Cesta na jih

Tomyo Okinawa

Měl jsem smysl pro humor, ale v tomhle případě mi nezbývalo nic jiného než toto. Neznal jsem moc lidí, co by se pro pochopení slova svléknout názorně svlékli. Připadalo mi to dost neobvyklé, začínal jsem si myslel, že Kanashi má nějaký druh nemoci. Veškerá autorita, kterou jsem k němu měl se tak nějak vytratila jako pár nad hrncem.

Ayazaki Lus

Jakmile zahlédnu pohledy skupinky a vyslechnu si jejich poznámky, hodím na ně vražedný pohled říkající "Ještě jedno slovo a pohřbím vás zaživa". Při pohledu na Kanashiho jenž odhaluje své tělo radši odvrátím pohled a sleduji krásu okolí zahaleného do tmy. Vskutku zajímavá podívaná. Zatím se naše cesta vyvíjí velmi... zajímavě a jak se zdá, v doprovodu těchto tří mužů ještě zajímavá bude.

Kanashi

Kdy se už někde usadíme? Pod tím širákem teda.. Pověděl jsem a nahodil otrávený výraz, protože spání pod širákem jsem opravdu nemusel. Zrovna jsem si ještě upravoval vršek shinigam uniformy a v mých kapsách našel pár zajímavých věcí o který jsem ani nevěděl, že jsem je někdy měl.Odkdy mám u sebe doutník? Já začal kouřit? Půjdeme ještě dál? Dodal jsem, ale jak to tak vypadalo, tak mi to nestačilo, protože jsem musel říct ještě něco. No..

Ayazaki Lus

Po tom, co Kanashi pronese své otázky se zastavím a porozhlédnu se po okolí. Již nebylo vidět ani na krok, jediné světlo okolo nás byly naše lucerny a pak jen v dálce svítila malá světýlka. Zdálo se mi, jako by vedle nás stála nějaká stará opuštěná chata. V té tmě to nešlo vidět, ale již byla v stavu, kdy se pomalu rozkládala. Kolem byla jenom tráva a stromy. Po tom, co to trochu prozkoumám pohlédnu na ostatní. Tady se usadíme. Vím, že nejste příliš unavení, zas takový kus cesty jsme neušli, ale odpočinek je potřeba. Takže si všichni odpočiňte, vezmu si první hlídku. Nepřipadalo mi to zde nějak nebezpečné, každopádně jsme v cizím prostředí a kdo ví, co je to za chatu, kde se chystáme usadit.

Kanashi

Když jsem zahlédl jak se Ayazaki-taicho začala rozhlížet po okolí, napadlo mě, že se rozhodla usadit. Že by mě dokonce poslouchala co jsem říkal? Někdy mi to totiž připadá jako by mě zcela ignorovala. No aspoň už vím, že ne. Ani nevím jak mě táhle myšlenka napadla, zničehonic mi to proletělo hlavou. Není přece možné aby ignorovala někoho tak skvělého jako jsem já. Poté co promluvila a poukázala na to kde to přenocujeme napadlo mě, že by bylo možná lepší jít a sbalit nějakou kolemjdoucí holku, samozřejmě jen s jedním úmyslem a to u ní přespat. No hned mě to přešlo, protože opustit zrovna v tuhle chvíli Ayazaki-taicho? To přece nemůžu udělat, co by si beze mě počala. Ok.. skvělé rozhodnutí.

Tomyo Okinawa

Jenom kývl hlavou na souhlas důstojníků. Pořádně si změřil domek, ve kterém by mohli přespat. Nejvíc se mu líbila ona zahrada, která i přestože byla opuštěná v něm vzbuzovala pocit jakékoliv jiné zahrady. Kdo bude mít další hlídku? Optal se ještě před rozložením spacího pytle, který pomalu sundaval ze svých zad.

Kanashi

To by nám ublížilo kdybychom se někde poptaly o nocleh? Bylo by to o hodně pohodlnější než spát pod širákem, už jsem někdy říkal jak to nesnáším? Pár sekund jsem strávil nad stěžováním si a poté promluvil náš milý To-kun. Já si jí klidně vezmu. Pověděl jsem a poškrabal se na čele. Měl jsem takový pocit jako by mi po něm lezl nějaký brouk, ale žádný tam asi nebyl. Všiml jsme si jak si sundavá To-kun ze zad spací pytel a nemohl jsem se zbavit pocitu jako by se mělo stát něco pro mě hrozného. Hmm, zajímavé..

Ayazaki Lus

S lucernou v ruce prozkoumám nejbližší okolí a najdu si nějaké pohodlné místo na sezení, odkud bych viděla na cestu a také na tři mé společníky, zatím se nezdálo, že by se někdo chystal jít dovnitř. Usadím se do trávy a opřu se o jeden ze stromů. Jako naschvál si vyberu místo plné kopřiv, takže jsem hned, jakmile dosednu na zadek, spálená. Vybrala jsem si opravdu krásné místo. Rukama otrhám kopřivy, které jsou kolem. Díky rukavicím si jen popálím trochu prsty a zápěstí. Nic hrozného. Konečně se můžu pohodlně uvelebit a začít sledovat noční oblohu.

Kanashi

Pořad jsem se nemohl zbavit toho pocitu, že se něco stane. To mi nahání hrůzu. Podíval jsem se na Ayazaki-taicho která zrovna sledovala noční oblohu. V mé myslí se začaly tvořit různé chlípné scénky, na tohle jsem měl až moc dobrou představivost. Po chvilce to začalo být už trochu moc divné, a tak jsme toho nechal a zatřepal hlavou do stran. Myslím, že je čas se podívat dovnitř, jak to tam vypadá. Pověděl jsem si pro sebe a šel k domu. Otevřel jsem dveře a porozhlédl jsem se okolo. To je, ale díra. Aspoň, že tady strávím jen jednu noc. Poté jsem si začal vytahovat deku, protože jsem si nesebral spacák. Nenapadlo mě, že budeme spát pod širákem. Vytáhnu deku a najednou moje očí spatří hroznou věc. Moje krasná deka na které je zobrazená moje podoba (ano nechal jsem si to tam vyšít) je celá roztrhaná a já hned poznal kdo to udělal, protože takovou ohavnou věc může opravdu udělat jen on. Ten blbý pes! Až já ho doma chytnu do ruky, to nepřežije.. óóó ano! Já ho zabiju! Začal jsem křičet a odhodil deku stranou. Poté jsem si klekl a sebral svou deku do ruky. O ano budeš pomstěn, neboj se.. Pověděl jsme zlověstně a vybavil si v myslí obrázek jak toho svého blbého čokla jdu zbit, ale jako by to nestačilo hned se mi vybavila myšlenka jak nade mnou stojí a dává mi rány packami do obličeje. To mě naštvalo ještě více.. On mě snad zbije i v mé myslí?!

Kanashi

Byl jsem dost naštvaný, ale stejně si myslím, že mě to než přijdu zpět do Seireitei přejde. Takových dek si můžu přece udělat více (to, že jich mám doma plnou políčku mi moc nedocházelo, ale na všech jsem však v jiné póze). Všechen ten můj prozatímní vztek přerušily nějaké strašidelné zvuky. Co? Že by to byl To-kun? Zkusil jsem se uklidnit, protože jsem moc dobře věděl, že tohle on neudělal. Vstal jsem ze země a velmi pomalými kroky to tu šel prozkoumat a zjistit co udělalo tenhle zvuk. Doufal jsem, že to byla jen nějaká kočka nebo něco podobného. To však neznamená, že bych měl strach nebo něco takového, jen bezpečí je důležité a jít pomalí je bezpečné (výmluva).

Ayazaki Lus

Noc je docela chladná. Pomalu začínám litovat, že jsme nezakotvili v jedné z těch malých vesniček, přes které jsme šli. Na druhou stranu... kdy jsem naposled strávila noc pod širákem? Před tím, než mě můj sen zavedl na akademii, patřilo spaní pod širákem k věcem, které jsem milovala. Vždy se mi líbila noční obloha. Pohlédnu směrem vzhůru a pousměji se. Dokonce zapomenu i na to, že mi ještě před chvílí byla zima. Očima sjedu dolů a prozkoumám okolí. U domečku se něco hýbe. Chvíli mi trvá, než rozpoznám, co je ta černá pohyblivá šmouha zač. Dál se však o Kanashiho nezajímám s svůj pohled znovu směřuji na noční oblohu. Na chvíli zamhouřím oči a to i přes to, že mám zrovna hlídku.

Tomyo Okinawa

Už jsem nějakou dobu slušně spal. Moje poloha, která odpovídala uložené můmii nikoho nemohla vyděsit, jelikož jediné co bylo ze spacího pytle vidět byly moje vlasy. Nikdo nemohl tušit, že svojí zanpakuto mám ve spacím pytli těsně vedle sebe, přesto tak, aby mě nijak neomezovala ve spánku. Mezitím, co kapitánka hlídala, v mé mysli se odehrával sen....

Spoiler:

Kanashi -> Uvnitř byla úplná tma. A zdálo se ti, že je tam i dost chlad. Byl tam dokonce starý nábytek, jako by tam bývalý majitel všechno prostě nechal a ostatní se toho ani nedotkli. To nebylo časté v Rukongaii, ale tohle byl jiný kraj, možná se tu nekradlo... Najednou... jsi zaslechl podivný zvuk, jako když zafouká vítr, velice tiše. A v jednom místě před tebou jakoby proplulo něco světlého. Bylo to asi deset metrů, v jiné místnosti, a přicházelo odtamtud slabé světlo.

Kanashi

Nevidím vůbec na cestu, to je dost otravné, co kdybych třeba nar-- Ano narazil jsem do něčeho nohou a podle bolesti to bylo něco jako roh nějakého pevného stolu. To tu neumí uklízet? Sakra.. Všiml jsem si taky toho nábytku kolem a napadlo mě jestli tu někdo nebydli, možná šel jen na nějakou procházku a nechal otevřeno. Viděl jsem zajímavou věc a když jsem se podíval blíže bylo to malé zrcátko. To je velmi zajímavé. Sáhl jsem po něm a chtěl si ho strčit do kapsy, ale v tu chvíli zaslechnu nějaký divný zvuk a jakoby tu něco proběhlo. Teď nevím jestli se mi to zdálo a díval jsem se zaskočeně na to místo.
Asi takhle:

Spoiler:

Co teď? Kde to je? Najednou uvidím nějaké slabé světlo v jiné místnosti a rozhodnu se tam jít. I když se mi tam moc nechtělo moje zvědavost mě přemohla. To zrcátko jsem si samozřejmě sebral.

Kanashi

Kdepak si? No ukaž se. Vešel jsem už do místností kde jsem směřoval a rozhlédl se okolo. Co nic? Kde to je? Podíval jsem z okna a viděl, že to vychází vlastně ze zahrady. To mám jít až tam? Vždyť tam jsem kopřivy a strašně vysoká tráva. Pár sekund jsem přemýšlel nad tím, jestli se tam mám vydat a nakonec jsem si řekl.. Proč ne vždyť to nic není jen pár kopřiv. Bylo to hodně kopřiv, ale strašně mě zajímalo, co to může být. Proto jsem vylezl oknem ven a málem se přitom zabil. To bylo jen tak tak. Najednou zakopnu o vlastní nohu a krásně spadnu přímo na ksicht. Sakra! To se fakt může stát jenom mě. Vstal jsem s bolesti ze země. Vytasil jsem zanpakuto a rozhodl si udělat k tomu světlu cestičku. Postupoval jsem opatrně a sekal kolem sebe všechnu tu trávu s kopřivami a kdo ví čím ještě. Když jsem dorazil ke studni, jak jsem zjistil ta tam totiž byla a to světlo vyházelo právě z ní. Tak copak to je? Naklonil jsem se a podíval dovnitř.

Tomyo

Mezitím, co se venku odehrávalo urputné ticho a uvnitř určitě nějaká záhadná scénka, já jsem dál spokojeně pospával. Věděl jsem, že venku hlídá kapitánka, takže jsem ani nijak nevnímal. Snažil jsem si odpočinout. Můj sen pokračoval....

Spoiler:

Kanashi -> Naklonil ses nad studnu a v ní jsi spatřil podivnou věc, ze které ti přeběhl mráz po zádech. Byla to podivná svítící kulička, která poletovala ve studni ze strany na stranu. Taky se ti zdálo, jako bys slyšel nějaké šeptání, ale nedokázal jsi rozeznat slova. Trochu tě z toho zamrazilo, ale necítil jsi žádné nebezpečí, to světélko vypadalo celkem neškodně, jen si tak rychle létalo sem a tam.

Kanashi

Co to sakra je? Běhá mi z toho mráz po zádech. Díval jsem se nechápavě na svítící kuličku a přemýšlel co dál. Mám jít za ní? Nebo s ní mluvit? Jít za ní se mi teda nechtělo a mluvit s ní bylo asi zbytečné, protože mi mohla těžko rozumět. Slyšel jsem nějaké šeptání, jenže jsem z toho nic nerozuměl. Možná tam bylo slovo ahoj, ale to jsem si jen domyslel. Hele ty tam co jsi zač? No zkusil jsem, jestli na to bude nějak reagovat a jestli ne tak to teda nevím co dělat dál. Taky to mohla být jen nějaká světluška nebo taky nějaký mrňavý zákeřný hollow. No ta druhá varianta se mi zdála jako blbost.

Ayazaki Lus

Ano. I přes to, že jsem si vzala hlídku, jsem si na malou chvilku zdřímla. Když se mi však něco otře o nohu, probudím se. Jakmile zjistím, že jsem usnula, vyskočím rychle na nohy. Rozhlédnu se kolem. Nezdá se, že by se něco dělo. Oddechnu si a zase se posadím. Tentokrát už neusnu.

Tomyo Okinawa

Nezdálo se, že by se něco dělo. Poklidná atmosféra kolující venku uklidňovala smysly těla, které se taktéž domnívalo, že nehrozí žádné nebezpečí. Nikdy by mě nenapadlo, že Kanashi nepůjde spát a podnikne domnělou výpravu do hlubin chatky. Můj sen vesele pokračoval dál....

Spoiler:

Kanashi

Prohlížel jsem si pořad tu kuličku, a když tam začala takhle poletovat a já se na ni díval, docela se mi zamotala hlava. Co zase ten hlas? Zkusím se soustředit a zjistit co chce říct. Zrada jaká zrada? No to je jedno nebudu se tu přeci zabývat letící světelnou koulí. Pověděl jsem a pořad mi na ní připadalo něco zvláštního, ale teď jsem neměl moc náladu to zkoumat, protože se mi chtělo spát. Dlouze jsem zívl a ještě chvíli pozoroval kuličku, poté jestli se nic zajímavého nestálo, jsem se odebral mou posekanou cestičkou zpět přes okno do domu a šel si lehnout.