Tokio

Akio, Suki -> Chvíli jste se přetlačovali nad kamenem, ale nakonec u něj zůstala Suki sama. Jak ho tak detailně prohlížela a nakláněla se k němu, omylem se ho na chvíli dotkla prstem. V tu chvíli, jako říznutí nože doprostřed mozku, se jí zjevil před očima obraz. Spletenec zářících cestiček pospojovaných jako obrys místnosti pod zemí, jako klec upletená z neskutečně silného reiatsu. To ale viděla jenom jako záblesk, potom ta síla její mysl zahltila a ona před očima měla už jen jasně zářivé, jednolité světlo, které ji pálilo uvnitř hlavy.

Kitsune, Akisha -> "Rozhodně máme dost peněz na krabice, co nám budou chybět," ozval se jeden z mužů. Kitsune se to nezdálo... soška ji opravdu pozorovala, dokonce hýbala očima, když se Kitsune někam hnula. Byl to dost zneklidňující předmět. Pokud byste se na chvíli zkusily ztratit a prozkoumaly to tady, možná byste tu našli něco užitečného... Kdopak si všimne, že nějaká drobnost chybí...?

Taiketo Suki

Zatímco se Suki s odhodlaným výrazem plazila a všemožně se nakláněla nad kámen se snahou zahlédnout něco, co by bylo vskutku užitečné. Muselo dojít k tomu, že se nechtěně kamene s neznámou silou dotkla. Dokonce nestačila ani nic říct, když cítila jako by ji někdo bodnul do mozku nožem a pak když se jí před očima zjevila vidina spletitých podzemních cestiček. .. Jen šokovaně otevřela pusu. Pak všechno zmizelo a před oči jí naskočilo něco jiného… Jednolité, zářící světlo, které jí doslova pálilo uvnitř hlavy. Bylo to nesnesitelné..
V tu chvíli stačila jen něco heknout a chytnout se oběma rukama za hlavu.
"Co.. Co to je..?... Něco jsem viděla.. Cestičky... Místnost pod zemí..." sýkla ztěžka a rukama si mnula čelo, chtěla vyhnat to pálení. "Strašně to pálí.." šeptla Suki, jež v tento moment nedokázala vůbec myslet, to světlo bylo jediné, co měla před očima..

Akio

Si prohlížel dosti vyvedenou nástěnnou malbu muže přivolávajícího z oblohy blesky. proč mi jen namalovali hnědé vlasy? Kroutil Akio nechápajícně, jelikož si myslel, že jde o malbu jeho maličkosti. Pak uslyšel Suki vyjeknout. Když se otočil, tak se držela za hlavu. Okamžitě se k ní shunpem přesune a uchopí ji. Pak jí odnese dál od šutru. Neboj...to...bude dobré... Pohladí ji po vlasech a políbí na čelo, doufajíc, že to alespoň nějak pomůže. Cestičky? Místnost...co se vlastně stalo Suki? pohlédne jí do očí.

Taiketo Suki

Nechala se odnést dál od kamene, protože její vlastní mysl byla plně koncentrovaná na světlo. Akiův polibek a pohlazení po vlasech vnímala bohužel jen okrajově... To světlo bylo všude.. Nemohla se soustředit a než se mu vůbec pokusila odpovědět, tak si několikrát urputně protřela prsty spánky.
"Musela jsem se ho.. Dotknout.. Akio." šeptala se zavřenýma očima, přičemž její pravá ruka instiktivně sevřela tu jeho. Cítila se takhle více v bezpečí, když se jej mohla dotýkat. "Zářících cestičky... Byly pospojované... Jako obrys místnosti pod zemí.." dodala Suki nakonec, ovšem než to celé řekla, tak to opravdu trvalo, musela se soustředit na každé slovo zvlášť, aby vůbec něco řekla. "Jako klec... Ze silného reiatsu.."

Akio

Cestičky? Reiatsu?...KLEC! Vykřikl. Byli nejspíš správně..toto vypadalo jako vězení. Akio teda položí Suki na zem a opře jí o stěnu. Zůstaň tady...to...bude dobré. Pak se zvedne a přejde ke kameni. Dotkla se toho...a málem jí to spálilo mozek...takže bych se toho neměl dotýkat hádám...možná když se dotknu tak tomu odolám, ale kde mám záruku. Vypadá to, že na to budu muset jít postaru. Odstoupí od šutru, vytáhne zanpakuto a pronese ona slova. Vlny povstaňte a buďte mým štítem, blesku uhoď a staň se mým mečem! Sogyo no Itsuwari! V rukách se mu zdvojí čepele jeho meče. Obě čepele namíří k nebi a potichu pronese. Kami wa Oshikakeru! Z čepelí vystřelí pruhy reiatsu, které vystřelí strop stranou. Nad celým údolíčkem se začne opět tvořit mohutná bouře. Akio pak již jen namíří ruku na kámen, druhou k nebi a vystřelí blesk do kamene.

Taiketo Suki

"Dávej... Na sebe pozor.." šeptla.
Na její tváři se mihlo něco jako úsměv, byla ráda, že to aspoň k něčemu bylo. Pak se mu Suki podívala do jeho čokoládových očích, když ji opřel o stěnu a jemně kývla hlavou. Teď se s ním nehodlala přít, měl pravdu..
Suki je následně zavřela a snažila se uklidnit, aby mohla vyhnat to pálení ze své hlavy. Nohy pokrčila v kolenou a opřela o ně své skřížené paže..

Kitsune

Ta soška mě pozorovala. Hej, Akisho, vidíš to, dívá se na nás. Otočím se a zavolám na ni. Soška využila chvíle mé nepozornosti a "skočila" po mě. Uskočila jsem dál a ona skončila na zemi. Ono to žije. Vidělas to, chtělo mě to zabít. Zavolám na ni a vytáhnu zanpakuto, kterou následně namířím na sošku. Kdo jsi? Co jsi? A co to mělo znamenat? Položím sošce otázky a stále na ní mířím svou zanpakuto.

Akio, Suki -> Ač byl Akio zkušeným, mnoholetým kapitánem, jeden z nejsilnějších shinigami vůbec, přesto preferoval metody mladíků, kteří umí jenom mlátit a řvát. Bohužel s tím asi tvůrce vězení počítal a pojistil se, aby jeho mřížemi neproniklo žádné násilí. Akio zničil celou svatyni a Suki a Quincyho odhodil svým útokem stranou, to bylo ale vše. Kámen byl na místě. Objevil se na něm ale obrázek. Zobrazoval starého dědu, ve kterém Akio poznal bývalého kapitána Yamamota, který zřejmě toto vězení vytvořil. Vypadalo to nějak takto (až na to, že to byl Yamamoto, žejo):

Spoiler:

Kitsune -> Soška jenom obrátila oči v sloup a nebavila se s tebou.

Akio

Se následně přesvědčil, že stará dobrá taktika - najdi a znič, nenašla své uplatnění. Sice se mu podařilo zničit krásnou řemeslnou práci chudáků lidí z Tokia, tak kámen zůstal stejně hnusný, stejně hladký...stejně záhadný. Akio v okamžiku výbuchu použije své superrychlé shunpo, aby chytil Suki a zaštítil jí tělem před troskami. Quinciho nějak moc neřeší, jeho vztah k nim nebyl zrovna kladný. Zatímco položí Suki až k jezírku s pečenými labutěmi zmizí Akiem vyvolaná bouře. Za tohle se omlouvám...nedomyslel jsem následky...zase... Napřímí se. Počkej tady Suki já to zařídím...je to má povinnost. Pomalými kroky dojde až do zničené svatyně, kde na kameni zaznamená staříka...Akio si ho matně pamatoval ze svých mladých let, kdy to byl vrchní kapitán...Jak se jen jmenoval? Yamato? Yumata? Počkat Yo mate tak to bylo! Pomyslí si vítězoslavně. Pak přejde ke kameni, ke kterému poklekne. Zadívá se do Yo mateho zavřených očí a zamyslí se. Suki se dotkla a viděla vezení...ze silného reiatsu...ale ona nemá tak silné reiatsu! Kdybych se toho dotkl já, mohl bych to vydržet. Zavře tedy oči a přiloží dlaň na Yo mateho holou hlavu.

Taiketo Suki

Suki ve chvíli výbuchu seděla opřená o stěnu, nebo aspoň tak by to bylo, kdyby Akio včasně nezasáhl. Naštěstí ji samotnou před výbuchem zachránil a ona se opět ocitla v jeho náručí, načeš byla položena vedle jezírka. Popravdě v ten momentík byla ještě poměrně mimo, takže na jeho slova nejprve jen horlivě přikývla. "To se stává.. Zůstanu tu.." šeptla a pak opět jen zavřela oči, ležíc na zemi.

Akio -> Když jsi položil ruku na kámen, uviděl jsi to, co popisovala Suki. Tys to viděl docela jasně... i když tě uhodila zprvu síla, jakou ono kidou mělo. Ale zvládl jsi to, musel ses snažit, ale zvládl. Už zase jsi musel udělat to, cos nechtěl - soustředit se. Ale přemohl ses a vyplatilo se ti to. Po chvíli jsi pochopil to, co mohli pochopit jen ti nejsilnější shinigami. Bylo to tak snadné, otevřít celé vězení bylo nemožné silou, vyžadovalo to jemné, opatrné otočení klíče. Tedy, obrazně řečeno. Cítil jsi, že když do kida přidáš tu správnou, velice malou ale dobře mířenou dávku svého reiatsu, bude poslouchat tvou vůli. Bylo to dílo vrchního kapitána, rozhodně ne snadný úkol, dokonce ani pro tebe ne.

Akio

Pocítil vlnu reiatsu, která šla z kida. Zatnul zuby a snažil se to vydržet...celé kido se následně ukázalo velmi prosté, avšak pro Akia nebylo jemné vystřelování reiatsu zrovna to pravé ořechové. Akio nebyl zrovna někdo, kdo by byl na jemnou práci s reiatsu, ale musel to udělat. Soustředí se tedy na to, aby do kida vyslal co nejsprávnější množství reiatsu a tak otočit oním zatraceným klíčem. Krůpěje potu mu stékaly po tváři.

Akio -> Ze začátku to šlo, ale cítil jsi, že to prostě není ono. Bylo to skoro! Ale ten malý krůček tam prostě chyběl. Pomalu jsi začínal ztrácet kontrolu. I když jsi byl mocný kapitán, potřeboval jsi trochu postrčit, potřeboval jsi pomoc.

Akio

Už to skoro měl, ale stále mu chyběl malinký kousek. Pomalu začínal ztrácet kontrolu...Ani jako superdupersilný kapitán to nemohl dokázat...né bez nečí pomoci. Nezvládnu to...potřebuju....pomoc...od kohokoliv... Sykne, zatímco se snaží držet zámek v poloze do níž ho dostal...neměl rád takovéhle věci...rád řešil věci přímo...

Akisha Shihomaru

Rozhlížela jsem se po sklepě. Všude bylo plno starožitných věcí. Bylo to tady skoro jako ve skladu. Podle tohoto se dalo usoudit, že majitelka má ráda staré věci. Na Kitsuninu poznámku jestli je dost krabic jsem se jen pousmála. Pak mluvila o sošce, ale já ji nevěnovala moc pozornosti do doby, než soška spadla na zem. "Co to vyvádíš???" Zeptala jsem se a šla k ní blíž. "Jak by se ta soška na nás mohla dívat???" Pak jsem si jí lépa prohlédla. "No jo, máš pravdu." Dřepla jsem si, abych si jí mohla prohlédnout lépe. "Pěkná věcička." Natáhla jsem ruku, abych sošku zvedla ze země a dala jí do krabice.

Akisha -> Jak jsi dala sošku do krabice a ona přestala vidět, co se kolem děje, vyhrnula se z ní náhlá záplava pištivých slov v nějakém cizím jazyce. Ale bylo celkem jisté, že se jednalo o nadávky. To bylo ale to jediné, co soška proti zavření v krabici zmohla... nejspíš.

Taiketo Suki

značnou chvíli ležela na břehu vedle pečených labutí. Ještěže měla zavřené oči, protože jinak, by tu určitě nevydržela. Neměla ráda, když někdo ubližoval zvířátkům.. Navíc takovým krásným.. Ovšem smrad, který zde panoval jí přece jenom donutil se zvednout. Hlava jí sice ještě pořád třeštila, ale Suki měla pocit, že se to stejně jen tak lehce nezlepší, proto se přes sutiny pomalu vydala zpátky za Akiem. Věděla, že měla zůstat tam, ale copak mohla? Její intuice ji říkala, ať se vrátí..
"Co se děje? Vím, že jsem tam měla zůstat, ale to nešlo.. Ty labutě už začaly.. "Vonět".." šeptla, když došla k Akiovi, který se očividně pekelně soustředil. "Už si na to přišel? Můžu pomoci?" vychrlila Suki a její hlas se už nezasekával. Přeci jenom ta chvíle oddychu ji pomohla..

Kitsune

Po mém "profesionálním" výslechu soška protočila oči, což mě naštvalo. Už jsem do ní chtěla cvrnknout prstem, když jí Akisha začala bránit. Opřela jsem si zanpakuto o rameno a řekla. Skočilo to po mě a ty to ještě bráníš? Pak ji zvedla a dala do bedny. Soška začala pištět a já se nad tím musela ušklíbnout. Tak přece jen mluví. I když jiným jazykem. Řekla jsem si a vrátila zanpakuto do pochvy. Potom jsem si vzala jednu z beden a začala do ní skládat ostatní podivné věci.

Akio

Neml moc času ani energie na mnoho slov a tak řekl pár prostých slov. Ty...pomoct...neudržím...rychle...

Kitsune -> Bylo tam spoustu krámů. Něco z toho jsi i poznávala, vypadalo to jako nějaké retro shinigami přístroje a nástroje. Taky tam byl jeden nádherný přívěšek, který tě zaujal hned na první pohled. Jako by zářil, takovou podivnou, záhadnou září...

Spoiler:

tady :-)

Izanagi

Na nádraží právě přijížděl rychlík přímo z Karakury. Bylo to neobvyklé, ale moc lidí v něm necestovalo. Po celou dobu naší cesty jsme s vrchní kapitánkou pařili Shogi a filozoficky projednávali budoucí výrobu šumákových výrobků, jejichž potenciál nelze přehlédnout. Když vlak zastavil, rozhodl jsem se svižným krokem vystoupit a porozhlédnout se, jestli se něco stihlo změnit. Takže? Houkl jsem.

Kitsune

Klečela jsem na zemi a skládala věci do krabic. Byly tu všemožné přístroje, většina z nich už dosloužila, ať je jim víko krabice lehké, a jiné podivné věci. Když jsem zrovna do jedné z beden dávala nějaký obrázek s krajinou, tak mě upoutal, tak nějak tajemný a zároveň pěkný přívěšek. Pěkná věcička. Řekla jsem si a převalovala jsem si přívěšek v ruce. Vypadá jako by zářil. Dívala jsem se do jeho záře.

Shounagon Sei

byla už mnohem klidnější, dokonce by se dalo říct, že v dobré náladě. Dobře, že s sebou měla tu cestovní verzi shogi s magnetkami! Jedině shinigami magnetky počítaly i s cestováním na střeše vlaku!
"No. Najdeme tu bandu a skoncujeme s tím. Doufám, že už aspoň vědí, kde toho šaška quinckýho hledat, že se tu celou to dobu neflákali..." uvažovala kapitánka nad budoucím během věcí. "Nezjistili jste něco už než jsi za mnou vyrazil?" obrátila se na Izanagiho. Raději by to už měla za sebou a prohledávat celé Tokio a okolí se jí rozhodně nechtělo.

Kitsune -> Opravdu, vůbec nevypadal jako obyčejný přívěšek, bylo na něm prostě něco... magického. Některé předměty kolem sebe mají takovou zvláštní, záhadnou auru. Ale jako shinigami jsi mohla zjistit i víc. Nebyla sis jistá, ale připadalo ti, že je obestření něčím, co se podobá reiatsu... i když hodně zvláštnímu reiatsu.

Taiketo Suki

Nebylo třeba Akia dlouho pozorovat na to, aby pochopila co je jeho záměrem. Proto jeho konání napodobila, pro Suki to samozřejmě bylo mnohem obtížnější než pro něj. Po chvilce soustředění se její obličej zkřivil pod tíhou koncentrace..

Izanagi

Bylo jasné, že už mohou být někde úplně jinde. Jdou přemlouvat nějakého mistra quinci. Řekl jsem a zadíval jsem se do dálky někam mezi mrakodrapy. Budeme je muset nejspíš stopovat podle reiatsu, protože jsem se dohody neúčastnil a tak nevím, kudy se za tím šaškem jde. Hm....