Tokio

Akio

Bravo! Zatleskal Kokuchouovi, tentokrát v tom nebylo tolik ironie, spíš mu opravdu gratuloval, že se mu to povedlo. Dřív než však stihl říct něco víc, objevil se Suzaku. Suzaku?! Co tady děláš? Myslel jsem, že mi to zdělíš vysílačnou...no nic...zjistil jsi něco?!

Izumi Razaki

Neměl jsem opravdu tušení, co se děje. Ale nehodlal jsem to dát najevo. Radši jsem dával pozor, byl jsem přirpaven tasit meč ve zlomku vteřiny, možná to bylo nedůverou k tomu divnému chlápkovi, nebo proto, že jsem byl někde, kdej sme nebyl posledních asi 200 let...

Suzaku
Bohužel díky veškerým těm stavům vzniklo mnoho rušících vlivů a tak jsem byl ze Soul Society schopen najít pouze to, že se nachází v reálném světě. odpověděl jsem a přístroj začal vydávat změněný zvuk Baru se pohybuje. konstatoval jsem Dej mi ještě chvíli a hned bych měl najít, kde se právě nachází.

Suzaku -> Díky podivnému fungování propojení světů jsi měl v Seireitei svět lidí skoro jako na dlani, ale když jsi teď byl v něm, už to tak dobře nefungovalo. Navíc i tady bylo hrozivé rušení všude kolem. Dokázal jsi tak nějak vyčíst, že je někde na severovýchodě od vás... to bylo zatím vše. Byla nejspíš daleko od místa, kde se nacházel portál.

Kokuchou

se snažil nenechat rušit. Ale nelíbila se mu koncentrace shinigami a jim podobných, která tady vznikala. Rozhodl se to ale ignorovat a se zavřenýma očima pomalu probíral všechny své plány z minulosti, uvažoval, které z nich má teď ještě cenu realizovat, a přemýšlel, jakým směrem by se odteď jeho život měl ubírat. Zkoumal své nitro a svá přání... Od chvíle, kdy vyšel z vězení, se mu pomalu ale jistě tvořil za zavřenými víčky obraz jeho budoucnosti, kterou si myslel, že už nemá.

Akio

Pokýval hlavou a nechaz suzaku pracovat. Nechtěl ho rušit, přeci jen musel Baru najít možná co nejdříve.

Suzaku
Když mi vyšla nějaká analýza, tak jsem se otočil na Akia a sdělil mu výsledky Tak to vypadá na severovýchod od tohoto místa. Není směrem na severovýchod něco zajímavého, nebo aspoň nějaké místo větší důležitosti? zeptal jsem se ještě

Akio

Se zamyslí. Na Severovýchod? Nejsem si jistý...v tomhle městě jsme nikdy předtím nebyl...když se tamtudy vydáme, snad ji najdeme. Pak se však zastaví. Někdo musí zůstat s Kokuchouem. Nebylo by dobré, kdyby zde zůstal sám...navíc Izanagi se někam vypařil. Zvládl bys ho Suzaku? Koukne na něj nedůvěřivě.

Kokuchou

se proti své vůli uchechtl. Tenhle že by ho měl zvládnout? To bylo směšné. Ale hádal, že shinigami potřebují alespoň nějakou chabou útěchu, že musejí mít aspoň pocit, že je hlídán... Kdyby chtěl, už je všechny dávno s pomocí svého učedníka pozabíjel...

Suzaku
Asi mi nic nezbude. prohodil jsem a pokrčil rameny Pokud bych našel něco jiného, tak budu informovat vysílačkou, jak jsme se domluvili. Každopádně signál je tady lepší, takže bych tady stejně nějakou dobu zůstal. odpověděl jsem a otočil se na zmíněnou osobu Že by Quincy? pomyslel jsem si, ale otázku jsem nevyslovil

Suzaku -> Nemohl jsi to vědět s jistotou, ale ona osoba rozhodně jako Quincy vypadala, podle historických dokumentů o nich, které se zachovaly. Stejně jako další mladý muž, který stál tomu prvnímu na blízku a zdálo se, že hlídá bedlivě okolí, i když přes oči měl uvázaný tmavý šátek.

Suzaku
2 Quincy zároveň... nedivím se, že je Akio nechtěl strážit... pomyslel jsem si Ale jako zanpakuto bych měl mít určité schopnosti, tak snad to bude v pořádku... stejně to vypadá, že kdyby chtěli, už dávno zaútočili. usoudil jsem a opět jsem pohlédl na vyhledávač, zdali se nějak nepohnul

Akio

Dobrá tedy! Kdyby se něco dělo, dej mi vědět přes vysílačku. Pokyne Suzaku a pak kývna na Razakiho, aby jej následoval. Následně se shunpem vydá směrem, odkud šel signál.

Izumi Razaki

Vydal jsem se rovnou za kapitánem... cestou jsem měl dost času rozhlížet se po okolí. Bylo zajímavé, jak to všechno bylo... zajímavější než stále stejně nudné uličky Seireitei... ale i tak jsem měl celou dobu ruku na jílci Batariela, připraven tasit během vteřiny...

Suzaku -> Nevypadalo to, že by se něco změnilo.

Razaki, Akio -> Bylo tam opravdu krásné okolí. Byli jste v horách a obklopoval vás hustý les, skály a bílá mračna, která místy sestupovala až k vrcholkům pohoří. Dole jste viděli města a vesnice... ale jen jako malé, vzdálené věci, věci lidí... Neměli jste teď už žádná vodítka, podle kterých byste Baru mohli najít, jen zhruba určený směr. Nezbývalo než doufat, že se časem objeví nějaká stopa...

Izanagi

Byl už nějakou chvíli zakopaný ve skále, na které byli quinci. Jak se mu to povedlo? To nechme na vypravěči pohádek a legend...

Poslouchal jsem každé slovo. Věděl jsem, že Razaki s Akiem odešli a že je tam někdo třetí, kdo nejspíš nebude extrémně silný. Usoudil jsem, že pokud by quincy chtěli něco podniknout, nemají lepší šanci než právě teď. Respektive, proč držet portál, když nejsme hlídaní a shinigami bude nějakou chvíli trvat, než jsem dorazí?

Akio

Shunpoval si překrásnou krajinou, kterou moc nevnímal. Měl teď v mysli jiné věci než nějaké stromy a hory. Jak tak Shunpoval, otočil se na Razakiho. Prý jste zmizel spolu s Baru?! Kde jste skončili? Vynasnaží se něčím zkrátit chvíli.

Razaki

Jak jsem vám říkal, skončili jsme v Hueco Mundo, ještě s trojkou desítky...na místě, které si říkalo "Pevnost veselí". Trochu jsem to tam celé zbořil, zabili jsme pár hollow, prostě rutina... znáte to... řekl jsem a pokrčil rameny...

Akio

Jo...člověk si občas musí zablbnout... Řekne s úsměvem na tváři. Jsem rád, že jste na mou podkapitánku dohlédl. Je to skvělá žena, ale dosti nebojový typ. Proto mám o ni strach. Umí sice nějaké Kido, ale se silnějšími nepřáteli by si asi neporadila. Řekne pro změnu s obavami.

Izumi Razaki

No, nebýt Amara, tak jsme pravděpodobně všichni mrtví, takže byste měl pdoěkovat nejspíš jemu... nerad to říkám, ale ten prcek má budoucnost... řekl jsem, ačkoliv mi to nebylo úplně od srdce. Přeci jen kdyby ten prcek nepropíchl Yoodu, tak jsme asi umřeli všichni...

Izanagi -> Kupodivu Quincy asi neměli v plánu využít své příležitosti. Místo toho zůstávali na místě a Kokuchou dál udržoval portál otevřený.

Razaki, Akio -> Běželi jste celý den tím stejným směrem. Už se začalo stmívat. A bylo to právě díky tmě, kdy jste si všimli, že kdesi celkem daleko ale už ve vašem zorném poli je na obloze něco podivného a zářivého. Ale nevypadalo to dobře, bylo to něco špatného. Razaki už viděl trhlinu, takže mu to mohlo připadat povědomé.

Izanagi

Ležel dál v zemi, jako by se nic nedělo. Nevadilo mu, že zatím nereagují, jeho práce je byla hlídat tak, či tak. Jestli je bude hlídat z podzemí nebo na povrchu bylo úplně šum.

Izumi Razaki

Víte, taicho... někdo by řekl, že vidět neustále trhliny v prostoru bude paráda, ale začíná to spadat do monotonosti... řekl jsem. Měli bysme být opatrní, jednou jsem tou trhlinou prošel a málem jsem zemřel, není to bezpečné pro nikoho... podotkl jsem. Neměl jsem zájem tím procházet znovu...

Akio

Povídejte mi o tom. Radši bych už seděl v klidu doma a dloubal se v nose...neustálá možnost být roztrhán na cucky nebo si udělat neočekávaný výlet mi dělá vředy...no..každopádně to tam prozkoumáme a budem si dávat bacha. Usměje se a přidá do kroku.

Izumi Razaki

Trochu pozitivního myšlení, jsme tu přeci jen 2 poměrně silní shinigami, co by se mohlo pokazit? řekl jsem a pokrčil rameny. A pozor si dávám pořád, mám oči na stopkách... dodal jsem ještě a ani jsem nepřaháněl. Možná jsem si dělal legraci, ale nehodlal jsem být překvapen čímkoliv...

Akio, Razaki -> Blížili jste se k tomu, co vypadalo jako trhlina v obloze. Za horou, nad kterou se rozkládala, jste už mohli rozpoznat nějaké celkem velké město. Ale to teď vaši pozornost moc nepoutalo. Oba jste byli zkušení a silní, takže čím blíž jste byli, nenechávalo vás reiatsu, které jste odtamtud začínali pociťovat, na pochybách. Tou trhlinou dovnitř už začali pronikat hollow. Razakiho to asi nepřekvapilo. U trhliny, kterou viděl, jich kempilo spoustu. U této to zřejmě nemělo být jiné. Otázkou jen bylo... co budou dělat, když se ocitnou kousek od města plného chutných duší?

(můžete pokračovat v Karakuře)