Cesta na sever

Renmaru Houkazaki

Nad poznámkou kapitána som sa mierne uškrnul. Nedal som tak na sebe poznať hrdosť. Vtom sa začala tá žena správať trochu provokatívne. Ale zrejme to bolo tým, že z nás chcela dostať niečo viac ako len meno a jednotku. Ja na takéto zoznamovacie veci veľmi nie som. Kapitán to iste chápe a ostatní? Tí pochopia. Každopádne, obozretnosť nadovšetko. To je moje heslo dňa. Netrvalo dlho a už sme boli blízko mesta. Akoby sme vstupovali do úplne iného sveta.

Sai Kazuma

Šel jsem prostě pořád dál a držel hubu... Vůbec nic jsem neříkal a neměl jsem na to ani náladu... Kdy už tam asi sakra budeme? Pomyslel jsem si a poté na mě Ryuu promluvil jestli nemám rád polévky... Ani na tohle jsem nijak nereagoval a ignoroval ho... Moc jsem nevnímal okolí kolem sebe a nevšímal si ani té ženy... Slyšel jsem však, že povídá mé jméno. To už zjistila i tohle? Ryuu má asi prořízlou pusu... Krajina se rychlé měnila a já byl rád, protože to znamenalo, že se blížíme čím dál více našemu cílí.

Ryuuka

Žena se ke mně nahnula a já měl dokonalý výhled na její poprsí! No, potom zase něco zašeptala. Já jsem se jen s usměvavým výrazem odvětil. "Hmm, samozřejmě..heh" Pronesl jsem k ní a nasadil si zase masku. Pak se začala bavit s ostatními, ohledně jmen a tak. Já jsem to nějak nevnímal. Dal jsem hlavu nahoru a zahleděl se na nebe. Nemohl jsem se stále zbavit toho špatného pocitu, jako by se něco dělo. No, očividně se nic moc kromě toho jejího flirtování a ze strany našeho týmu podezíráni nedělo, ale pocit je holt pocit no. Jakmile se mě zeptala na jméno, tak jsem jí neodpovídal, stále jsem byl zahleděný na nebe. Ne že bych jí ignoroval, já jsem to opravdu nevnímal, vlastně jsem ani nepostřehl to že se ptá. "Co se děje? Stane se snad něco? Proč se nemůžu zbavit toho hrozného pocitu." Pomyslel jsem si a dal hlavu dolů. "Říkala jste něco? Mimochodem, jakpak se jmenujete?"

Natsuki

Išla som stále ďalej a ďalej.. sem tam som dokonca musela pobehnúť aby som sa držala zo skupinkou a nezaostávala.. začala som toho mať stále viac a viac plné zuby, ale malo to aj svoje pozitíva.. cítila som že je tu už teplejšie, tiež zo mňa konečne opadol všetok sneh.. úplne všetok.. teraz som bola už len trocha mokrá.. ostávala som však ticho, necítila som nejakú potrebu rozprávať..

Žena sjela svým pohledem celou skupinu a naoko se zatvářila pohoršeně. "Tak si mlčte, vaše rozhodnutí! " pousmála se a dál pokračovala v chůzi. Tuhle cestu znala jako své boty, takže se ani nebylo čemu divit, že do vás neustále mlela. U mostu stála tak dlouhou dobu a teď ticho?! V žádném případě!
"Uhm, ano.. Snažila jsem se určit, kdo z vás se jak jmenuje, ale vaši skupinu to zřejmě nezajímá." zazubila se, čímž opět odhalila svůj doslova "žraločí úsměv", což bylo opravdu trochu děsivé. "Já se jmenuji Akira, a vy?" dodala zdvořile. "Chápu vaši profesionální zdrženlivost, ale také bych si to mohla vykládat tak, že tu nejdete zrovna s dobrými úmysly, ač říkáte něco jiného.. To bych vám nedoporučovala, já vám chci pomoct."

Mezitím, co se žena snažila vytáhnout z vás i to, co jste nevěděli, vás vaše kroky zavedli z hor. Bylo příjemné zase vidět kus zelené plochy, měli jste dojem, že se situace konečně začíná obracet k lepšímu. Před vámi se tyčila jakási provizorní městská brána, bylo vidět, že zde původně stála jiná a tato je pouhou náhradou nebo snad dočasným řešením. Město nebylo velké ani malé, jedna věc se ale o něm dala říci s jistotou, všechny domky nebo příbytky byly v rekonstrukci, poznali jste to podle opravářského náčiní, které bylo skoro u každého obydlí. I když byla noc, město žilo.. Po ulicích chodili lidé a dokonce jste zaslechli hudbu.
Akira šla před vámi a vedla vaše kroky, u třetího domu se zastavila a jemnou gestikulací naznačila, že jí máte dát minutu a hned příjde, pak zmizela ve dveřích domu..

Ryuuka

Šel jsem dále už jen mírně zamyšlený, semtam jsem si prohrábl vlasy, semtam zívl. Jakmile se mě zeptala na jméno, tak jsem jí ho prostě řekl. Ohledně provesionální zdrženlivosti jsem nemluvil, protože já sám jsem rozhodně profesionální nikdy nebyl a ani nebudu, většinu věcí, které jsem doted dělal byly improvizované a tak jsem to měl rád. "Já jsem Ryuuka..." Prohodil jsem a zahleděl se na okolní krajinu, byla zelená, takže jsem si všimnul jak Natsuki přestává být zima. Pak jsem došli k městské bráně. "Hezká brána, taková nová hm." Pomyslel jsem si a následoval ženu, uvnitř už to vypadalo divně, protože všechno bylo nové a ještě v rekonstrukci. "Co se tady sakra stalo? Rekonstruují to, nebo staví nové město?" Pověděl jsem si v duchu a zastavil se těsně za ženou u domku. Jakmile vešla dovnitř, tak jsem se otočil na skupinku. "Chcete tu přespat, nebo vyrazit ještě téhle noci až zkontrolujeme věž? Já bych byl rád, kdyby jsme šli ještě téhle noci, ale chci znát váš názor a přizpůsobím se."

Sai Kazuma

Není ta žena nějak moc upovídaná? Nemám zrovna moc v lásce takovéhle typy... Pořád by jen kecaly a kecaly... To si nemůže hledět svého. Pomyslel jsem si a poté jsme konečně zmizli z hor.... Pořad jsem šel v klidu za skupinkou a najednou ta žena zastaví... Vběhne do nějakého domku a Ryuu nám položí otázku. Mě je to fuk... Povím jednoduše a dál jen pozorují okolí kolem sebe. Nejraději bych se už konečně vrátil do Soul Society...

Natsuki

Uhm.. keby som jej len vedela odpovedať.. kto vie čím to je... možno som len taká lenivá.. ale nemám silu už ani na rozprávanie.. rozmýšľala som pri čom som sa vliekla za ostatnými, keď sme sa dostali do mesta tak ma to celkom prekvapilo .. uhm.. je tu.. živo.. pomyslela som si a na otázku kapitána som len mykla ramenom.. zopár hodín plus mínus.. snáď to vydržím.. odpovedala som potichu a len som sa pozerala na miesto kde zmizla tá žena...

Renmaru Houkazaki

Toto miesto vyzeralo ako keby sa rekonštruovalo. Kapitán nám dal jasnú otázku. Hoci by sa mne osobne oddych hodil...nuž nebolo by odveci aspoň pár hodín tu prečkať.
"Súhlasím s Natsuki. Ale čím menej tu budeme oxidovať, tým lepšie." odpovedal som.

Akira

Žena po několika minutách konečně vyběhla z domu se zadumaným výrazem a upřela na vás své modré kukadla. "Takže, jak jste se rozhodli? Chcete tu ještě zůstat a přenocovat v hostinci a dát si něco k snědku, nebo chcete pokračovat dál?" optala se, když viděla vaše výrazy. Bylo jí to v podstatě jedno, chtěla vám jen pomoci, takže rozhodnutí bylo samozřejmě na vás.. I když představa, že jste tak dlouho neodpočívali, jí samotnou trochu děsila, kdo ví, jaké překážky jsou ještě před vámi..

Ryuuka

Vyslechl jsem si názory členů své skupinky a pak se trochu zamyslel. Rozhodně jsem zde nechtěl být nějakou přítěží, takže by bylo lepší, kdybychom zmizeli co nejdříve. No, nejprve musíme k té věži žejo. "No, rozhodli jsme se, že budeme pokračovat. Bude to pro všechny lepší. Jsou to cvičení Shinigami, vydržíme bez jídla ještě ten další den. Ale pokud dovolíte, tak bychom se rádi někde napili. Samozřejmě až poté, co nás zavedete k věži." Pronesl jsem k ní, otočil se na skupinku, pak zase na ní a čekal jestli nás tam teda zavede.

Akira

Lehce se pousmála a přikývla hlavou na znamení souhlasu. Věž byla na opačné straně města, takže se Akira okamžitě po domluvení rozešla, aby se to celé ještě nezdržovalo.
"Já vám tam potom něco k pití když tak donesu, práce mi stejně začíná až později, teď mě šel vystřídat někdo jiný. " pousmála se pro sebe a bylo na ní zřetelně vidět, že už má očividnou radost z toho, že nemusí trčet v horách.

Cesta přes město netrvala ani tak dlouho, protože Akira znala všemožné uličky v městě, navíc tady se ani nedalo pořádně o uličkách mluvit, když se teprve některé domy stavěly a ty ostatní se rekonstruovaly... Nakonec jste konečně stanuli před věží...

Natsuki

Kráčala som na konci skupiny pri čom som sa zastavovala v podstate vždy keď som uvidela niečo zaujímavé.. aspoň tu už nebola taká zima a tak som sa prestala klepať ako v horách.. na chvíľku som skupinku dokonca stratila z dohľadu no ako tak som ich pomocou reiatsu našla a znova som cupkala za nimi.. o niečo neskôr sme došli až k veži.. len som sa na ňu pozerala po čom som svoj pohľad hádzala raz na kapitána a raz na vežu..

Ryuuka

Mlčky jsme došli k věži, na poznámku o jídle jsem jen děkovně odkývl. "Jsem na tu věž celkem zvědavý, ještě jsem neviděl hlídkovou věž tak daleko od Seireitei. K čempupak tu asi je? Oh wait, hlídková věž, to dává smysl žejo." Pomyslel jsem si a opět odkývl, jak nám Akira řekla, že nám jde pro to jídlo. "Tak výborně, my prozkoumáme tu věž. Nevypadá jako by procházela zrovna dvakrát údržbami. To ale nevadí, jdeme." Hned poté se do nás vbloudil ten pocit nebezpečí, všechny nás najednou zamrazilo. S otevřenou pusou jsem zíral na nebe (Ovšem to samozřejmě nešlo vidět, protože jsem měl masku žejo, takže nikdo nemůže vědět že jsem se nechal unést jako ostatní, hahah :-D) "Co se to.." Pronesl jsem překvapeně a najednou ucítil hollow. "Hm, výborně, vážně skvělé.." Sáhl jsem rukou po zanpakutou a prohlásil jsem. "Ryuugan!" S Ryuuganem v očích jsem pak začal zkoumat pozice hollow a všech jiných zdrojů reiatsu v okolí, hlavně jsem si prohlédl věž.

Natsuki

Tak vďačne som sa na tú ženu pozerala po tom čo povedala že nám niečo doniesie.. už som sa chcela posadiť niekde do trosiek a možno si aj trocha pospať no zrazu som pocítila dosť... blbý pocit.. myslela som si že ma už nič neprekvapí ale to čo sa dialo hore ma celkom dostalo.. ešte pri pomyslení ako ma rozhodili dvaja hollow vlci či čo to bolo.. po tom čo som ucítila ďalších Hollow som si dosť nešťastne povzdychla.. ruku som s obavami položila na zanpakuto a čakala som, teda vyčkávala.. s dosť veľkými obavami..

Renmaru Houkazaki

Dorazili sme k veži. Nevyzerala veľmi svetoborne. Bolo jasné, že ostatní to tiež nepríjmali s veľkými nádejami. Navyše som vycítil divné reiatsu. Akoby Hollow, len som nevedel kde. Ale z kapitánovho výrazu som pochopil, že on vie čo je vo veci.

Sai se díval celkem udiveně, ten pocit nebezpečí byl pro něj čím dál tím víc větší, jakmile se začal dívat nahoru s otevřenou pusou jako všichni ostatní, tak se mu začalo dělat špatně. Jak jsem pak ale použil Ryuugan a on už tušil, že tam něco bude, tak se mu zatočila hlava. Možná nevolnost, možná ne, kdoví. Sai se najednou skácel na zem, nikdo nevěděl jak. Při pádu se trochu zatočil a nikdo ho nepropíchl, takže mohlo být aspon z půlky jasné, že žije. (Telefonicky domluveno)

Ryuuka

Koukal jsem na Hollow, kteří byli téměř u nás. "Už zase, kruci." Pomyslel jsem si a rychle odklonil pohled na Saie, který zrovna omdlel. "Saii!" Křikl jsem modifikovaným hlasem, který způsobovala maska. Hned poté jsem se rozběhl k němu a položil mu prst ke krku, abych zjistil, zda dýchá a tepe. Samozřejmě že dýchal, takže jsem si mírně oddychl, vstal a podíval se na Akiru. "Dobře, pochopím když se nějaký chlapík rozhodne zrekonstruovat svůj dům, ale vy rekonstruujete celou vesnici, věž je jak po výbuchu a pár metrů odtud jsou hollow. Co se tady sakra děje a co tady dělají?" Otázal jsem se Akiry a pohlédl na Renmara s prstem nataženým na místo, kde se usadili hollow. "Renmaru, je to sice skupinka hollow, ale spoléhám na tebe a tvoje zanpakutou. Natsuki půjde s tebou a bude ti krýt záda. Dorazím co nejrychleji to půjde, držte se zpátky, pokud budou silnější než předvídám, tak ustupte." Pověděl jsem mu a otočil se na Natsuki. "Dobře Natsuki? Spoléhám na tvoje jištění Renmara z dálky, tohle je trochu vážnější, pro jednou se do toho nebudu hrnout první já, jste taky vyjímeční Shinigami, zvládnete to! Já vám věřím." Pronesl jsem k ní s úsměvem (Který přes masku nemohla vidět ale to bylo jedno žejo :-D) a ještě dodal. "Ok, běžte.." Pak jsem se otočil na Akiru a čekal, co ze sebe v rychlosti dostane.

Natsuki

Mierne som tasila zanpakuto a v momente ma obliala nervozita a strach.. snažila som sa ich však zahnať a len som prikývla.. aj keď ich bolo viac nebolo to zas také hrozné ako minule a len som sa pozrela na Renmara ktorému som mala kryť chrbát.. po tom som zanpakuto tasila úplne a len som bežala kúsok za ním pri čom som sa aspoň snažila pozorne sledovať okolie.. či sa nejaký nepribližuje nejak zákerne z boku alebo tak..

Renmaru Houkazaki

Vypočul som si kapitánove rozkazy. Bolo jasné, že začína boj. Čo už. Nebude to prvýkrát, čo budem bojovať proti presile. Navyše sa aspoň trochu zahrejem.
Kývol som hlavou na Natsuki, čím som naznačil, aby sme sa odobrali k miestu stretu. Vo svojej predvídavosti som okamžite aktivoval zanpakutou.
"Prekroč medze! Uyokukaze!" a bolo hotovo. Teraz už len skoncovať s tou skupinou Hollow. Mne niečo na celom tomto poondiatom mieste niečo nesedí.

Akira
na tebe hodila nasupený pohled. "A co si jako myslíte?! Nedávno bylo naše město srovnané se zemí, lidé umírali, takže nemůžete počít s tím, že když se nám usadí horda hollow za branami, že všeho necháme a půjdeme na smrt?! Chceme normální život! Nemáme takové schopnosti jako vy! A nerekonstruujeme celou vesnici, jenom ty domy, které úplně nelehly popelem, ty ostatní se musí stavět od základů. Navíc.. Počítali jsme s tím, že jste přišli kvůli tomu! Copak v Seireitei nevíte, co se zde děje?" sýkla a mávnula svou pravou rukou k nebi, kde zela ta monstrózní díra. Její hlas zněl rozrušeně. "Zatím na nás nezaútočili.. "

Renmaru a Natsuki-> Když jste se vydali vstříc nestvůrám, začalo vám docházet, že tomuhle se nedá udělat přítrž a vy budete schopni zneškodnit jen malou část. Tohle byl obrovský problém, o kterém se budou muset dovědět ti nejvýše povolaní.
Když jste se k nim začali přibližovat, otočil se na vás ten největší hollow. Dokonce vám mohl připomínat hada díky svému protáhlému tělu.. Na nic nečekal a z chřtánu mu vyletělo cero mířené na Natsuki. Jako by tušil, že právě ona má Renmarovi krýt záda.

Ryuuka

Byl jsem celkem překvapený ale ne natolik. S něčím takovým jsem totiž počítal. Zvláštní bylo ale to, že mluvila, jako bychom o tom všem měli vědět. "Bohužel, o ničem jsme nevěděli. Mise zněla dorazit k věži, prozkoumat, oprášit, zanechat stráž a alou domů." Pronesl jsem k ní a poté se zamračil pohledem na nebe. "Poslal jsem ty dva proti přesile.." Zamumlal jsem stále se zamračeným výrazem a podíval se na Akiru, přičemž jsem uslyšel zvuk cera. "Začali tvrdě.." Pomyslel jsem si a trochu se pousmál. "A já chtěl být co nejdříve doma heh. Akiro,.." Upřel jsem na ní pohled a dal jí ruku na rameno. "Tímto ti slibuji, že budete žít svůj život zase jako dříve.." Prohlásil jsem, mrkl a s těmito slovy zmizel napříč ceru.. Skupinka nebyla vůbec daleko, takže jsem tam býl téměř hned, Tasil jsem kolmo zanpakutou, vytvořil vrstvu silného reiatsu a snažil se pouhou zanpakutou cero odrazit. "Náhlá změna plánu, promiňte..."

Natsuki

Bežala som za Renmarom keď tu sa k nám otočil nejaký hollow. Kesshouseichinou ! sikla som pri čom som svoje zanpakuto uviedla do stavu Shikai, v momente keď po mne vypálil ceru tak som ním mávla proti nemu. Chcela som použiť bariéru no tu sa predo mnou objavil kapitán a ja som sa len zastavila.. eh.. ? z..zmena? spýtala som sa trocha zmätene no nenamietala som..

Renmaru Houkazaki

Hollow útočil na Natsuki. V duchu som ju povzbudzoval, no potom sa do toho vložil aj kapitán. To už bolo priveľa.
"No tak moment! Tento je môj!" povedal som mu.
"Ryousei Daichi: Hirahira Tsubasa!" počkám si, čo sa bude diať, keď zatrepú anjelské krídla.