Cesta na jih

Lus Ayazaki

Měla jsem nutkání mu vrazit jednu ránu mezi oči. Nejspíš to na mě bylo i trochu vidět. Nemyslím si však, že by se tím něco vyřešilo. Pohlédnu na Kanashiho. Naposled ti říkám, dávej si pozor na jazyk. Uvědomuješ si vůbec, jak se mnou mluvíš?! Něco mi říkalo, že ani tohle na něj nebude platit. Poté pohlédnu na Hikaka. Být tebou, moc se nesměji. Vytočím se na patě a pokračuji dále v naší cestě.

Tomyo Okinawa

Začínal jsem mít ten pocit, že tuhle misi přežije málo z nás, pokud vůbec někdo. A jestli někdo přežije, tak ho nejspíš kapitánka vlastnoručně zabije a do papíru uvede, že šlo pouze o lehkou mozkovou poruchu, s kterou se nehodlala smířit a vzhledem k cílům mise a pro všeobecné dobro onoho porušeného radši zabila. Doufal jsem, že mezi mrtvými neskončím také, protože jsem hrůzu nahánějící kapitánku nejspíše nijak neiritoval. Pro všeobecné dobro a pro dobro nervů jsem opět mlčel.

Hikaku Kioshi
Mrknu na Kanashiho na znak toho že to co teď řeknu bued malá lež a pak promluvím ke kapitánce "Nesměji se vám ale jeho hlouposti Kapitánko Lus."

Kanashi

Hai, taicho! Odpověděl jsem slušně kapitánce, ale stejně dřív nebo později řeknu zase nějakou blbost. Někdy si ani neuvědomím co říkám, jen to prostě tak plácnu. Myslím, že na ní teď nebudu nějakou dobu mluvit, protože mě asi zabije. Počkat! Ne asi, ale určitě. Pomyslel jsem si a všiml si toho mrknutí Hikakua. Hmm. Hele, já vím odkud tě znám! Už jsem si vzpomněl! My spolu měli misi v lidském městě, jak si bojoval proti tomu cowboyovi. Pověděl jsem jsem Kioshimu.

Lus Ayazaki

Bylo mi jasné, že brzy se k jeho stupidním poznámkám zase vrátí. Aspoň na chvíli budu mít klid, snad. Tohle bude dlouhá cesta. Již jsme vzdáleni pěkný kus od Seireitei a přitom mi připadá, jako by tahle cesta vůbec neubíhala. Zajímalo by mě, jak je tahle cesta dlouhá.

Hikaku Kioshi
"Cowboy?Cowboy? aha ž vím tobě jsem odkazoval moje Energetické drinky kdybych umřel." přemýšlel jsem a reagoval zároveň.Úsměv na mojich rtech se roztáhl "jak si sakra tohle nemůžu pamatovat" prolétlo mi hlavou.

Kanashi

Jojo, přesně tak. Pověděl jsem mu a šel chvíli dál se zavřenou hubou, ale to jsem jen přemýšlel co dál říct, protože mě to ticho už po dvou sekundách přestálo bavit. Kdy už tam budeme, pořád chodit je strašná otrava. Mohli bychom aspoň třeba lítat. Jojo, to by bylo určitě dobré. Mít tak křídla.. Řekl jsem tak před sebe do vzduchu. Jen jsem doufal, že se jim nechce shunpovat, protože to já neumím.

Hikaku Kioshi
"Hmmmm zajímava úvaha mohl bys to navrhnout dvanácté divizi" řekl jsem a taky jsem se zahleděl na oblohu.Už abychom tam byli řekl jsem si pro sebe v duchu.

Hikaku Kioshi
"Tak co lidi usadíme se někde nebo pokračujem dál" řekl směrem ke všema nezajímalo ho že je zde kapitánka.Bylo ticho a nikdo nekomunikoval a k tomu zachvíli padne tma že já jsem tady vůbec šel.Mumlasl jsem si dám pro sebe.

Lus Ayazaki

Chvíli přemýšlím nad možnostmi, které se nám naskytli. Ještě chvíli budeme pokračovat a pak přespíme někde pod širákem. Oznámím ostatním. Pokud má někdo nějaké námitky, ať je pronese teď. Kouknu na ostatní, zda s tím mají nějaký problém.

Kanashi

Šel jsem dál po cestě takovým pohodovým krokem jako bych nikde nespěchal. Když Hikaku promluvil podíval jsem se na něj a pověděl... Já bych se teda raději někde usadil. Nechce se mi jít celou noc a navíc ještě v noci kdy nejde vidět na cestu. Hned na to promluvila Ayazaki-taicho. Hmm. pod širákem? To nemám zrovna v oblíbě, ale vsadím se že i tak tam půjdeme. Pověděl jsem Ayazaki-taicho a byl připravený jít ještě tu chvíli.

Hikaku Kioshi
"Pod širákem?Hmmm dobrý nápad" pronesu po slovech kapitánky a pokračuji směle v chůzi."Nějak vybíravý ne?" pronesu směrem ke Kagemu a hned na to vložím jednu ruku do kapsy a vytáhnu si energetický drink."Helemese tohle jsem nepil už tak dlouho" řeknu tentokrát nahlas ale sám pro sebe a otevřu plechovku ze které následně malímy doušky upíjím její obsah.

Kanashi

Viděl jsem, že Hikaku pokračuje dál, a tak jsem šel za ním. Najednou na mě promluví a položí mi jednu nesmyslnou otázku. Tak co je lepší? Dělat to na zemi nebo na posteli? Můžu ti říct, že určitě na posteli.. Odpověděl jsem mu a šel dál v chůzi. Dlouho? Naposledy včera ne? Pověděl jsem když vytáhl energetický drink z kapsy a pověděl, že ho dlouho nepil. Co si pamatují říkal mi, že je to jeho oblíbené pití a pije ho pořad. Ok, možná to neříkal, ale já si to myslím když je to pro něj takové cenné, že mi to chce věnovat před smrti.

Tomyo Okinawa

Poslušně si ťapkám za naší skupinkou, když se vyvolá diskuze o přenocování. Měl jsem celkem dost energie, takže by mi ani nevadilo, kdybychom celou noc procestovali směrem k věži. Na druhou stranu jsem jako správný člen držel hubu a krok. Kdyby došlo na nejhorší, byl jsem připravený začít kuchtit.

Lus Ayazaki

Hned mi mohlo být jasné, že Kanashi bude proti a tak jsem ráda, že se spaní pod širákem zamlouvalo aspoň Hikakovi. A Tomyo? Ten se pro jistotu ani nevyjádřil. Pokračujeme tedy dále bez zastavení, zatím nám v tom nic nebrání.

Tomyo Okinawa

Když si všimnu veselé skupinky, okamžitě nemarním čas a vyrazím dopředu před důstojníky. Obyčejní lidé nejen že neznají ohromnou sílu důstojníků a kapitánů, ale také k nim nemají žádnou úctu, kterou by však rozhodně mít měli. Věděl jsem, že s opileckou bandou budou problémy, ale bral jsem to spíše jako zpestření mise. "Pro tebe jsme furt shinigami ... a momentálně nemáme čas na zábavu, takže pokud nás omluvíte, projdem dále bez konverzace." Snažil jsem se bandu odsunou dřív, než se došoupají důstojníci, kteří by tak diplomatičtí nemuseli být, obzvlášť pokud se v bandě nacházela nějaká žena.

Hikaku Kioshi
Když si všimne Tomoye jak se před nás tlačí aby se nás zastal hned jdu za ním chytnu jej za rameno a škubnu jím mírně k sobě na znamení ať jdeme dál."Nevšímej si jich.Mají moc veselou náladu a nechceš jí jim jen tak zkazit že?" Řeknnua usměju se na skupinku kterou jsme podkali,přeci jen mají společnou zálibu jako celá osmá divize."Byl bych rád kdybychom se někde utábořili" zamlám si pod nosem" a počkám než k nám dotazí kapitínka i s Kagem "Když tak nad tím přemýšlím asi jsem tam s ním kapitínku neměl jen tak nechávat ještěže jsou pár metrů zanáma."

Kanashi

Šli jsme dál a narazily na nějakou veselou skupinku. Že bych se k ním připojil? Mám docela žízeň. Pomyslel jsme si a všiml si jak se za nimi rozběhl To-kun. Že by ho to taky napadlo? Aspoň konečně odhalil svoji pravou povahu.. jojo. Najednou vyrazil i Hikaku a já tam zůstal sám s Ayazaki-taicho. Otočil jsem se na ní a milé se usmál, i když v tom možná šel vidět nějaký vedlejší úmysl. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsme od nich nebyly až tak daleko abych si s ní mohl v klidu promluvit. Než jsem se nadal stál jsem vedle Hikakua. Podíval jsem se na skupinku a pověděl. Čuste. Jeden z nich mi připadal povědomě, asi z nějaké baru.

Lus Ayazaki

Na cestě potkáme veselou skupinku, která, jak se zdá, se dneska velmi dobře bavila. Nevypadala, že by nám chtěla dělat problémy. Spíš se chtějí jen dobře bavit. Na tohle ovšem teď nemáme čas. Tomyo vyrazí kupředu, nejspíše aby je trochu srovnal. Brzy ho dohoní i Hikaku a nechá mě tak v přítomnosti toho největšího blbce samotnou. Ten na mě sice hodí úsměv, ale toho si já nevšimnu. Sleduji totiž situaci před námi, i když se není nejspíš čeho obávat a brzy dohoníme naši polovičku.

Kanashi

Zajímalo by mě co mu To-kun řekl, že by ho nějak urazil? Sice jsou opilí, ale to nic nemění na tom, že to jsou lidí kteří se chtějí jen bavit. Tohle jsem moc dobře věděl z vlastních zkušenosti, protože já jsem byl v tomhle stavu skoro pořád. Byl bych už i teď kdyby jsem nebyl na misi. Nebýt na misi tak jdu asi s nimi. Pověděl jsem a pousmál se. Počkat já se špatně vyjádřil.. kdyby tu nebyla Ayazaki-taicho tak jdu s nimi. Dodal jsem a mrkl na Ayazaki-taicho. Potom jsem už jenom čekal až se půjde dál a šel nenápadně blíže ke kapitánce.

Tomyo Okinawa

S kamenou tváří jsem nechal skupinku poslušně odejít, i když jejich hitparáda mě zrovna neokouzlila. Nenápadné pohledy směrem ke kapitánce mě však celkem torpédovali, protože přesně takový lidé nemají vůbec úctu. Přesto jsem nakonec nic neřekl, dokud se nepřiplazil Kanashi. "O tom pochybuju, neumíte jejich song a máte černé hadry. " Zabručel jsem, ale i tak to nejspíše bylo slyšet, opět jsem si koledoval o pěknej výprask.

Kanashi

Ale prosím tě To-kun. Jejich písničku znát nemusím, stačí mi otevírat pusu, stejně by nic nepoznali a tyhle hadry se přeci dají svlíknout. Vidíš.. Pověděl jsem mu a začal se svlékat. Skoro celý jsem se svlékl když jsme si uvědomil, že je tady přítomná Ayazaki-taicho a je dost blízko mě aby mi mohla jednu vrazit. Ihned jsem udělal dva kroky stranou od kapitánky a začal se zpět oblékat. Nic složitého. Dodal jsem a hloupě se usmál. Ještě není správný čas.