Tokio

Izanagi

Zamračil se. Nemyslím to takhle. Když jsme se potkali předtím, vypadalo to, že o nás hodně víš. Zajímalo mě, kde si k těmhle informacím přišel. Vyklopil jsem na něj jasnej účel téhle konverzace. Pravda byla, že jsem se cítil trochu nesvůj, neměl jsem tu totiž vůbec co dělat.

Akio

Cestou ke kobce toho Quinciho se jej Suki zeptala, odkud zná toho Quinciho. Ano...už jsme se tak trochu setkali. Pak se zamyslí. No...moc si nepamatuji...Vím, že mě někdo praštil..pak jsem se probudil v jejím sklepě...spoutaný. Myslím si ale, že to myslí upřímně. Chtěla se něco dozvědět o shinigami...ale bála se, že bych si to špatně vyložil a udělal jí z domu pole. No...pak přišel Izanagi...zdí...to jí nepotěšilo...a tehdy jsem si ho všiml...pak už to bylo jasné.... Společně dojdou kousek od Izanagiho a cely toho Quinciho.

Akisha Shihomaru

Nesnáším ukecance. Řekla jsem si vduchu. Ten Hollow mi připadal jako hejno ukecaných slečinek. Chvíli jsem se dívala na tu shinigami a na to jak s ním zápasí. Přemýšlela jsem jak se ho zbavit. Skorno nic mě nenapadlo. Letmo jsem se podívala na tu shinigami a šeptla. "Zabavím ho." Šla jsem přímo na něj. Chtěla jsem se mu dostat na masku, tak jsem protě sekala a sekala a čekala jsem, že to ta shinigami využije k nečekanému útoku. Doufala jsem, že to pochopí.

Kitsune

Akamaru útočil na hollow pomocí ocasu, při tom dával pozor, aby nezranil tu shinigami. Mezitím jsem se shunpem přenesla za hollowa, vytáhla svůj drát, který jsem na něj hodila, aby se mu omotal kolem části jeho těla. Když se omotal, zvedla jsem svůj nůž a pak se jím dotkla onoho drátu. Mezitím, co jsem ho dávala k drátu, jsem řekla. Hadō no. 11. Tsuzuri Raiden. Skrz drát projížděl elektrický proud.

Taiketo Suki

Rychlým tempem se rozešla za Akiem a když jej Suki dohnala, tak sevřela jeho ruku tou svou, což vypadalo dosti zajímavě, spíš jako kdyby jeho prsty svíralo dítě, protože podkapitánka 6.divize byla nejméně o dvě hlavy menší.
Chudák moje krční páteř.. Mumlala si v duchu, když opět pozvedla hlavu, aby se mu mohla dívat do očí.
"Ah, chápu.." hlesla Suki, po vyslechnutí jeho monologu a tvář se jí zkroutila do vážnějšího výrazu. Kdo ví, co je ten Quincy zač.. Možná se nám pokusí ublížit..
"Doufám, že po nás hned nepůjde.. Když je zavřený za zločiny proti shinigami... Už nedovolím, aby nás někdo rozdělit." šeptla, koukajíc na dveře cely.

Po pravdě, onen Quincy, o kterém jste se tedy aspoň domnívali, že je to Quincy, vůbec nebyl v cele. Jeho pokoj vypadal jako docela běžná místnost (tedy nakolik to jde v milionářském sídle, že ano), zvenku i zevnitř. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ho měla tato místnost držet uvnitř. A slečna Maxwellová ani trochu nevypadala jako někdo, kdo by věznil Quincyho, ani se tak o něm nevyjadřovala...

Mladík

"Bojoval jsem s vámi," odpověděl také přímo, když se konečně dozvěděl, o co tady jde. "Tedy, ne přímo s tebou nebo s těmi, co znáš... ale s jejich předchůdci, možná i předky. Už to bylo dávno..." Trochu se uvolnil. Když nepřišel ke slovu okamžitý útok, ale začalo se mluvit, uklidnil se. Nedalo se říct, jestli má strach nebo co si vlastně myslí a očekává... Byl prostě jen ostražitý.

Akisha, Kitsune -> Ten hollow nebyl zas takový frajer, jak si o sobě asi myslel. Na jednoho shinigami si troufal, ale dvě a navrch drak, to už moc nezvládal. Ani si nevšiml toho, co dělá Kitsune, protože Akisha ho účinně zaměstnávala. Až když kolem sebe ucítil drát, pochopil, že je něco špatně, ale to už bylo pozdě. Schytal plnou sílu kida a ještě navrch pár ran od Akihi a Akamaru. Zaskučel a svinul se bolestí, jeho maska byla ale pořád v jednom kuse.

Izanagi

Neuvěřitelné, co skrývá tahle milionářská chatrč. Neřekl bych, že je tu nějak limitován, myslím, že je tu dobrovolně. Pakliže mám pravdu, musí ho dost znervózňovat to, že jsem tu já a Akio. Vzhledem k hladině našeho reiatsu a jeho reiatsu by mohl přemýšlet o tom, jestli jsme ho nepřišli zlikvidovat.

Popošel jsem kousek dál do místnosti. S kým jsi naposledy bojoval? Nebo spíš prohrál, protože jinak by si tu pouze nečině neseděl.... Snažil jsem se koncentrovat na jeho reiatsu, chtěl jsem rozpoznat jakoukoliv odlišnost kvůli případnému výpadu.

Mladík

se na chvíli odmlčel, jako by přemýšlel, jak ti odpovědět.
"Neptal jsem se jich na jména," řekl nakonec. "Bojoval jsem s řadovými shinigami i s kapitány, dokonce s vrchním kapitánem. A ano... prohrál jsem, všichni jsme prohráli. A pak jsme byli potrestáni za své činy." Pořád mluvil tak zastřeně. Cítil křivdu? Nebo vinu? Myslel si, že byl trest spravedlivý? nenáviděl shinigami? Vůbec nic se z jeho hlasu nedalo vyčíst.

PS - možná bych už mohla dát obrázek.

Spoiler:

Izanagi

S vrchním kapitánem říkáš? Zeptal se těžkým hlasem. V jeho očích jako kdyby se rozzářily pochodně.

To znamená, že neví o vrchní kapitánce, to znamená, že je daleko starší než my. A to znamená....

Uděláme kšeft! Zazubil se na chlapíka tak, až bylo vidět jeho upíří duo. Budeme bojovat... Kdo by kdy čekal od chlapíka jako je Izanagi boj... Pak se trochu zamračil, protože nevěděl jak vyjádřit smysl výhry. Když vyhraješ ty, postarám se o to, aby byl váš trest zrušen, když vyhraju já .... Tak se nějak dohodnem....

Mladík

se na Izanagiho úvodní otázku ani nenamáhal odpovídat. Řekl to jasně.
"Nebudu bojovat," řekl zase tím obyčejným tónem, který prostě sděloval. Teď tam možná bylo i trochu únavy. "Dávno jsem byl osvobozen. Mám svobodu odejít či zůstat, nepotřebuji tvou pomoc. Ohledně ostatního..." Zaváhal. "Pochybuji, že bys dokázal to, co mi nabízíš," řekl potom prostě.

Izanagi

Asi jsme si rozuměli špatně, to nebyla otázka. Řekl laxně, neměl rád, když ho někdo bere na lehkou váhu. Iritovalo ho to, že tam jen tak nečině seděl a ani se nenamáhal rozmýšlet nad tím, co mu tady říká.

Zahleděl se na něj tentokrát s trochu vážnou tváří. Chtěl mu ukázat, že on není zrovna někdo, o kom by bylo třeba pochybovat. Jeho reiatsu začalo ohromně stoupat, dokonce bylo možné ho vidět. Bylo tak silné, až vznikla exploze.

Akio

Stál.

Mladík

Jeho reakci nikdo nepředvídal. Zatímco Izanagi shromažďoval reiatsu, ucítil na sobě pojednou stisk. Nestihl se ani vzpamatovat. Ve chvíli, kdy jeho reiatsu doslova explodovalo, někdo s ním obrovskou silou praštil o zem. Nebyl už v domě. On i mladík se nacházeli na kopečku nedaleko rezidence.
"Barbare," bylo první slovo, které Izanagi mohl slyšet. Tentokrát nebylo neproniknutelné. Bylo velice jasně opovržlivé. "Čeho chceš dosáhnout tím, že zničíš dům člověka, který s námi nemá nic společného? Čeho chce dosáhnout tím, že se mnou budeš bojovat? Naše bitva je už dávno dobojována."

Izanagi

Nechápavě se díval, kde se octli. Netušil, že bude tak rychlý a zároveň tak silný, aby je oba dokázal přenést. Mýlíš se...

Vysoká rychlost, dostatečná síla. Bude bojovat na dálku nebo na blízko? Hlavní však zůstává to, že by měl přežít to, co příjde. Nemůžu ve světě živých používat vše, ale na druhou stranu, to on taky ne.

Odrazil jsem se od země, nechal jsem za sebou malý kráter. Nechtěl jsem tasit meč, ale tušil jsem, že pokud budu pokračovat, budu muset. Bylo jasný, že může být silnější než já. Pokud by tomu tak bylo, pak by to byla výzva. Pokud by to byla výzva, pak ji překonám za každou cenu, protože vítězství je můj cíl. Není žádná šance, že bych mohl prohrát. Není žádná šance, že bych mohl chtít prohrát, protože ... já nechci. Shunpem jsem se objevil přímo před ním, s vysoko vztyčenou nohou jsem úder směřoval přímo na jeho hlavu. Chvějící vzduch pouze hlasitě svištěl...

Akisha Shiáhomaru

Bylo vidět, že Hollow to už nezvládá, že mu obě dáváme trochu zabrat a tak když se svalil na zem. Přišla jsem k němu a řekla. "Nejsme žádné jídlo." Dávala jsem pozor aby se náhodou nesebral z té země a nemohl ještě zaútočit. Zanpakuto jsem mu sekla po masce, aby už byl od něj pokoj.

Mladík

pouze uhnul do bezpečné vzdálenosti. Pohyboval se jako stín.
"Už jsem řekl, nebudu s tebou bojovat. Nemám důvod. Považuj to za své vítězství, jestli chceš." Přesto ale neodešel a stál dál nedaleko Izanagiho, i když ne tváří k němu.

Akisha -> Hollow se překvapením, že narazil na takový odpor, ani nebránil. Zabila jsi ho těsně před tím, než k místu dorazily babičky.
"Prokrindapána, co se to tady děje!"
"To si zase budu muset stěžovat na sousedy, že tady nechávají takový svinčík a dělají kravál! Beztak to byli ti jejich kluci nezvedení!" povídaly si babičky rozhořčeně a sledovaly místo, o vás ani nezavadily okem.

Izanagi

Když mu mladík uhnul, jen promáchnul nohou, která narazila do země.

Je zatraceně rychlej. Dokud se bude soustředit pouze na to, aby se mi vyhýbal, bude opravdu těžké ho chytit. Počítejme na chvíli s tím, že ten mladík je vlastně stařík. Podle toho co uznává za hodnoty, tak jeho slabina je...

Podíval jsem mladíkovi do očí. Přinutím tě.... Pak jsem se již pouze odrazil, ale namísto, abych letěl na mladíka jsem obrátil směr. Letěl jsem přímo na rezidenci. Při té rychlosti a aktuální hladině reiatsu to mohlo znamenat jediné - pokud mě něco nezastaví, z domu zbudou jenom trosky a možná taky trosky...

Okem jsem nenápadně pokukoval, kdy se přemístí. Musel jsem dávat fakt pekelného bacha, protože to co udělá nebude trvat ani sekundu.

Kitsune

Když už bylo Hollowovi, jsem si oddechla. Konečně je po něm. Díky Akamaru, můžeš se vrátit. Řekla jsem a vrátila ho do normální podoby. Kdykoliv. Řekl před tím než zmizel. Tobě taky děkuju. Poděkoval jsem té shinigami a představila se. Já jsem Hoshi Kitsune a ty.

Mladík

nemohl dlouho váhat, pokud si přál, aby dům slečny Maxwellové zůstal vcelku. Taky že neváhal. Ze zářícího luku, který se mu objevil zničehonic v rukou, vystřelil podivně tvarovaný šíp. Vedlo z něho vlákno zpátky ke střelci. Pokud Izanagi pokračoval ke svému cíli beze změny, šíp ho dostihl, zarazil se mu do stehna a napjaté vlákno, které ze šípu vedlo, ho zastavilo tam, kde byl.

Akio

Jen se díval na ty dva, jak zmizeli ven, zatímco Izanagi vypouštěním reiatsu provokoval boj. Nevnímal to. Neměl sílu na to, aby se někam vměšoval, navíc skoro umřel..byl unavený a v cizím městě. Popadne tedy Suki do náruče a vstoupí do mladíkova pokoje. Je mu jedno co si kdo myslí, či že to není jeho pokoj...byl unavený...Položil Suki na postel a sám si lehl vedle ní. Jeho nohy srandovně trčely z postele. Pak si Suki přitulil k sobě a začal s ní probírat věci, které ještě probrat nestihli.

Taiketo Suki

Ohlédla se za Izanagim a tím mladíkem a vypadalo, že něco chtěla udělat. Naprázdno otevřela pusu a pravou nohou udělala krok kupředu, což jasně dokazovalo to, že se do téhle situace chtěla vměšovat.
Boj sice Suki milovala, ale jen ve smyslu tréninku, když se nikomu nemohlo nic stát. Takhle ne..
Když už se chtěla rozběhnout za nimi, aby případně Izanagimu mohli pomoci, tak byla zvednuta do vzduchu a odnesena do pokoje. Na její tváři bylo zprvu znát překvapení a dokonce se už opět nadechovala, aby něco namítla, protože tu měli přece povinnosti!.. Ovšem když viděla Akiův unavený výraz, došlo jí, jak se asi cítí. Její tvář se změnila na posmutnělou masku, musel být chudák neuvěřitelně unavený a zničený a ona se k němu nechovala dostatečně ohleduplně. Mrzelo jí to, lehce mu sjela rukou po tváři, když jí jemně položil do postele a rozesmála se při pohledu na jeho nohy, jež trčely z postele ven.
V tu chvíli jí v mysli sama vyvstala rozdílnost jejich věku... Ani sama netušila, proč právě teď.. Byla v tomhle od něj tak daleko.. Zažil už tolik věcí..
Suki na něj zamyšleně hleděla, skrčená do klubíčka a přitulená k němu. Nechtěla se zabývat takovými věcmi, když byla opět s ním. Mohla být šťastná... Věk přeci nehraje roli.. Nebo ano?..
V momentě kdy se rozhodla, že to zatím hodí za hlavu, jí v hlavě vyvstala další myšlenka.. Nebo spíše vzpomínka..
"Ten Yasuhiro, co způsobil všechen zmatek, mě pomocí své techniky nějakou dobu nechal věřit, že on je ty.." šeptla trochu zlomeně, protože se jí na ty chvíle špatně vzpomínalo. "Nikdy jsem se necítila tak bezmocně a když jsem pak prozřela.. A řekl mi jednu věc.. Já.." nadechla se a sklonila své kaštanové oči, aby se mu nemusela dívat do očí. Nevěděla, jak něco takového říct, jak někomu říct, že vás v budoucnu možná zabije...
Lehce se nadechla, aby získala ještě trochu času a pak začala tichým hlasem mluvit.
"Tvrdil, že je z budoucnosti a že... No.. V jednu chvíli, řekl jednu věc o mě v minulém čase, tak jsem se jej optala, proč o mě mluví v minulosti. On odpověděl, že v budoucnosti se semnou nesetkal, protože jsem mrtvá a... Měl jsi mě zabít ty.. Nešťastnou náhodou.. Tvůj hollow.."

Spoiler:

Izanagi

Čekal jsem nějakou takovou šáškárnu. Tohle mě ale utvrdilo v tom, že ten klučina je Quinci, což byla výhoda. Tušil jsem tak trochu, jak může bojovat. Ono to zase při pohledu na ten luk nebylo tak těžký...

Lehkým odrazem jsem se přetočil a šíp odrazil katanou, kterou jsem, kdo ví jak, najednou držel v ruce. Zastavil jsem se na vztlačených duševních částicích otočený směrem k chlapíkovi. Přinutil jsem tě... Zvolal jsem.

Akisha Shihomaru

Když bylo po něm objevili se babičky a něco štěbetaly, ale já tomu nevěnovala přílišnou pozornost. Jakmila se mi ta shinigami představila a poděkovala. Pousmála jsem se. "Není vůbec za co...Já jsem Akisha Shihomaru...Do které divize patříš???" Představila jsem se a zároveň položila otázku. Zanpakuto jsem vrátila na své místo.

Kitsune

Ta věc mě vcucla zrovna při zkoušce z Kido, ale přijali mě do druhé divize a ty?Odpověděla jsem ji na otázku a po chilce dodala. Nevíš, co se stalo a kde jsme?

Akisha Shihomaru

"Přijali do druhé divize???" Zapřemíšlela jsem a pak jsem ji odpověděla na druhou otázku. "Mě se stalo totéž a jediné, co jsem zjistila, že jsme ve velkém rušném městě. Nic jiného zatím nevím, protože jsem tady jen chvíli a kvůli bolesti hlavy jsem nemohla zjistit více." Podívala jsem se na oblohu. "Musíme zjistit, jestli tady jsem sami nebo je tady i více shinigami."