Tokio

Izanagi

Nemýlil jsem se. To nebylo reiatsu kapitána třinácté divize, tohle je něco mnohem rozdílného. Na druhou stranu to vysvětluje přítomnost stráží a skrytou chodbu. Je tu ztlumené světlo, takže tu nikdo často nechodí a ta slečna se také určitě nečertí jenom kvůli obrazům. Vzhledem k těmhle předpokladům je to něco, co vypouští reiatsu skryto....

Uchopil jsem slečnu jednou rukou(byla hubená jako tyčka, tak proč ne) a postavil si ji před sebe. Měla by jste mi říct, co zde skrýváte slečno... přičemž se mi zablýskla placka FBI na hrudi.

Akio -> Bohužel než ses kamkoli vrátil, cestu ti zastoupili strážní s těmi podivnými pistolkami v rukou. Jejich víra v to, že jim k něčemu jsou, sice byla otřesena, ale ani tak tě nehodlali nechat se tu jen tak potulovat.

Izanagi -> (to čo je? :-DDDD) Slečna Maxwellová v šoku náhled zmlkla. Taková nehoráznost! Nebyla tedy vůbec zvyklá na takové chování, aby se jí někdo DOTÝKAL!!! a podobné nechutnosti. Na chvíli zrudla, zamračila se a rychle si pošinula brýle na nose, aby to zamaskovala.
"Nemám povinnost se vám zpovídat o tom, kdo bydlí v mém domě," řekla rázně.

Akio

U velkých tvrďáků s velkýma černýma brýlema a malými mozky narazil na nevoli. Akio, který zrovna neměl energii se prát, ani se s nimi hádat se rohodl pro mírovou variantu. Otočil se k slečně Maxwrllové, který si zrovna hrála s kapitánam Izanagim. Slečno...prosímvás...můžete odvolat své gorilly? Pohlédne na ní s prosebnám pohledem.

Slečna Maxwellová

"A to proč?" vyjela tentokrát s rukama skříženýma na prsou na Akia. Nějak se jí ti shinigami přestávali líbit, ničili její dům a dědictví, nejen její, ale kulturní! Potom ji však popadl Izanagi a ona se ocitla ve vzduchu a následně na jeho rameni. Její šok se ani nedá vypovědět. Když se trochu vzpamatovala, začala mlátit Izanagiho pěstičkama a kopat a křičet:
"Ty, ty hulváte, okamžitě mě pusť, slyšíš? Tohle je můj dům a já si žádám respekt a slušné zacházení!!"
Najednou ale jako by na všechny padl chlad a donutil je přestat v tom, co právě dělali. Neznámé reiatsu opět zesílilo a pomalu, se skřípotem, se otevřely těžké dveře na konci místnosti. Uvnitř musela být tma a osoba, která otevřela dveře, nevyšla úplně na světlo, takže jste ji neviděli. Promluvila však mužským, nebo spíše mladickým, nečekaně jemným a hlavně tichým hlasem, který ale přesto všichni slyšeli.
"Co se to tu děje?" zeptal se onen mladý muž (zřejmě).

Taiketo Suki

Potom, co se jí kapitánka a Yoshiro ztratili z dohledu, vyrazila směrem, kterým Sei společně s Izanagim přišli. Jeho samotného moc neznala, spíše jen z doslechu.
Když se kolem ní rozprostřelo to úžasné pulzující město jako na dlani, doslova jí to vyrazilo dech. Suki se kolem sebe nevěřícně rozhlížela a byla uchvácená. Sice to množství lidí, které se vyvalilo za každým dalším rohem, bylo více než jen stresující, ale dnes to Suki ani nevadilo. Její myšlenky se stále upínaly jen k jednomu bodu.
Ve chvíli kdy obdivovala podivnou a neskutečně obrovskou budovu, zacítila reiatsu.. Reiatsu shinigamiho.. Jelikož prakticky nebylo nic jiného, čeho by se zde mohla chytnout, vyrazila po jeho stopách.

Izanagi

Pustil slečnu Maxwellovou ze svého ramena, takže pravděpodobně spadla hlavou na zem. Byl tu někdo neznámý, někdo o němž vůbec nic nevěděli. Tentokrát by roznášky pizzy asi moc nepomohla. Vlastně bylo zbytečné cokoliv říkat při pohledu na zbořené zdi a pomlácenou slečnu Maxwellovou. Muselo mu být jasné, že jsme ji přišli znásilnit. Výmluvy tentokrát nechával na Akiovi....

Akio

Byl unavený, hladový a začínal být kapku agresivní. Když začala být slečna Maxwellová nepříjemná, začalo se to v něm vařit. Události uplynulých dní vyplouvali na povrch a on měl zvláštní potřebu někomu utrhnout hlavu. Možná třeba proto že... Přerušen byl však cizím reiatsu. Nebylo zanedbatelné, navíc nepoznával komu patří. Přejde tak, aby viděl na majitele, i když ani to se mu nepodaří tak úplně, neboť je v přítmí. Co se děje? Mám hlad!

Suki -> Podle reiatsu ses dostala do méně rušné části města. Procházela jsi kolem honosných sídel a supermoderních obydlí, zkrátka i shinigami jasně poznal, že tady bydlí boháči. Stopa tě přivedla k něčemu, co vypadalo jako menší zámeček na kopci. Byl postavený tak, aby evokoval staré časy lidského světa. Ale cítila jsi, že uvnitř se něco děje... Byl tam shinigami a ještě něco dalšího... reiatsu, které jsi nedokázala pořádně přiřadit žádné bytosti.

Slečna Maxwellová

byla na pokraji slz. Byla ponížena a bylo s ní zacházeno jako s pytlem brambor, nevídané! Opravdu, vztahům mezi ní a shinigami to nijak neprospělo.

Neznámý

sledoval situaci, zničené okolí a Akiovu odpověď. Nakonec ale promluvil na slečnu.
"Říkal jsem vám, že jsou to barbaři. Teď to vidíte na vlastní oči. Měla jste dát na má varování..." Opět ten tichý, smířený hlas. Slečna udělala několik kroků k němu. Asi si nebyla jistá, že u něj najde ochranu, ale dvou kapitánů se začínala bát.

Izanagi

Už začínal být těma teploušskýma kecama docela dopálený. Kdyby jste nebyl barbar, pomohl by jste té slečně na nohy není liž příliš pravda? Vyplodil ze sebe něco podobně ulíznutého. Pravda byla taková, že Izanagi byl taktik, ale konverzace u něj občas vázla právě na takovém to stylu jednání, navíc mu vadilo, že se ten rádoby žalářník ani nepředstavil.

Akio

Byl slabý a vůbec se necítil, že by měl vést nějaký dialog s neznámým mužem. Opřel se tedy o dosud stojící zeď a sveze se dolů. Ba-barbaři? Zapoměl jsem, že někoho unést a spoutat je naprosto civilizované. Znechuceně si odfrkne. Jako bych si toho nezažil dost...Izanagi...?! Kde je vůbec Sei?

Neznámý

chvíli neodpovídal, jako by byl v rozpacích. Ale jeho odpověď, která následovala, na rozpaky nepoukazovala.
"Nejsem její přítel ani ochránce, nevím, proč bych jí měl pomáhat," pronesl.

Slečna Maxwellová

se momentálně cítila tak trochu jako mezi dvěma mlýnskými kameny, nikdo se netvářil právě přátelsky. Sebrala se tedy, nebyla jen tak někdo, byla vznešeného původu! Uvědomila si, že není žádná malá holka, ale mladá, sebevědomá žena, a hodlala se podle toho chovat.
"Dobře, podívejte, ignorujme na chvíli fakt, že jste mi to tady zničili. Není potřeba v tom pokračovat. Vy," kývla na Izanagiho, "jste zřejmě přišel hledat svého přítele, Akia. Jak vidíte, nehrozí mu žádné nebezpečí. Co kdybychom šli, zařídili mu nějaké občerstvení, a neuchylovali se k taokvým nízkým počinům jakým je násilí?" Sice by je nejraději vykopla z domu, ale Akio měl pravdu, že sem nepřišel zrovna dobrovolně, takže by se asi měla i ona snažit situaci vyřešit.

Taiketo Suki

Suki bylo jasné, že tady v tomto okruhu Tokia musí bydlet sami movití lidé. Byly tu překrásné sídla, na kterých mohla jenom oči nechat. Její nohy jí nakonec zanesly před honosný zámeček na kopci. Suki přitom jasně cítila, že uvnitř se musí nacházet shinigami a ještě něco se zvláštní reiatsu, jež nedokázala přiřadit žádné bytosti.
Byla více než jen zvědavá a jelikož teď stejně nevěděla kam jít, pomalými kroky se začala přibližovat k sídlu. Své reiatsu se přitom snažila utlumit a její pravá ruka stále spočívala na rukojeti zanpakuto. Kdo ví, co se v příštích vteřinách mohlo stát a ona chtěla být připravená..
Když už byla u zdi, přitiskla se na ní zády a pomalu se plížila ve skrčené poloze pod okno s úmyslem dovnitř nejprve nahlédnout..

Suki -> Vypadalo to, že jsi nahlížela do kuchyně. Dva kuchtíci tam cosi vařili, viděla jsi, že cedí nudle, ovšem podivné rány a křik vycházející z nitra domu je nenechávaly zrovna v klidu. Vedli horečný rozhovor, ze kterého jsi vyrozuměla, že nevědí, co se děje, ale taky nevědí, co by s tím měli dělat, a tak radši budou dál vařit a při sebemenším náznaku, že se to blíží k nim, utečou. Dále stížnosti, že jejich paní si pořád zahrává s nebezpečnými živly a že ta její touha po penězích se jí jednou těžce nevyplatí.

Slečna Maxwellová

nevěděla, proč ten velký shinigami odchází... ale rozhodně neplánovala pokoušet se ho zastavit. Její pohled se stočil na Akia.
"Dobrá, tak... váš přítel asi nemá zájem, ne že bych si stěžovala, že odchází z mého domu... Pojďte, vrátíme se. Netuším, co, um, lidi jako vy jedí...?" Vydala se do pokoje, ze kterého původně přišla. Raději se kolem sebe moc nerozhlížela, to vyřeší později.

Neznámý

zůstal nečinný, ale dveře nezavíral. Jako by zkoumal, co se bude dít dál, a nevěděl, jestli se do toho má zájem nějak zapojit. Zatím ho však spíš neměl.

Taiketo Suki

Suki jako správný špión nenápadně nahlížela dovnitř s bušícím srdcem, které se chtělo prorvat skrz její hrudník. Když viděla ty dva kuchtíky jak krásně cedí nudle, začaly se jí sbíhat sliny. Mezitím, co se snažila ovládat své chuťové buňky, poslouchala, co tito muži říkali. Nedalo se říct, že by moc pochopila, o čem tu byla řeč, ale rozhodně se v tomto sídle něco dělo.
Rozhodla se tedy postupovat následovně...
Lehce se chytla okenního parapetu a během chvíle už stála přímo uprostřed kuchyně.

Suki -> Nikdo si tě nevšiml, jelikož to byli lidé a očividně nedisponovali jakýmikoli duševními schopnostmi. Takže pokračovali ve svém jednání, pouze jeden z nich se tak trochu otočil, asi zaslechl nějaký slabý zvuk, který provázel tvůj dopad, ale bylo to spíš instinktivní, než že by něco tušil.

Taiketo Suki

se měla chuť od srdce usmát, když jí její "vloupání" zatím klidně procházelo. Tihle kuchtíci zřejmě opravdu uměli jen vařit, což bylo skvělé. O vůni, která se nesla kuchyní a lákala Suki bylo radši třeba pomlčet. Musela se zarazit, když nejprve udělala dva kroky k hrnci jako ke spáse na místo toho, aby se hned rozběhla zjišťovat, co se tu děje.
Když už měla málem ponořenou hlavu ve vroucí vodě, tak se konečně vzpamatovala a vyběhla z kuchyně. Ani se neohlížela a rovnou běžela za zdrojem reiatsu. Její pravá ruka přitom stále klidně spočívala na rukojetí zanpakuto. Věděla, že musí být ostražitá, v poslední době se toho událo tolik, že by se ani nedivila, kdyby se na ní v minutě vyřítilo něco, co by jí přecházelo život naruby… Ostatně, to se Suki stávalo čím dál častěji..

Akio

Slečna Maxwellová konečně podala solidný návrh, který ho zaujal. Pomalu se zvedne a vydá se za ní, potichu mumlajíc. Pokud tu nemáte něco spirituálního, budu potřebovat odspirituálnit sám sebe....například gigaiem...to je takové umělé tělo...možná ho máte v zásobě. Pokud ano, mohl bych pak jíst normální jídlo. Kráčí pomalu a znatelně oddychuje. Omlouvám se za Izanagiho, ale on je té akční nátury, když něco dělá tak na 200%. Není špatný...

Slečna Maxwellová

"Promiňte, ale i tak je pro mě těžké najít sympatie k muži, který nenávratně poničil několik klenotů sbírky, která je drahou vzpomínkou na mého otce," řekla chladně. "Hmm, spirituální jídlo? To netuším... jak to vypadá? Viděl jste něco takového na těch fotkách? A nebo... ten gigai, jak jste o něm mluvil?" zeptala se zamyšleně.

Suki -> Konečně jsi dohnala reiatsu, to shinigami reiatsu. No, dohnala... ono se řítilo proti tobě. Izanagi mizel z místa a šel na vzduch, přičemž tě málem smetl na zem.

Taiketo Suki

Běžela chodbou ve snaze najít to zajímavé reaitsu, když v tom v záblesku vteřiny se na ní samo vyřítilo. Suki nestačila ani zakřičet, jen udělala jakýsi úskok, při kterém se spěšně chytila stěny, aby si nenabila nos. Pak se jen dezorientovaně otočila za tou střelou. Ty záda odněkud znala... Musel to být Izanagi!
Kam jde? Potřebuju sehnat oba dva, máme úkol! To se mi snad zdá dneska, nebo pořád za někým běhám?! Vrčela si sama pro sebe a pak se rozběhla za ním.
"Stát! Kapitánka nám dala úkol! Kde je Akio?" křičela Suki, přičemž se to ani nesnažila okecávat, jak bylo jejím zvykem.
Už mě to nebaví toto.. Nadávala ve své mysli a tvářila se přitom jako čínský bůh pomsty.

Akio

Pomalu scházejíc za slečnou Maxwellovou odpovídal. Znám to. Mám také pár mement na svého otce a kdyby mi je někdo zničil, také bych pěnil. Sejde až do místnosti, kde jej drželi a zamyslí se. Hádám, že Gigai sem možná zahlédl mezi vašimi věcmi. Přejde k seznamu věcí a začne listovat. Po chvíli opravdu najde onu stránku a ukáže prstem na fotku. To je ono..kde..kde to máte?

Slečna Maxwellová

koukala na fotku podivného stroje, o kterém ani původně nemyslela, že by mohl mít s shinigami cokoli společného, spíš měla za to, že je to nějaká mimozemská technologie... Možná to ani nebyl stroj, zkrátka to byla taková podivná krabice, ze které vedly tam a zase zpět různé hadičky a drátky... Zkrátka neměla ani ponětí, jak by se s tím mohlo zacházet a k čemu by to mohlo být. Akio věděl, k čemu by to mohlo být... ale jak s tím zacházet, to také netušil. No... improvizace nade vše!
"Dobře... vezmu vás tam... ale nevím teda..." prohodila pochybovačně, ovšem byla zvědavá, jak to funguje a na co to je, takže rychle vyběhla ze dveří, očekávajíc další překvapivé poznatky.

Akio

Se podivil jejímu elánu a následoval ji nahoru. Těžce oddechoval, neboť se mu strašně chcelo spát...plus měl ten strašlivý hlad, ale vidina gigaie jej hnala vpřed. Nebojte...já to zprovozním... Doufám...