Tokio

Taiketo Suki

Suki byla vyvedená z míry a to opravdu dost. Nechápavě zírala na Izanagiho, kterému bylo očividně jedno, že na něj mluví a snaží se o konverzaci.
"Sakra! Stůjte! Kapitánka nám dala úkol, měla jsem najít VÁS a Akia, musíme najít Quincyho, který dokáže otevřít průchod odlišný od garaganty nebo senkaimonu... Je zavřený za zločiny proti shinigami a měl by být hodně nebezpečný.. A vnímejte mě prosím laskavě, plním jen ROZKAZY!" křičela na Izanagiho Suki, když jej doběhla. Postavila se před něj a i když byla malého vzrůstu, její hlas se tak nejevil. Popravdě, dokázala by vzbudit mrtvolu a postavit jí do latě..
"Prosím, kde je Akio?" řekla už trochu mírněji, neměla ráda křik, ale lhostejnost jí dokázala vytočit.

Slečna Maxwellová

nešla ani tak nikam nahoru jako spíš dolů a to do sklepa. Byl to starodávný sklep, ale vypadal, že už velice dlouho je používán jako skladiště pro různé artefakty, které shromáždili ona a její otec. Vešli jste do jedněch těžkých dveří a Akio napůl čekal, že za nimi bude mučírna, ale nebyla. Slečna Maxwellová rozsvítila zářivky na stropě a Akiovi se naskytl pohled na mnoho záhadných tvarů zahalených plachtami. Jaké poklady se tady asi skrývaly? Co dalšího našla slečka Maxwellová, když se dopátrala i pozůstatků po shinigami?? Nicméně Akia rychlými kroky, které se rozléhaly ve stěnách, dovedla k jednomu z útvarů a stáhla z něho plachtu. Jeho očím se zjevilo něco, co by v mnohých vzbudilo předtavy šílených vědců a podobných věcí.
"Umm... a co že s tím chcete vlastně dělat?" optala se slečna napůl zvědavě, napůl nesvá.

Akio

Sházel stále hlouběji...do pradávného sklepa plného různých tajemných artefaktů. Všechny však byly skryty plachtou a i když měl Akio šílené nutkání plachtu strhnout, udržel se. Došel až za podivné masivní dveře, které budily dojem neprůbojnosti. Pak se i se slečnou Maxwellovou zastaví před jednou plachtou. Ona z ní pomalu strhne plachtu a on sleduje to, co bylo pod ní. Ne-nemám nejmenší ponětí...nikdy jsem se s tím nesetkal...tahle technologie se už dlouho nepoužívá...mělo by se do toho...vstoupit, hádám. Přistoupí k přístroji a dotkne se jej.

Izanagi

No jo furt, už dej pokoj babo... Já přece vím! Hlesl a dál šel za reiatsu, které patřilo kapitánovi třinácté divize. Nějaké schody nebo zdi pro něj nepředstavovaly žádnou překážku.

Akio

Trochu sebou škubne, když to slečnu Maxwellovou oskenuje. Pak se na ní podívá. Ehm..počkejte, zkusím to já...nejspíš to hlásí, protože nejste duše. Popojde na její místo, které jistě vyklidila. Pak se natáhne s opět se dotkne přístroje tam, kde před malou chvíli. Pak zůstane nehybně stát a vyčkává co se bude dít.

Akio si správně domyslel, co způsobovalo onu chybu. Stroj si ho bez problémů oskenoval a potom se začalo dít něco úžasného a velice vědeckého, co nechám na každého představivosti, aby si domyslel, jak to vypadalo. Faktem však bylo, že za asi deset minut stál před užaslýma očima slečny Maxwellové druhý Akio, tentokrát z masa a kostí... nebo něčeho tomu podobného. Zírala na to nevěřícně. Byl však jako bez života, jako robot, jen stál a nehýbal se. Pohlédla tázavě na Akia.
"Tak... co teď?" hlesla.

Akisha -> Nevěděla jsi, co se stalo. Naposled sis pamatovala hodnou babičku, která vám dávala léčivý lektvar... a najednou jsi se probudila ležíce na trávníku. Z bezvědomí tě probral nějaký jekot a výskání vysokých hlásků. Bolela tě hlava a nebylo ti právě dobře...

Akio

Teď už věděl přesně co má dělat...nikdy to nedělal, ale dost o tom slyšel od otce, který svého času nějaký ten Gigai používal. Přistoupil ke své kopii a nasoukal se dovnitř. Nikdy předtím to nedělal, ale v podstatě to bylo jako oblíkat si kombinézu. Po pár minutách se Akio finálně nasouká do Gigaie a ten se začne hýbat. Akio si prohlíží své nové tělo(určitě je oblečené) a různě si ho prohlýžel, masíroval a posouval. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude tak těsné... Prohlásí finálně a popojde k Slečně Maxwellové. Dobrá..teď bych měl dokázat jíst vaše potraviny. Usmě je se, ale nějakmu to nevyjde, není s gigaiem zkoordinovaný.

Taiketo Suki

Nahněvaně pozorovala Izanagiho záda, ale dál už nic neříkala. On o rozhovor stejně nestál, takže se Suki nehodlala namáhat. Po celou dobu cupitala za ním a její myšlenky už byly úplně někde jinde.. Kde? To přece musí být všem nadmíru jasné..

Akisha Shihomaru

Když jsem se probudila netušila jsem, kdo jsem, co jsem a kde to jsem. Nakonec jsem si to všechno poskládala. Bolela mě hlava a konečně jsem si všimla nějakých pištivích tónů. Mě snad praskne hlava. Co se proboha stalo???... A kde to jsem??? Nic moc jsem si ani nepamatovala. Naposledy jsem byla u té babičky a nic víc. Co se mohlo stát??? Bylo mi špatně, ale přesto jsem se pomalu posadila a rozhlédla se, kde to jsem a odkud může pocházet ten nesnesitelný zvuk.

Slečna Maxwellová

ohromeně hleděla na škleb, který se objevil na Akiově tváři. Nic podobného tomu, co se právě odehrálo, nikdy neviděla. Nebyla zrovna typ milovníků sci-fi nebo vědeckých vymožeností, ale tohle ji opravdu fascinovalo. Nebyla schopna slova, takže jen hleděla.

V tu chvíli do místnosti vrazil Izanagi a hned za ním Suki.

Akisha -> Spatřila jsi, že ležíš na trávníků asi dva metry od dětského pískoviště. V okolí byla i skluzavka a kolotoč, zkrátka jsi byla na hřišti v parku. Nedaleko od tebe seděly na lavičkách řady maminek s kočárky.

Akisha Shihomaru

Kolem sebe jsem viděla pískovičtě a na něm děti, nějakou skluzavku a kolotoč. Hřiště??? Kde se tady vzalo hřiště??? Konečně jsem si uvědomila, že jsem v Lidském světě. No to je tada skvělí. Pomalu jsem se zvedla, šla jsem dál od ječících dětí, chtěla jsem se dostat ven a zjistit, kde přesně jsem a přitom jsem hledala někoho, alespoň trošku známého.

Akisha -> Byla jsi v nějakém městě. Podle hluku, který se linul zpoza zdí parku a který se na tebe vyvalil, když jsi z parku vyšla, to bylo hodně velké město. Ani venku jdi však neviděla ani necítila žádné stopy po komkoli a čemkoli známém. Všichni měli na sobě oblečení, které jsi nikdy neviděla, spěchali někam, nastupovali do velkým, rychlých vozidel... Byl to chaos, který tě až děsil.

Akisha Shihomaru

Nic. Vyšla jsem z parku a viděla, to co ještě nikdy dříve. "No teda." Trochu jsem se rozhlédla. "Tohle se mi ani trochu nelíbí, to už jsem rovnou mohla zůstat u tech dětí." Shunpo jsem se dostala na jednu vysokou budovu. Tam byl hluk o trochu menší, ale pořád to bylo zmatené. Musím zjistit, kde to jsem a pokusit se odtud nějak dostat. Zapřemýšlala jsem. Podle toho, co vidím je to hodně velké město.Rozhlédla jsem se. Všude jsem viděla vysoké budovy a dole spoustu lidí. Protřela jsem si spánky. Neustále mě bolela hlava. Skákala jsem z budovy na budovu, snažně se o tomhle neco dozvědět. Doufala jsem, že alespoň zahlédnu něco, co by mi mohlo pomoct.

Akio

Akio, který si zrovna prohlížel gigai se otočil, když do místnosti vstoupila Suki s Izanagim. Výraz v jeho obličeji se v té chvíli změnil hned několikrát. Od nezaujatého, přes překvapený až po rozradostněný. Relativní ticho místnosti přeruší jeho náhlý radostný výkřik. Suki?!!!! několika mohutnými skoky se dostane k ní. Rukama jí uchopí pevně kolem pasu, přitiskne si jí k tělu, zvedne si jí do vzduchu a vášnivě jí políbí. (pro ty co budou namítat, že je Suki duše a je nehmotná, tak shinigami při průletu domem taky nepůsobili 2x nehmotně!!!!) Je mu jedno co si myslí, nebo co řeknou ti dva okolo...dlouho Suki neviděl a bál se, že už jí neuvidí.

Taiketo Suki

Suki se cítila nervózně mezitím, co jí Izanagi vedl za Akiem. Nedovedla si představit, jaké to bude, až ho zase uvidí, až se dotkne jeho tváře, uvidí ty dvě zářivé oči a políbí ho na jeho teplé rty. Ta představa jí tak rozradostnila, že přidala do kroku, přičemž znatelně cítila, jak její srdce zrychluje. Pak už jen společně vrazili do místnosti a Suki se zastavil celý svět..
Byl tam Akio.. Konečně ho viděla.. Nedokázala nic jiného, než jen otevřít pusu v tom úžasu a čekat, než překoná tu vzdálenost a sevře jí v náručí. Byla tak šťastná, že se pár chvílek ani nezmohla na slovo.
"Akio.. Měla jsem strach, že už tě neuvidím.. V jednu dobu jsem myslela, že jsi po smrti!" řekla lehce vyčítavě, jako kdyby mohl za to, že musel odejít.. Ale Akiovi muselo být jasné, že se nezlobí, její tvář se roztáhla do širokého úsměvu a pak mu dlouze opětovala jeho polibek. Její prsty se mu přitom zapletly do vlasů a ona se konečně cítila zase šťastná..

Izanagi

No, hlavně že tu na mě celou dobu ječí, jakou nemáme misi....

Pohlédne opět na slečnu Maxwellovou, protože ho dost zajímal její pohled. Věděl, že se v tomhle domě mohou nalézat záhadné věci, o kterých neví, k čemu jsou. Mělo by se to tu prozkoumat ještě než odejdeme. Navíc byla by chyba tu nechat něco, co nebude potřebovat....

Akisha -> V dálce jsi zahlédla zelenější část města, ani jsi tam odtud necítila tolik lidských bytostí. Bylo tam méně domů a nebyly tak vysoké, takže se ti zdálo, že tam by sis mohla utřídit myšlenky a trochu líp se soustředit na vnímání reiatsu.

Slečna Maxwellová

si začínala myslet, že možná tím, že se snažila kontaktovat shinigami, opravdu pochybila. Nějak se jich sem scházelo pořád víc a víc a vůbec se nezajímali o to, že je to její dům! Momentálně ne zrovna nadšeně hleděla na něco, co vypadalo jako setkání manželů po letech. Jejich telenovelistické vztahy ji nezajímaly! Chtěla jen informace, relevantní informace o věcech, které tu měla, to bylo vše! Ovšem spíš to vypadalo, že se čím dál víc zaplétá mezi tyhle nepochopitelné, mrtvé lidi. Navíc ten strašidelný chlap, který jí poboural sídlo, se na ni divně díval. Raději se otočila a podrobně si prohlížela nyní aktivní obrazovku a panel na přístroji, který dokázal vytvořit umělé tělo.

Akio

Jakmile se jejich ústa oddělí, položí Suki opět na zem. Taky jsem se bál, že tě už neuvidím...já...když jsme skončili zde...co ty tu vlastně děláš? Řekne s radostným úsměvem shlížejíc na Suki. Zrovna, když chce říct něco dalšího, mírně zavrávorá, pak zamrká a chvilku kouká na Suki. Náhlý příliv slabosti mu opět oživil jeho únavu a hlad.

Taiketo Suki

byla doslova na mráčku radosti a štěstí. Z její tváře bylo jasné, že jí náladu nemůže zkazit absolutně nic a ona stále cítila, jak jí endorfiny prostupují tělem. Když jí Akio položil otázku, nebyla si Suki jistá, jak odpovědět. Bylo tu toho tolik, co říct. Od té doby, co se neviděli, už přece jenom uběhl nějaký ten čas.
"Já, no.. Po zmizení tebe a kapitánky jsem se já a kapitán 10. divize vydali vás hledat... Ryuichi-taichou je teď s vrchní kapitánku a my jsme dostali úkol." řekla Suki a lehce se k němu naklonila, přičemž její kaštanové oči začaly pomalu, ale jistě probodávat tu ženu, která tu jen tak postávala. Kdo to vůbec byl?! A proč tu byla s Akiem sama... Úplně sama...
Tahle skutečnost jí na chvíli zarazila a Suki v hlavě proběhla krátká představa plná sadistického násilí, škrcení, tahání za vlasy a dalších ukrutnosti, jež jí v tomto momentu napadly.
Na povrch se samozřejmě chovala, až na to mírné zaražení úplně normálně, jako kdyby se nic nedělo. Na to měla až příliš velkou hrdost.
"Měl by se tu v okolí nacházet muž, konkrétně Quincy, který umí otevřít průchod, jež není podobný ani gargantě ani senkaimonu, díky tomu by se nám mohlo podařit se spojit se Seireitei. Kapitánka mě ale důrazně upozornila, že by měl být velmi nebezpečný, je prý vězněný za zločiny spáchané na shinigami." Šeptla mu do ucha a pak se opět napřímila, načeš sevřela jeho ruku. Nebylo možné si nevšimnout, že není v dobré kondici.
"Jsi v pořádku, Akio? Potřebuješ vyléčit? Je v tom únava nebo něco víc? " drmolila Suki jednu otázku za druhou a už se začala přehrabovat ve své taštičce, kterou měla připevněnou u pasu. Snad by tam mohla mít nějaký dryák, co ho udrží na nohou..

Akisha Shihomaru

Jak jsem tak skákala, přestalo mě to bavit a pořád mě bolela hlava. V dálce jsem uvděla méně zalidněnou oblast, bylo tam i více zeleně. Zamířila jsem tam. Když jsem tam dorazila, posadila jsem se na strom a začala se trochu uklidňovat. Hlava mě přestávala bolet a bylo mi čím dál lépe. Teď už mi jen zbývá se dozvědět, kde jsem a popřípadě najít někoho, koho alespoň trochu znám. Začala jsem se znovu soustředit a hledat nějaká známá reiatsu.

Akio

Nemělas tolik riskovat... pokárá jí, ale stejně je rád, že to udělala. Když však Suki zmíní jméno Quinci...neco zapraští a to něco se ukáže být jeho klouby. Quinci...to slovo stejně tak jako jeho nositele neměl v lásce a cokoli spojené s nimi ho doslova rozpalovalo do ruda. Quinci...odsouzený za zločiny proti Shinigami?! Jeho hlas bylteď docela zlý...něco přehlušilo radost ze shledání se Suki. Pohlédne na ni. Ne...nic mi není, jen mám hrozný hlad...jsem zesláblý a potřebuju doplnit hladinu reiatsu...tady slečna Maxwellová mi s tím zrovna pomáhá....to mi připomíná...Slečno Maxwellová, toto je Suki...má přítelkyně....Suki, toto je slečna Maxwellová..majitelka tohoto domu, těchto věcí a vášnivá obdivovatelka všeho tajemného. Představí je navzájem...vypadá to, že když přešel najiné myšlenky, už ho tak slovo Quinci neirituje.

Taiketo Suki

Suki se nad jeho první větou jen pousmála, věděla stejně jako musel vědět on, že ač by jí mohl dodatečně kárat jak chtěl, stejně by se k téhle situaci zachovala stejně. "Neměla jsem na vybranou, nemohla jsem zůstat v Seireitei s vidinou toho, že se už nevrátíš, musela jsem zjistit, jestli jsi na živu." dodala na objasněnou a ani nestihla přejít k něčemu dalšímu, protože se Akio náhle rozohnil kvůli tomu, co řekla. Trošku jí to překvapilo, takže na něj pár vteřin se zaujetím upírala své kaštanové oči.
"Bohužel ať je to Ouincy nebo ne, přesně tak to chtěla vrchní kapitánka... Myslím si, že pokud nám to zajistí spojení se Seireitei, tak by mělo jít všechno stranou." hlesla, načeš se lehce zazubila a dodala. "Navíc.. říkala, že k tomu můžeme dojít jakými prostředky chceme.." řekla Suki, čímž měla namysli, že pokud Akio opravdu tak touží se na nějakém Quincym vyřádit, tak bude mít příležitost.
Pak už se jen zaměřila na tu ženu, kterou jí vzápětí začal představovat. Je nutno podotknout, že Sukiiny sadistické představy v její mysli stále pokračovaly, takže slečna Maxwellová už začala lehce modrat od intenzivního škrcení. Na venek se Suki jen stroze pousmála. Ani sama nechápala, proč se její tělo tak automaticky zachovalo, když k tomu nemělo žádný logický důvod, ale nejspíš vidina toho, že by jí chtěl Akia někdo ukrást, jí vytáčela natolik, že byla k takovým to věcem trochu citlivější.
"Těší mě.." hlesla a snažila se působit mile, i přes všechny ty imaginární představy..

Slečna Maxwellová

"I mě," pronesla podobným nuceně zdvořilým tónem. Suki jí nijak moc nepadla do oka. Za prvé si bez dovolení přišla do jejího domu a za druhé se na nic divně dívala a to nikdy neutuží vztahy. "Dobrá, možná bychom měli dát Akiovi něco k jídlu. A vy," kývla na Izanagiho, "byste zatím mohl mému asistentovi popovídat o dalších věcech, které jsou v této místnosti, pokud je poznáte, co říkáte?" řekla sugestivně, aby Izanagi pochopil, že jako odškodné za zničení nedocenitelných obrazů by to měl udělat a neodmlouvat.

Akisha -> Konečně ses začala uklidňovat. Ruch města a tisíce lidských duší si teď držely odstup, takže jsi mohla rozpoznat mezi ostatními několik silnějších reiatsu. Cítila jsi o pár kilometrů dál skupinu spirituálně silných osob - jestli se sem dostali nějací kapitáni, tak byli nejspíše tam. Ve tvém okolí bylo taky pár silnějších reiatsu, i když asi to byli lidé, jelikož ti to nepřipadalo jako stopa shinigamiho. Ale nejen to... za tebou byl jakýsi malý lesík, možná nějaký další park, a odtamtud jsi jasně cítila reiatsu hollow.

Kitsune -> Ucítila jsi, že ležíš na zemi. Ležíš na zemi a máš nos namáčknutý v jehličí, které tu zem pokrývalo. Bylo ti zle a motala se ti hlava. A celkově ta situace působila, že se stalo a nejspíš i stále děje něco velice, velice špatného.

Kitsune

Sedla jsem si. Co se kčertu stalo? Ptala jsem se sama sebe, mezitím jsem si třela bolavou hlavu a u toho se rozhlížela kolem. Kde to jsem? Naposled si pamatuju zkoužku kida, ale v lese to nebylo. A proč mě tak bolí hlava a mám pocit, že je něco špatně? Ptala jsem se dál.
Ještě chvíli jsem tam tak seděla a rozhlížela se kolem. Po chvíli jsem vyskočila co nejvýš na strom. Držela jsem se kmene a rozhlížela se z výšky, jestli něco neuvidím.