mírný, pečlivě si rozmýšlela než něco řekla, i když ji srdce zrychleně bušilo. "Přece byste se nevzdal takové šance dostat se odtud.. Musí vám to všechno nahoře chybět.. Nevím, jakou jinou podmínku byste si chtěl klást, když nic cennějšího než volnost, vám snad ani nemůžeme nabídnout.." dořekla a s naději doufala, že bude spolupracovat. Na tomhle záleželo všechno.. Suki už chtěla domů.. Být s Akiem a nemuset alespoň na chvíli řešit takové závažné problémy...

Kokuchou

se teď pro změnu zahleděl na Suki.
"Pomoci zachránit shinigami a získat svobodu. Nebo je zanechat zkáze a sám jí také podlehnout," shrnul si nahlas své možnosti. Potom celkem dlouho mlčel a hleděl někam do neznáma. Potom si začal mluvit skoro jako by pro sebe, tiše, ale slyšeli to všichni. "Rád uvítám zkázu, můj příběh už je dopsaný... Kapitoly po tobě, Hasuike, už jsou jen epilogem. Smrt a zkázu shinigami, smrt a zkázu celému světu..." Bylo tak trochu jasné, že mu po těch letech hráblo. Nejspíš.
Mohli jste si všimnout, že váš známý Quincy, který se podle všeho jmenoval Idomizu, se netvářil moc klidně. Dělal chladného a drsného, ale ve srovnání se svým mistrem byl pořád ještě jenom děcko, kterému se nechtělo umřít a které mělo pořád chuť do života.

Taiketo Suki

Ajaj! Je to tak trochu magor, to jí mohlo napadnout. Pořád ale Suki cítila, že ještě není plně rozhodnutý. "Nikdy není pozdě.. Dostal byste novou šanci, šanci změnit se a zlepšit svůj dosavadní život.. Ještě toho můžete mnoho prožít! Necházejte flintu do žita! Třeba se dá váš příběh ještě oživit..Prosím vás.. Přece byste něco takového nechtěl dopustit.." naléhala Suki jak jen to šlo, měla opravdu obavy.. V tom soustředění si toho druhého ani nevšímala..

Kitsune

Dál jsem si prohlížela přívěšek, když jsem si něčeho všimla. Vždyť to je reiatsu. Rozhlédla jsem se kolem a soustředila jsem se. Ze spousty jiných předmětů jsem také cítila podivné reiatsu. Ale komu by mohlo patřit? Přemýšlela jsem a podvědomě leštila onen přívěšek.