Tokio

Mladý Quincy

"Už jsem vám říkal, že je pouze mou domněnkou, že zde mého mistra vězní. Myslím, že tato svatyně je jen kulisou, jen zástěrkou opravdového účelu tohoto místa. Ale já sám to nemůžu potvrdit, ani bych se o to nepokoušel. Tak silné zaklínadlo, jaké nejspíše hlídá tohle místo, bych jako Quincy nedokázal zlomit. Nejspíše by mě to zabilo," řekl. "Ale toto místo prostě musí být ono... jinak nemám ani stopu..." To už si zašeptal spíš pro sebe s hlavou na stranu. Těžko říct, jak slepý mladík tohle místo našel, ale nejspíš měl opravdu důvod, proč vás sem zavedl. (Pozn. - "Kokuchou" znamená "černá labuť")

Izanagi -> "Zajímavý, ona říkala něco hodně podobného," nervózně se zasmál. Asi nebylo zbytí. Zemřít nechtěl, takže mluvil. Jasná logika. "Ehm... tak... jsem si jako tak šel ulicí, žejo, a najednou co nevidím, vrchní kapitánka Gotei 13... No, taky si mě všimla a pak... měla pár poznámek na to téma, jak bylo před chvílí zmíněno, heheh... A pak se ptala na... no... na Hiroshiho, jako toho z Reimei, a tak... kde sídlil, kdo byl s ním... a pak zmizela. To je všechno, co vím, přísahám!" dal ruce dlaněmi do výšky hlavy, jako když se vzdává.

Akisha, Kitsune -> Právě uprostřed vašeho rozhovoru jste uslyšely nějaké dupání a hlasy z chodby, ze které jste přišly do pokoje. A za chvíli dovnitř vpadli dva muži, podle oblečení a postavy nejspíš nějaká ochranka nebo tak něco, asi hlídali paní domu před nevítanými hosty v tomto domě. Nečekali, že vás tady uvidí, tedy aspoň to tak vypadalo, protože zůstali překvapeně stát. "Hele, co tady děláte? Kdo jste?" vykřikl hned jeden. Druhý štrachal od opasku nějakou divnou věc (vypadalo to hodně jako pistole, ale to nevím, jestli vaše postavy znají). Podle všeho to ale byli obyčejní lidé, což jste poznaly podle jejich reiatsu - neobvyklého na člověka, ale stále lidského.

Akio

Hmm...zajímavé...takže zástěrka... Sejde až k jezírku a pohlédne na labutě. Pěkná zvířata...tyhle labutě... Projel rukou po hladině vody. Pak se zvedne a vytáhne zanpakuto z pochvy. Hádám, že to bude třeba rozbít...Suki...budu potřebovat tvou pomoc... Kývne na svou Suki a pak poodstoupí. Vlny povstaňte a buďte mým štítem, blesku uhoď a buď mým mečem! Vyvolá Akio svůj shikai.

Kitsune

Podívám se na muže v černém. Že by hledali UFO? Po jeho otázce jsem si všimla, jak ten druhý něco vytahuje z opasku. Tak zaprvý, máme povolení od majitelky tohohle domu a za druhý, jestli okamžitě nedáš tu ruku jinam, tak o ní příjdeš. Usměju se na něj. Stejně na nás nebude fungovat. Jen si řekni, jak chceš zabít někoho, kdo už je po smrti? To přece nedává smysl. Nefungovala by, protože než by zaútočil už bych byla někde jinde a shinigami jsou vlastě duše. Takže to, co jsem řekla byla vlastně pravda.

Akisha Shihomaru

Uprostřed mojí věty dovnitř vtrhly nějací muži a hden na nás začli křičet. Udiviloo mě jak to, že nás vidí, protože jsme shinigami a ti obyčejní lidé nevidí. Všimla jsem si, jak jeden chce něco vytáhnout, ale než jsem stačila něco říct Kitsune mě předběhla, po tom co řekla, bych se ani nedivila, kdy nás odtud vyhodili, tak jsem na to šla jinak. "Omlouváme se, ale nemusíte na nás hned křičet. Nejsme místní, takže bohužel nevíme nic o naší dočastné pozici. Byli byste tak laskavi a vysvětlili nám, kde se to nacházíme???" Zkusila jsem to mile. Nechtěla jsem být nezdvořilá, neměla jsem vůbec náladu na hádky a už vůbec né na boj, po tom hollow.

Izanagi

Dobrá, ukážeš mi kudy šla! Řekl jsem s již spokojeným výrazem. Byl jsem rád, že se Sei-sama nefláká a vyřizuje věci, na druhou stranu jsem to moc nechápal. Myslel jsem, že Hiroshi porazili v bitvě nad východními pláněmi. Každopádně pokud žije a ona ho šla hledat, musím jí najít. Mám tam nevyřízené účty...

Chňapl jsem chlapíka a hodil si ho na rameno. Yosh, kudy šla? Houkl jsem na něj. Trochu jsem čekal, že bude mimo...

Mladý Quincy

raději ustoupil do bezpečné vzdálenosti. Nevěděl, co chtěl Akio rozbíjet, ale netušil ani to, jak fungují shinigami iluze nebo pečetě a jak se otvírají jejich nejpřísnější vězení, tak se držel stranou.

Kitsune, Akisha -> "My jsme na vás zařízený, to se neboj!" odpověděl ozbrojený muž Kitsune, ale pak už začala mluvit Akisha, takže k žádnému střílení ani ničemu jinému nedošlo. Druhý chvíli zaváhal, ale nakonec promluvil.
"Jste v domě slečny Maxwellové, dámy." Zřejmě to nebyl takový buran, na jakého vypadal. "A mě by na oplátku zajímalo, co vás se přivádí? Slečna Maxwellová nedávno učinila pokud vás, shinigami, kontaktovat, ale asi se jí to nějak vymknulo z rukou..."

Izanagi -> Byl mimo, tos čekal dobře. Ale když se dostatečně vynadával a vyječel, řekl konečně něco užitečného... "Na nádraží! Asi chtěla jet vlakem do Karakury..."

Taiketo Suki

Pohlédla na Quincyho a tiše poslouchala to, co řekl. Pak se její oči zaměřily zpět na Akia, ona pustila jeho dlaň, kterou předtím svírala a lehce kývla hlavou na znamení souhlasu. Její kaštanové oči se zavřely a ona stejně jako Akio poodstoupila dál, aby jej případný útok nezasáhl, což bylo vzhledem k tomu, že to je Akio stejně absurdní, ale což..
Když tedy zavřela své oči, během chvíle se zkoncentrovala do té míry, aby mohla vyvolat svůj shikai.
Následně se Sukiiiny oči otevřely. "Žhní Tsuyoshi!" Její tasané zanpakuto v tu chvíli zmohutnělo, prodloužilo se a kolem meče začaly šlehat plameny.

Izanagi

Už jsem věděl všechno, co jsem potřeboval. Na druhou stranu, mi to stále všechno nebylo jasné. Hiroshi žije nebo ne? A proč Sei-sama šla sama? Minule to nedopadlo zrovna nejlíp.

Týpka jsem pohodil v nejbližší ulici a hlasitým Dííík jsem mu vzdal pochvalu. Podle mě to nebyl zrovna typ, který by se mnou šel kapitánku hledat. Možná to opravdu byl náhodný kolemjdoucí...

P.S. Utíkám do Karakury

Akisha Shihomaru

Chvíli jsem si myslela, že se do nás pustí, ale nic takového se nestalo a ten druhý nám zdělil pár informací. "Díky. Pomohly jste nám...Omlouváme se za vtrhnutí, ale bohužel jsme se nějak ztratili. Vadilo by vám, kdybysme tady zůstali a nějak vám zde vypomohly???" Nehodlala jsem tady jen tak sedět a čekat dokud se něco nestane. Chtěli jsme nějak pomoct, teda alespoň já, doufala jsem, že Kitsune, taky pomůže.

Akio

Pozvedne oba své meče k nebi a pronese. Kami wa Oshikakeru(Boží zásah)! Nad jezírkem a jeho okolím se začnou kupit těžké olověně šedé mraky. Tu a tam se objeví blesk a zemí zatřese hrom. Akio dá meče dolů a otře si pot z tváře. Stále se necítil příliš dobře a udělat bouřku nebylo jen tak...i když byla malá, docela ho to unavilo. Pak se koukne na Suki. Tohle se osvědčí v 99% případů... Jeden z mečů vystyčí k neby a druhý namíří na jezírko. Tak pojďme! Z nebe sjede blesk přímo do jedné z čepelí a druhou vyletí přímo do středu jezírka...Akio vyčkává co se stane.

Akio -> Stala se velice, velice nepříjemná věc... usmažil jsi labutě. Ale pokud tvým záměrem bylo jaksi zničit něco, co jsi považoval za iluzi, nestalo se nic podobného... ať už to iluze skutečně byla nebo ne. Ale ty mrtvé labutě odpovídaly o tom, že spíš nebyla.

Tertaxka -> "No..." Muži se posadili vedle vás. "Možná by se něco našlo. Já už sám nevím, co se vlastně děje," promluvil jeden z nich celkem utrápeně. "Jako věděl jsem, že tohle není jen tak ledajaká práce, ale furt je toho na mě trochu moc." Zakroutil hlavou. "No to je jedno, sice pořád nevím, proč jste tady, ale máme svoje rozkazy. Jestli chcete, nejspíš můžete pomoct... kdo ví." Zdálo se, že si chce aspoň chvíli odpočinout a urovnat si věci v hlavě.

Akio

Když uviděl, co udělal, zatvářil se takhle. Whups...doufám, že nebyl zakletý do labutě... Pronese a trochu si uvolní límeček. (víte jak to lidi dělají, když něco podělají ) Tak to vypadá..že silou to nepude...možná....zabere kouzelné slůvko?! Třeba...Kukuřice? Koukne na oba.

Kitsune

Po slovech toho muže, jsme alespoň věděli, kse jsme. Na otázku, co nás sem přívádí jsem jen řekla. Nás by taky zajímalo, co tady děláme. Pak promluvila Akisha, na její slova jsem jen kývla. Muži si přisedli a rozpovídali. Asi toho maj plný kecky. Pomyslím si a daál poslouchám, co kdo říká. Doufám, že ostaatní příjdou na to, jak se vrátit. Řeknu Akishe.

Taiketo Suki

"To jezírko ne!" vykřikla Suki než Akio stačil usmažit ty nádherné zvířata. Suki div neupustila své zanpakuto. Byla v šoku, ústa si zakryla pravou ruku a deaktivovala shikai. Tohle nebyla žádná iluze a ty labutě za to vůbec nemohly.. Sama se divila tomu, jak moc jí to vyvedlo z míry. Vždyť na bojišti viděla umírat tolik shinigami, proč jí teď rozesmutnily labutě?..
Sama to nechápala ale tvářila se asi takto:

Další slova svého drahého nějak nevnímala, spěšně udělala několik kroku k jezírku a klekla si na kolena. Ruce spustila do vody a chytla jednu z labutí... Tedy možná, že chytla nebylo to spráné slovo, spíš se jí jen lehce dotýkala a tiše se na ní koukala. "To jsme zase něco přepískli.."

Mladý Quincy

"Ehm, nechci radit, ale možná by stálo za pokus zjistit, kde přesně tady to vězení je? Myslím, že jste kapitán, Akio... snad bys mohl vycítit pečeť, která byla vytvořena vrchním kapitánem, aby ji Quincy nenašli..." pronesl tichým hlasem. Nebylo v něm nic výsměšného, opět pouze konstatoval.

Kitsune, Akisha -> Muž si povídal spíš tak nějak pro sebe, proto si nevšímal toho, že si mezitím povídáte mezi sebou, a zase se začal zvedat. "No, šéfka se v každým případě stěhuje... netuším proč, ale máme všechno ve sklepě zabalit. Takže jestli chcete, můžete pomoct..." Zdálo se, že jeho hlavní důvod byl, že ve více lidech to bude rychleji hotové a on bude moct rychleji domů.

Akio

Podívá se na Quinciho a pomyslí si. Vypadám snad jako kdybych to dělal dennodenně. Rozhodne se tedy pro neinvazivní metodu. Odvolá shikai, zavře oči a pokusí se vycítit cokoli...neví moc co by měl cítit a tak by byl vděšný i kdyby to byl nějaký zápach.

Akisha Shihomaru

Kývla jsem. "V to já taky doufám, Kitsune." Odpověděla jsem jí.
Když můž, řekl, že jim můžeme pomoct, kývla jsem. "Rádi pomůžeme." Zvedla jsem se a zamyslela se, kam se asi může paní domu stěhovat a kdo to vůbec je.

Akio -> Uklidnil jsi svou mysl a vnímal své okolí. Nejdřív jsi necítil nic zvláštního, jen reiatsu a dech tvých dvou společníků. Bylo to velice odlehlé místo, nic rušivého se tu nevyskytovalo, a dokonce ani mniši se ještě nepřišli podívat, co to tu bylo za blesk. Nahle tě za uši zatáhl zvuk, který jsi nečekal. Zdálo se ti, že slyšíš hrát housle. Velice nejasně... jakoby přes hodně tlustou zeď. Vycházelo směrem od svatyně.

Kitsune, Akisha -> Podle toho, co jste za chvíli uviděly, nebyla majitelka domu jen tak někdo. Za prvé měla hodně cenností... ale to nebylo to, co vás tak překvapilo. Ti dva muži vás dovedli do jakéhosi prostorného sklepa. Takovou sbírku starožitností, podivných zařízení a artefaktů jste ještě nikdy nespatřily a nejspíš už ani nikde jinde nespatříte. Vypadalo to, že ona osoba sbírá všechno, co je nějakým způsobem neznámé, záhadné, staré nebo cenné, nejlépe všechno dohromady. A to jste teď měly začít balit do krabic a připravit na odeslání... kam? Kdo ví...

Akio

Neměl tyto praktiky rád...vůbec ho to nebavilo, navíc cítil vůni pečeného labutího masa. Snažil se vše odstínit a vnímat cokoli...nic však necítil...zpočátku ne, ale pak to přišlo. Housle?! Ano...akio, který byl vášnivý pianista dokázal rozpoznat housle. Sic jen velmi tluměně, ale i tak je slyšel z nedaleké svatyně. Zvuky...Housle...odtamtud... Ukáže rukou do míst, kde si pamatoval svatyni a pomalými krůčky se k ní vydal. Se zavřenýma očima a snahou vnímat to nebylo zrovna lehké.

Akio -> Když se přiblížil, našel jsi ve skromné svatyni malý oltář s očistnou vodou a zvonkem. Z oltáře, který býval nejspíš obyčejným lesním kamenem, kolem kterého celá tahle svatyně vznikla, jsi cítil podivné, mravenčící reiatsu. Nebylo divu, že kámen na lidi působil tak, že ho považovali za nějaký náboženský symbol. Bylo ti jasné, že síla do něj vložená je nesmírná, ale nejspíš ji budeš muset blíž prozkoumat, sám nebo s pomocí Suki.

Taiketo Suki

S pohřebním výrazem vstala a nechala labuť labutí. Téhle chuděře už stejně nikdo nepomůže.. Povzdechla si v duchu a s nic neříkajícím výrazem se vrátila zpět k Akiovi, který už byl mezitím něčím zaměstnán. Když se jí konečně podařilo odprostit se od výjevu bezvládne labutě, vyslechla, co Akio říkal a bez dalších zbytečných řečí jej pomalu následovala.
Společně se pak přesunuli ke svatyni, kde nalezli oltář s čistou vodou a zvonkem. Suki to opravdu zaujalo, už jen tohle samotné místo bylo hodně zvláštní.
"Doufám, že tohle nebudeš chtít rozbíjet.." optala se s úculem Suki.

Akio

Došel za zvukem až do svatyně. Tam se zastavil a rozhlédl se. Vypadalo to tu opravu majestátně a z jakéhosi šutru uprostřed šla cítit obří síla. Pak přišla Sukiina otázka. Akio se na ní podíval. Počkat...já jsem tu stoletý kapitán! Já tu mám obří praxi a já už jsem nespočetkrát zachránil svět? Co mě tady ten pišišvor co mu teče ještě mlíko po bradě má co poučovat. No já mu ukážu!! Ehm...jistě že ne lásko...pokud to nebude nutné...pokud se ti podaří zjistit jak to otevřít... Sehne Akio svou velkou postavu a začne taky zkoumat jak to kromě cesty silou otevřít.

Taiketo Suki

Chvíli sledovala jeho obličej, když nahodil zvláštní výraz, jež u něj tak často nepozorovala. Pak se zarazila při jeho slovech a na tváři jí po pár vteřinách vyvstalo tohle:

Spoiler:

Suki to bylo jasné! Tohle byla výzva! Musí najít řešení dřív než její starší partner... Zkušený Akio, který si prošel mnohým.. Hrdina tělem i duší..
"Samozřejmě, že podaří.. Lásko.." řekla napůl vážně a napůl v žertu, načeš se stejně jako on rychle sehnula, nebo spíš řekněme to přesně.. Padla na kolena a detailně si začala prohlížet ten podivný kámen s ještě podivnějším reiatsu. Suki na něj byla doslova nalepená pro případ, že by se chtěl Akio pokusit o to samé. Když se k ní přiblížit blíž při zkoumání, začala jej doslova zadkem vystrkovat. Celá situace musela připomínat hašteření ze školky..

Akio

Suki mu začala stínit svým pozadím, tak vzdal hledání a začal si obhlížet zbytek svatyně. Prohlížel si jednu ze soch a při obhlídce mu zůstal kus prstu v ruce...Akio uvažoval...kam s ním...Narval jej tedy soše so úst a pokračoval v obhlídce.

Kitsune

Vešli jsme do sklepa. Obdivně hvízdnu a řeknu. To je úplnej ráj pro zloděje a historiky. Rozhlížím se kolem a prohlížím si věci, které za chvíli poputují do nového domova. Máte tu dost krabic? Zeptám se těch dvou a dál si prohlížím podivnou sošku. Zdá se mi to nebo mě fakt pozoruje? Ptám se sama sebe.