Cesta na jih

Hikaku Kioshi
Jak tak sledoval ostatní také se jim špatnš dýchao.Zpočátku si myslel že má problém jenom on ale okolnosti nasvědčovali něčemu jinému.Moc mu to díky téhle komplikaci nemyslelo ale nakonec ze sebe dostal to co chtěl."Ayazaki Taicho.Co myslíte přespímě někde tady a budem ryskovat že se tu někdo zadusí nebo budem pokračovat dále" sám byl pro možnost číslo dvě.Ale jeho slova neměli asi moc velkou váhu a tak se rači zeptal.Začínal mít i žízeň a tak hledal po kapsách až natazil na předmět tvaru válce."A helemese pojď k tatínkovi".S těmi slovi vytáhl z kapsy plechovku energetického drinku.Tentokrát dači zkontroloval dátu spotřeby a když si byl jist že je v pořádku otevřel jej a pořádně si lokl."Zajímalo by mě kde se u mě pořád berou nepamatuju že bych si doplňoval zásoby."

Kanashi

To je, ale ku*va teplo! A ten hmyz debilní! Jak já je nesnáším! Jsou otravnější než moje matka. Pomyslel jsem si na své cestě k jižní věži. Nemůžeme trochu zpomalit? Bolí mně práva noha. Ne počkat! To je levá. Povím, ale vypadá to, že mě ignorují, protože vůbec nezpomalili, ale ještě více zrychlili. Šli jsme dál a začalo se mi špatně dýchat. To si děláte prdel! Táhle cesta je čím dál tím horší. Najednou promluví Hikaku a já ho ignorují, protože mám moc práce, abych neodpadl. Taky se vám tak špatně dýchá Ayazaki-taicho? Nechcete dát dýchání z úst do úst? Zeptám se a počkám si na její odpověď. Neříkal jsem to ze srandy, myslel jsem to smrtelně vážně.

Hikaku Kioshi
"Ha ha ha " zasmál se ironicky i když tušil že Kanashi si bude myslet že se těm vtipům opravdu směju.Bylo mu jedno jak Ayazaki-taicho rozhodne byl ochoten pokračovat dál nechtěl na tomhle místě strávit už ani minutu.Pomaličku upíjel svůj drink.A přemýšlel nad tím jestli během jejich mise bude nějaký boj.Tahle mise jej již unavovala."Pitomé procházky,procházet se smím i doma." říkal jsem si v hlavě a společně s tím jsem nadával na to že Tomyo je již taky pěkně zticha možná by mohl mluvit s ním."Hej Tomyo..."

Ayazaki Lus

Rukou se oženu po podivném hmyzu sedícího na mé ruce. Hmyz poletující okolo byl docela dost otravný. Brzy se vzdálíme od jezer, hlasitého bzučení a šustění křídel. Čím delší cestu jsme ušli, tím míně se mi krajina kolem nás líbila. Vzduch tu také nebyl zrovna ideální. Tady bychom zůstávat neměli. Odpovím Hikakuovi na jeho otázku. Poté pohlédnu na Kanashiho. Pokud chceš někomu dělat umělý dýchání, začni u Hikakua. K jeho stížnosti na bolest se nijak nevyjadřuji. Jako zástupce by měl něco vydržet a pokud ne, nemá chodit na mise.

Kanashi

Když jsem tak stál a trochu odpočíval, pořád na mě lítal nějaký hmyz a to ještě více než když jsem chodil. Skvělý nápad jít dále, přenocovat zrovna tady se mi vůbec nechce. Ještě že tu máme takhle chytrou a pěknou vůdkyní. Najednou mám pocit, jakoby mi na krk přiletěl komár nebo nějaký podobný otravný hmyz a plácnu si po něm silně pravou rukou. Nevím, jestli jsem ho zabil nebo jestli tam vůbec doopravdy byl, ale vím, že mě krk po tom plácnutí dost štípal. Možná jsem si neměl dávat až takovou ránu. Po slovech Ayazaki-taicho že mám začít s umělým dýcháním u Hikakua jsem se na něj jen otočil a pověděl. Tak pojď zlatíčko.

Hikaku Kioshi
Jen co se ke mě Kanashi přiblížil Přistála mu noha na obličeji ani to nezkoušej ty zmetku.Vím nebylo to zrovna vhodné proti jeho postavení ale nemám rád když se ke mně blíží muži s našpulenou hubou."Ayazaki-taicho jak vás jen mohlo napadnout žee to nebude brát vážně?" vŽdyť ho poznala dost na tolik aby věděla že je schopný všeho.Chvíli jen tak stál a poté pohlídl na Kanashiho "Sory" řeknu do vzduchua pokračuju dále v chůzy."To jsem tu fakt poslední normální nebo co?"

Kanashi

Po pěkném kopanci do mého obličeje jsem spadl na zem a chvíli tam zůstal. Podobnou reakci jsem od něj čekal. Proč nešel s takovouhle povahou rovnou do jedenácté divize? Řeknu si a potom vyskočím na nohy. Tu se opravdu špatně dýchá, už se nemůžu dočkat, až budeme pryč odsud. Povím si sám pro sebe a poté se vydám také dál na cestu jako Hikaku. Přistoupím k Ayazaki-taicho. Nevíte náhodou jak daleko to je ještě k té věží? Hm… K jaké věží to vůbec jdeme?

Kanashi

Šli jsme dál a já čekal na odpověď Ayazaki-taicho. Myslím, že jdeme směrem na východ... Nebo to bylo na jih? No to je jedno hlavně už, abychom tam byly. Docela se těším na Seireitei. Najednou se začne třást země, já neudržím rovnováhu a spadnu na zadek. Tak tohle jsem teda nečekal. Zadíval jsem se na oblohu a zaslechl i hodně nepříjemný hluk, navíc mě nějak začalo bolet celé tělo. Vůbec jsem nevěděl co se to děje a snažil jsem si srovnat myšlenky v hlavě. Pořád jsem seděl na zemi, než to všechno přestalo a poté se snažil vstát. Když jsem se zvedal, všiml jsem si nějaké trhliny, která vypadala, že je hodně velká. Heh... Konečně jsem vstal a pohlédl zmateně na trhlinu. Tak tohle je teda divné.

Ayazaki Lus

Při pohledu, jak se Kanashi pokusí dát Hikakovi dýchání z úst do úst následném pádu na zem, se pousměji. Nevím, ale doufám, že už máme kus cesty za sebou. On ani neví, na jaké je misi. Pomyslím si při jeho druhé otázce. Odpovědět na ni už nestihnu. Zatáhne se. Zastavím se a pohlédnu k nebi. Půda se pod mýma nohama začne třást a díky tomu skončím tváří k zemi. Cítím bolest. Hluk, přicházející z neznáma, mi rve uši. Naštěstí to netrvá dlouho. Vše po chvíli ustane a já se konečně můžu zase vyškrábat na nohy. Jste všichni v pořádku? Rozhlédnu se, abych zjistila, co se vlastně stalo. Spatřím trhlinu, která se stále rozšiřovala.

Hikaku Kioshi
Smál se tomu jak kopl Kanashiho když v tom se zatáhlo a nastal otřes.Ku podivu se na rozdíl od ostatním udržel na nohou .Když otřes přestal chtěl se všch zeptat jak na tom jsou na tom.Ale v tom ho přešušila stejnou otázkou Ayazaki-Taicho.Pousmál se a odpověděl já jsem v pořádku .Rozhlížel se kolem a všiml si razantních změn v okolí to co se před chvíli zdálo být krajinou teď zmizelo a místo toho se tu tahala jakásy trhlina.Přišel téměř nad její okraj a zahleděl se dolů do její prázdnoty."Tak a co teď Ayazaki-taicho?"

Kanashi

Díval jsem se pořád nechápavě na tu trhlinu, když najednou promluví Ayazaki-taicho. Poté můj pohled ihned směřuje na ní. Já jsem v pohodě a co vy? Všiml jsem si, že jste dopadla tvrdě na zem. Odpovím Ayazaki-taicho a zároveň jí položím i otázku. Jediný kdo nespadl je Hikaku, možná bych ho měl skopnout, aby si taky trochu užil pádu. Když se Hikaku zeptal Ayazaki-taicho co teď budeme dělat, jen jsem čekal, co řekne. Skočíme do té trhliny? Ok no tak jsem nečekal, co řekne, ale zase pověděl první volovinu, která mě napadala. Kde bych se asi objevil, kdybych tam opravdu skočil? Hm…

Hikaku Kioshi
Zasmál se hlášce se skokem a jenom dodal "Taky jsem nad tím uvažoval". Potěchto slovech se znova zahleděl do trhliny."Zajímalo by mě co se to vlastně stalo.Ty barvy na obloze a pak tahle trhlina.Podle mě se to nestalo jen tak spíš to něco nebo někdo spůsobil." říkal jsem si v hlavě.Vzal jsem kámen většího pbjemu a hodil jej dolů abych odhadl přibližnou velikost,

Ayazaki Lus

Oddychnu si, když zjistím, že jsou v pohodě. Nic mi není. Na tváři mám sice pár odřenin a škrábanců. To však není nic, co by se nedalo přežít. Co teď? Vskutku dobrá otázka. Bohužel odpověď na ni neznám. Pokud máš v úmyslu spáchat sebevraždu, tak tam klidně skoč. Nevíme, co to způsobilo, natož co by se nám mohlo stát, kdybychom tam skočili. Dřepnu si a pohlédnu dolů. Zdálo se, že je to velmi hluboké. Stále tu byla ta nezodpovězená otázka. Co teď?

Kanashi

Byl jsem rád, že je Ayazaki-taicho v pohodě a když se zmínila o sebevraždě, jen jsem se poškrábal vzadu na hlavě. No jo máte pravdu, jen tak tam skočit není zrovna nejlepší nápad. Zajímalo by mě, co to způsobilo. Takovýhle věci se nestávají přeci každý den. Stálo se to ještě někde jinde? Hm… Takže co teď? Takže co teď? Půjdeme zpět do Seireitei? Nebo to nějak obejdeme? Já teda fakt nevím. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, že by se zničehonic přede mnou objevilo něco takového a navíc ještě to zemětřesení a obloha. Zajímavé…

Ayazaki Lus

Jak už jsem zjistila, propast byla opravdu hluboká. Nebylo v ní nic vidět. Vstanu a pohlédnu na ty dva. Máme zadanou misi, naší povinností je jí splnit. Na chvíli se odmlčím a zamyslím se. Napřed bychom však měli zjistit, co to způsobilo. Popojdu ke kraji a znovu se zadívám dolů. Nic nevidím. Namířím prst do propasti a pomocí Byakurai se pokusím ji osvětlit. Třeba něco zahlédnu.

Bohužel používat tady kidou nebyl v žádném případě dobrý nápad. V blízkosti propasti byly spirituální částice nestabilní a v ní už to vůbec bylo peklo. Členové skupiny jen spatřili, jak Ayazaki-taichou vyšlehl z ruky blesk, který se však rozšířil do nečekaných rozměrů a tvarů, projel dolů do propasti, ale také nahoru, po její ruce. Slyšeli, jak křičí bolestí a kroutí se v křeči, ale to zaniklo v hluku dalšího otřásání země. Trhlina se začala rozšiřovat a vy jste jí nedokázali uniknout. Padali jste dolů temnotou a chaosem...
(Mishkenzie pokračuje v tématu Hueco Mundo -> Zahrada Pána labyrintu, Kage Ryu v tématu Human world -> Bojiště, Lus dám instrukce, až schválím novou postavu :-))