Tokio

Kitsune

Jo, to bychom měli, ale kde začít. Vlevo, vpravo, rovně, vzad. Přemýšlela jsem nahlas. Určitě by bylo nejlepší dívat se ze zhora, jen si musíme vybrat směr. Možná bychom mohli zkusit vycítit něčí reiatsu. Co si o tom myslíš ty? Zeptala jsem se Akishi.

Izanagi -> Zbraň z jeho ruky už byla pryč.
"Nečestnými metodami!" Jeho hlas už nebyl tak klidný. Vypadalo to, jako bys v něm pomalu rozdmýchával jakýsi oheň, který byl už skoro zhašený, než jsi přišel. "Řekni mi, co chceš, nebo jdi svou cestou, shinigami!" křikl panovačně a velitelsky. "Nemám zájem se s tebou pouštět do souboje!" zopakoval to, co už jasně říkal před tím.

Kitsune, Akisha -> Ani pro největšího začátečníka by nebylo moc těžké ucítit reiatsu, které jste pocítily právě teď. Bylo velice silné, určitě na kapitánské úrovni, a zvyšovalo se, jako v bojové situaci. Přicházelo z místa pár kilometrů od vás. Pokud některá z vás znala Kentaro Izanagiho, pak ho podle reiatsu mohla poznat.

Izanagi

Opřel jsem katanu tupou stranou na svoje rameno, měl jsem děsnou chuť se poškrábat, ale tak nějak to mohlo souviset i s nějakými choutkami. Z nějakých důvodů potřebuju, aby si otevřel bránu do Soul Society.

Tušil jsem, že nebude chtít bojovat, ale vypadá to, že jsem se tak trochu zmýlil. Ve skutečnosti není zase tak klidný, jak vypadá. No... v každém trochu ohně..

Takže... jak se dohodnem? Otázal jsem se ho ve vší slušnosti. Rozhodně jsem však zrovna slušně nepůsobil, při nabrání rychlosti se mi na některých místech již propálilo moje shihakusho. Měl jsem chuť celý vršek odhodit, stejně to při boji jenom překáží...

Akio

Ležel v posteli a zpříma jí hleděl do očí. Neviděl jí sice jen krátce, ale i to mu stačilo. Sblížili se prostě již natolik, že i jen malá chvíle bez ní mu připadala jako věky. Stačilo by mu tu jen tak ležet, koukat na ní a nechat Izanagiho, ať ničí svět. Má jediné štěstí, že už je mrtvý, jinač bych mu udělal věci, proti kterým je smrt procházka růžovým sadem. Zavrčí Akio, ale dále poslouchá Suki. Její slova jej dokonale rozhodí. S otevřenými ústy, očima vykulenýma a třesoucím hlasem promluvil. Co-cože to říkáš?! Já...já jsem tě v budoucnosti zabil?! Posadil se na posteli a koukal do prázdna. Vždy o svém hollow uvažoval jako o přítěži, která ho však držela při životě, ale teď, když mu to Suki řekla, viděl svého hollow jako něco, co ukončilo život jeho partnerky. Svět se zpomalil. Akio jen tupě sledoval protější zeď a mlčel. Hlavou se mu však míhaly stovky myšlenek.

Taiketo Suki

Chápala, že byl Akio jejími slovy zaskočený, ale zase takto ho z míry vyvést nechtěla. Byl unavený a musel toho všeho mít až po krk. Když se posadil na postel a upřel nic neříkající tupý pohled na stěnu, zamračila se.
''Akio, chápu, že tě to muselo vyvést z míry... Já jsem se na to tvářila stejně, nedokázala jsem si vůbec představit, že bys mě někdy zabil.." šeptla tišeji a posadila se také, pak ho něžne uchopila za ruce a pohlédla mu do jeho čokoládových očí. "Třeba se to vůbec nestane, možná lhal.. Možná ne.. Teď je asi zbytečné se tím zabývat, já jsem jen chtěla, aby to věděl.. Aby sis na to třeba vzpomněl když.." Suki nedokončila větu a sklopila své oči.
Tady neexistovalo žádné řešení, byla si jistá, že pokud se to má v budoucnu stát, tak je jí to aktuálně jedno. Byla do něj zamilovaná a chtěla s ním být i za cenu toho, že by jí to mělo stát život..
"Nic to nemění, Akio, stejně chci být s tebou.. Protože tomu nechci věřit.. Pokud to je osud, tak s tím ani jeden z nás nic nenadělá." dodala a pravou rukou mu pohladila obličej a lehce se nahnula, aby ho mohla políbit na rty. Hlavou jí stejně jako jemu vířila spousta myšlenek. Jedna část jejího já opravdu pochybovala o tom, jestli on je zrovna ten nejvhodnější muž pro ní.. Byla to ovšem jen malinká část, která nad tou druhou prohrávala. Akiův hollow byl něco, co k němu patřilo.. Věděla o něm, když se do Akia zamilovala, nemohlo to změnit její rozhodnutí... Přece jej miluje..

Akio

Zahleděl se jí do očí a zamračil se. Ale ano Suki...tohle mění mnoho! Opět se zahledí do zdi a promluví. Celé ty roky jsem si namlouval, že to dokážu zvládnout. Neustále jsem si myslel, že ty občasné projevy hollow nic neznamenají a že to udržím v normě! Ale tohle mění vše! Je mi jedno, jestli lhal nebo ne! Stačí že tu ta možnost je! Postaví se a otočí se na Suki. Zůstaň tady lásko...musím ty dva zastavit, než to vyústí v katastrofu. Políbí jí na tvář a pak se pokusí opustit gigai, což samosebou nešlo. Snažil se z něj dostat různými způsoby, včetně procházení zavřenými dveřmi, ale nic nefungovalo. Pak ho napadlo něco jiného. Matně si vzpomínal, že shinigami používali něco, co je dostávalo z gigaiů a to něco mohlo být dole. Ještě jednou se tedy rozloučil se Suki a seběhl dolů do skladu věcí. První co našel byl omráčený chlapík. Minul jej, aniž by ho kontroloval a začal hledat to něco ono. Nevěděl co má hledat a tak hledal a hledal. Pak si všiml kačenky na stole. Přešel k ní a prohlédl si jí s tím, že mu připadala nějak důležitá. Zmáčkl jí hlavičku, ale nic se nestalo - byla prázdná. Přesto si na zemi všiml několika kuliček, které byly ještě mokré od Izanagiho slin. S velkou nevolí kuličku zvedne a vloží si jí do pusy. Následně byl vykopnut z gigaie a nečekajíc t dopadl na zem. Mezitím si jeho gigai začal prohlížet sama sebe, což byl pro Akia dosti podivný pohled. Dívat se sám na sebe a k tomu ještě na sama sebe, který se prohlíží a chová jako živý...bylo to divné. Akio vstal a koukal na své tělo, ale pak se otočil a odešel...pešky bez shunpa. Cesta byla jasná...mířil za Izanagiho reiatsu, ale né, aby bojoval, nebo bránil Quinciho. Na to neměl energii. Musel prostě Izanagiho překecat, že to není dobrý nápad. O pár chvil později se objevil asi 200 m od obou.

Akisha Shihomaru

Přemýšlela jsem o tom, kudy bychom se měli vydat a přitom jsem poslouchala Kitsune. "Podle mě bychom měli jít do města." Řekla jsem jí a v tu chvíli jsem ucítila silné reiatsu. Pootočila jsem se směrem odkud šlo. "Mám takový pocit, že ho odněkud znám, ale jistá si tím nejsem. Co myslíš ty???" V tuhle chvíli by bylo docela nebezpečné tam jít pokud bojuje někdo s tak silným reiatsu, ale pokud jde o nějakou známou osobu, mohly bychom se dozvědět, co se stalo a kde to jsme.

Kitsune

Nevím, myslím, že ne. Poznávání reiatsu je spíš Artemisina parketa. Já poznám jenom jesli je to shinigami nebo hollow. Odpověděla jsem jí na otázku a po chvilce dodala. Artemis je moje vlčice.
Půjdem tam? Možná se něco dozvíme. Zeptala jsem se jí.

Akisha Shihomaru

"Vypadá to, že se tam bojuje. Nevím jestli je dobré, se plést pod nohy takovému reiatsu." Zapochybovala jsem. "Nebylo by lepší chvíli počkat až se situace trochu uklidní???" Navrhla jsem a čekala, co na to řekne.

Kitsune

Asi máš pravdu. Souhlasila jsem s Akishou. Jenže tu nemůžem jen tak sedět na zemi a čekat, máš v plánu něco, co můžem mezitím udělat? Zeptala jsem se jí.

Mladík

se zarazil. Jako by mu něco v hlavě docvaklo a on musel tento nový úhel pohledu zvážit. Pak si založil ruce na prsou a zas promluvil se svým klidem, který se mu podařilo obnovit.
"Tak takhle to je. Zdá se však, že si mě s někým pletete," pronesl. Nebyl to právě mluvka, jak už Izanagi zjistil, a tak bylo celkem jasné, že toho má víc, ale čeká na otázky, zřejmě pro větší dramatičnost.

Akisha, Kitsune -> Jako na zavolanou! Po Akishině slovech, že byste měly asi chvíli počkat, se zdálo, že se vše náhle uklidnilo. Navýšené reiatsu zmizelo a boj zřejmě skončil, alespoň dočasně. Samozřejmě to stále neznamenalo, že je tam bezpečno...

Izanagi

Zadíval se asi nějak takto. Přeci jenom tu vydával nějaké úsilí, aby našel někoho, kdo už konečně dokáže otevřít tu zatracenou bránu, a on vybalí tohle. Řekni co víš, a já tě možná nechám žít! Zavrčel jsem. Už jsem tady toho začínal mít plné kecky. Svět lidí bylo totiž neuvěřitelně nudné místo.

Akio

Přistoupil pomalými kroky k Izanagimu, který mezitím přestal vypouštět reiatsu. Onen quinci stál nedaleko a už jen pohled na něj mu vařil krev v žilách, ale musel se mírnit. Pohlédl na Izanagiho, pak na Quinciho a pak opět na Izanagiho. Přemýšlels vůbec, že uvnitř jsme my? Tvářil se dosti divně a bylo tak nemožné zjistit, jakou má náladu.

Kitsune

Že by už skončili? Zeptám se spíš sama sebe a potom se otočím k Akishe. Co kdybychom tam pomalu vyrazili? Zeptám se jí a počkám, co odpoví.

Mladík

nevypadal, že by se ho Izanagiho výhrůžka nějak dotkla. Ještě chvilku věnoval zvažování situace, a potom odpověděl.
"Pokud se nemýlím, máte na mysli mého mistra, génia mezi Quincy... Kokuchou-sama," pronesl tak nějak slavnostně. Nikdo to samozřejmě nevěděl, ale pro něj to tak trochu slavností bylo... Toto jméno nezaznělo už velice, velice dlouho.

(P.S. Z Akademie byste asi měli tohle jméno znát, i když jen jako zmínku, že vedl Quincy ve velké válce s shinigami, nic konkrétnějšího.)

Izanagi

Tak nějak se prapodivně ušklíbl, když se ho Akio ptal. Přece všem muselo být jasné, že by je nezabil... možná. Každopádně, to co říkal mladík začínalo být zajímavé. Člověk, kterého hledáme je jeho mistr. A podle toho, jak to říká, tak to bude někdo důležitý a to nejenom pro něj.

Doveď nás za ním! Vyhrkl jsem, div jsem si nevykloubil krk. Chtěl jsem opravdu, ale opravdu domů. Tady nebylo nic, co by mě zde zdržovalo. Navíc jsem měl pocit, že Akio má podobný pocit.

Akio

Kokuchou... Zavrčí Akio. Jestli mu quinci vařili krev v žilách, tak to nyní vypadalo že exploduje. Avšak se držel...nebylo jisté, proč se choval tak jak se choval, ale asi to bylo něco velkého, protože Akio neměl většinou chuť mlátit lidi na potkání bezdůvodně.

Mladík

udělal něco, co by asi nikdo nečekal... zasmál se. Krátce, ale hodně pobaveně, jako kdyby žasl nad absurditou toho, co Izanagi požaduje.
"Vidíš to dost jednoduše," okomentoval to. "Ale není to tak snadné. Já totiž nevím, kde je, což byste jako shinigami měli vědět... Ale je pravda, že už to bylo dávno."

Akisha Shihomaru

Po mých slovech se vše náhle uklidnilo a situace se už zdála být o trochu bezpečná. "Myslím, že už můžeme vyrazit." Šla jsem k místu odkud před chvílí vycházelo reiatsu a čekala jsem, že Kitsune půjde zamnou.

Akisha, Kitsune -> Vydaly jste se směrem, odkud jste před tím cítily to reiatsu. Přešli jste čtvrť domků a zahrádek, stejně jako nějaké sídliště, až jste dorazily do části města, kde stály samé velké, krásné domy uprostřed velkých zahrad. Teď jste byly trochu bezradné, protože přesněji jste místo nedokázaly určit. Ale bylo to někde tady!

Taiketo Suki

"Dávej pozor.." hlesla jen, protože už po všech těch událostech měla obavy, že pokud se zase rozdělí, tak se jejich cesty mohou setkat až za hodně dlouhou dobu. Na druhou stranu, bylo jasné, že někdo za Izanagim jít musím. Nejraději by šla i ona, ale Akio se zřejmě obával, nebo kdo ví co a proto chtěl, ať zůstane tady...
Suki chvilku zvažovala, jestli má poslechnout, ale nakonec tak učinila. Po jeho odchodu se její kaštanové oči chvíli rozhlížely po pokoji a pak jen odevzdaně dopadla na postel a zavřela je.
Popravdě taky se už necítila zrovna dvakrát svěže, už si ani nepamatovala, kdy naposledy si vůbec psychicky odpočinula, proto se teď se zavřenýma očima snažila trochu uklidnit své srdce, které jí ještě stále bilo splašeně na poplach, jako by se jí ještě Akio dotýkal..
Jak líně plynuly minuty, Suki klidně usnula s vlasy rozprostřenými kolem hlavy..

Akio

Ne dost dávno. Odsekne suše Akio. Ne dost na to, abych zapoměl co on a jemu podobní provedli...ale to nechme stranou... Zatne pěsti. Prostě začni s tím...co víš a myslím, že budeme spokojeni. Vypadal, jako by se nejradši vrhl na Quinciho a umlátil ho nejbližším kamenem, ale držel se na uzdě, jelikož to byl jediný způsob jak sebe a hlavně suki dostat domů!

Kitsune

Vím určitě, že je to někde tady, ale kde. Řekla jsem a rozhlížela se kolem. Když jsm nic neviděla, otočila jsem se k Akishe a řekla. Porozhlédnu se ze zhora, tam bude lepší výhled. Vyskočila jsem na jeden ze sloupů elektrického napětí a rozhlížela se kolem, dokud jsem neuviděla dva Shinigami jak s někým mluví. Vrátila jsem se za Akishou a pověděla jí, co jsem viděla.

Akisha Shihomaru

Dorazili jsem na místo, ale nikdo zde nebyl. Myslela jsem si, že je to zde. Porozhlédla jsem se, ale nic jsem neviděla. Když Kitsune vyskočila na sloup čekala jsem až sleze dolů a poví mi co viděla.
Jakmile slezla a řekla, co viděla ihned jsem zareagovala. "Jdeme tam, ale opatrně." Upozornila jsem ji a šla k místu na kterém zahlédla shinigami. Pokud se jí to tedy nezdálo.

Suki -> Byla jsi prostě bezelstné stvoření. Byla jsi sama a bez dozoru v pokoji, kde přebýval Quincy, a ani jsi mu neprohledala šuplíky a skříně. Usnula jsi v jeho posteli, jako když tě do vody hodí! Určitě se bude divit, až se vrátí. Pokud se vrátí...

Mladík

nevypadal, že by na něj udělal jakýkoli dojem Akiův výstup. Nepřekvapovalo ho, že ho nějaký shinigami nenáviděl. Jen se usmál.
"Jste Ukitake, předpokládám," pronesl mimochodem. Potom spustil ruce, které měl doteď složené na prsou. "Nebylo by lepší rozhovor přesunout někam jinam, když už jsme se dohodli, že boj odložíme? Bylo by mi příjemnější to probírat někde za zavřenými dveřmi..." navrhl. Neřekl nahlas, že by někdo mohl poslouchat, ale možná si to myslel.

Akisha, Kitsune -> Kitsune doopravdy uviděla jakousi osobu a dva shinigami na kopečku nedaleko jednoho z největších domů v okolí. Kapitána Ukitakeho určitě poznala, protože patřil k osobám, které znali všichni v Seireitei.