Tokio

Yasuji 


   "Čau" Vzal si pár brambůrků a odpověděl na otázku. "No ano jdeme. No a sám nevím. Mám rád klidná místa a ten chrám mě zaujal, dnes se mi nechce odpočívat, ale chci se projít, tak proč tě nevzít sebou." Prohlídl si svého kamaráda od hlavy k patě. "Pokud se ti nechce jít tak nemusíš." Dal se do pomalého kroku, něco mu říkalo že Takashi stejně půjde. Tak se dal rovnou do řeči. "Tak co vývojovka? Umíš nebo ne?"

Takashi se podrbal na hlavě.
"Nojo, asi máš pravdu, trocha chůze mi neuškodí, heh..." řekl, když viděl, jak si ho Yasuji prohlíží. Potom se nový kamarád zeptal na školu. "Ummm... no, jak bych to řekl... Manga byla zrovna napínavá..." zasmál se Takashi, čímž naznačil, že se na školu ještě ani nepodíval. Šel vedle Yasujiho, chroustal brambůrky a přemýšlel, jak dlouho jim bude trvat, než tam dojdou. Vrch, na kterém chrám stál, viděl i odtud, ale dostat je nahoru bude horší.

Yasuji

"Chápu"  odvětil a usmál se. "Já to nemyslel zle, navíc myslím že takhle se holkám líbíš. Jestli jsem si dobře všiml pár holek na tebe ve škole koukalo." Opravdu se mu zdálo že ve škole tomu tak bylo. Takashi byl hodný kluk, a Yasuji si jeho opravdu zasloužil. Byl svým chováním podobný na Matsu-chan. "Nepřidáme do kroku? Ať jsme tam rychleji?"

Takashi

"Notak to se mi nezdá teda, Yasuji," zamumlal v odpověď na tu poznámku o holkách. Rozhodně to nebyl žádný kasanova, spíš naopak, z dívek měl posvátnou hrůzu a málem si ani netroufl nějakou oslovit, i kdyby se jen ptal, kolik je hodin.
"Jo... dobře, tak jo," přikývl na zvýšení tempa.
Prošli jste kusem města a dostali se na silnici, která vedla do hor. Odtud už bude cesta jen horší.
"Jsem zvědavej, jak tam dojdem, za chvíli půjdeme lesem a to už možná bude tma..." poznamenal Takashi a bylo znát, že se trochu bojí.

Yasuji

"Takashi, promiň já netušil že se budeš bát. Já to mám rád." Tím měl na mysli takové procházky. "A vážně hlavně ty co čtou mangu." Přesně takové se po Takashim sem tam koukali. "Hele neboj, nejsme žádné máčky ne?"

Takashi

"Hele, já se nebojím!" ohradil se rychle. "Jasně že nejsme..." dodal trochu nepřesvědčivě. Ale přečetl už hodně mangy a dobře věděl, co se stává mladým mužům po setmění mimo město... dobrodružství!

S námahou jste vystoupali po silnici a došli k nějakému klášteru.
"Tenhle by ti nestačil?" zeptal se napůl žertem udýchaný Takashi. "Ten s černáma labutěma je ještě o kus výš... no, je to spíš jenom taková svatyně, no..."

Yasuji

Takashi vypadal opravdu trochu ustrašeně, ale Yasuji mu věřil. Jednou mu možná řekne i o tom co je zač. "Poslouchej Takashi. Moc se ještě neznáme, ale slibuji ti že se mnou jednou zažiješ lepší dobrodružství, než to v mangách. Takže ne tady mi to nestačí a pokud o dobrodružství stojíš půjdeme dál." Prohlídl si architekturu chrámu a pokračoval dál v chůzi. Věděl dobře jak má Takashi rád dobrodružství o kterých čte.

Yasuji -> Za dalších pár desítek minut jste se dostali do náročného terénu v lese, kde už nevedla žádná pořádná cesta, a jestli vedla, tak jste ji nenašli. Byla tam tma a chroští, které překáželo v chůzi. Takashi si svítil mobilem a pod vousy si nadával. Pozici v čele přenechal tobě, protože to vypadalo, že už neví, kde je.

Satoshi -> Byla už noc, když jste do Tokia s Jitenem dorazili. Už nějakou dobu ti nemusel nic ukazovat, protože všude byly veliké cedule s nápisem TOKIO udávající, kolik zbývá kilometrů do velkoměsta. Jiten byl možná super mocný hollow, ale v takovém místě působil spíš jako chlapec z vidlákova. Nedokázal si vůbec představit, že by v takovém obrovském a zmateném městě mohl on nebo dokonce i Satoshi-sama cokoli najít, natož Quincy, kteří si pravděpodobně nepřejí, aby je někdo našel. Navíc už byl docela zmožený z cesty, která trvala několik hodin.
"Satoshi-sama..." slyšel jsi ho sípat z posledních sil u ucha. "Mohli bychom na chvíli... zastavit..."

Hayato, Arisu -> Senkaimon se otevřel v nějaké zapadlé uličce mezi popelnicemi, což vyděsilo několik koček, které tam zrovna lovily krysy. Kaiyo vyskočila jako první a čekala na vás. V uličce byla skoro tma, ale i sem doléhal hluk velkoměsta a odlesky světel z lamp, domů a podniků.

Hayato

Hayato následoval hned po Kaiyo, vyskočil ven. Cesta to byla.. zvláštní, ale co už. Byl tam. V rodném Tokiu.
Zdálo se, že jsou na celkem bezpečném místě, sotva sem dokázalo Tokio dosáhnout tím, co je tady normální. Hayato uznale přikývl na Kaiyo, aby potvrdil, že je v pořádku, a že cesta pro něj proběhla dobře.
Po chvilce rozhlížení po uličce se ale zase začal přímo soustředit k tomu, co mají dělat. "Taakže.. je to nějaká klasická obcházka Tokia, a nebo máme nějakej speciální účel?" zeptal se Kaiyo, kterou nanejspíš po právu považoval za velitele celé jejich skupiny. Už se nemohl dočkat, až začnou. Byl zatraceně napjatý. Přesto se ale usmíval, dobrá nálada ho pořád neopustila. "První mise!" řekl si pro sebe, a čekal na Kaiyo, aby na ně vysypala nějaké pokyny.

Kaiyo

"Máme velice důležitý úkol, Hayato-kun!" odpověděla mu a byla docela dost zapálená. "Musíme pomáhat duším do Soul Society a chránit svět před hollow!" řekla, jako by to byl ten nejhrdinštější čin. A on opravdu byl, jen na to shinigami ve víru svých vlastních záležitostí často zapomínali.

Hayato

"Áaaaha." odpověděl Kaiyo napoprvé. Zdála se být velmi zapálená do toho, co je vlastně základním úkolem Shinigami. Ale pravděpodobně to bylo jen dobře. Hayato nechtěl nijak kazit její radost, či snad snížit tyto, přitom pro Shinigami docela klasické, činy. Usmál se tedy stejně zapáleně na ní a pronesl: "Jo, tak to se nemůžu dočkat!" Doufal, že si Kaiyo jeho úsměvu všimne. I když nebyla přesně ten jeho typ člověka, i tak byla relativně příjemnou společností. A na akademii, ze které před nedávnem vyšel, si přátel moc nenašel, spíš žádné. A tak se usmíval, a doufal, že si kamarádky udělá tady.

Yasuji

"Takashi ?" Odmlčel se na chvíli. "Proč ses se mnou vlastně začal bavit? Upřímně, a neber to špatně vypadáš jako stydlín, ale semnou to bylo jiné." Dál pokračoval v chůzi, ale zpomalil kvůli svému příteli. Taky kvůli tomu že ucítil zas ten divný pocit, podobný tomu co cítí, když jsou na blízku hollow, ale tohle bylo jiné a navíc to bylo daleko od nich a tak se tím moc nezatěžoval.

Kaiyo

"Dobrá, ale než začneme, ráda bych věděla - vzali vás někdy na Akademii do světa lidí, aby vám ukázalo, co a jak? Jak provést konsó nebo jak očistit hollowa?" zeptala se, protože chtěla alespoň vědět, jestli mají už nějakou představu nebo ne. "Dřív se to dělávalo, ale dnes už se to zanedbává..." dodala si skoro pro sebe. Ona sama toho na Akademii taky zkusila méně než by jí bylo milé, a potom pro ni bylo hodně těžké se uplatnit v doopravdické službě, protože měla strach a nevěděla, co ji vlastně čeká.


Takashi

"No..." pronesl a zakopl o nějaký kořen. "Je to trochu hloupý, ale... když jsi byl novej a nikoho neznal, tak jsem s tebou tak nějak soucítil, protože i když jsem ve třídě od začátku, kamarády tam moc nemám... Pravda je, že jsem tak nějak doufal, že když se k tobě dostanu dřív než ti naši fotbalisti, co mě mlátěj, tak budeš kamarád se mnou a ne s nima... je to hloupý, promiň..." zamumlal konec odpovědi už sotva slyšitelně.

Hayato

Otázka, co jim Kaiyo položila, ho poměrně překvapila - vlastně ani nevěděl, že Shinigami normálně při výuce posílají žáky do svět lidí. Nebyl tam. Ale, na druhou stranu, Hayato byl dobrým, a zatraceně pracovitým studentem. Věděl, jak se takové věci dělají - byli to základní postupy při těch nejzákladnějších úlohách, co Shinigami měli.
"Abych se přiznal, v praxi jsem to nikdy nedělal, ale vím, jak na to." shrnul to všechno do pravdivé věty. Vlastně ani na jednom z toho nebylo nic až tak těžkého. Tedy.. alespoň, při studiích se to určitě nezdálo těžké. Usmál se na Kaiyo, protože, proč ne.

Yasuji

"Podívej Takashi. Já se dokážu bavit téměř s každým a ty jsi opravdu hodný člověk, to je vidět hned na poprvé. Nejsem tak snadno ovlivnitelný typ. Hledám přátelé, ne někoho kdo mlátí ostatní lidi. A za to ještě zaplatí." Roztáhl úsměv do široka a zvedl proti Takashimu palec pravé ruky. "A neomlouvej se. Neberu to jako nějaké využití. Já bych se v tísni choval podobně. Neboj budu tvým kamarádem ať se děje cokoliv." Zadíval se na vrchol. "Už tam budeme a možná ti řeknu něco co jsem ochotný říct jen někomu komu opravdu důvěřuji." Nečekal že Takashi bude nějaký podivuhodný typ agenta, kterého by na něj nasadili nebo tak něco. Opravdu tomu klukovi věřil a viděl v něm svou naději na lepší život, ale na oplátku mu musel dát něco co by dalo naději jemu.

Satoshi
Čekal jsem štrechu, ale přece jenom to bylo trochu víc, než jsem očekával. Velkoměsto, menší šance na nalezení něčeho podstatného, ale větší šance, že to, co se najde bude podstatné. pomyslel jsem si. Jiten už ovšem nemohl dál, takže jsem zastavil Dobře, navrhuji, aby sis vybral nějaký hotel, mohli by mít nějaké informace.

Kaiyo

se také usmála.
"To je dobrý začátek," pochválila Hayata. Zatímco čekala na odpověď od Arisu, vydala se na rkaj uličky a podívala se za roh. Vypadalo to, že by se tudy dostali na nějakou velice živou ulici. Podívala se na hodinky. Byl to model vytvořený samotným Satoshim-sama, který ukazoval, zda je v okolí nějaká aktivita, které by se měli věnovat. Zatím vše vypadalo klidně, takže Kaiyo vyšla na ulici a naznačila těm dvěma, aby ji následovali.

Yasuji -> Takashi nevěděl, co na to má říct, takže jenom zamumlal něco jako "Díky." Nebyl zvyklý, že by k němu někdo kromě jeho matky byl takto vlídný, takže byl rád, že je tma, protože nechtěl, aby Yasuji viděl, že se usmívá jako blbeček a možná i trochu červená. To, že se dozví něco, co nikdo jiný neví, ho trochu zaskočilo. "H-hai..." řekl na to jenom a dál se prodíral lesem. Najednou jsi ale zaslechl nějaké praštění křoví a Takashiho poplašený výkřik. Následoval další hluk a šustění.


Jiten

slezl z motorky a vypadal, že se mu ulevilo, ale při poznámce o sběru informací se na Satoshiho podíval trochu vyčítavě.
"A já už se těšil, že se z téhle hrůzy vyvléknu..." řekl a naznačil, že mluví o svém umělém těle. Podíval se dolů na něj a chvíli ho zkoumal. "Je to praktické, když chcete, aby vás někdo viděl, ale je to neuvěřitelně nepohodlné a únavné... zvláště při dlouhém cestování." Povzdechl si. "Nedá se nic dělat." Potom se rozhlédl kolem. Zastavili jste blízko nějakého velice velice pochybného motorestu. Byl tak pochybný, že Jiten ani nepoznal, že by se tam dalo ubytovat. Místo toho se rozhlédl a v dálce uviděl vysokou věž s obřím nápisem "HOTEL PULSAR", který neonově blikal. Pod nápisem byla velká zářivá žárovka, která se otáčela a vysílala paprsek světla do různých směrů. Jiten ukázal tím směrem prstem. "To vypadá celkem dobře!"

Hayato

Na její poznámku spokojeně přikývl. Jistěže to byl dobrý začátek. On byl dobrý. Zvládne to.. prostě ano, zvládne.
Mezitím, než Arisu, která se zdála být mnohem tišší než Kaiyo, odpověděla, Kaiyo samotná se vydala na něco, co by se asi dalo označit jako "hodně rychlý průzkum"... a nebo shlédnutí situace.
Když na ní tak koukal, vlastně vypadala docela hezky. Měla hezké vlasy, dobrý účes, v Shinigami hadrech jí to nepochybně seklo, navíc, byla docela milá..
.. radši ukončil tenhle tok myšlenek, protože to by nemuselo vůbec dobře dopadnout. Mezitím už Kaiyo naznačila, že se půjde, a tak se Hayato ještě v rychlosti ujistil, že má svoji Zanpakutou po boku. Byla tam. "Připraven." ozvalo se mu v hlavě, a on vyšel, hned za Kaiyo.

Arisu

Jakmile se vynořili kdesi v Tokiu, pořádně si prohlédla okolí. Tahle část města jí nepřišla povědomá. Naslouchala hovoru  Hayata a Kaiyo. Nevěděla, jak zareagovat, když se dozvěděla, že jdou dělat základní poslání shinigami. Nikdy s žádným Hollowem nebojovala, ale těšila se na to. Jen jednou viděla Hollowa a to bylo tehdy, když...Úplně se ponořila do myšlenek a když se dali do pohybu, došlo jí, že se jí Kaiyo na něco ptala.
"Ne, nikdy jsem nebyla od své smrti ve světě lid, ale stejně jako Hayato alespoň vím, jak se takovým Hollow vypořádat," odpověděla konečně a následovala je.

Yasuji

"Pššt. Nic to není a pojď." Zareagoval na Takashiho a pokračoval dál. Byl samozřejmě připravený na cokoliv a držel se ve střehu, ale vážně věřil že to nebylo nic zvláštního, to už by cítil ten zvláštní pocit. Ale třeba na ně někdo vybafne a Yasuji bude mít možnost předvést něco málo z těch chvatů co umí. (O víkendu chci doplnit zajímavosti.)

Kaiyo

se chtěla ještě na něco zeptat, když zapípaly její hodinky. Usmála se povzbudivě na svoje dva svěřence.
"A vida, máme práci! Tak pojďme na to!" Chytla pevně své zanpakutou a vyskočila na nejbližší střechu, aby se nezdržovala během po ulicích.


Yasuji -> Takashi ti ale neodpověděl. Slyšel jsi trochu tlumeně jeho hekání odněkud tím směrem, kde to předtím tak praštělo.

Hayato

Hayato byl chytrý a vyznal se v technice, takže pochopil, co by asi zapípání Kaiyných zvláštních hodinek mohlo znamenat. Její slova to jen a jen potvrdila.
Koutky jeho úst se mu rozjeli do úsměvu. "Tak je to tady." pomyslel si, a jednou rukou chytil svoje zanpakutou. Už teď se mu svaly chvěly nadšením, natěšeností. Byla tady jeho první mise! Skoro i zapomněl, že je docela nervózní. "Nenechme je čekat!" potvrdil, a vydal se hned za Kaiyo. Doopravdy - nebylo na co čekat. Vždyť právě mělo přijít jeho první nasazení!

Yasuji

Uslyšel zvláštní zvuky, otočil se a okamžitě se rozběhl k místu odkud slyšel Takashiho sténání. Do čeho to svého přítele dostal? A co ho sakra odvléklo? Měl to být jenom noční výlet ne boj o život. Možná že se Takashi dozví něco dříve než sám čekal.

Satoshi
Potom bys měl vyzkoušet experimentální gigai, co tvořím. řekl jsem, když jsem parkoval motorku Souhlasím, že předpotopní verze jsou velmi nepohodlné a nedostatečné, proto jsem se nějakou dobu zabýval vývojem pohodlnějšího gigaie. Celkem by se mi hodili beta testeři. řekl jsem se šibalským úsměvem, to nemohlo vyluzovat nic dobrého, pak Jiten ukázal na cíl pobytu Hm... 5* all inclusive. Dobrá volba, vskutku. Jen ten neon by mohl být trochu umírněný. postěžoval jsem si a nasadil své brýle, které jsem nastavil na menší světelnou propustnost

Hayato, Arisu -> Asi jste čekali první boj, ale čekalo vás něco mnohem umírněnějšího. Prolétli jste několik bloků domů až se Kaiyo na jedné ze střech zastavila a ukázala na jeden z balkónů. Sem a tam po něm bloumal jakýsi starý pán - duše. Usmála se na Hayata.
"Hayato-kun, chceš si jako první zkusit vykonat duševní pohřeb? Ten pán ti bude určitě vděčný," pronesla.

Yasuji -> Byl jsi připravený bránit svého kamaráda před loupežníky a rozběhl se směrem, odkud jsi slyšel jeho sténání. Proběhl jsi křovím a najednou zjistil, že jsi ztratil půdu pod nohama! Za křovím se ukrýval prudký sráz, ze kterého jsi spadl přímo na Takashiho, který už taky ležel dole.


Jiten

Nepotřeboval vidět Satoshiho úšklebek, aby věděl, že jeho beta testerem být ani moc nechce, ale byl moc zdvořilý, než aby mu to rovnou řekl, takže raději neřekl nic. Dal si jen ruce do kapes a zamířil za Satoshim směrem k hotelu, který kapitán odsouhlasil. Brzy se dostali na velice rušnou ulici a Jiten měl co dělat, aby do něj každou chvíli někdo nevrazil.
"A po jakých informacích hodláte pátrat, Satoshi-sama?" zeptal se, když se vyhnul jakési spěchající ženě s nákupem a děckem.