Tokio

Hayato

"Hmm.. super. Kde je Eiffelovka, když ji jeden potřebuje..? V Paříži.. Eiffelovka je v Paříži.." Pokusil se nějak usměrnit tok jeho myšlenek do něčeho normálního a prospěšného. Byl nervózní.. A být géniem, to vůbec není jednoduchej džob..
"Okay." pošeptal si pro sebe, a znovu se pokusil najít zdroj nepříjemných pocitů pomocí jeho Shinigamských ultraspellů. Cítil to stejně, jako předtím - jen tak matně, jen tak.. vedle. Ale přesto, doopravdy, mu to nenapojovalo dobré pocity. Ne. Na té věci bylo něco špatně. A on ji bude muset najít.
Sebral se. Nezbývalo, než vyrazit. Rozhodl se následovat svůj instinkt, a vyrazit směrem, který určoval právě on, podle svých pocitů, a podle toho, kde si myslel, že by to mohlo být. Normálně by si vynadal, že takové věci dělá, protože, jakej génius se sakra nechá vést instinktem a né logikou, ale když logika někde hluboce spala, co se dá dělat, že... A tak se rozeběhl - tak, aby šetřil síly. Nikdy nevíte, co potkáte na konci, a kolik sil budete potřebovat..

Satoshi
Elitní. ironicky jsem poznamenal a otevřel dveře, pravděpodobně to mohlo některé překvapit, když se před nimi v podstatě objevily samo otvírací dveře, proto jsem využil tohoto momentu a ihned začal pozorovat chování návštěvníků. Snížit počet potenciálních cílů byla vždy prvním krokem postupu podle Occamovy břitvy.

Arisu

Vydala se za Kaiyo kamsi do neznáma. Ten divný pocit stále sílil a začínala z toho být už trochu nesvá. Očima sledovala okolí.
Zatím nic podezřelého...hm...
Pak jí došlo, že se k nim stále Hayato nepřidal. Někam prostě zmizel. Začala se ohlížet, kde je, ale nikde ho neviděla.
Zajímavé, že zrovna v tuhle chvíli jsme se rozdělili, bůh ví, co z toho může vzejít.
Její shinigamijské instinkty jí toho moc neřekly, ještě moc nebyla zvyklá je používat, a tak se zkusila víc spoléhala na své oči a uši. Vládlo zde dost velké ticho, stále nikde nic neviděla a nepříjemný pocit sílil.

Yasuji

Pořádně si prohlídl otisk ruky. "No ták. Nestojí za to prozkoumat to?" A dál si hleděl svého. Chápal že se Takashi bojí, ale chtěl tady tomu přijít na kloub, navíc byl ochotný Takashiho před čímkoliv chránit i životem. Ten kluk byl opravdu zajímavý, ale taky se kolem něj hromadily problémy.

Hayato -> Následoval jsi svůj vnitřní hlas a pokračoval dál do temných ulic. Ovšem najednou jsi zprava uslyšel zapištění hrůzy a do tvého vnímání vnikl další zdroj onoho nepříjemného, nepřátelského pocitu, který přicházel také zprava, takže to asi nějak souviselo. Ten zdroj byl mnohem blíž než ten původní, za kterým ses vydal. Musel ses rozhodnout, jestli se na vlastní pěst pustit do vyšetřování toho nového nebo pokračovat za Arisu a Kaiyo k tomu původnímu.

Satoshi -> Uvnitř byl celkem zmatek a kravál. Automaty blikaly a vydávaly všemožné zvuky, lidé se smáli, nadávali, křičeli či mluvili, u baru cinkaly skleničky, hrála jakási hudba... V tom shonu se dalo jenom málo posoudit, jestli se někdo pozastavil nad tím, žes vešel, nebo si tě dokonce prohlížel. Nikoho takového sis při svém vstupu nevšiml. Necítil jsi ani nic, co by nasvědčovalo přítomnosti nějaké spirituální bytosti, což tě asi nemohlo překvapit. Ovšem přítomnost člověka, který mohl mít nějaké spirituální schopnosti a mohl vidět něco užitečného... to už byla jiná věc. Ale jak takového člověka, pokud tu nějaký byl, mezi ostatními identifikovat?

Arisu -> Najednou jsi uslyšela hlasité řinčení z ulice kus před vámi. I Kaiyo to slyšela a vydala se hned tím směrem a oběhla roh. Popelnice tam rozhazoval asi dva a půl metru vysoký hollow. Když se na vás otočil, viděla jsi, že vypadá trochu jako gorila. Je chlupatý, má krátké nohy a dlouhé ruce, které mu visí až na zem. Jeho maska byla velice pestrá, vůbec ne zlověstná, jak vám vždy popisovali na Akademii. Byly na ní různé obrazce a ornamenty v jasných barvách.

Yasuji -> Takashi si jenom povzdechl, ale statečně ti stál po boku a prohlížel onen kámen. "To je zvláštní, jak mohl někdo obtisknout ruku do kamene? I když asi to spíš bude nějaká rytina, ne?" přemýšlel nahlas, aby zahnal své obavy, které v něm místo vzbuzovalo. Stále se nikdo neukazoval a nad hořící lampou tak stál čím dál větší pomyslný otazník.

Hayato

Utíkajíc po nočních ulicích Tokia, Hayato se najednou, zničehonic zarazil. Jakoby se zdroj najednou objevil kousek od něj.. Ne. Nebyl to ten samý zdroj. Tohle bylo jiné.. už to cítil dvakrát, ale tenhle byl blíž...
"Jsou tu dva." prolétlo mu hlavou. Vzhledem k tomu, že Kaiyo a Arisu opustili místo už před nějakou dobou, pravděpodobně šli po zdroji toho dál, toho, který se objevil první.. a to znamenalo, že ten druhý by mohl zatím působit problémy. Hayato ani moc nepřemýšlel nad nějakou vlastní bezpečností - najednou přemýšlel o povinnosti, kterou jako Shinigami měl. A tak se po pár sekundách určování směru zdroje prostě vydal doprava, aby našel zdroj, který se právě objevil. Když tak běžel, celou dobu se držel rukou za rukojeť zanpakutou. Ani nebyl moc nervózní. Klusal, koukajíc po něčem, co by ten nepříjemný pocit mohlo vytvářet...

Arisu

Vydala se za Kayio za tím hlasitým řinčením. Když spatřila hollow, jak tam všude okolo rozhazuje popelnice, trochu sebou trhla. Tohle je první hollow, kterého si může konečně zblízka prohlédnout. Nejvíce ji překvapila ta maska, o takové se přeci nikde neučili!
Co je ten holllow zač, není to nějaký speciální druh či něco podobného?
Najednou jí došlo, že jen zbytečně zmatkuje, a tak hluboce vydechla, uklidnila se, trochu ucouvla, opřela se o zeď a ze svého úkrytu dále pozorovala, co právě milý Hollow dělá. Tohohle monstra se budou muset zbavit, neskrývá on ale něco, čím by je v boji mohl nepříjmeně překvapit? Pokoušela se vycítit jeho sílu, ale moc jí to nešlo. Podívala se Kaiyo do očí, ta jeho pravou sílu asi už dávno vycítila a čekala, jestli jí dá pokyn zaútočit a nebo jestli se její průvodkyně rozhodne jinak.

Hayato -> Otevřel se ti pohled na potemnělé hřiště mezi několika paneláky. Byly na něm houpačky a kolotoč a hollow. Na první pohled bys snad ani neřekl, že to hollow je, vypadalo to jako skoro normální zvíře, asi jako velký pes nebo možná hyena. Ovšem na druhý pohled už by sis všiml, že má tělo pokryté kostěným brněním bílé barvy, tolik typické pro hollow, zvláště ty hodně silné, jak sis pamatoval z Akademie. Na hlavě měl psí masku, ze které zářily dvě démonické oči, jedno modré a druhé fialové. A samozřejmě tu byla taky ta záležitost s duší malého dítěte, kterou hollow s vrčením ohrožoval.

Arisu -> Kaiyo již držela v ruce zanpakutou, ale neútočila. Místo toho se podívala na tebe a přikývla. Měla jsi takový pocit, že tě v tom hodlá nechat a udělá z toho trénink, zatímco ona sama se bude dívat a zasáhne jen v nejhorším případě. Uklidňovat tě mohlo to, že pokud se takhle rozhodla, hollow přece nemůže být až tak silný... nebo snad ano?

Hayato

Hayato doběhl na místo, které pravděpodobně bylo dětským hřištěm. Hollowa, i jeho oběti, si všiml prakticky okamžitě... takže ten pocit byl hollow. Ale to se asi dalo čekat.
Hayato v rychlosti shlédl okolí.. takhle v noci, a s vzhledem k tomu, jak vypadal Hollow, mu to trošku připomínalo scénu ze 3. Harryho Pottera, když poprvé potkal Siriuse.. "Mysli na boj, hlupáku!" projelo mu hlavou. A tak si více prohlédl Hollowa.
Hollow vypadal hladově, a zatraceně nebezpečně. Jak věděl z akademie, takové kostěné brnění.. to měli už jen ti silnější. A to vůbec nebylo dobré znamení. Jeho oči.. vypadali.. nu, podtrhávali jeho nebezpečný vzhled. Celkově to nebyl pejsánek, ke kterému byste se chtěli muchlínkovat před postýlkou..
Ale byla tu ta duše, nějaké dítě, které bylo v nebezpečí. A proto se už nedalo déle čekat. Hayato vytáhl svoji zanpakutou. Vyskočil do vzduchu (ze země by to nebylo dostatečně cool), namířil opatrně na "psa" prstem a zahulákal: "Hadō #4. Byakurai" Dával si hodně pozor, aby netrefil to dítě. Spíš by radši netrefil vůbec a jen na sebe přilákal pozornost, než aby tomu dítěti ublížil.

Satoshi
Dobře... nikdy to není tak jednoduché. povzdechl jsem si a vytáhl jsem detektor sprituální energie, který mi sloužil ke hledání hned od začátku, ale používat jej pořád ničilo veškerou zábavu.

Hayato -> Přilákat pozornost se ti podařilo. Tvůj blesk hollowa zasáhl do zad, ale spíš ho to naštvalo než že by mu to ublížilo, což nebylo zrovna dobré znamení. Otočil se na tebe a temně zavrčel. Duše děcka se zatím skrčila pod kolotočem.

Satoshi -> Tvůj detektor ti prozradil, že v celém tomto doupěti hazardu je zvýšená hladina spirituální energie. Bylo to sice fascinující a určitě by bylo zajímavé udělat studii o tom, proč hrací automaty lákají tolik lidí, kteří mají určité duševní schopnosti, ovšem teď ti to bylo spíše na obtíž, neboť vysoká hladina šumu na pozadí ti nedovolovala přesně určit někoho, kdo měl schopnosti natolik dobré, aby tě dokázal vidět nebo s tebou komunikovat.

Arisu

Vypadá to, že tak silný asi nebude... pomyslela si, když sledovala výraz své společnice.
Rozhodla se tedy na Hollow zaútočit, ale ještě předtím se naposled pořádně rozhlédla po okolí. Znalost terénu by jí mohla pomoci, kdyby došlo ke komplikacím. Moc místa k pohybu tu nebylo, s čímž sice moc spokojená nebyla, protože z hlediska uhýbání to moc dobré není, ale co se dalo dělat... Vytáhla svou zanpakutou a lehce po ní přejela rukou.
Fujifuru, konecně si zabojuješ, pomyslela si s náznakem úsměvu na tváři.
Věnovala pohled Kaiyo, aby se ujistila, že nic proti tomu opravdu nemá a vyběhla z úkrytu přímo proti svému nepříteli.

Arisu -> Hollow na tebe hleděl, něco zaskuhral a zvedl paže, aby tě mohl praštit, až se přiblížíš. Byl asi překvapený nebo možná nevěděl, co ho čeká, protože nic jiného zatím neudělal.

Hayato

První část jeho megageniálního plánu mu vyšla - hollow si ho všiml, a podle jeho pohledu se zdálo, že si všiml dostatečně. Dítě bylo v tento okamžik mimo ohrožení...
Teď přišla druhá část plánu..
.. a tu si Hayato nějak naplánovat zapomněl. Možná v tom spěchu, byl prostě navíc nervózní, první mise, první souboj. Něco z pohledu toho hollowa říkalo, že by to taky dost možná mohl být souboj poslední. Ale na to Hayato teď nemohl myslet.
Švihl se svojí zanpakutou a zařval ty slova, na plná ústa: "Prodluž moji ruku, Satsubatsu-jū!"
A tak se i stalo. Bylo cool si to takhle zařvat, dobrý pocit. V jeho ruce bylo kopí, zrovna asi 2 metry dlouhé. Druhou ruku si radši nechával pořád volnou. Protože to byl bojovník s kidou, ne se zanpakutou..teda, alespoň většinou,
Svojí levou rukou namířil na Hollowa a z plných plic spustil: "Hadō #31. Shakkahō!" Byl připraven..

Satoshi
Čísla mě poměrně překvapila... dokonce i když jsem předtím kalibroval na maximální snížení šumu, nebylo to stále dost. Příliš malá místnost. analyzoval jsem příčinu Tak co teď...? zeptal jsem se sám sebe a schoval detektor, ten už mi k ničemu nebude. Takže jsem se rozhodl se projít a ještě jednou analyzovat okolí.

Yasuji

Podíval se blíž, aby zjistil jestli jde o rytinu nebo ne. Nic zvláštního se tady ale nedělo. Yasuji se rozhodl prohlédnout si ještě lampu, která mu pořád trčela v hlavě a pokud na nic nepřijde, vrátí se domů a vrátí se sem až si bude chtít odpočinout. Místo to bylo zajímavé a pokud nad ním má takový otazník vyset delší dobu, stává se ještě zajímavějším.

Hayato -> Hollowa tvoje kidou trochu odhodilo ke straně. Asi ho to bolelo, protože rozzuřeně zavyl, ale vůbec se nepokusil tomu vyhnout, jako by tě ani nepovažoval za hrozbu. Začal tě obcházet, ale blíž se zatím neodvážil, protože viděl dlouhé kopí v tvé ruce. Místo toho nakonec otevřel tlamu a před čumákem se mu začínala tvořit jakási koule fialové energie.

Satoshi -> Zdálo se ti, že hned několik lidí na tebe trochu vykuleně kouká. Především tě ale zaujal muž, který po jediném pohledu na tebe začal hodně rychle postupovat ke dveřím na druhé straně herny. Pak tu také byla brýlatá a trochu upjatě vyhlížející žena, která na tebe zůstala zírat od svého koktejlu u baru. Vypadala zcela vyvedená z míry tvým vzhledem.

Yasuji -> Bylo těžké posoudit, jestli je tam ruka vytesaná uměle nebo se tam nějakým způsobem otiskla, ale přpadala ti až moc realistická na to, aby to byla rytina. Z toho vyvstávala myšlenka, jestli by sis neměl raději dávat sakra dobrý pozor, aby ses toho kamene nedotkl. Ale kdo ví, jak to vlastně všechno bylo... Každopádně od pohledu se v okolí nic neměnilo a nikdo se stále neobjevil. Vypadalo to tu jako dokonale opuštěná zdemolovaná svatyně. Lampa sice hořela, ale nic zajímavého na ní nebylo.

Hayato

Dobrá věc byla, že se zdálo, že Hollow jeho útoky cítí. Ta horší už byla, že se to zdálo spíš jako nepříjemné polechtání.
Protože Hollow vypadal akorát rozzuřeně, ale určitě ne zraněně. Vypadal ještě nebezpečněji, než předtím, a to už bylo zatraceně co říct. Jestli byl Hayato do téhle chvíle naprosto klidný, což byl, teď už se ho lehce začala zmocňovat nejistota. Tohle měl být docela silný útok. Každopádně, alespoň se zdálo, že si Hollow chce držet nějaký uctivý odstup k Satsubatsu-jū. Alespoň něco dobrého.
Ale všechno dobré skončilo s tím, když se u tlamy Hollowa začalo tvořit něco, čím určitě Hayato nechtěl být trefen. Když viděl jakousi formující, fialovou energii, hlavou mu prolétlo tisíce myšlenek o tom, co opečeného by si zrovna dal. Jeho vlastní tělo na seznamu nebylo. Pokusil se tedy využít vší rychlosti, co měl, a i základů Shunpa, které znal, aby byl připraven, až fialová energie vystřelí. Zároveň se pomalu v obloucích začal k hnusákovi blížit. Tohle nebude dobré.

Satoshi
Tak konečně se pár lidí chytlo. Poměřně zajímavá byla postava, která mířila k východu. Takže jsem samozřejmě zamířil k této postavě a během toho jsem zavolal na barmanku. Jednu Darkness, ať nevypadám, že jsem tady zadarmo.

Hayato -> Shunpo nebyla rozhodně tvoje silná stránka, takže ses jen tak tak vyhnul fialovému ceru značné síly, dokonce ti to upálilo kus vlajícího rukávu. Cero se trefilo do stromečku, který byl za tebou, a dezintegrovalo ho. Naštěstí na hřišti nikdo nebyl a nikdo se ani nedíval zrovna z okna, takže to nepřitáhlo pozornost, zatím. Hollow by se rád vrátil ke své večeři, ale přibližoval ses a to ho donutilo k pokusu ukončit to co nejrychleji. Odrazil se silnýma zadníma nohama a s vyceněnými zuby na tebe skočil.

Satoshi -> Barmanka tě neslyšela, páč ta paní, co seděla u baru, byla pouze host. Ovšem vyložila si to tak, že to křičíš na ni, takže se zatvářila poměrně pohoršeně, co jí tak divně ohozený chlap poroučí, ale vypadalo to, že cosi přece jen začala objednávat u nic netušící barmanky. Osoba, která vyklízela prostor, měla hodně na spěch, takže než jsi ji/ho doběhl, už zmizel/a ve dveřích označených jako nouzový východ. opravdu to vypadalo, že utíká před tebou.

Hayato

Hayato si nebyl jistý, jak jen ten čokl může být silný. Jen tak tak, hodně těsně, se vyhnul jeho ceru. Jeho rukáv nevypadal na nejlepší kondici. Horší ale bylo to, jak dopadl strom za ním, který to trefilo.. nebo spíš, jak ten strom nedopadl. Prakticky zmizel.
Tohle nebylo dobré, a Hayato to věděl. Radši by teď pil čaj někde v kasárnách, než tohle.. a to jako, že se na svoji první misi tak moc těšil. S jeho sebevědomím ho to ani nenapadlo, ale teď, když koukal do dvojbarevných očí Hollowa před sebou, měl nepříjemný pocit, že už víc jeho misí prostě nebude. A to úplně nevyhovovalo jeho představám. Utéct tomu čoklovi se stejně nedalo - byl na to moc rychlý, a Hayato moc pomalý. Co by jen měl dělat....
.. A odpověď si vymyslet nemohl. Nebyl čas. Zdálo se, že Hollow už je hladový. Vyskočil. Hayato uchopil v rychlosti svoje kopí do obou rukou. Satsubatsu-jū vždycky věděl, co má dělat.. zabíjet. Hayato bodl kopím do směru, kudy na něj Hollow chtěl skočit. Hlavně si ho držet dál od těla.. Jeho tlama vypovídala o tom, že jestliže se Hollow k Hayatovi dostane, moc toho z mladičkého Shinigami nezbude.

Arisu

Dala se do běhu a nepřestávala očima sledovat pohyby Hollow. Nikdy nebyla příliš dobrá na používaní Hado, které by se jí tu mohlo dost hodit. Radši se spoléhala na svou obratnost a rychlost, kterou mohla vyvinout díky své malé váze. Všimla si, že hollow zvedá ruce a je připraven jí uhodit, až se k němu přiblíží. Na tváři se jí objevil úšklebek. Zas tak snadno jí nedostane...
Když už byla na dosah jeho zvednutých paží, rychle odskočila do strany, odrazila se od popelnice a vyletěla do vzduchu, čímž se chtěla útoku Hollow vyhnout a ještě ho zmást. Navíc chtěla zjistit, jak rychlé reflexy její nepřítel má.

Yasuji

"Takashi Půjdeme pryč." Oznámil svému příteli a dal se na odchod. Uvnitř doufal že to tady bude zajímavější, když se stalo to všechno. Budovy nemizí jen tak, někdo se o to postaral, ale kdo? Odpověď na tuto otázku snad někdy najde. Tentokrát šel vedle Takashiho, aby ho měl na očích a zase někam nezahučel.

Satoshi
Tak přece mě někdo vidí a slyší. Pozitivní posun. analyzoval jsem, ale ihned jsem zmizel, protože jsem se jal pronásledovat tu zdrhající postavu Let us speed up. řekl jsem si a zasonidoval jsem za ním

Hayato -> V odhadování síly jsi nebyl odborník, ale tak nějak jsi dokázal vycítit, že tento hollow je na hodně vysoké úrovni. Rozhodně předčí novopečeného člena Gotei 13, dvakrát a možná i víc... Tvoje zanpakutou udeřilo hyenu do hrudi, ale svezlo se po kostěném pancíři, který ho chránil. Pokud by ses dokázal trefit lépe, do mezery mezi jednotlivými kostěnými pláty, možná bys ho dokázal vážně zranit... Samozřejmě nejlepší by bylo propíchnout jeho masku, bohužel smůla byla, že na jeho hlavě kromě masky byly i zuby. Právě ty se teď zakousli do tvého kopí a držely.

Arisu -> Hollow se po tobě ohnal, ale jeho rychost na tebe nestačila. Shodil jen popelnici, od které ses odrazila. Potom se zmateně začal rozhlížet a snažil se zjistit, kam jsi zmizela. Opravdu nebyl z nejbystřejších. Mezitím Kaiyo v ústí uličky se začala nervózně ohlížet, jako by cítila něco, co ji zneklidňovalo. Ovšem zatím věci stále ještě nechávala na tobě.

Yasuji -> Zpátky jste se vrátili jinou cestou a nutno podotknout, že byla i schůdnější. Už byla noc, takže se s tebou Takashi rychle rozloučil a spěchal domů, i když mu bylo jasné, že nejspíš dostane stejně vynadáno. Když ses vrátil do bytu, kde jsi s matkou bydlel, by potemnělý a prázdný... Tsuyu byla ještě pořád v práci, takže tobě neměl kdo vynadat za noční toulky.

Satoshi -> Dostal ses na chodbu za dveřmi únikového východu, která vedla nejspíš skrz suterén hotelu. Nebylo tam rozsvíceno, ale nebylo zas tak těžké vycítit, že ta osoba, co před tebou prchala, se schovává za velkým fíkusem v květináči, který stál nalevo u stěny. Dokonce jsi viděl i kousek jeho pozadí, které vyčuhovalo.