Tokio

Hayato

Hayato se stále držel vedle Kaiyo, ať už měla tempo jakékoli. I když Hayato nebyl zrovna největším válečníkem, a skoro určitě ani nebyl nejsilnější ve skupině, tak i přesto, jakožto jediná osoba mužského pohlaví, cítil jakousi povinnost obě své společnice chránit. I když by to taky mohlo dopadnout tak, že nakonec Kaiyo bude zachraňovat jeho. A nebo Arisu.. protože tiché typy někdy bývají zatraceně silné.
Každopádně, místo boje na ně čekala duše. Byl to jakýs starý pán. Hayata by skoro zajímalo, jak umřel, když se zdržoval tady - ale na to nebyl čas, a ani to nebylo nějak.. nu, šlechetné. Kývl tedy s úsměvem na nabídku, co mu Kaiyo podala, přeskočil na balkón, kde se duše starého pána procházela.
"Neboj se mně. Jsem tvůj přítel." pronesl, zhluboka se nadechl, a pokračoval, "Přišel jsem tě osvobodit. Půjdeš do světa, kde ti bude mnohem lépe, kde starosti nejsou tak velké, kde jsou lidé příjemní, a kde si budeš moci užívat času, kolik jen budeš chtít. Nemáš se čeho bát, čeká tě konečně odpočinek." Četl, že když duším podáte nějaká uklidňující slova, tak potom mnohem více spolupracují. Jestli všechno vyšlo, a pán se nechal, Hayato vysunul svoji zanpakutou, a koncem rukojeti ho poslal tam, kam duše patří.

Yasuji

Nečekal že za křovím, kterým se dral bude takový sráz. Snažil se pád co nejvíc zbrzdit a tlumit s čím mu na konci pomohl Takashi. Okamžitě se postavil na nohy a díval se kolem sebe. "Takashi...kdo...co?!" Připadal si hrozně, nechtěl svého kamaráda dostat do nějakých nesnází, vždyť to měla být poklidná noční procházka, místem kde nikdo není a kde není žádné osvětlení, což možná nebyl zas tak dobrý nápad, ale kdo to mohl čekat?

Arisu

Když zapípaly hodinky, zajásala, že konečně budou bojovat s nějakým Hollow. Přejela rukou po své zanpakutou a v duchu přemýšlela, kdy si naposled Fujifuru zabojoval. Musela to být už dlouhá doba. Když se oba její společníci dali do pohybu, následovala je a jako obvykle byla o něco pozadu. Nebylo by to proto, že by jim nestačila, ale pozice pozorovatele, co je v zadní části skupinky jí i celkem vyhovovala.
Když se zastavili, podívala se na balkón, kam Kaiyo ukazovala. Byla trochu zklamaná, ale nedala to na sobě znát. Odvádět duše do Soul Society bylo také důležité poslání, zde byly stále v nebezpečí a čím dřív jejich duše dojde pokoje, tím lépe. Nic nenamítala, když Kaiyo navrhla, ať první pohřeb provede Hayato. Celkem jí zajímalo, jak si s tím poradí. Jeho proslov čekala o mnohem kratší, to možná protože sama zatím nevěděla, co by na jeho místě duši řekla. Zvládl to dobře a jí došlo, že příště asi bude na řadě ona, a tak začala vymýšlet, co duši řekne, aby mohla v pokoji odejít.
"Dobrá práce," houkla na Hayata s náznakem úsměvu.

Hayato -> (kdybys chvíli počkal na GM, viď :-D) Ale nebylo to tak snadné, jak sis myslel. Už jsi napřahoval jílec meče, jenže duch dědy, i když jsi mu přednesl uklidňující řeč, se nějak nechtěla nechat.
"Hele, mladej, co to na mě zkoušíš? Co seš jako zač?" začal děda zostra.

Arisu -> S Kaiyo jste ze střechy pozorovaly Hayatovo počínání. Když se duše nechtěla tak snadno nechat odvést, Kaiyo se zahihňala.
"Málokdy se nevyptávají," zašeptala.

Yasuji -> Takashi skučel, ale zvedal se, tak mu snad nic nebylo. Při rozhlížení jsi uviděl, že jste se skutáleli kousek po svažující se stráni, který vedla do malého údolíčka. Nebyly tu stromy, takže jsi ještě něco viděl. Vypadalo to tu poměrně zničeně a zapomenutě. V zemi v údolí byly rýhy zaplněné vodou z jezera, které mělo kdysi nejspíš kulatý tvar. Všiml sis několika trosek jakési budovy, ale nemohla být moc velká. Na posledním stojícím sloupu visela a hořela malá lampička.

Hayato

On se tak snažil se svými slovy, a děda na něj takhle..
"Víte, pane.." rozhodl se na něj jít pomalu. Třeba byl natvrdlej, nebo tak..
".. vy jste, rozhodně, umřel, a teď se tady motáte a není proč. Já vám můžu pomoci. Pošlu vás.. do ráje, víte? Slyšel jste o tom? Ráj?" povídal k dědovi, a doufal, že už se nechá. On být duše, tak spěchá do Soul Society, jak by to jen šlo. No, co už.
Mezitím stále po očku sledoval Kaiyo. Doufal, že je to klasická komplikace. I o tom se někde psalo, že to vždycky není jednoduché, ale.. Hayato to upřímně nečekal.

Spoiler:

Yasuji

"Ok takže jsi v pořádku. Kdo to byl Takashi? Kam zmizel?" Pak se pořádně zadíval do trosek a kolem sebe. Místo to bylo opravdu zajímavé, alespoň teď v noci. Zahleděl se na hořící lampičku a oči mu na ní zůstali delší dobu. Sama se určitě nezapálila. Že by nějaký místní gang nebo tak něco? Říkal si Yasuji pro jistotu jen v duchu, nechtěl Takashiho vyděsit ještě víc než byl. "Bolí tě něco?" Připadal si trochu jako matka, jedna z těch co prostě jednou za čas ztratí své dítě a pak neví co dělat.

Arisu

Oči se jí zúžily, když se děda nechtěl jen tak odvést. Začínal jí už pomalu štvát a i na Hayatovi viděla, že už by to nejradši měl za sebou a neví, co si s tou duší počít.
"Copak shinigami dělají duším psychologa?" zamumlala.
Ráda by Hayatovi nějak pomohla tím, že by duši vysvětlila, kam přesně to půjde a co jí čeká, když tu zůstane, ale nebyla si jistá, jestli se to duším vůbec říkat smí, a tak radši mlčela a čekala, co se bude dít dál.

Hayato -> Muž pořád nevypadal přesvědčeně. "A jak mám vědět, že mě neodtáhneš do pekla?" zašermoval proti tobě ukazováčkem.

Spoiler:

Arisu -> "Občas musíme," zasmála se lehce Kaiyo, ale najednou sebou trhla. Potom se na tebe podívala. "Cítila jsi to taky?" I tobě přeběhl mráz po zádech, i když jsi pořesně nevěděla, proč. Ale nebylo to příjemné.

Yasuji -> Takashi se pomalu zvedl na nohy. "Né... asi žiju..." řekl ne zrovna šťastným hlasem, ale přece jen byl v pořádku, dokonce i po tom, cos na něj dopadl. Měl docela výdrž. Potom se rozhlédl kolem a v jeho brýlích se na chvíli zazrcadlilo světlo z lampy. "Wow... tak... takhle to tady posledně nevypadalo... teda jestli jsme tam, kde si myslím, že jsme..."

Hayato

"Pane.." byl nucen pokračovat Hayato. Ne, že by pána před ním nechápal... umřít nebylo jednoduché. Ale.. alespoň si mohl zanechat nějakou důstojnost. Hayato dokázal pochopit, že si starší tak šetří na důchod a všechno, ale sakra, když už byli po smrti..
"Vaše skutky, které jste vykonal, vás už rozsoudí sami. Já jsem prostředník. Anděl. Kam půjdete záleží jen a jen na vás." pronesl, tak, jak to byla pravda. Ne, že by čekal, že by tohle dědu přesvědčilo, ale doufal, že mu zbyla alespoň ta trocha té důstojnosti..
Stále po očku sledoval Kaiyo a Arisu. Zdálo se, že je něco znepokojilo.

Yasuji

Trochu se zamyslel nad slovy svého přítele. "Ehm. Takashi? Já jen že dnes jsi se sem sotva dobelhal a teď to vypadá že to tu dobře znáš." Tohle Yasujimu připadalo opravdu divné i Takashiho chování bylo najednou trochu jiné. Začal si dávat trochu větší pozor. Měl celkem chuť podívat se do té budovy, ale nejdříve chtěl vědět jak Takashi odpoví.

Satoshi
Informace o podezřelých aktivitách, místech a individuích. Pokud Quincy skutečně přenášeli všechno z toho skladu sem, pak je rozhodně předpokládatelné, že museli postupovat rychle a proto se tady objevili jako velká skupina s velkým množstvím krabic nebo jiných přenášitelných objektů. objasnil jsem poměrně stručně a obecně V takovém městě je něco takového rozhodně ojedinělé a nemůžeme nikdy podceňovat informační síť místních žen.

Hayato -> Muž na tebe pochybovačně zamžoural. "Ty že jseš anděl?" zaskuhral. "No to bych teda čekal, že budeš vyšší!" prohlížel si tě kriticky.

Yasuji -> "No však jsem ti říkal, že jsem tady už jednou byl, ne? Akorát jsme tu byli za světla a nebloudili po lese... Tohle je podle mě to údolí, ve kterým je ta svatyně černejch labutí nebo co, ale teda... je to tady nějaký... nechápu, co se tady stalo, je to tady jak po boji..." postavl se Takashi na nohy a udiveně se rozhlížel po potemnělém údolíčku. "Svatyně nikde, labutě nikde..."


Jiten

"Hmm..." pokýval hlavou. Přemýšlel, jestli se Satoshi-sama chce ptát obyčejných lidí nebo hodlá najít někoho s duševními schopnostmi... no, to se nejspíš brzy dozví. Chůze už ho přestávala bavit, k hotelu to bylo daleko, ale s tím se asi nedalo nic dělat, umělé tělo mělo omezené možnosti. "Satoshi-sama..." ozval se po nějaké době. "Žil jste dřív ve světě lidí? A zemřel jste tu?"

Hayato

Tak tenhle děda byl i na Hayatovu jinak zatraceně hlubokou trpělivost trochu moc. Hayato se opřel o svojí, už předtím vytaženou, zanpakutou, a dvakrát prudce oddechl a vydechl. Pak se jeho pohled vrátil zpátky za dědulou.
"Jo, jsem anděl. Nojo, tak to mi je líto." pronesl pořád ještě trochu naštvaně, ale pak se znova uklidnil. "Co vaše rodina? Vaši rodiče? Chtěl byste je vidět? Uvidíte! Jen se už nechte do toho nebe poslat." pronesl, už zase s věrohodným úsměvem. Ale, tenhle dědulák už mu fakt pil krev. Jestli tohle dělá každá duše, tak na "normální" Shinigami úkony nebude od Hayata dobře pohlíženo. Co se dalo dělat. Povinnost je povinnost.

Yasuji

Možná si to Yasuji nepamatoval kvůli tomu pádu, nebo mu to jenom vypadlo. No tak to pojďme prozkoumat. Jakmile Takashi řekl slovo boj, začal se Yasuji soustředit na okolí, možná by zde mohli být nějaké pozůstatky té zvláštní energie, které se říká reiatsu. Yasuji se šel podívat k lampě a na trosky.

Arisu

Přikývla, když se jí Kaiyo zeptala, jestli něco cítila. Byl to nepříjmený pocit, neznala ho a to jí ještě víc znepokojovalo. Očima začala trochu neklidně pozorovat okolí a pak znovu upřela pohled na starce. Nechtěla na tomto místě déle zůstávat, ale tvrdohlavý stařec je zde zdržoval. Chápala ho, ale tak nějak jí už vadilo, že se pořád tak pitomě vyptává. Začala přemýšlet o tom, jestli nepůjde Hayatovi opravdu pomoct, ale nevěděla, co by straci řekla, aby už konečně souhlasil s tím, že bude odveden do Soul Society.

Satoshi
Jiten zabrousil do poměrně neprobádané části mého nitra. Pravděpodobně. Je věděcky velmi nepravděpodobné, že by se shinigami jen tak zjevovali, pokud je sám nevytvořím. mluvil jsem a díval na měsíc, jakoby mi něco připomínal Smrt je přirozená součást života. jen tak jsem prohodil mezi vysvětleními Ony modifikace na procesní části mozku ovlivňují i vzpomínky, takže i pokud bych se snažil na něco si vzpomenout z života, neřekl bych, že bych v tomto stavu byl schopný.

Hayato -> "Ugh..." udělal jakýsi zvuk. "Rodina... tu bandu budižkničemů bych nejradši už nikdy neviděl... No dobře, tak dělej, co musíš, když jinak nedáš, stejně už jsem mrtvej, tak je to fuk," podvolil se ale nakonec a koukal tázavě na Hayata. Meč v jeho ruce ho docela znepokojoval.

Yasuji -> Bylo to znepokojivé, ale skutečně jsi něco cítil. Nebyl sis jistý, co to je, nedokázal jsi to přesně popsat, ale bylo to jako lehké brnění v konečcích prstů a uvnitř hlavy... Mohlo to být reiatsu? Možná...
Svatyně tam skutečně už v podstatě nebyla. Jediné, co se zachovalo, byl oltář, který byl vytesaný z lesního kamene, který tak stál už dávno před svatyní, možná proto přežil. Nikde jsi nikoho kromě vás dvou neviděl, takže kdo zapálil tu lampu bylo záhadou...

Arisu -> Kaiyo se otočila do tmy za vámi, potom si zaťukala na hodinky. "Hmm..." zahučela. Pak se podívala zpátky na Hayata, který ještě pořád něco řešil s pánem. "Hayato-kun nás potom najde," špitla nakonec. "Pojď, Arisu-chan, půjdeme to zkontrolovat." Seskočila ze střechy a mířila k místu, odkud ten nepříjemný pocit vycházel.


Jiten

zase jen přikývl. Vypadalo to, že ani Satoshi-sama si nedokáže vzpomenout na svůj život v tomto světě. Občas sám přemýšlel, zda tu žil a co asi dělal... Ovšem to byly samozřejmě zcela irelevantní otázky. I tak bylo ale zajímavé si poslechnout, co k tomuto tématu říká Satoshi-sama. Jiten se také podíval na měsíc. Byla to ta jedna jediná věc, která mu tady připomínala Hueco Mundo, ale ani měsíc nebyl stejný, neboť se stále měnil a pohyboval po nebi, kdežto v v jeho domovském světě zůstával na místě. V tomto rozpoložení Satoshi s Jitenem došli k hotelu.
Byl to opravdu působivý pohled. Hotel se tyčil mnoho pater nad jejich hlavami a zářil do noci spoustou světel. V přízemí byla také herna a restaurace a dokonce kino a všude byla spousta lidí.

Hayato

"No, konečně." pomyslel si Hayato, když dědula nakonec usoudil, že to tak musí být. Hayato pochopil, že příště má víc mávat jeho zanpakutou. Usmál se na dědu, jak sladce a klidně jen uměl. "Nebojte, nebude to bolet." pronesl, a zdvihl meč. Jestli se dědula lekl, Hayato ho uklidnil. Nebylo se čeho bát. Pro dědulu si šel osud, ať už byl jakýkoli.
Jestli tedy dědula neutekl až někam za hory, Hayato koncem rukojeti své zanpakutou konečně ukončil blouznění starého, již mrtvého pána. Podíval se na místo, kde předtím byla Kaiyo a Arisu, ale zdálo se, že Kaiyo (a pravděpodobně i Arisu) někam zmizeli. "A ksakru." zaklel potichu Hayato. Ovšem panika nebyla jeho standardem. Uklidnil se tedy, několikrát se nadechl a vydechl, a pak se pokusil najít reiatsu jakékoli z dívek.

Satoshi
Tak jsme tady. řekl jsem zřejmé, když jsme dorazili Asi bychom první měli zajít na recepci a optat se nejdřív tam. Potom můžeme na chvíli do herny. Lidé v podnapilém stavu bývají velmi sdílní. vyřkl jsem plán a to, že bych pravděpodobně v herně chtěl vyhrát peníze pro prohloubení podzemních chodeb 12 divize jsem zatím zatajil.

Yasuji

Stál chvíli pod lampou a soustředil se na reiatsu. Něco opravdu cítil, ale nebyl si tak úplně jistý, jestli je to ono. Takashi vypadal docela zaujatě a to bylo na jednu stranu fajn, konečně dělal něco jiného než jen četl mangu a to mu určitě prospěje. Yasuji se šel podívat na oltář, který vypadal neporušeně, třeba se z něj dozví něco víc.

Hayato -> V cítění reiatsu na dálku jsi ještě nebyl takový profík, ale zdálo se ti, že se obě dívky pohybují někam směrem od tebe. A cítil jsi i něco jiného, když ses začal soustředit... Něco neříjemného.

Satoshi -> Jiten chvíli zaváhal, ale potom přikývl. "Dobrá. Půjdete se mnou nebo tu počkáte?" zeptal se věcně. Chtěl navrhnout Satoshimu, že může jít napřed do té herny, ale pak si uvědomil, že ho tam nikdo z hostů pravděpodobně neuvidí. Na druhou stranu by ale bylo lepší, kdyby objevili někoho s duševními schopnosti a vyptávai se jeho, protože obyčejný člověk těžko uvidí něco zvláštního na skupině stěhující krabice...

Yasuji -> Ten oltář tě nějakým záhadným způsobem přitahoval. Když ses přiblížil, začalo ti slabě zvonit v uších, jako by z něho vycházela nějaká neznámá síla. Na oltáři nebyly žádné znaky, ale připadalo ti, že tam vidíš otisk ruky.

Yasuji

Kráčel postupně k oltáři, který na něj působil velice zvláštně, nedokázal si to vysvětlit, ale když se jednou rozhodl k němu jít, jakoby nedokázal přestat. V uších mu najednou začalo zvonit, což nebylo moc příjemné. Na kameni bylo něco, co vypadalo skoro jako otisk ruky. Yasuji se nebránil síle kamene a přišel až úplně k němu a pořádně jej prozkoumal. "Takashi pojď sem."

Hayato

Něco tady smrdělo, a jeho ponožky to nebyly. Zdálo se, že obě dívky se někam vzdalují - ovšem, kudy je hledat, neznámo. Hayato nebyl dostatečný hlupák na to, aby si myslel, že ho zradili nebo nechali tam schválně - pravděpodobně bylo potřeba udělat něco, co na otravného dědu nepočká.
Ale bylo cítit ještě něco jiného, nepříjemného. Byla tu jedna důležitá otázka - měl by začít hledat dívky, a nebo zdroj toho nepříjemného pocitu? A nebo se dívky vydali právě tam, kde to "smrdělo" nepříjemně? Ono, stejně neznal přesně směr, kudy by se měl vyjít.
Každopádně, začal se rozhlížet, jestli z balkónu neuvidí nějakou vysokou budovu poblíž, na kterou by se mohl dostat, aby se rozhlédl. Bohužel, jeho schopnosti prostě ještě nebyli dostatečné..

Satoshi
Půjdu do herny ať se nezdržujeme. pronesl jsem, protože jsem myslel podobně, jako Jiten Pokud mě někdo uvidí, bude to poměrně dobrý cíl. pomyslel jsem si Ty zatím zkus tu recepci, pokud někdo něco viděl, nejspíše si to recepční vyslechla.

Yasuji -> Takashi přišel blíž, ale nevypadal, že by byl tímto místem moc nadšený. "Hele... moc se mi to tady nelíbí..." zamumlal jenom.

Hayato -> Žádná zvlášť vysoká budova v okolí nebyla. Nacházeli jste se v obytné oblasti, kde bylo spoustu vysokých paneláků, jeden jako druhý. Zřejmě ti nezbývalo než pokusit se onen pocit vystopovat jak nejlépe dokážeš.

Satoshi -> Jiten přikývl a usmál se svým mírně křiváckým způsobem. "Souhlasím. Zjistím, co budu moci." S tím se otočil a vystoupal po schodech ke vchodu do přízemí hotelu. Na tebe čekaly jiné, poměrně vulgárnější dveře. Blikající nápisy nabízející vysoké výhry a nápoje pro hráče zdarma nad zatmavenými výlohami tě nenechali vůbec na pochybách, nehledě na několik obrovských neonových šipek, které ukazovaly na vchod do kasína. Jistě to byl podnik pro vybranou společnost, ovšem nebylo přece nic špatného na přilákání mas z ulice.