Tokio

Akio

Dobrá dedukce. Odsekne suše Akio. Stál tu před jedním z quinci...před jedním ze strůjců zla...měl chuť ho nakopat, ale musel se přemáhat!
Pojďmě tedy do jídelny. Navrhne stručně asámse tam jako první vydá. Musel se dosti krotit.

Izanagi

Kdo řekl, že boje odložíme? He? Dělá si prdel?

Upřímně jsem chtěl říct, to co jsem si myslel, ale na druhou stranu nemuselo být špatné nechat ty dva, ať si vymění informace. Já mezitím poběžím najít Sei, ať jsme tu všichni. Když už nic jiného, nebudu muset poslouchat ty dva.

Já jdu najít... ehm... napadlo mě, že asi nebude nejlepší říkat, že jdu pro hlavní kapitánku. Mohlo by ho to vylekat. ....Nasbírat brusinky ... jo.... brusinky.. Načež jsem s hlasitým puf.... prásk.... bum.... bác.... zmizel...

Mladík

přikývl a také se vydal do jídelny. To, že se od nich odděluje jeden z barbarů, nechal bez reakce. Netušil, co má za lubem, byl tedy ostražitý, ale nic najevo nedal. Tenhle se zdál o něco schopnější vyjednávání, i když co se týče barbarství, lépe na tom nebyl. Byl to zřejmě příbuzný jednoho z někdejších kapitánů Gotei 13, stopy reiatsu nenechali Quincyho na pochybách. Byl zvědavý, co mu tento rozhovor přinese. Po několika letech nečinnosti se věci možná konečně dají do pohybu - způsobem, jaký sám nečekal.

Když jste došli do jídelny, slečna Maxwellová tam již nebyla. Těžko říct, kam se poděla. Vše bylo zklizené a jídelna i přilehlé prostory byly prázdné.

Akio

Posadí se na jednu z prázdných židlí a pohlédne na Quinciho, který se, jak Akio očekává, posadí. Takže...jak už víme, my chceme domů a váš "velitel" nám umí bránu otevřít. Sice nevidím důvod, proč by nám měl on nebo vy pomáhat, ale taky mám chuť vás a hlavně jeho zabít, ale to by našim vzájemným vztahům nepomohlo, že ano. Takže...promluvme si o tom, co víte...co chcete, abychom udělali a o věcech tak všeobecně...klidně můžeme probat i počasí... Z jeho hlasu bylo poznat, že se dosti přemáhá.

Taiketo Suki

Suki bezelstné stvoření opravdu byla.. Tedy většinou, pokud se to netýkalo nějakých extra tajemství, které mohla zjistit a které se týkaly něčeho, co pro ni bylo důležité. Jelikož tenhle Quincy pro ni nic takového zatím nepředstavoval, klidně si usnula tvrdým spánkem, jako by se nechumelilo. Bylo to úžasné se zase zavrtat do peřiny, aby člověku čouhal jenom nosík a nechat si něco pěkného zdát. Její psychika si konečně mohla na chvíli vydechnout a hodit za hlavu všechny starosti, které nad ní neustále visely.
Je kapitán v pořádku? Co se děje v Seireitei? Dostaneme se domů? Co Akio myslel tím, že to mění všechno? Bude mě chtít, i když se nebude nic dít a život bude normálně plynout? Dokážou smazat ten neuvěřitelný rozdíl ve věku? Ty myšlenky se jí začaly pomalu vkrádat i do snů. Nejprve se objevila na krásné louce, vzduch voněl, ona na sobě měla jen lehké modré šaty a seděla u jezírka, které bylo dominantou celé scenérie. Všechno se zdálo být perfektní, Sukiina mysl se uklidňovala, srdce začalo tlouct normálním tempem. Když v tom se na druhé straně louky objevil muž. Měl delší černé vlasy, jež mu spadaly do očí, na sobě bílou ošuntělou košili a na tváři podivný úšklebek.
"Suki, co to děláš?" křikl na ní a Suki na něj upřela své kaštanové oči. "Musíš jít.. Něco se stalo kapitánovi 6. divize.. Prý si nedokázal uvařit!" chrlil na ní informace a jeho hlas sílil.
Suki se prudce otočila na druhý bok a peřina spadla na podlahu. Sen pokračoval..
"Jak nedokázal uvařit? O čem to mluvíš? Kdo jsi?"
"Ta chobotnice snědla všechny dokumenty v 6. divizi, kasárny hoří, Yasumaru pláče v koutě, protože ta želva bohužel neunikla.. Je flambovaná..!" šeptl tragicky. "A on želví polévku nerad!"
Suki nechápala, cítila, že tohle všechno se jí jen zdá, ale sen začínal zacházet do čím dál tím větších hloupostí, až se nakonec s trhnutím vzbudila. Popravdě, při slově flambovaná želva a hořící kasárna sebou tak trhla, že se jí podařilo skutálet se z postele a rozplácnout se na zemi.

Izanagi -> Stopovat kapitánku bylo nemožné. Pokud jsi nevěděl, kam měla namířeno, jako že jsi to nevěděl, bylo v podstatě jedno, kam se vydáš... nulový výsledek byl téměř zaručen. Mohl jsi to zkusit ve městě, odkud jste přišli, nebo odněkud zvenku a třeba se pokusit vycítit zbytky jejího reiatsu... i když to pravděpodobně bylo k ničemu... Stejně jako jsi prostě mohl jít jen tak nazdařbůh, nejspíše na jakékoli místo ve světě lidí. Nebo ses mohl pokusit vykoumat, co že si to potřebovala zařídit, a podle toho ji najít. Jak jsi tak bloumal, co z toho je méně zoufalé, procházel jsi kolem velice pochybného sklípku U Sklípkana. Právě z něho vyhazovali nějakého nevábného muže.
"Takhle střízlivej, a to už je poledne! Koukej víc chlastat nebo ať tě tu nevidím!" křičel za ním nevrle zřejmě majitel. Nutno říci, že tohle už bylo značný kus od nóbl čtvrti, kde bydlela slečna Maxwellová.

Mladík

se pomalu přiblížil ke stolu, jednu ruku před sebou. Lehce se dotkl stolu a potom po něm jel, dokud nenarazil na židli. Odsunul ji a vklouzl do ní. Poslouchal Akiův úvod jejich debaty.
"Dobré shrnutí situace," okomentoval to potom s mírným úsměvem. "Vidím to podobně. Spolupráci Kokuchou-sama vám bohužel nezaručím, to už bude jeho vůle a jeho úsudek. Nicméně, když jsem říkal, že nevím, kde je, tak trochu jsem lhal. Mám jisté tušení, kde by to mohlo být, ale jistě to nevím. Mnoho tomu ale nasvědčuje, a to místo není daleko odtud." O počasí se nezmínil.

Izanagi

Nejprve jsem si nemohl v hlavě srovnat název sklípku - Sklípek u Sklípkana? Co je kurva je za klišé? Něco jako Marilyn Monroe nebo, tak něco. Následně se ozvalo hlasité "RUP" a po té "KŘUP". Izanagi samozřejmě nemohl tušit, že sklípek bude mít ke svému vchodu nějaké schody. Je zřejmé, že slovo sklípek a sklepení nejsou příbuzné. Každopádně hlasitý kotrmelec ve stylu Bombarďáka Charlieho udělal u vchodu další vchod.

Kromě nového vchodu se také následkem příchodu Izanagiho změnilo jméno restaurace. Z sklípka U Sklípkana najednou byla restaurace se dvěma vchody, která změnila jméno na "U Slípkana". Ono K se záhadně dematerialozovalo přímo Izanagimu na hlavu.

Akio

To není důležité...tak trochu čekám, že nebude ochotný nám pomoci. Ale mám pár slušných argumentů, které hodlám použít, pokud nebude chtít pomoci. Navíc náš návrat do Seireitei prospěje nejen nám, ale i jemu... Zklidní se krapet Akio. Pokud máte alespoň tušení, je to stále více, než ví kdokoli okolo. Takže bych byl rád, kdybyste mě tam zavedl..čekám však, že za to budete něco chtít , tak řekněte co...ať to máme z krku...

Kitsune

Mířili jsme k místu, kde jsem viděla shinigami. Když jsme míjeli jeden z domů, jsem se zastavila a zavolala na Akishu. Cítím je z tohohle domu. Co uděláme, zazvoníme nebo tam vtrhnem oknem?

Izanagi -> Chlap, který prve vyhodil pomalého pijce, se teď celkem nechápavě koukal na novou díru ve stěně, která tam před chvílí nebyla. A hlavně tu nebylo nic, co by ji mohlo udělat! Stejně jako pár dalších, kteří se dali v přítmí a dýmu sklípku U Slíkana (P tak upadlo, Izanagimu na bérec (neptejte se, jak je to možné, ale bolí to)) rozeznat. Jestli tu seděl i někdo, kdo by ho vidět mohl, to zatím Izanagi nevěděl.

Mladík

se na nic neptal. Říkal si, že si na ty údajné argumenty počká, až nastane ten správný čas. Pokud nastane. Skutečně si nebyl jistý, jestli se jeho mistr nachází tam, kde si myslel. Po Akiově otázce jen mírně pootočil hlavu.
"Já skutečně nic nechci," usmál se podivně. "Pokud jsme tedy dosáhli srozumění můžeme vyrazit. Jen si něco vezmu ze svého pokoje, pokud dovolíte." Ještě se nezvedal ze židle, čekal, až Akio potvrdí, že skončili jejich velice krátkou debatu.

Akisha, Kitsune -> Než jste došly na to správné místo, shinigami i ten další zmizeli v domě. Teď byla skutečně otázka - dostat se dovnitř? A pokud ano, jak?

Izanagi

"AAAAAAAA můj bérec!" Zařval jsem bolestí i přestože jsem netušil, co tím gm myslel. Nevypadalo to, že by v hospodě byl někdo, kdo by mě mohl vidět. Každopádně ta sexy díra vedle dveří asi každého upoutala. Začínal jsem se bát, aby si nemysleli, že to udělal ten milý chlapík, kterého právě vyhazovali. Nenápadně jsem nakročil do hospody a začal se dívat po kapitánce.

Izanagi -> "Co to sakra bylo?!" "Meteorit, vole!" "Ale ho*no meteorit, bysme ho viděli asi, ne?!" "Jak jsme ho asi mohli vidět, když shořel, ty chytrej, né?" Takové a podobné hovory se rozvíjely u velké díry, kolem které se teď shromáždil celý personál a štamgasti. Nedalo ti tedy moc práce u vylidněných stolů identifikovat osobu, která seděla celkem klidně a pila si svůj škopek. Nečekaně... měla na hlavě kápi, takže jí nebylo vidět do obličeje. Proč byl onen člověk tak klidný? Že by znal původ toho všeho, ale věděl, že by mu to nikdo nevěřil??

Akio

Rychlá debata mu naprosto vyhovovala a tak když quinci vstal, tak vstal i on. Dobrá tedy...pokud jsme dohodnuti, doprovodím vás do vašeho pokoje. Jen se neudivte...uložil jsem svou přítelkyni do vašeho pokoje. Vyčká až se quinci dá do pohybu a pak jej následuje až do pokoje.

Mladík

"Děkuji za upozornění," kývl hlavou na slova o přítelkyni v jeho posteli. Pohyboval se dost podivně. Jednou rukou jel neustále lehce po stěně a občas před sebou nenápadně šátral oběma. Když dorazil do svého pokoje, byl už jistější a pohyboval se skoro normálně. Přesunul se k prádelníku, ve kterém otevřel jednu zásuvku a zapátral v ní rukou. "Ah," řekl tiše a zásuvku pomalu zavřel, aniž by něco vyndal. Na chvíli zůstal nehybně a opíral se o prádelník, jako by o něčem přemýšlel. "No. Zdá se, že můžeme jít," řekl po chvíli neprůhledným hlasem a otočil se zpět k Akiovi.

Izanagi

Já ti dám meteorit šašku. Zamýšlel jsem se nad prostoduchými kecy tech omezenců přičemž jsem se zvedal a nevěřícně kroutil hlavou. Každopádně klid drsného cool chlápka v černém mi neunikl, chtěl jsem si to ověřit.

Jestli mě ostatní lidé nevidí a on mě vidí a zároveň ostatní lidé vidí jeho a zároveň nevidí mě, tak to znamená, že mě vidí a oni mě nevidí.... hm..

Po této zralé dedukci jsem sebral prázdný stůl vedle mě a prosto duše jsem ho hodil chlápkovi po ksichtě. Maximálně jsem ho mohl naštvat nebo zabít...

Kitsune

Tak já zazvoním. Řekla jsem a zazvonila. Haló je někdo doma? Zavolala jsem a čekala, jestli někdo otevře.
Pokud nikdo neotevřel, najdu nejbližší otevřené okno a vlezu dovnitř.

Taiketo Suki

Poté, co se kompletně vzpamatovala z toho prapodivného snu, pomalu se zvedla na nohy a posadila se na měkkou postel. Cítila se rozporuplně, sama si nebyla jistá, jak dlouho ještě tenhle bláznivý kolotoč nejistoty vydrží. Proto si možná trochu bezradně povzdechla a zakryla si oběma dlaněmi tvář, aby mohla lépe přemýšlet. Z naprosté koncentrace jí vyrušil zvuk. Nejprve mu nepřikládala moc důležitosti, ovšem když zacítila reiatsu Akia, koncentrace byla fuč.
Její kaštanové oči se upřely na dveře a když do nich vrazil Quincy, trochu se zarazila a pak se pokusila o něco, co připomínalo úsměv.
"J-Já se omlouvám, že se tu tak roztahuju, chtěla jsem jen počkat na.." nedořekla Suki, protože to už vlastně byla téměř zbytečné. Quincy už určitě věděl, jak se tu dostala. Místo vysvětlovaní se radši přesunula k Akiovi a se zaujetím se na něj podívala.
Copak asi zjistil?

Akisha Shihomaru

"Podle mě je to divné, ale zkusit se má vše." Řekla jsem, když Kitsune zazvonila. "Myslíš, že někdo otevře???" Podívala jsem se na dům a čekala jsem jestli se dveře otevřou.

Izanagi -> To muž zřejmě nečekal. Pod tajemnou kápí bohužel nikdo nemohl vidět jeho srandovně ztrnulý obličej, když na něj letěl stůl a posléze do něj narazil. Jeho cool aura byla poněkud pouchána, když se válel na zemi se stolem na hlavě. Zdálo se, že je v bezvědomí... a nebo se mu prostě nechce vstávat.

Kitsune, Akisha -> Chvíli to trvalo, ale nakonec přece jen někdo přišel. Vypadal jako kuchtík. Zmateně se rozhlížel po ulici... nikoho tam neviděl! Že by zas nějaké děti dělaly vtipy? Důkladně se rozhlížel, jestli jim tam někdo nenechal záhadný balíček a nezmizel... Nebylo by to poprvé. Nic takového ale nikde nebylo, jen prázdná ulice.

Mladý oďoďo Quincy

se přesunul ke dveřím, ale když vycítil, že tam stojí dva shinigami, kousek před nimi se zastavil. Na Sukiino omlouvání jen pokývl hlavou k místu, kde tušil, že se teď nachází.
"Nevadí. Rád vás poznávám," vyslovil jako striktně zdvořilostní frázi. "Půjdete, předpokládám, s námi."

Kitsune

Chtěla jsem se už přesunout k plánu "O", když se otevřeli dveře a v nich stál nějaký kuchtík. Asi nás nevidí. Pomyslela jsem si, když se rozhlížel po ulici. Už jsem se kolem něj plížila dovnitř, když jsem si všimla nějakýho týpka, co se přesunul ke dveřím. Tak tenhle nás už vidí. A nebo taky ne. Pomyslela jsem si když kolem mě "prošel". Asi jo.Řekla jsem nahlas, i když jsem nevěděla jestli mě slyší nebo ne.

Taiketo Suki

"Já vás také." odpověděla stejně zvořile jako on a radši to více nerozváděla. Nerada by totiž, aby zde Akio stropil nějakou nepěknou scénu.. Například aby kopal nožkama ve vzduchu nebo ničil nábytek. To předtím už jí stačilo.
"Ano, půjdu s vámi." hlesla a obrátila svůj pohled na Akia, protože se necítila zrovna dvakrát v obraze. Její levé obočí přitom trochu vystřelilo nahoru na důkaz toho, že jí zajímá, co se událo.

Akio

Koukne na Suki a usměje se. Lásko, byl bych radši, kdybys zůstala tady. Nevím jak se bude potenciální rozhovor s Kokuchouem vyvíjet a byl bych nerad, aby se ti něco stalo. Pohladil jí po vlasech a otočí se na quinciho. Myslím, že budeme moci vyrazit...pokud bude Suki chtít jít s námi, nemohu jí bránit, ale byl bych radši, kdyby zůstala zde, kde je relativně bezpečno.

Kitsune

Buď nás nevidí a nebo nás ignorujou. Ale vždyť to jsou Shinigami, ti by nás měli vidět. Podivím se, když nám nikdo nevěnuje pozornost a zavolám na Akishu. Shinigami by nás měli vidět, ne. Po těchto slovech dojdu ke kapitánovi a zeptám se ho. Vidíte nás nebo ne?

Izanagi

Vstávej šašku! Zavolal jsem na něj. Bylo mi naprosto jasný, že je to nějaká duše, která si tu provokativně hraje na cool chlápka, přičemž je jasný, že jediný, kdo je tu cool jsem já. Jenom já, MAXIMÁLNĚ Yoshiro. Jo, maximálně Yoshiro a já. A možná Razaki.

Taiketo Suki

se zarazila. Takovou odpověď tedy opravdu nečekala, popravdě ani ji z počátku nenapadlo, že by Akio něco namítal. Suki si myslela, že přišli pro ni. Situace tedy byla jiná a jí nezbývalo nic jiného, než si vybrat, buď se podřídí nebo ne..
V první chvíli sama nevěděla, co odpoví. Jeho počínání a oslovení jí sice na nějakou dobu vyvedlo z míry, takže se jen šťastně usmála a chtěla mu vše odsouhlasit. Když se však její ústa otevřela, nevyšla z nich ani hláska a její výraz se změnil.
"Akio," šeptla něžně a lehce se pousmála. "já chápu, že chceš dbát o mé bezpečí, na tvém místě bych nejspíš chtěla udělat to samé, avšak.. Kdo ví, jak to všechno dopadne.. Ukousala bych se tu strachy, jestli se vrátíš.. A kdyby se něco stalo, co bych dělala?" dořekla na obranu svého názoru. "Cením si toho, že mě chceš chránit, ale já už další odloučení nesnesu.. Nic se nestane, uvidíš.. Všechno bude dobré, když budeme spolu." dořekla Suki a doufala, že se na ní její milovaný muž nenaštve. Nechtěla tu znovu čekat na to, až se objeví.. Nechtěla přemýšlet nad tím, jestli se mu něco nestalo.. Už se nechtěla bát.. Nedávno, když si myslela, že je mrtvý, si toho užila až dost..