Tokio

Izanagi

Chvíli se zjevoval na různých místech, kde se snažil najít ceduli s názvem města. Bohužel se mu moc nedařilo, i když například nápisy typu Tokijská knihovna nebo Císařský palác mu tak trochu již napovídaly. Po zhruba hodině pátrání však došel k svému cíli. Velká značka s nápisem Tokio potvrzovala jeho doposud nalezená místa. Vskutku byly v Tokiu, v hlavním městě Japonska. Když už tedy našel ten jeho převratný zázrak, rozhodl se pro změnu hledat kapitánku, což bylo horší, protože její reiatsu po souboji s kapitánem třinácté divize nebylo nijak převratné.

Sei

Naštěstí nebyla daleko. Vlastně seděla opět v té samé kavárně, u které se rozloučili, a popíjela tam s jedním melancholickým duchem, kterého se už dávno zeptala, kde jsou, nějaký koktejl s deštníčkem. Neptejte se mě, kde ho sebrali... asi to byla duše nějakého vypitého koktejlu, jinak si to nedokážu vysvětlit! Akio byl stále v bezvědomí.

Izanagi

Téměř neslyšitelně se objeví vedle vrchní kapitánky. Jeho zrak na malý okamžik spočine na duchovi, který se tu potuloval. Možná, že dvou metrová postava ex kapitána jedenácté divize ho mohla na malý moment snad i vyděsit. Jsme v Tokiu. Oznámí jí nezajímavě. Jeho pohled tentokrát směřoval na paraplíčko. Začínala se mu zjevovat podoba kapitánčina důchodu.

Yoshiro a Suki -> Cítili jste se jako na tobogánu, hodně hrbolatém a neskutečně zamotaném. Nemluvě o té rychlosti. Pak jste pocítili náraz. Suki dopadla na záda a vyrazila si dech, Yoshiro dopadl na bok a něco si udělal se zápěstím. Ale na to, jaká to byla jízda, jste dopadli vlastně ještě dobře. Ano, dopadli a to doslova... Motala se vám hlava a byli jste otřeseni, ale když se vám podařilo se rozhlédnout, viděli jste kolem sebe... trávu. Byli jste na velké louce. Přesto jste ale hned pocítili, že všechno není tak, jak by mělo na louce být - slyšeli jste sice vzdálený, přesto ale zřetelný hluk, který může vzniknout jen živořením miliónů lidí ve velice hlučném a živém městě.

Izanagi -> "Jojo," pokývala kapitánka hlavou. Pokynula mu, aby se posadil. Jeho postava měla bohužel na nebohou duši velice zastrašující účinek. Duch se vyděsil a začal se dusit deštníčkem, který v tom leknutí vdechl. Sei pozvedla obočí a podívala se na Izanagiho. V jejím pohledu bylo ale něco jako úsměv... Takového, který jako by říkal: "nojo, vůbec jsi se nezměnil".

Izanagi

Když viděl, že se duch dusí, pokusil se mu jedním ze svých chvatů pomoc. Rozmáchl se a vší silou se opřel, aby dokázal neboštíka pořádně plácnout po zádech. Bohužel, jak bylo řešeno byl to duch, takže se mu podařilo je suše promáchnout. V místnosti to však udělalo pouze velmi osvěžující vánek, který dokázal pouze zdejší obsluze nadzvednout sukni. Co uděláme?

Yoshiro

Ležel na zemi a chvíli se jen tak převaloval. Ta ruka ho dost bolela. Po chvilce rozdýchávání a ležení na boku se převalil na záda a podíval se na nebe. "Z jaké výšky jsme to spadli proboha? Ani jsem se nedokázal nějak stabilizovat během pádu.... Byla to pěkná rychlost.. Nejspíš to bylo způsobený tou nestabilitou.." Začal se škrábat na nohy a koukl se na Suki. Nemohl k ní moc rychle běžet, ale snažil se k ní dorazit tak rychle jak to jen šlo, aby jí pomohl na nohy."Kde to sakra jsme?" Prohodil spíš pro sebe. Rozhodně byli ve světě lidí, protože takhle prostě Soul Society nevypadalo. A navíc tu byl takovej ten typickej pach života, kterej v Soul Society chyběl.

Izanagi

Okem lehce zpozoroval letícího ducha - no co, stejně už byl mrtvej. Takže jdeme na to. Prohlásil, načež vzal Akia a začal s ním třást jako v reklamě na oslíčku otřes se. Později vzal pití s paraplíčkem a pokoušeje se Akia probudit mu polil obličej, aby se probral. Určitě nebyl mrtvej, to by ho Izanagiho lomcování bolelo...

Akio Ukitake

Ležel ve svém vnitřním světě a odpočíval, když tu najednou se začal celý svět třást a on začal létat ze strany na stranu. Narážel do domů, stromů a země a nedokázal to nijak zvrátit a aby toho nebylo málo najednou jeho vnitřní svět zdemolovala vlna Tsunami. To stačilo, aby ho to vykoplo ven. Pomalu otevřel své hnědé oči a zamžoural na Izanagio, který se ho zrovna snažil propleskat. Izanagi?! Já věděl že mi v pekle podržíš místo... Začal znovu ztrácet vědomí.

Izanagi

Chvíli ještě s Akiem pořádně třásl a až po té chvíli si všiml jeho slabém hlasu, který něco říkal. Obrátí se tedy na kapitánku a .. Asi vám dali špatného, tenhle mele něco o pekle. Načež se obrátí zpátky k Akiovi a začne s ním opět klepat, aby se pořádně probral a uvědomil si, kde je. Je však nutné podotknout, že to nebyla primární činnost, kterou Izanagi vykonával. Za oknem obchodu se potulovali divní lidé, kteří již nějakou dobu upoutávali jeho pozornost. Možná to bylo prostě tím, že neznal módu lidského světa.

Taiketo Suki

Suki nikdy nepocítila, jaké je to na tobogánu… Tedy až do dnešního dne. Svět se s ní točil, všechno bylo špatně a když s pořádnou rychlosti dopadla na vlastní záda, vyrazila si dech. Chvíli jen tak nevěřícně ležela a lapala po dechu jako ryba na souši a hlava se jí točila, že chvíli viděla nebe a chvílí zase plno zeleně. Když se to všechno ustálilo a Suki už mohla alespoň trochu uvažovat, došlo jí, že jsou na louce. Harmonii tohoto místa však rušil hluk, který se nedal přeslechnout.
Její kaštanové oči se snažily vyhledat Yoshira, i když ještě stále ležela otřesená na zemi. Kapitán k ní přispěchal, pomohl jí na nohy a ona se lehce usmála.
"Děkují kapitáne." šeptla Suki oprašujíc si shihakusho. "To byla, nic podobného jsem nezažila a doufám, že už ani nezažiju." sýkla a pohlédla k nebi. "Určitě jsme ve světě lidí, ale kde přesně..? Budeme to muset zjistit, mohlo nás to vyhodil úplně jinde než Akia a kapitánku.. " zabublala, hledíc na Yoshira.

Sei

sledovala Izanagiho a Akia a čekala, až si to spolu nějak vyřídí. Mezi tím zvedla hlavu, skoro jako by větřila.
"Ale nejdřív ze všeho se půjdem podívat, co bylo tohle... Museli to cítit všichni hollow v okolí, pokud tu nějací jsou... a nejen oni..." Vypadala znepokojeně. Její slova se samozřejmě vztahovala k podivnému zachvění, které normální, živí lidé nejspíš ani nevnímali, ale spirituální bytosti si museli všimnout, že někdo nebo něco právě prošlo s velkou parádou odněkud venku do tohoto světa. Sei jen doufala, že to bylo něco přátelského.

Yoshiro a Suki -> Než jste stačili začít cokoli zjišťovat, vzduch kolem vás se ochladil a vy jste ucítili neurčité ovšem zcela jistě nepřátelské reiatsu. Vypadalo to, že váš příchod přilákal pozornost několika hollow (mohli jste to odhadnout na tři nebo čtyři) kteří byli právě v okolí a kteří se na vás šli podívat. I když u koukání asi zůstat nemělo.

Yoshiro

Dost ho bolela ruka. To blbý na tom bylo to, že ho bolela ruka, se kterou většinou držel Tenshi. Cítil, že se něco blíží. Něco, co se jim nebude líbit. "Fukutaichou!" Křikl Yoshiro na Suki a začal se rozhlížet. "Něco se blíží, připravte se!" Zdravou rukou tasil zanpakuto. Jako ne že by s druhou rukou neuměl bojovat. Jen to nešlo tak hladce jako s tou pravou. "Nejspíš jsou to hollow.. I když to nedokážu určit přesně. Jsem trochu mimo z toho pádu..Ale to vám určitě nemusím povídat." Zasmál se posledním slovům a zkusil vypustit trochu víc reiatsu. Buď je to vyleká a nebo to přiláká ještě dalších sto hollow, co se budou chtít dobře najíst. Bylo to prostě buď a nebo.

Izanagi

Práskne s Akiem o stůl v domnění, že ho pouze pokládá. Pak na patě otočil a pomalým krokem vyšel ven. Někde to tu muselo být, ale jak to má vypadat? Co to má být? Ani Sei neřekla, co by to mohlo být. Vyskočí do vzduchu asi tak do výšky mrakodrapů a snaží se najít cokoliv podivného.

Vskutku je možné, že jsme zase něco provedli. Tři velká reiatsu mohou narušit v reálném světě nejspíš mnoho věcí, navíc ta naše byla tlumená pouze naší vlastní silou. I když Sei a Akio měli mnohem nižší reiatsu po jejich souboji.

Taiketo Suki

Nejistě pohlédla na kapitána a nemohla si nevšimnout jeho nejistoty, také se musel uhodit a podle lehkých náznaků se Suki zdálo, že to byla ruka.
"Cítím to, Ruyichi-taichou.." šeptla Suki a její čokoládové oči začaly automaticky prohledávat okolí. Byla pravda, že stejně jako kapitán i ona se cítila ještě trochu dezorientovaně, i tak se ale snažila maximálně soustředit. Rychlým pohybem tasila své zanpakuto a přikrčila se do bojové pozice. Srdce se jí zase rychleji rozbušilo jako vždy, když se schylovalo k boji. Měla to ráda ten adrenalin, který jí bičoval tělem.
"Víc jak pět bych jich být nemělo.." dodala než kapitán vypustil značnější množství reiatsu. "Snad.."

Yoshiro

Pořád nikde nic neviděl, ale blížilo se to. A byl to zatraceně nepříjemný pocit. "Zády k sobě!" Vykřikl na Suki a postavil se tak, aby se mohla opřít o jeho záda. Takhle viděli do všech směrů a mohli jeden druhého upozornit na to, jestli se někde ukáže nepřítel. Yoshiro se pořád snažil rozhýbat pravou ruku, ale bolelo to jak čert. Nejspíš nebude několik hodin použitelná.

Akio

Jakmile jej Izanagi "Položil" na stůl, odporoučel se on i se stolem k zemi. To bylo dostatečné nakopnutí. Zprudka otevře oči a rozhlédne se po baru. Vypadá dosti zmateně a zesláble, taky že bojojoval se Sei...bylo zajímavé, že stále žil. Pomalu, velmi pomalu se postaví a zavrávorá. Jeho tělo razantně odmítalo jakýkoli pohyb, ale nemělo navybranou. Opatrně našlapujíce a houpaje se ze strany na stranu vyjde ven kde zamžourá na Izanagiho. Ty?! To musím být vážně v nějakém pekle..už ten hluk a smrad je trestem pro všechny hříšníky. Opře se o futra a skloní pobledlý obličej k zemi. Vše nasvědčuje tomu, že bude za chvíli zvracet.

Taiketo Suki

Suki rychle přikývla a během vteřinky už byla opřena o Yoshirovy záda se soustředěným výrazem na tváři, její oči přitom stále pročesávaly okolí, i přes to, že se snažila pekelně soustředit. Popravdě, kapitán Ruyichi jí z toho trochu vyrušoval.
"Kapitáne, co jste si udělal s rukou? To při tom pádu?" řekla tak rychle, jak jen to šlo, aby zbytečně neztráceli čas, kdyby se na ně zrovna v tom momentu vyřítila skupinka hollow.
Suki byla pořád rozrušená a trošku sípala kvůli vyraženému dechu, který se sice navrátil, ale ona ještě stále cítila ten nepříjemný tlak, když narazila zády o zem.. A za druhé skutečnost, že se možná setká s Akiem, že zjistí, že přežil, jí rozrušovala do té míry, že se jí ruce, v kterých svírala pevně své zanpakuto, doslova chvěly.
Navíc mám slíbený ten šampón od Ruiychiho-taichou, až si s tím umyji mé dlouhé vlasy a ty pak zazáří do krajee.. Pomyslelo si Sukino horší já, které myslelo na sebe, to lepší já myslelo na záchranu Akia a pročesávalo očima okolí, aby mohlo kapitána upozornit na blížící se nebezpečí.

Yoshiro

Koukl se na svoji pravou ruku, kterou nechal volně podél těla. "Jo. Nejspíš jsem si s tím něco udělal. Doufám, že to není zlomený. Nevím, kdo by mi pak zavazoval tkaničky, když nemám zástupce." Ano, Yoshiro si vzpomněl na úkrutné chvíle, když měl zlomenou ruku po souboji s Razakim. Mitoshi mu musel zavazovat tkaničky u jeho dlouhých bot. Bylo to nepříjemné pro oba.
Ze vzpomínání Yoshira ale vytrhlo to, jak se Suki klepala. Cítil to na svých zádech. Na chvíli se na ní otočil. Zapíchl zanpakuto do země a chytil jí za rameno. "Klídek." Řekl klidným hlasem a zasmál se. "Pokud na nás něco zaútočí, tak to zničíme. Musíme najít Akia a kapitánku. Přece se tu nebudeme klepat se strachy ne? Vždyť zatím všechno vychází pěkně." Ještě jí po tom rameni poplácal a pak znovu pevně uchopil Tenshi.

Taiketo Suki

"Pokud na nás nikdo nezaútočí, tak se vám na tu ruku podívám hned, pokud zaútočí, tak hned potom. " dodala Suki. "Je třeba se věnovat zranění, když je čerstvé, nemůžete to zlehčovat, když vám nemá kdo zavazovat tkaničky." uchechtla se a na tváři se ji na chvíli objevil veselý úsměv. Když se dotkl její ramena a nadhodil to, že se není čeho bát, pokusila se odporovat. "Já se neklepu strachy, to jsou jen nervy, kapitáne, nejde to ovlivnit, nemějte obavy.. Jsem v pořádku. " šeptla Suki poslední větu tišeji a nechala se od něj povzbudivě poplácat po rameni. "Jsem ráda, že jsem tu zrovna s vámi, Ruyichi-taichou." zasmála se ve chvíli, kdy už se zase plně soustředila. "Věci se s vámi zdají být lehčí a optimističtější."

Izanagi -> Město bylo tak obrovské, že jsi viděl naprosté houby, ale tvoje instinkty shinigamiho ti napověděly, že se kdesi}a severozápadě od vás scházejí hollow, zřejmě kolem zajímavé oběti. To se shodovalo se směrem, ze kterého jste pocítili to podivné "zachvění", jak zřejmě někdo přišel z mezisvěta.

Yoshiro a Ayano -> Naštěstí to vypadalo, že ta Yoshirova ruka bude jenom naražená, i když pořád si nemohl být jistý. Ale bolest trochu ustupovala, i nehybnost, i když to pořád nebylo ideální. Už jste viděli, kdo vás poctil svou přítomností. Bylo dopoledne, takže hlavní výhoda hollow - chlad a tma noci - se nekonaly. Proto jste mezi stromy jasně viděli vystupovat tři velké a jednoho menšího hollow. Dva velcí se k vám blížili z jedné strany, další velký a malý se z lesa vynořili o kousek dál. Nebyly nejslabší, ale rozhodně to nebyla nijak pro kapitána a zástupce nebezpečná třída, pokud si dají pozor a nebudou dělat blbosti.

Yoshiro

Prohlédl si všechny hollow, co se k nim blížili. "Tady jsou.." Upozornil Suki, která si jich ale určitě taky všimla. "Máte nějaké útoky na dálku, fukutaichou?" Zeptal se Yoshiro. "Měli bychom si je zkusit držet od těla. Můžou mít nějaký ošklivý schopnosti. Nesmíme je podceňovat." Natáhl před sebe ruku se zanpakuto. "Vzleť, Tenshi!" Vykřikl a aktivoval shikai. "Andělská čepel..!" Zašeptal a sekl svisle tak, aby meče letěly na několik hollow najednou.

Taiketo Suki

Suki pohlédla svýma kaštanovýma očima na Yoshira a šeptem odpověděla. "Mám, kapitáne, máte pravdu, neměli bychom to dopustit... Kdo ví, co jsou zač." sýkla a také vyvolala svůj shikai.
"Žhni Tsuyoshi!"
V očích jí přitom hrály plamínky, Suki měla ráda boj.. Navíc teď, po všech těch událostech, měla dojem, že už nemá co ztratit. Pokud totiž přišla o Akia, tak její srdce už stejně navždy zůstane pošramocené.
"Kasen!" vykřikla ve chvíli, kdy už měla aktivovaný shikai a její zanpakuto bylo v plamenech. Zaměřila jednoho z hollow a čekala, co s ním ohnivý šíp udělá.

Yoshiro

Zabodl svůj meč do země. Takhle se stoprocentně trefí. Ten hollow, co dělal divný zvuky, byl strašně otravnej a rušil komunikaci mezi Yoshirem a Suki. Nemohli spolu mluvit, protože by se neslyšeli. Yoshiro něco zamumlal pro sebe a zpod hollow, co dělal zvuky, vyletěl sloupec ničivé energie.