Cesta na sever

Sai Kazuma

Můj útok by mi už skvělé vyšel, ale nějak jsem zapomněl na toho druhého vlka který tady otravoval... Srazil mě na zem poškrabal... Tohle už je třeba skončit rychlé... Pomyslel jsem si a postavil se na nohy. V tuhle chvíli jsem neměl čas vymýšlet nějakou strategii nebo spíš se mi ani nechtělo... Rozběhl jsem se proti vlkům a když jsem byl docela blízko u nich snažil jsem se rychlými útoky rukou jim rozdrtit masku. Prostě žádná taktika, ale jednoduché mlácení jak je u 11. divize zvykem.

Ryuuka

Z leže jsem pozoroval jejich souboj, vypadalo to že ten týpek, jehož jméno si vůbec nepamatuju, si vedl tak průměrně. No, očividně to nevzdával, takže jsem nehodlal se do toho míchat. Na druhé straně mě ale něco překvapilo, byla to konkrétně reakce Natsuki na vlky, kteří si jí vůbec nevšímali. Začala zaříkávat a vypálila celkem silné Hadou na nepřátele okolo Saie. Vždyť on s nimi bojoval na blízku, ještě s těmi rukavicemi nebo co to vlastně bylo. Saiův Shikai jsem nikdy moc nezkoumal, ale prostě mi to přišlo divné. Výbuch by mohl zranit i jeho. Okamžitě jsem tedy vstal a použil Shunpo za Saie, který mlátil do vlků. Shakkahou už bylo přibližně v polovině letu. Hned poté jsem Saie chytil a vyskočil s ním do výšky. Jakmile jsme byli v dostatečné vzdálenosti, tak jsem začal Ryuuganem zkoumat přes ten kouř, jestli to Shakkahou vlky zasáhlo, nebo ne. "Promiň, viděl jsem že se v tom boji vyžíváš, ale málem tě zasáhlo to kidou. Nepochybuju o tom, že bys tomu uhl" V téhle chvíli jsem se celkem zasmál. "Ale,.. jistota je jistota žejo." Pronesl jsem k němu stále ve vzduchu a pohledem mířeným do kouře vzniklého z výbuchu Kidou od Natsuki.

Renmaru Houkazaki

Videl som, že ten vlk zase niečo chystá a tak mi neostávalo nič iné, len opäť použiť kidou. Vyzeralo to, že je jediná cesta, ako sa vyhnúť tomu Ceru.
"Hado 1.: Sho!" dal som do toho dosť reiatsu.

Natsuki

T..t..t..takmer.. som za..zasiahla.. jeho.. prebehlo mi v hlave čo mi dosť podkopalo náladu.. som nanič... zvesila som ramená a rezignovane som zasunula zanpakuto späť do púzdra.. Dala som si zo seba dole Haori kapitána a pomaly som došla až k nemu pri čom som mu ho podala.. Arigato.. zašomrala som potichu pri čom som sa mu ani nedokázala pozrieť do očí.

Ryuuka

Byl jsem ve vzduchu se Saiem a než mi stačil odpovědět, tak už jsme byli na zemi. Ryuuganem jsem tedy zkontroloval výbuch a stav reiatsu těch vlků, byli mrtví, takže tady byla práce hotova. Dole už ke mně přiběhla jen Natsuki s mým haori. Asi už jí nebyla zima, jasně u boje se přece zahřála! Podle toho, že se mi ani nepodívala do očí, jsem usoudil že má obavy z toho vyslaného Kidou. "Dobrá práce, zneškodnila si je oba najednou.. " Pronesl jsem k ní a poškrábal se na vlasech. "To že jsi málem zasáhla Saie k tomu prostě patří. Je z jedenácté divize, má tuhý kořínek neboj. Jeho jen tak něco nezlomí.." Pověděl jsem jí svým modifikovaným hlasem způsobeným maskou a ďábelsky se zasmál. "Kdyby ho to zasáhlo, tak to byla jeho chyba, že se nechal.. " Dostal jsem ze sebe opět *ĎÁBELSKY*! Hned poté jsem si sebral haori a oblékl jsem si ho. "Jo děkuji.."

Sai Kazuma

Stáli jsme už na zemi a já se podíval na Natsuki jak se tu blíží s tím haori... Zajímalo by mě jestli mě chtěl zabít nebo to byla nehoda. Pomyslel jsem si s humorem a poté tu začal mlet Ryuu nějaké blbosti které jsem moc ani nevnímal. Nejsi nějak ukecany Ryuu? Pověděl jsem mu a protáhl si ruce... Takže půjdeme dál ne? Dodal jsem a čekal jestli se půjde… Musím přiznat, že mi i docela lezlo na nervy to, že je nakonec zabila Natsuki a ne já... Měl jsem chuť ty vlky rozpárat a ona mi to takhle překazí. Uvědomil jsem si, že mám ještě aktivovány shikai, a tak jsem ho deaktivoval.

Renmaru Houkazaki

Videl som, že moje kidou slávilo úspech a vlk ochutnal vlastnú medicínu. Ležal obďaleč polomŕtvy. Vedel som, že ak ho mám zabiť, tak je to jedine teraz. Pevne som zovrel zanpakutou a mieriac na jeho masku som sa pokúsil o zásah v nádeji, že ten "štít" už nie je aktívny.

Natsuki

Len som pokývala hlavou na nesúhlas.. Nie.. nebola to dobrá práca, keby neprišiel tak je po mne.. zahundrala som takým skleslým spôsobom a po tom som hodila pohľad na Saia.. arigato.. povedala som tento krát k nemu a s miernym povzdychom som očami prečesávala tmu pri čom mi zrak zastal na Renmarovi.

Ryuuka Hosentsu

Saiovi jsem na jeho slova jen odkývl. "Hloupá holka.." Pomyslel jsem si nad slovy Natsuki. Hned poté jsem se otočil na Renmara alias Shinigamiho, jehož jméno jsem si doopravdy nepamatoval. Vypadalo to, že i jeho souboj byl u konce. Zapíchl ho a ten prostě zimzel, klasika. "Tak můžeme vyrazit.."

Cesta se táhla, táhla, táhla a TÁHLA! Už z nás vyprchal bojový adrenalin, a tak začínala být zase zima. Já jsem měl plnou hlavu myšlenek, takže jsem tu zimu nijak zvláště nevnímal. Tělu sice zima byla, ale z mozku jsem se tuto informaci pokoušel nějak obejít. Náhle jsem se zastavil, začínal dělat zvuky že si kýchnu, asi tři sekundy a pák, pák jsem KÝCHNUL, přes mou masku to znělo jak z temného reproduktoru. "Eh, to zase o mně mluví nějaká pěkná slečna.." Pronesl jsem ke skupince a opět si prohrábl vlasy. Mimo to, kýchnutí bylo kvůli události, která se stala v 13. divizi, mluvil o mně můj třetí důstojník :3.

Keď sme vyrazili tak som si len mierne nešťastne povzdychla, ani nie o tri minúty som bola zase premrznutá na kosť no výnimočne som nedrkotala zubami, tie som mala silno stisknuté k sebe až ma začali bolieť ale nechcela som vydať ani hlásku a už vôbec som nechcela znova Haori od kapitána.. pár krát som mala na mále s kašlaním a mala som pocit že som trocha nachladla ale nejak som to ustála a s takým zapretým výrazom na tvári sledovala zem pod mojimi nohami.

Sai Kazuma

Konečně všichni dobojovali a byl čas se posunout dál v naší dlouhé a hlavně otravné cestě... Zajímalo by mě kdy už konečně dojdeme aspoň do těch Severních hor... Pomyslel jsem a zimu kolem sebe začínal čím dál tím více ignorovat... No, zanedlouho jsme konečně postoupily dál, protože jsme došli do hor... Tady jsem tu zimu začal zase vnímat a navíc ten sníh byl dost nepříjemný... Už se těším až tuhle misi budu mít za sebou... Najednou dorazíme k nějakým stromům které vypadaly jako nějaký ukrýt... Napadlo mě že by se to mohlo využit k odpočinku, ale rozhodnutí jsem nechal na Ryuuovi... Já osobně bych šel pořad dál, ale na Natsuki a možná Renmara to už mohlo být docela dost... Ryuu podle mě byl naprosto v pohodě.

Renmaru Houkazaki

Po vyčerpávajúcom boji sme sa vybrali ďalej. Zatiaľ som sa cítil celkom dobre. Dokonca ani chlad som už akosi nevnímal. Odrazu sa nám naskytla panoráma hôr. K tomu všetkému ešte aj sneženie a kopy snehu. Stromy navôkol nám poskytli aký-taký úkryt. No ja som nemal veľkú chuť oddychovať. Čím skôr tam budeme, tým skôr splníme úlohu. Navyše v nestráženej chvíli nás môže niečo spozorovať a zaútočiť.
"Postavme snehuliaka." navrhol som sarkasticky.

Natsuki

Rukami som si šúchala ramená pri čom mi bola neskutočná zima.. neskôr to prerástlo až na takú úroveň že som ju úplne prestala vnímať a popravde to bolo mierne desivé.. následovala som skupinku možno trocha pozadu pretože som bola asi najľahšia a najmenši a predieranie snehom mi išlo najhoršie, nakoniec sme sa dostali k nejakým stromom no ja som bola úplne ticho pretože som chcela hovoriť čo najmenej aby ma neopustilo aj to posledné teplo ktoré vo mne ešte ostalo.

Ryuuka

I přes tu zimu jsme tedy pokračovali dál až jsme došli k těm horám, už bylo na čase. Na povrchu byl samozřejmě, jak už jsem Saiovi předtím říkal, ten velectěný sníh! Poté jsme šli dál a dál až jsme došli k něčemu naprosto neočekávanému. Tyčily se tu stromy, které byly kupodivu ve tvaru jako nějaký baráček, nebo spíše úkryt. Pak se zmínil Renmaru o sněhulákovi. "No můžeš začít.." Pronesl jsem k němu a otočil se na Natsuki, poté na Saie a nakonec na úkryt. "Vám to nepřijde ani trochu divné? V takové vrstvě sněhu, v takové zimě a je tu úkryt. Tohle bude určitě past. Na to vám řeknu jediné.." Napětí...."Saii, máš hlídku, jdu si lehnout. Zbuďte mě za dvě hodiny hehe." Pronesl jsem k nim a šel dovntiř. Pak jsem padl na zem a usl. Opravdu jsem byl unavený, byl to druhý nespací den!

O nejaký čas som sa stále nepohla z miesta ako keď sme sem prišli, vlastne by som sa nedivila keby na nebolo vidieť, bola som totiž úplne zasnežená a len miestami mi trčali ružové vlasy či oblečenie.. dokonca som sa aj prestala triasť, ale to bolo len kvôli tomu že som sa vôbec nehýbala, keby som len mrkla tak som sa bála že by som sa od triašky rozpadla na malinké kúsočky ľadu.. Snehuliaka.. som si vôbec nevšimla.. nevšimla by som si nič čo by nebolo pár centimetrov pred mojimi očami..

Sai Kazuma

Past? To-- Chtěl jsem říct něco moudrého, ale Ryuu mě přeruší a řekne, že mám hlídku a jde si lehnout... Tohle zkazilo všechno napětí... No, nezbývalo mi nic jiného než poslechnout rozkaz a zůstat na hlídce... Postavil jsem se zády ke stromům a zadíval se na zasněženou oblohu... Hned jsem toho nechal, protože mi sníh padal do očí a to bylo nepříjemné. Když jsem tam tak stál začínal jsem být ospalí... Jsme přeci na hlídce nemůžu zaspat! Pomyslel jsem si a dál si lehčí facku... Začal jsme se zase soustředit a najednou něco slyším... Podívám se do levá... nic... podívám se do pravá... nic... podívám se za sebe... obrovský sněhulák... Otočím se zpět a pár sekund nijak nereagují... Cože? Obrovský sněhulák? Podíval jsem se a on tam opravdu byl... Hele! Invaze sněhuláku! Pověděl jsem skupince a ukázal na sněhuláka prstem.

Renmaru Houkazaki

Len som si otvoril hubu a už tu bol snehuliak. A čo bolo divné, bol živý. Akoby od nás niečo chcel. Odrazu začal strieľať snehové gule. Tento má určite niečo zalubom. Nebudem tentokrát jednať zbrklo. Počkám si na to, čo urobia ostatní. Niečo mi vravelo, že tento snehuliak nie je tým, za koho za vydáva.

Sai Kazuma

Díval jsem se jak sem ten sněhulák míří a poté se tu zastavil... to by mi ani nevadilo, ale ten hajzl na mě musel hodit sníh. Rychlé jsem ho ze sebe začal dávat dolů a najednou se přiřítí sněhová koule která mě mě trefí pěkně přímo do obličeje... Tohle si teda přehnal... Blbý sněhuláku... Pověděl jsem mu, ale nechtěl na něj zatím moc útočit... Neumí někdo z vás třeba Shakkaho? To je ohnivé kido ne? To by ho možná roztopilo. Pověděl jsem Renmaruovi a Natsuki.

Natsuki

Bola som pod vrstvou snehu, sotva som niečo vnímala a jediné čo naznačovalo že žijem bolo to že sa sneh nadvihoval a znova klesal podla toho ako som dýchala.. dokonca to vyzeralo tak že som zaspala ale nebolo tomu tak..

Ryuuka

Ležel jsem stále nedotčený sněhem, nebo čímkoliv jiným. Zkrátka jsem se ocital v říši snů. Zrovna se mi zdál takový hezký sen, který se odehrával v kasárnách šesté divize. Bazínek, pohoda, masku jsem neměl, nejspíše to bylo v době, kdy jsem ještě nepodstoupil operaci záchrany svého života, nebo to taky mohl být naznačující sen, jakoby se ta operace nikdy ani stát neměla! Všude prostě klid, hezké slečny a pálivé sluníčko. Slečny zrovna přišly ke mně na lehátko a ptaly se mne, jestli jdu s nimi do vody. No já samozřejmě odkývl, jak jinak žejo. Vstal jsem tedy z lehátka a namířil si to spolu s nimi přímo do vody! V tom jsem však uslyšel nějaké hlasy, byl to samozřejmě Saii jak nadával na sněhuláka, to mne vyvedlo z míry, trochu jsem zacukal svým tělem v realitě a najednou se můj sen změnil úplně na jiný. Utíkal jsem v obří nekonečné místnosti před obřím obrovským obrem! Chvíli jsem jen tak utíkal, poté se ale obr, kterému nešlo vidět do tváře, začal ďábelsky smát. Se smíchem se mu i zbarvoval obličej a já už poznal, kdo to byl. Byl to ďábelský doktor, Genma! Začal jsem křičet jak malá holka a pokračoval dál. Místnost však neměla konec, nevěděl jsem co dělat, zahl jsem doprava, pak doleva, pak doprava, a pak zase doleva! Když už jsem byl v koncích své fyzické síly, tak se sen najednou změnil zpátky na předešlý sen odehrávaný v šesté divizi. Oddychl jsem si a šel s dívkami do vody. Tam jsme na sebe cákali vodou, házeli se ze strany na stranu, plavali a prováděli jiné vylomeniny! V realitě jsem měl na tváři opravdu spokojený výraz, kdyby mne teď někdo jenom zatřásl, tak bych ho asi vlastnoručně uškrtil, usekl mu všechny končetiny, jednu po druhé bych mu je narval do konečn..někam.. a pak? Pak bych ho celého ugriloval na Hibashirim a poté snědl! Hned poté bych ho vyloučil do toalety, a tam bych ho začal svou zanpakutou ještě rozpichovat. Chraň bůh všechny, kdo by semnou teď chtěli pohnout!