Tokio

Modos

byl rád, že mu někdo pomohl na nohy, a přijal Suzakovu pomocnou ruku. Potom už jen kývl, že je v pořádku, a také se soustředil na cestu senkaimonem. Věděl, že tady někde je Akio, ale taky věděl, že ve svém současném stavu by ho nespíš ani nenašel, natož mu pomohl v tom, co dělá.

Cesta byla skoro jako obyčejně. Místy se to s vámi zatřáslo, nějaké nestability ještě v meziprostoru byly... možná budou už navždy. Každopádně jste ale po pár minutách vyšli bezpečně z pevného senkaimonu v Seireitei! Který byl zničený vlastně... takže jste vyšli vedle něho, kde byl zbudován provizorní! Mnohem menší a ošklivější, ale funkční.

Izanagi

Pokukoval jsem ze strany na stranu. Jak mám sakra v tak velkém městě najít jednoho člověka? Mám snad hledat podle reiatsu? Má vůbec nějaké reiatsu? Stál jsem nad západní částí Tokia a chvíli přemýšlel. Tady z oblak se dalo vypozorovat lecos. Máte nějaký nápad, jak ho najít? Zeptal jsem se ostatních, avšak mírně jsem pochyboval, že někoho něco napadne. Ginsei už teď mohl tomu nebožtíkovi hrát pohřební píseň.

Izanagi

Jelikož jsem tomu moc nerozuměl, ale tušil jsem, že to bude mít spojitost s tím telefonem, tak jsme ho prostě hodil Murakimu, aby to našel. Doufal jsem, že ta věc to zjistí velmi rychle, protože každá vteřina byla důležitá. Na druhou stranu, té bestii to mohlo taky trvat chvíli než najde toho, koho hledá. Měla snad taky internet?

Muraki

Dost neohrabaně chytil letící předmět a chvíli s ním žongloval, než jej finálně uchopil a prohlédl si jej. Chvíli do něj zasněně koukal a pak se zatvářil jako dítě, které pod stromkem našlo dárek větší než oba jeho rodiče dohromady. To je...perfektní! Něco takového jsem chtěl celé roky, ale Reimei se nikdy na věci jako tohle nezaměřilo. Hmmm má to všecko...navigaci, volání, nahrávání, fotoaparát, urychlovač částic i protonové dělo...počkat..né to dělo to nemá...ale kdyby ho mělo...bylo by to fakt nadupané nářadíčko! Zakroutil hlavou a začal do toho ťukat s rychlostí mistra turnaje v psaní všemi deseti. Hele...dokonce je tu i aplikace Spolubojovníci...můžete se podělit o své zážitky s lidma, s kterýma jste kdysi osnovali zničení Seireitei...Jo..pardon...internet...
Začne zase něco hledat. Hideyoshi Tokugawa...je tu veden na několika školách jako Student. Odvětí. Tokugawa...to jméno mi něco říká...

Izanagi

Stále jsem kroutil očima nad těma technickýma blábolama, které si ten blázen vymýšlel. K čemu mi to sakra mělo být? Tak víš kde je, nebo ne? Zavrčel jsem a doslova ho spálil přísným pohledem. Neměli jsme čas na hovadiny, o kterých se furt bavil Satoshi s nějakýma dalšíma podivínama. Tokio bylo zatraceně velké město a pokud nedokázal z té blbiny vyčíst, kde je ten člověk, museli jsme začít okamžitě hledat.

Muraki

Se zatvářil pobouřeně, že ho někdo přerušil v obsáhlém výkladu. Jo...i s ulicí a adresou... Promluví tak trochu znuděně...po tom co objevil iSat už mu vše ve vesmíru přišlo jen jako pouhá nuda. Tady je... Dá ti adresu a dál se věnuje přístroji. Adresa tě vedla na druhý konec západní části města.

Izanagi

Ještě chvíli jsem našlapoval a pak jsem prostě zavelel. Vydali jsme se směrem k tomu laborantovi. Věřil jsem, že nejdeme pozdě, protože jsem stále neslyšel nějaké zvuky, které by se podobaly boji. Navíc žádný barák zatím stále nepadal. Dost by mě omrzelo, kdybych musel běžet do dalšího města, navíc s ostatními jsem nemohl použít své schopnosti shunpa tak, jak bych si představoval.

Všichni čtyři jste nakonec stanuli před vysokým, řekněme mrakodrapem. Dle toho co Muraki zjistil bydlel ten člověk v nejvyšším patře, což bylo při nejmenším alespoň dvacet pater, ne li víc!

Muraki

Vevnitř by měli být výtahy...myslím, že bychom mohli slušně jako lidi...no...víte...dveřmi... Řekne, nebo spíš požádá Izanagiho.

Ginsei

To nějak okomentoval, ale nebylo murozumět.

Stein

Se nezajímal o vás tři, ale sledoval chcíplou krysu nedaleko vchodu.

Izanagi

Koukl jsem se, jako kdybych absolutně nechápal, proč je tohle namířené právě proti mě. Přece bych neskákal do několikaseti patrového mrakodrapu, ne? No jistě... Odvětil jsem a pokračoval dovnitř. Dál jsem nechal vést zase Murakiho, přeci jenom on se vyznal v těhle rádoby technologiích lépe. Navíc v mrakodrapu jsem ještě nikdy nebyl.

Izanagi

Stále jsem kroutil očima nad tím, co všechno musím snášet kvůli nějaké slušnosti, nebo jak to nazývali. Jednoduší by prostě bylo tam doskočit, nebo to vyjít po schodech. Tenhle krám, co letěl do vzduchu mi připadal tak lidský pomalý, až mě skoro uráželo se v něm vozit. Tu ženskou jsem měl chuť prohodit dveřmi, ale v zájmu zachování tajnosti a také určitého kréda, které ke mě Muraki ještě měl jsem to nakonec neudělal.

Žena vystoupila po několika patrech a nakonec jste se ocitli v patře nejvyšším. Nějak jste se vysoukali k výtahu a Muraki zamířil k jediným dveřím, které tady byly.

Muraki

Ehm...tedy...já bych tak jako...no zaklepal ne? Přejde ke dveřím a opatrně zaklepe a pak vyčkává.

Po chvilce zarachotily zámky a dveře se pomalu otevřely. Za dveřmi stál, nebo spíš vyplňoval prostor muž.. Měl přinejmenším dva metry na výšku a metr na šířku. Jeho ruce měly šířku Izanagiho pasu. Stál tam, mlčel a hleděl na vás.

Izanagi

Stál jsem naproti tomu vědátorovi. Překvapilo mě, že mi vidí do očí, protože sám jsem měl přes dva metry. Naposledy jsem protočil oči v sloup a pak už jsem postupoval podle mé vlastní příručky. Uhni buřte.. Chňapl jsem pašíka za rameno a odklidil ho vedle dveří, abych mohl vstoupit po místnosti. Hledal jsem, jestli tu na nás ta bestie někde nečíhá. Přeci jenom by byla dost velká smůla, kdyby nám ho zabila přímo před očima.

Problém byl v tom, že když se Izanagi pokusil odklidit "pašíka" tak se pašík ani nehl. Spíš to podle toho, že zatnul pěst vypadalo že ti jednu střelí. Pak se však ozval hlas.

Neznámá Žena

Klid Honzo! Protlačila se žena dopředu a vzhlédla k Izanagimu. Musíte ho omluvit, ale nemá rád cizí lidi a ještě méně s nimi mluví. Řekne klidně a vyrovnaně...vypadala tak na 20 let. Ráda bych věděla kdo jste a co tady hledáte... Výraz její tváře se nezměnil.

Izanagi

Vyskočila mi jedna větší žilka na čele, pak najednou druhá a.. ŘEKL JSEM, UHNI MI Z CESTY BUŘTE! Rozlobil jsem se a prostě jsem s ním mrsknul o stěnu. Přeci jen jsem byl považován za jednoho z fyzicky nejsilnějších shinigami v Soul Society. Tohle byl prostě člověk, co měl rád masitou snídani a já se rozhodl s ním právě hnout. Přeci jen mu hrozila smrt, takže pokud ho zabiju já, nebo někdo jinej, to už je docela jedno. Navíc, pokud se bojí cizích lidí, co teprve cizích shinigami? A jaktože mě ta bába vidí?

Stalo se něco, co by nikdo nečekal. Izanagi...jeden z nejsilnějších chlapů v celém Seireitei s tím zatraceným buřtíkem ani nehl. Bylo to jako by měl dvě tuny nebo co. Zato buřtík máchnul zlostně rukou a Izanagiho to posunulo několik kroků vzad.

Žena

Dobře...tohle by se dalo považovat za napadení, ale bojovat s exKapitánem 11.divize by nám zlikvidovalo byt a nejspíš bychom se vás museli i pokusit zabít...což by byl narozdíl od nich problém. Řekla aniž by ji to vzrušilo a ukázala na tři za tebou. Takže ještě jednou...co tady hledáte?!

Tohle nevypadalo na jen tak nějakou rodinku.

Izanagi

Hele buřte, nevim co žereš, ale chce tě zabít nějaká potvora, takže když neuhneš... Zažbrblal jsem dost hlubokým hlasem a přestože jsem měl zásadu, že to, co nepřetlačím rozsekám katanou, tentokrát jsem byl mírnější. Prostě jsem uhnul a prošel skrz zdí hned vedle toho buřta. V bytě jsem se začal ohlížet potom, jestli nás už někdo nesleduje. Ta ženská si myslela, že o mě ví všechno, ale ve skutečnosti o mě nikdo nikdy nic nevěděl. Zabil jsem stovky maníků kteří říkali: Izanagi Kentarou, dnes zemřeš, protože si známý! Vždycky pak pouze vykuleně čuměli, jako kdyby jim ty tržné rány udělal Ježíšek.

Izanagi vyšel vstříc zdi vedle tlouštíka a kupodivu jí neprošel. Stěna zaprskala žlutě zazářila a odhalila tak bariéru, kterou byla chráněna. Honza, jak se ten "buřt" jmenoval byl docela dotčený tvým výrokem.

Honza

Dobře vyvinutej! Vyhuhlá ze sebe. Pak se slova opět chce chopit dívka když tu se kolem ní(nemám ale ponětí jak ) vysoukal muž. Ha shinigami! Ustup od mých přátel nebo pocítíž sílu mocného génia Hideyoshiho Tokugawy. Řekne takovým tím teatrálním hlasem a namíří na tebe něco co vypadá jako fén.

Muraki skočil za roh, protože neměl ponětí vo co go, zatímco Ginsei a Stein vytáhli zanpakuto.

Izanagi

Tak takovouhle nakládačku jsem nečekal. Nejdřív neodvalitelný buřt a teď kidou. Alespoň jsem věděl, že jsou v bezpečí. Koukej se zklidnit ty pseudokrasavče, než pocítíš sílu mé pěsti na tvém ksichtě. Zabručel jsem s hrozivým výrazem, který klidně sám o sobě mohl rozsévat smrt. Musel jsem si však uvědomit, že tyhle zabít nemůžu. Z laboratoře ti utekla příšerka a teď tě chce zabít, ty jedna génie! Nahodil jsem mu fakta přímo do držky takovým tím spíše posměšným a ironickým hlasem. Pak jsem se podíval na na toho buřta. Byl to pěkný špekáček to teda jo, ale pokud jsem do něj neměl mlátit, dobráá nebudu do něj mlátit. Ta ženská z nich zatím vypadala nejchytřeji, ale důležitá otázka byla - má snad něco s tím špekáčkem, když ho tak chrání, nebo se jí prostě líbí kulaté věci?

Hideyoshi

Komu říkáš pseudokrasavče ty ty...hroudo svalů!!! Řekne a jde vidět, že úrážky nejsou jeho silná stránka. Já jsem velký Hideyoshi Tokugawa...šílený vědec který jednou ovládne svět. Celé jeho představení vypadalo asi...takhle. Nutno dodat, že žena ve dveřích neměla daleko k tomu, aby se plácla přes čelo. Pak se ale napřímil a zahleděl na tebe. Něco uteklo z mé laboratoře a snaží se mě to zabít?! Řekl s podivem, zatímco vracel fén ženě. Blbost...v mojí laboratoři nepracuju na ničem co by mělo nohy...možná tak ten sendvič s lunchmeatem co záhadně zmizel před dvěma týdny, ale pochybuju že by se za dva týdny vyvynul v něco co by dokázalo zabíjet. Zakroutí hlavou.

Muraki

Už si vzpomínám co jsem si o něm pamatoval...je to idiot! Řekne takovím tím hlasem.

Izanagi

He? Co si to povídal ty megálně nafoukaný kašpare? Opáčil jsem mu, přičemž jsem se sakra držel, protože žilky mi pomalu, ale jistě začaly vyskakovat snad na všech dostupných svalech. Nejhorší však byl koutek úst, který doslova cukal v rytmu bubnů. Držel jsem se, co to šlo, abych ty tři čirou náhodou nezabil. Muraki, vysvětli to tomu psychopatovi. Procedil jsem mezi zuby, protože má další slova by nejspíš byla další sprška narážek a nadávek, která by určitě obohatila slovník kdejakých jazyků.

Hideyoshi

Jaks?...cos?....já!!! Začal výhružně mávat pěstmi až ho musela žena zklidnit.

Muraki

Ehm...jistě.... Vyleze z krytu za květináčem a vytáhne papíry. Takže jde o to, že tady podle kapitána Izanagiho se z Delty dostal na povrch experiment, který je popsaný tady v těchto papírech. Já je nepřečtu, ale ty bys mohl...pracoval jsi s ním...

Hideyoshi

Se zahledí na Murakiho. Delta říkáte...to vás asi zklamu, ale já tam lepším případě uklízel po stařících, kteří si hráli na bohy. Vyškubne mu papíry z rukou. Nechápu co je na tom k nepřečtení...jeho těsnopis byl primitivně lehký...tohle mi ale nic neříká... Začte se do papírů...Hmm....

Izanagi

Zase jsem začal kroutit očima. Tenhle uklízeč bordelu dokázal přečíst ty čmáranice, které nedokázal zkušený vědět dekódovat? Co to kurva mělo být? Byli snad všichni v té laboratoři retardovaní? Pak jsem se na chvíli uklidnil, abych dokázal být vstřícný. Tak co je tam napsané? Otázal jsem se jako kdybych vůbec nikoho nechtěl zabít a vůbec nikomu nic nehrozilo. Vždycky když jsem chtěl mu přerazit hlavu železnou trubkou, začal jsem počítat do pěti.