Tokio

Sei

naslouchala Sukiině vyprávění. Zpočátku si domyslela, že Yasuhiro byl asi ten prevít, co dělal bordel v Seireitei. Ale jak pokračovala, kapitánce se na tváři objevoval napůl nedůvěřivý, napůl hodně překvapený výraz. Cestování časem? Zajímalo by ji, jestli vůbec někoho napadlo, že by ten takzvaný Yasuhiro mohl lhát. Zdálo se jí to tedy mnohem pravděpodobnější, než že by to byl návštěvník z budoucnosti. Byl to pěkný podvodníček.... a nebezpečný... ale už je mrtvý, takže je to v pořádku. Její kapitáni se o sebe dokážou postarat! Ale vyprávění ještě nekončilo. Takže na ni nejspíš poslal Akia jako pomstu za to, že údajně nezabránila smrti několika kapitánů... nesmysl... a navíc i kdyby, metoda to nebyla právě vynikající. Ovšem něco ji zaujalo a trochu zarazilo...
"Dokumenty ohledně mojí minulosti?" otázala se a obrátila se na Yoshira, který se právě probouzel. Taky zrovna promluvil. "Nojo, vidíš, málem bych zapomněla!" Vytáhla z rukávu krabičku erárního šumáku a jeden si dala do pusy. Už když to dělala, cítila se mnohem líp. "Jen se neboj, Yoshiro, mě se tak snadno nezbavíte!"

Izanagi -> Akia jsi vůbec nikde necítil, což bylo dost zvláštní. Cítil jsi pár hollow, některé na místech, která tě překvapila. I v tvé blízkosti bylo několik lidí, kteří měli celkem vysoké množství duševní energie. A ještě jsi cítil jednu přítomnost, ale nepodobala se ani shinigami ani hollow. Asi bys řekl, že je to člověk, ale bylo na něm prostě něco zvláštního... hlavně to, jak bylo silné. Bylo asi nejsilnější z celého okolí, které jsi dokázal svým zkoumáním momentálně obsáhnout.

Slečna Maxwellová

"Máte pravdu, asi není dobré začínat takto. Nechci vás mučit, pouze si povídat. Doufám, že mě trochu poučíte! A pokud slíbíte, že se nebudete pokoušet o něco násilného, ráda vás z těch želízek pustím, sama nemám zrovna ráda takovéto... nediplomatické postupy. Budu věřit vašemu slovu." Položila knihu a zadívala se na Akia v očekávání. V jejím pohledu byla patrná velká inteligence a sebevědomí, také upřímnost. Sama by své slovo neporušila, proto byla rozhodnuta věřit tomu jeho. "Nebudu od vás chtít moc. Mám ale několik... velice zajímavých předmětů a bylo mi řečeno, že vy byste mi mohl osvětlit jejich účel," osvětlila trochu své záměry.

Akio

Zamžourá. Povídat si? To jste po dlouhé době jediná...ale varu ji vás...nejsem dobrý pohádkář. Ale dobrá, pokud mě pustíte, slibuji, že se budu chovat způsobile...stejně jsem slabý... Nastaví jí ruce s pouty. Pokud to bude v mé moci...osvětlím vám co budete potřebovat vědět. Žena zahájila přátelský přístup a on nepotřeboval cítit bolest.

Izanagi

Je zvláštní, že tu necítím reiatsu Akia ani žádného jiného shinigami. Možná budou problémy i v reálném světě, protože tohle není standartní situace. Je možné, že někdo odstranil ostatní shinigami v tomhle městě a ten někdo může být to neidentifikovatelné reiatsu. Na druhou stranu bych měl varovat ostatní .... heh, mám rád, když takhle vtipkuju.

Otevře oči a prudkým skokem se vydá k neznámému reiatsu. Samozřejmě, že to mohl být člověk, ale člověk s takovým reiatsu toho mohl spoustu vědět.

Slečna Maxwellová

přistoupila a sundala Akiovi pomocí speciálního klíčku pouta. Udělala to opatrně a pak se rychle odtáhla, jako by čekala, že na ni přece jen zaútočí. V očích jí zahrál podivný plamínek. Bylo vidět, že riskovat je pro ni běžné... a že jí to dělá dobře. Když tedy viděla, že jí Akio nic neudělá, aspoň zatím, obrátila svou i jeho pozornost k deskám na stole.
"Víte, jde o tohle. Jsem sběratelka. Sběratelka předmětů, které nejsou běžné. Mám ráda drahé a hlavně hodně staré artefakty. Ale když se člověk honí za věcmi, které nejsou běžně k mání, stane se, že narazí na věci, které ho překvapí. I já jsem po různých obchodníčcích a z dalších svých zdrojů získala různé... no, řekněme velice záhadné a fascinující objekty. Zajímalo by mě, jestli byste některé z nich nedokázal identifikovat..." Rozevřela složku a podala ti ji. Byly v ní fotky různých krámů, většina vypadala jako něco, co by mohlo pocházet ze Satoshiho laboratoře, ne-li hůř. Hodně z nich ti nic neříkalo. Ale bylo tam i pár věcí, které jsi hned poznal. Byly to zaručeně věci, které používali shinigami. Vypadaly trochu zastarale, ale například gikongan (soul candy) sis splést nemohl, i když už se nějakou dobu moc nepoužíval.
Teď, když jsi neměl pouta, sis také mohl všimnout jedné věci. Slečna Maxwellová nebyla spirituální bytost, byla obyčejný člověk.

Izanagi -> Vydal ses po stopě nezvyklého reiatsu. Cesta tě zavedla do rušných ulic Tokia. Všude bylo plno lidí, až jsi málem ztratil stopu, ale byla tak silná, že ses na ní udržel i přes všechno rušení. Zase jsi opustil rušné ulice a vydal se do oblasti, která vypadala jako vilová čtvrť. Procházel jsi kolem honosných sídel a supermoderních obydlí, zkrátka i shinigami jasně poznal, že tady bydlí boháči. Stopa tě přivedla k něčemu, co vypadalo jako menší zámeček na kopci. Byl postavený tak, aby evokoval staré časy lidského světa.

Izanagi

Tsss.... bohatí... Oznámil, kdy se porozhlédl. Pravda byla, že už na akademii šikonoval veškeré bohaté máničky, které si mysleli, že za haldu peněz jim nespraví ciferník. Nenáviděl je, nenáviděl je všechny, protože věděl, že nic nedokázali, přesto se mají líp než ti, co jsou již dávno upadli do zapomnění. I přes všechnu tu nenávist se uklidnil a jako správný exkapitán tu nenávist potlačil. Vyšel směr drsné reiatsu...

Yoshiro

Pomalu se začal škrábat na nohy. "Děkuju, fukutaichou." Plácl Suki ještě po rameni a pak konečně vstal. Musel se protáhnout, protože se cítil fakt blbě, co se těla týče. Samozřejmě s pravou rukou ještě moc dělat nemohl, pořád byla naražená a taky to podle toho náležitě bolelo. Samozřejmě něco takového nemůže rozházet takového drsňáka, jakým byl kapitán 10. divize. Koukl se na kapitánku. "Takže jste v pořádku.." Vypadalo to, že se Yoshirovi trochu ulevilo, protože měl o kapitánku a Akia strach. Bez nich by bylo Seireitei docela ztracený. Vždyť kapitánka vždycky věděla, co dělat v těch hrozných situacích, do kterých se Seireitei často dostávalo. A Akio byl jeden z nejstarších a nejmoudřejích kapitánů. Takový muž je důležitý a hlavně pro svoji divizi, která se nacházela nejspíš v největším chaosu. Pokud teda nepočítám první. Takže Akia jednoznačně potřebovali. Co by bez těch dvou dělali? V takových časech by se těžko volili noví kapitáni na jejich místa. Třináctá by určitě nedůvěřovala novému kapitánovi, což by jim rozhodně nepomohlo. Už teď měl Yoshiro sám problémy s tím, jak dá svou vlastní divizi do pořádku a jak je uklidní. Samozřejmě desítka neprošla takovými problémy, jako již zmíněná třináctka, ale určitě mají taky spoustu otázek a chtějí vědět o tom, co se v Seireitei děje. Navíc, byli teď bez kapitána a zástupce a on jim ani neřekl, že jde pryč. Sklopil hlavu. "Je to na tobě, Amaru." Amaru měl teď nejvyšší slovo v desítce. Těžko říct, jestli to byla pohroma nebo jestli to bylo dobře. Ten kluk se má ještě co učit a tohle by mohla být dobrá příležitost. Nebo taky ne no, ale je to prostě na něm. Snad taky někam nezmizí. To by nejspíš desítka padla. Yoshiro se poškrábal zezadu na krku a koukl se na kapitánku docela vážným pohledem. "Taichou, musíme se co nejdřív vrátit do Seireitei a dát ten bordel do pořádku....Ale ještě předtím.." Teď měla přijít ta nejvíce zdrcující část a Yoshiro věděl, že pro něj teď nejspíš nastanou tvrdé časy. Kapitánka rozhodně nebude nadšená. Kapitánka z Yoshirova pohledu rozhodně mohla přečíst to, že se jí chystá říct něco, co se jí nebude líbit. Už se chystal promluvit, ale znovu se odmlčel. "Taichou..Yasumaru mi řekl o vaší minulosti. Mohl jsem udělat dvě věci. Zapomenout na to a nebo to řešit. Vím, že z toho nebudete mít radost, ale začal jsem to řešit a Yasumaru se mnou. Vloupali jsme se do tajného archívu v kasárnách první divize.." Už tu padlo něco o dokumentech, které se týkají kapitánčiny minulosti. Už z tohoto zřejmě nebude mít radost. "A našli jsme ty dokumenty. Yasumaru si něco stihl přečíst. Chtěli jsme najít něco, čím bychom prokázali vaši nevinu. Ale.." (úplně slyším to cool - shikashi..) Yoshiro sám o tom moc nechtěl mluvit, protože boj s jeho nejlepším přítelem bylo něco, co chtěl navždycky zapomenout. "Ten chlápek, co napadl Seireitei a tvrdil, že je z budoucnosti nebo co. Použil svoji schopnost a poslal na mě Antera-taichou. Nevím, jak je to možný, ale našel mě.. I Yasumara. Prostě.. Napadl mě a tak jsem se bránil." Trochu se mu rozklepala levá ruka, v pravé cítil jenom bolest, ale nejspíš se taky třála. "Souboj trval dlouho, ale to není to, o čem chci mluvit...." Znovu se odmlčel a váhal, jestli to říct. Ale pak se pevně rozhodl, že to udělá. Navíc, už to nakousl a kapitánka by ho zabila, kdyby to neřekl.. Počkat, ona ho stejně zabije...".. Celá budova kasáren první divize skončila v troskách." Zhluboka se nadechl a vydechl. Pak zavřel oči. "Taichou, jsem ochoten příjmout všechny následky a tresty, ale prosím vás. Klidně si tu před váma kleknu. Mitoshi za nic nemůže. Byl ovládanej tím chlápkem. Mám strach, že jakmile se vrátíme do Seireitei, tak budeme muset oba pykat za to, co se tam stalo. Ale on za to nemůže, tak ho prosím.. Prosím vás, nechte." Vrchní kapitánka byla žena na správném místě a rozhodně musela být trochu krutá, co se některých rozhodnutí týče. Musela si držet svůj respekt a tím, že všem kapitánům povolí dělat si, co chtějí, si ho rozhodně moc dlouho neudrží. Yoshiro počítal s tím, že dostane nějaký trest. Už jednou ho kapitánka zbavila postu. A bál se, že mu to udělá znovu. Byl ale ochotný smířit se s tím. To co hlavně chtěl, bylo bezpečí pro Mitoshiho, který za nic nemohl.

Akio

Čekal dokud mu sundala pouta, ale své slovo dodržel a nepokusil se o útěk. Zajímavé...vypadá, jako by se ani nebála, že své slovo nedodržím...nesmírně si to užívá...podivná žena. Pak si jí vyslechl a přešel s ní ke stolku, přebral od ní složku a začal listovat. Aha takže sběratelka...to nevím jestli vám pomohu já osobně nic nesbírám... A opravdu nevěděl jak by jí pomohl...většina fotek byly jen nějaké krámy, jejichž účel stejně neznal. Když už jsme u vyptávání..tak bych se také rád zeptal...zaprvé..jakto, že mě vidíte a zadruhé jsem host, nebo vězeň....je to pro mě docela důležité vědět...protože.... zbytek nedořekl, protože si všiml něčeho...co poznával. Bylo to několik věcí, které shinigami používali, některé už sice z výbavy vyřadily ale stále to bylo něco, co nemělo v rukou lidí co dělat. Pohlédl na doktorku Maxwellovou. Odkud tohle máte? Ukáže jí duševní bonbónek.

Izanagi -> Jak ses blížil, reiatsu sláblo, jako by se ten, kdo byl jeho původcem, postupně dostával do klidu a snižoval tlak své duševní energie, který už nepotřeboval. Zdi ani dveře pro tebe nebyly problém, dostal ses tedy dovnitř a klidně sis kráčel ke svému cíli. Dům byl laděn stejně i uvnitř. A měl jsi pravdu, nesl známky velkého bohatství. A také záliby ve starožitnostech. Právě jsi procházel chodbou kolem jednoho zvláště krásného, kovového svícnu, když proti tobě vyšel zpoza rohu nějaký chlap. Měl krátce sestřižené vlasy a nevypadal nijak moc chytře, z tvých zkušeností bys řekl, že to byl nějaký bodyguard, ostraha nebo něco podobného. Nevšímal sis ho, ale on tebe ano. Což tě asi mohlo překvapit, jelikož to byl člověk.
"Hej! Co ty jseš zač? Co tady chceš?!" rozkřikl se hned na tebe.

Sei

souhlasila s tím, že by se měli co nejdřív vrátit, takže přikývla, ale Yoshiro pokračoval. Vypadalo to, že má na srdci něco nepříjemného. Na to už od něho byla zvyklá, takže si zachovala klid. Jeho řeč ji ale celkem zmátla. Co mu Yasumaru mohl říct o její minulosti? A hlavně... jaké dokumenty sakra? Nevinu v jaké věci se snažili dokázat? Kapitánka nebyla z lidí, kteří by měli ve své minulosti sporný čin... ona jich měla spoustu. Nevěděla, o čem teď zrovna Yoshiro mluví. Ale každopádně ji dojalo, že se snažili očistit její jméno. její zjihlý výraz ale postupně zkameněl a ona zrudla a začala vypadat celkem na infarkt, když vyprávění dospělo k srovnání jejích kasáren se zemí. To ji celkem rozzuřilo. Jednou má práci a hned jí tam z toho udělají kůlničku na dříví!!! Chvíli tak stála a kouřilo se jí doslova v z uší. Hodně dlouhou chvíli. Trvalo jí poměrně dlouho, než mohla normálně promluvit. V duchu se nejvíc uklidňovala tím, že to určitě dělali s dobrými umysly... to oni vždycky...
"No. To budem řešit, až se vrátíme. Momentálně je náš úkol vrátit se," řekla docela stroze. Zajímalo ji, o jaké dokumenty tam šlo, ale nějak neměla náladu se vyptávat. "Senkaimon otevřít nejde, takže najdeme Akia, Izanagiho a nejdřív se nějak dostaneme domů. Zatím je důležitý, že narušitel Seireitei je zneškodněný. To ráda slyším." Ano, to bylo nakonec to hlavní. "Mimochodem, nějaké teorie o tom, proč to nejde otevřít? Kde je Satoshi, když ho člověk potřebuje?"

Slečna Maxwellová

Bylo na ní patrné zklamání a nespokojenost, když Akio tvrdil, že jí asi nepomůže. Ale potom narazil na něco, co nejspíš poznal. Rozzářily se jí oči.
"Takže je to pravda? Jsou to předměty používané shinigami a vy jste shinigami?!" nevydržela to a ujela jí otázka. Tak dlouho se už pídila po odpovědích ohledně věcí, které ji tak fascinovaly, a teď byla snad konečně na pokraji zjištění pravdy!

Akio

Si najednou všiml, že se žena rozzářila, byla opravdu zapálená do toho co měla ráda. Řekněme, že by se to tak dalo říci, ale stále jste mi neodpověděla...jsem host, nebo vězeň...a co se týče těhle krámů, jsou to zbytečnosti, které se už roky nepoužívají...i když nějaký starý Gigai by se mi hodil. Popojde a posadí se na nejbližší místo k sezení. Koukám, že se zajímáte o spoustu věcí..slečno Maxwellová...

Taiketo Suki

Mezitím, co pozorně naslouchala tomu, co kapitán Ruyichi sděloval kapitánce, její tvář trochu pobledla. Nedalo se říct, že by jí bylo snad špatně nebo něco podobného, ale poslouchat to, v jaké situaci se nachází jejich milované Seireitei, byl celkem oříšek. Sukina tvář se při celém popisu situace začínala mračit a obočí nad uhrančivými hnědými oči se spojilo do jedné ostré linie.
Sama mlčela, protože chápala, že tohle musí tito dva významní lidé vyřešit mezi sebou a od ní by bylo hodně neslušné, kdyby se do toho snažila vmíchat. Proto se o to Suki ani nepokoušela a hleděla si svého, což znamenalo to, že se jemně dotkla kapitánovi ruky, pohlédla na něj stylem: "Mohu?" a pak se její malé dlaně které přiložila nad jeho dlaň rozzářily. Kapitánova ruka sice byla jen naražená, ale Suki cítila povinnost se o něj postarat a pomoci mu když může. Ostatně tohle dělala vždy, pomáhala, jak jen mohla, protože se za vše cítila odpovědná. Možná někdy byla až příliš nervózní a ve stresu kvůli hloupostem. Díky tomu, ale možná plnila své povinnosti jak nejlépe mohla.
Samozřejmě, že část jejího srdce a mysli se zaobírala Akiem. Byl živý.. To bylo pro Suki to nejdůležitější, co se mohla dozvědět. Ten pocit, který se teď rozléval jejím tělem se těžce popisuje. Byl to neuvěřitelný klid a zároveň nedočkavost. Chtěla jej vidět a přesvědčit se na vlastní oči, jak to s ním vypadá. Na venek ale nedala nic znát a dál tiše léčila kapitána a v její hlavě letěly myšlenky všemi směry...
Když pak kapitánka řekla, že jej a Iznagiho půjdou najít, bylo na ní už nadšení trochu znát. Očka se jí rozzářily a ona po několika minutách ukončila léčení Yoshira.
"Musíte na sebe dávat pozor, kapitáne.." šeptla ke kapitánovi a pak pohlédla na kapitánku. "Meziprostor je nestabilní.. Kdo ví, co se stalo.."

Slečna Maxwellová

"Byla bych raději, kdybyste o sobě přemýšlel jako o hostu," řekla diplomaticky. "A omlouvám se za způsob, jakým jste sem byl přivedený, ovšem slyšela jsem, že váš druh je iracionální a násilnický, tak jsem si chtěla být jistá svou bezpečností, jak jistě chápete. Vy mi ale připadáte rozumný a rozhodně ne jako stroj na zabíjení, zajímavé..." Její zájem neupadl ani když jsi nereagoval zrovna entuziasticky na její fotografie. "Nevadí! I tak mi řekněte všechno, chci vědět, k čemu to všechno je! Vědomí, že tam někde na druhé straně je další svět, do kterého přecházejí naše duše, je tak fascinující, samozřejmě, že se o to musím zajímat! Už od malička jsem viděla víc, než ostatní. Můj otec byl sběratel starožitností a kuriozit, ale nikdy nepřesáhl hranice tohoto světa..." Teď zněla vysloveně nadšeně, jako by se tetelila blahem. Nehodilo se to k jejímu důstojnému a přísnému vzezření, ale bylo zřejmé, že její koníček prolomí všechny ledy. Najednou se ozvala ráda, jako by někdo začal bourat dům, ve kterém jste se nacházeli. Slečna Maxwellová se lekla a vyskočila. "Co to bylo?!" vyjekla, vyrušen ze svých růžových představ. Akio mohl cítit Izanagiho reiatsu... jak jinak, v místě, kde začínala demolice?

Izanagi -> Když se usadil prach, ozval se křik a v tvém zorném poli se vynořili další tři ochránci. Měli stejně hadry jako ten první, ale drželi... no, vzdáleně se to podobalo střelným zbraním z lidského světa. Vlastně ve tvých očích to bylo stejné, protože ses v tom houby vyznal. Jen jsi věděl, že se z toho střílí, to bylo všechno.
"Stůjte nebo budeme střílet!" zařval jeden z mužů.

Izanagi

Začínal chápat, že je na dobré cestě. Byli tu ozbrojení muži a nechutně bohatý člověk s reiatsu. Bohužel na pány s klacky momentálně neměl čas, takže se rozhodl, že bude pokračovat v exkurzi. Avšak nedokázal si vybrat směr, protože chodbu lemovali naštvaný strážci ... co je asi tak mohlo naštvat? Honilo se mu hlavou. Na jejich výzvu pouze nechápavě pokrčil rameny a následně se rozhodl pro svojí oblíbenou verzi a vybral si nový směr - skrz zeď, která oddělovala chodbu nejspíše od jiné místnosti. Na výraz strážců už se neměl čas podívat...

Akio

Pohlédne slečně Maxwellové do očí a usměje se. Já také...nebývám dvakrát vlídný k lidem, kteří mě drží někde proti mé vůli. Jednoho z posledních co to udělali jsem roztrhal na kusy...ale jinak jsou Shinigami přátelští tvorové...né moc se lyšící od lidí...máme své problémy a radosti...své životy...svá postavení...své přátele a nepřátele...své války atd. Snažíme se ve světech držet mír, ale né vždy se to podaří nebojově...avšak znáte to...vy lidé taky máte své války... Promne si obličej, aby neusnul a pak se ozvala ona rána. Poznal to reiatsu...patřilo někomu, kdo jej zřejmě hledal. Izanagi...?! Pohlédl někam nahoru, odkud cítil reiatsu. Promiňte slečno Maxwellová, ale to, že jste si mě jen tak půjčila z ulice nejspíš přimělo mé přátele hledat...a pokud z tohohle domu nechcete kůlničku na dříví...necháte mě to udělat. Vykulhá z místnosti směrem za Izanagiho reiatsem.

Izanagi -> Prošel jsi zdí do nějaké velké místnosti. Měla dřevěnou podlahu, obložené stěny a vyřezávanými ozdůbkami, nádherný lustr (který spadl kousek před tebou) a všechny stěny byly ověšené obrazy. Jedním jsi dokonce prošel. Zřejmě to byla galerie nějakých velice vzácných a určitě drahých pláten, jejichž shromáždění někomu trvalo celý život. Najednou jsi v zádech ucítil bolest, jako by po tobě někdo vystřelil nějaké kidou. Ne nějak moc silné, ale vůbec ses nebránil, takže ti to udělalo díru do oblečení a spálilo kůži. A znovu a znovu. Pokud by ses ohlédl, mohl jsi vidět, že to byli strážci s jejich pistolkami, ze kterých vycházely zářivé kulky ze spirituální energie.

Slečna Maxwellová

se nesnažila Akia zadržet, stejně by to bylo marné. Ale běžela za ním na místo, odkud se ty dunivé rány ozývaly.

Akio

Pokulhával směrem k Izanagimu reiatsu, což nebylo lehké, jelikož byl zesláblý a domem otřásaly rány, jak Izanagi demoloval dům. Nakonec se dostal až do míst, kde po Izanagim pálilo několik strážných. Moc nepřemýšlel, jelikož nevěděl, jaké zranění ty pistolky způsobují. Vyvinul největší rychlost, které byl schopen a narazil do strážných. Ať už byl výsledek jakýkoli, zařve na Izanagiho a stráže. Nechte toho ksakru....Izanagi..co tu děláš? Zadýchaně na něj koukne.

Akio

Pomalu se začne vyhrabávat na nohy, přičemž silně funí. Když se mu to finálně podaří, odvětí Izanagimu. To je pravda no...nějakým neznámým způsobem jsem se dostal na nějaký trh nebo něco. Všichni jste zmizeli a já byl ještě dost zmatený po probuzení...nicméně pak mě unesli... Otočí se na slečnu Maxwellovou a kývne hlavou, že to ona. Když jsem se probudil v želízkách, slíbil jsem, že nebudu vyvádět a tak mě pustila...velmi se zajímá o Shinigami, ale jinak se ke mě chovala přívětivě. Poškrábe se na bradě a protáhne se. Kde je Sei?

Slečna Maxwellová

ale vůbec nevnímala jejich rozhovor. Pobíhala zoufale po zničené místnosti a vyluzovala nějaké neartikulované zvuky beznaděje. Potom přišla k těm dvěma a zadívala se naprosto pohoršeně a obviňujícím pohledem na Izanagiho.
"Vy! Vy!!! Vy jste zničil sbírku obrazů po mém otci! Trvalo mu celý život, než byla podle jeho představ! A máte vy vůbec tušení, jakou měla cenu?!" Vypadala opravdu vytočená na nejvyšší míru, brýle jí málem spadly z nosu a celá se třásla a zatínala pěsti.

Yoshiro

Nic moc neříkal. Jen se usmál na Suki, která mu vyléčila zranění a pak se zahleděl do země. Brzo se určitě dostanou domů a pak se to začne řešit. Až kapitánka uvidí ten bordel, co je v Seireitei, tak určitě dostane infarkt. Pak se mu jakoby najednou rozsvítilo. Okamžitě vyskočil na nohy. "Izanagiho?! Ken-chana? Já myslel, že..." Zasekl se a zakroutil hlavou. Jak by někdo jako Ken-chan mohl umřít, to je blbost. "Tak na co ještě čekáme?" Vychrlil na babču a okamžitě vyrazil kupředu. Samozřejmě, že šel nejspíš blbě, protože ani netušil, kde to v tom světě lidí vlastně jsou.

Sei

se mračila, jako by ji kromě tohohle všeho tížilo ještě něco jiného.
"Obávám se, že si ještě něco budu muset vyřídit. A vezmu si i tebe, Yoshiro. Promiň, víc ti řeknu po cestě. A ty, Suki, je to teď na tobě. Poslouchej mě pozorně, dám ti nějaké instrukce, protože to, co tady musíte udělat, je strašně důležitý, ale zároveň, obávám se, nebezpečný. Najdi nejdřív ty dva pošuky, čím víc vás bude, tím líp. Potom musíte najít jednoho člověka, který dokáže otevřít průchod mezi světy úplně odlišný od senkaimonu nebo garganty, proto mám naději, že by to mohlo fungovat a mohli bysme se spojit se Seireitei. Ale bacha... je to Quincy. A je tu někde v okolí uvězněný za zločiny proti shinigami, takže ti rovnou říkám, že bude naštvaný a rozhodně nebude chtít pomáhat. Ale musíte ho donutit, je mi úplně jedno jak, jasné?? Hlavně si pamatuj jednu věc a ani na okamžik na ni nezapomínej... ten člověk je nebezpečný, nesmírně nebezpečný! Fajn, víc ani sama nevím. Spoléhám na tebe! Na vás!" křikla ještě na Suki a potom i s Yoshirem, který nebyl asi moc nadšený, zmizeli do dálky.

Slečna Maxwellová

"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAIIIIIIIIIIIIIII!" zaječela strašně a vrhla se na Izanagiho a začala ho bít pěstičkami. Málem brečela, jelikož ničil její chloubu, a také chloubu jejího otce. A hlavně dolary jejího otce. "Okamžitě přestaňte, přestaňte a zmizte z mého pozemku!" Izanagi se zatím ani nepozastavil nad tím, že na něj reagovala, ale to, že ho mlátila, by ho zaujmout mohlo. Stráže koukali vyjeveně. Svou většinu profesionální a strohou paní ještě v takovémhle stavu neviděli.
Tím, že prorazil zeď, dostal se Izanagi na chodbu. Nebyla tak dobře osvětlená jako ty, kterými dosud šel. A bylo v ní něco... zvláštního. Za těžkými dveřmi na jejím konci cítil ono neznámé reiatsu.

Taiketo Suki

se zamyšleným pohledem hleděla na kapitánku a snažila se bedlivě vnímat vše, co jí bylo sděleno. Nakonec horlivě přikývla hlavou na znamení souhlasu, až se ji její ledabylý cop, který se snažil udržet tu nezkrotnou záplavu vlasu pohromadě, rozpletl.
"Rozumím, vrchní kapitánko. Najdu ty dva.." začala Suki a když už málem vypustila z úst slova pošuky, tak se zarazila a na její tváři se objevil poťouchlý úsměv. "Ty dva prostě.. A o toho Quincyho se postaráme. Hodně štěstí a dávejte na sebe pozor.." dodala ještě Suki mimoděk a rozhodně to nemělo znít jako poučování. Člověk, který Suki už trochu znal, by okamžitě pochopil, že je to jen její přehnaná starostlivost, kterou uplatňovala na všechny lidi kolem sebe.. Ať už mladší nebo starší..
Následně se otočila a rychlým krokem se rozešla, přičemž zamávala ještě na oba dva a snažila se najít Akiovo reiatsu. Hodně se přitom soustředila a doufala, že něco zacítí. Měla k tomu dost dobré předpoklady, přeci jenom, na jeho reiatsu už byla téměř vyladěná.. Mohla by fungovat jako radar hledající Akia.
Když uběhla nějaká ta minutka a ona měla pocit, že něco cítí, rozběhla se rázně tím směrem. Sukiino srdce se přitom upínalo jen k jedné jediné věci.. Konečně vidět toho problémové chlapa, co jí ukradl srdce..

Suki -> Trvalo ti opravdu dost dlouhou chvíli, než jsi něco pocítila. Šla jsi směrem, kterým sis myslela, že přišli kapitánka s tím druhým mužem, kterého jsi neznala, ale ona mu říkala Izanagi. Dostala ses do města, které tě udivilo a trochu vyděsilo tím, jak bylo nesmírně obrovské, hlučné a plné lidí a spousty věcí, které jsi nikdy v životě neviděla. Ale nebylo tak úplně neznámé, i když bylo děsivé, působilo jako místo, které mohlo někdy dávno být tvým domovem. Na to ale nebyl čas. Ucítila jsi totiž reiatsu, ale nebylo Akiovo. Nebyla sis vlastně vůbec jistá, čí bylo, ale patřilo shinigamimu.

Akio

Jakmile se Izanagi vydá pryč a slečna Maxwellová za ním, dojde mu jak moc hladový je. Nedostatek reiatsu ho oslaboval a jeho tělo si žádalo jídlo nebo jiný zdroj energie. Rozhodne se tedy, že se poohlédne ve sbírce slečny Maxwellové a pokusí se najít nějaký gigai, nebo spirituální chleba. Pomalu se tedy vrátí stejnou cestou dolů do sklepení a v dokumentech,které zde zanechali začne hledat gigai.