Cesta na sever

Akira

Upřela na Ryuuku svůj pronikavý pohled a když se zlehka dotknul jejich zad zřejmě proto, aby svým slovům dodal patřičnou váhu a taky proto, aby jí povzbudil, pokusila se o něco jako chabý úsměv. "Děkuji vám, nejen za mě, ale za všechny lidi z města.. Zažili jsme toho už mnoho a tak každá ruka, která pomůže k dílu v takovéhle situaci bude potřebná... Dejte na sebe pozor." šeptla jen a hleděla na jeho vzdalující se záda.

Ryuuka-> Cero se od tvého zanpakuto odrazilo a vletělo mezi skupinku hollow. Většina vyvázla, jen jeden neměl takové štěstí.
Od hada hollow byl tento zákrok jakási zkouška.. Zkouška toho, jak dokážete spolupracovat, což jste uměli. Nevypadalo to, že by z toho měl dvakrát velkou radost, ba naopak.. Sledoval tě zvláštním, prastarým pohledem, který napovídal tomu, že jeho inteligence je na vyšší úrovni, než by se čekalo.
Když si odrazil cero, had se napřímil do celé své výšky a vyrazil proti tobě. Půda se pod jeho tělem drolila a z jeho chřtánu vycházel podivný zvuk.. Pak jediným pohybem hlavy přikázal ostatním hollow, co mají dělat. Fungovala mezi nimi silná telepatie. Ti se uspořádali do zvláštní formace a asi pět z nich vyrazilo proti tobě ve velice rychlém sletu. Na jejich tváři nebyl rozeznatelný žádný výraz, všichni byli podobní velkým tygrům.

Renmaru-> Had se tvému útoku vyhnul stejně jako ceru, jež odrazil kapitán. Tohle nebyl jen tak obyčejný hollow, který by vaši inteligenci nestačil, s tímhle bude více problémů.. Tvůj útok, který bohužel přišel v niveč, upozornil na tvou přítomnost několik hollow, kteří se mezitím formovali do podivné skupinky připravení bojovat.
Na tebe se vyřítili tři velcí, připomínající svým vzhledem psy.

Natsuki-> Byla si sice trochu vyvedená z míry tím, že vám kapitán změnil původní rozkazy, ale to nic neměnilo na tom, že si sledovala aktuální situaci. Kapitán hadovo cero odrazil, čímž zničil jednoho hollow a upozornil na vaši přítomnost všechny ostatní. Teď se začali ti ostatní pod taktovkou toho největšího z nich (velkého hada) formovat do skupinek, které měly v plánu na vás zaútočit. Na tebe vyrazili tři hollow a po krátkém zkoumání jejich vzhledu, jsi mohla zjistit, že ti připomínají přerostlé kočky.

Renmaru Houkazaki

Začínalo sa to už zas "zlepšovať". Tento hollow nebol očividne hocijaký hollow. Ale teraz som mal inú prácu. Ale mohol by to byť nejaký Menos, či dokonca Adjuchas. Ale čo ma prekvapuje viac je to, že čo tu hľadajú? Myslel som, že hollow pochádzajú z Hueco Mundo. Každopádne som nemal čas sa nad tým už zamýšľať. Musel som rýchlo vymyslieť, ako na tie prerastené psy. Pocítil som, že nám začína viať vietor do plachiet, takže som cítil, že nemôžem prehrať. Prehra by znamenala smrť a to nedopustím. Rozhodol som sa, že ich najprv uštvem shunpom.

Ryuuka

Tihle hollow nebyli tak obyčejní, hlavně co se týkalo jejich inteligence. Zdálo se, jako by u toho souboje, který skoro ještě ani nezačal, dokonce i přemýšleli. O to lépe to pomůže prověřit spolupráci Renmara a Natsuki. Zamračeně jsem pohlédl na toho hollow, hned poté jsem se nohama zapřel od země a vypustil trochu reiatsu. Začal jsem se koncentrovat a soustředit. Pomalu jsem vytáhl zanpakutou, a pak vystartoval rychlým Shunpem ke všem pěti hollow jednotlivě, které jsem se pokusil seknout prudce a rychle do masky, čímž jsem je chtěl samozřejmě zabít. Nevěděl jsem, jestli jsem je opravdu všechny zabil, prostě jsem se je snažil všechny v jednom problesknutí zlikvidovat, tihle vypadali více obyčejně, než ten had, ale i přes to jsem se snažil svého soupeře nepodceňovat. Jakmile jsem udělal to takzvané problesknutí s pěti seky na pět masek hollow, tak jsem se opět podíval na toho hadíka. Zanpakutou jsem dal do vodorovné polohy přímo před sebe, druhou rukou jsem se dotkl čepele a tiše prohlásil. "Hadō #32. Ōkasen" V tu chvíli už na něj letěla žlutá ohnivá energie plná mého reiatsu s jasným úmyslem, který není třeba zmiňovat žejo.

Ryuuka

Vypadalo to, že jsem je dostal. Tedy skoro, jeden z nich byl pořád naživu a jak se zdálo v plné síle. Dokázal na mě vyypálit cero. Ano, opravdu jsem se soustředil na toho hadího hollow, to ale neznamenalo že jsem nevěděl o ceru za mnou. Měl jsem totiž stále aktivovaný Ryuugan. Od doby, kdy jsem opustil nemocnici a dvanáctou divizi kvůli své léčbě, jsem nedělal nic jiného, než tělesný trénink mého tělo. Jako kapitán jedenácté divize musím vydávat fyzický respekt. "Jsem Kenpachi, kapitán jedenácté divize." Pronesl jsem v duchu s bojechtivým smíchem, přičemž jsem se otočil na místo kde letělo cero. Zapřel jsem se a nechal se cerem zasáhnout. Pokud jsem chtěl nosit tenhle titul, musel jsem vydržet kdejaký útok holým tělem.

Natsuki

Vyplašene som sa na tých Hollow pozrela a len som preglgla.. nakoniec som len tasila zanpakuto a rozhodla som sa pre kontaktný boj, aj keď som naozaj nevedela ako sa mi podarí keď sú traja a ja som okrem tejto misii videla skutočného hollowa tak na obrázku alebo na cvičení a to bola len nejaká ilúzia či čo.. ani tý vlci ktorých som stretla naposledy mi zrovna na sebavedomý nepridávali.. nakoniec som sa však rozhodla bojovať a tak som sa len shunshinom snažila shunpovať z jedného na druhého a postupne takto všetkých troch zlinčovať..

Renmaru Houkazaki

Už som bol skoro na konci môjho plánu, no odrazu ma zaskočil jeden psisko odzadu a išiel po mojej nohe. Zavetril som jeho reiatsu a tak som opäť na neho použil kidou.
"Hado 4: Byakurai!"

Ryuuka Hosentsu

Cero na mě letělo a já jsem pocítil jeho sílu. Vypadalo to, že jsem byl konečně po usilovném tréninku fyzické síly schopen příjmout nějaké to reiatsu nepřítele. "Výborně." Pomyslel jsem si a trochu se zasmál, přičemž jsem se opíral o své zanpakutou. Pak jsem začal tiše zaříkávat, hodlal jsem to ukončit s hadíkem a jeho bandou. Po dokončení zaříkávání jsem zapíchl zanpakutou, natáhl před sebe ruce a pronesl. "Hadō #88. Hiryugekizokushintenraiho" Z rukou mi vyletěla obrovská řadová a ničivě plošná energie mířena přímo na hadího hollowa a ostatní kolem něj.

Při výbuchu jsem se otočil na posledního hollowa, který vypálil cero. Sevřel jsem opět zanpakutou a použil Shunpo přímo před něj. Hned poté jsem vedl kolmý sek na jeho masku s úmyslem mu jí zničit a tím ho, co jiného než, ZABÍT.

Renmaru Houkazaki

Jeden by bol, dvaja ostávajú. Len tak tak som sa vyhol istej smrti. Ja tomu hovorím skúsenosť a zručnosť. Iný by tomu možno povedal "šťastie". Ostávali poslední dvaja, ktorí po mne vypálili Cero. Rozhodol som sa to ukončiť jediným úderom.
"Už vás mám pokrk! Ryousei Shunkan: Kaze no Kashou!" poslal som tam poriadnu dávku reiatsu, čo dodalo útoku širší účinok, čiže trafí oboch.

Natsuki

Pomaly som začala ustupovať.. nechcela som ale moc som na výber nemala.. nakoniec som sa však prinútila stáť na mieste a pozerať sa na všetkých troch.. vyzerali hrozivo a ja som tak kŕčovito zvierala zanpakuto v oboch rukách.. bojíš sa? ozvalo sa v mojej hlave pri ćom mnou trocha hrklo.. J..j..j..jellal? spýtala som sa skôr do vzduchu a zo zanpakuta mi začalo vyžarovať také ružové reiatsu.. nemaj strach Natsuki, nič sa ti nestane.. som tu s tebou, stačí ak nám budeš veriť.. len som prikývla po čom som sa pár krát zhlboka nadýchla a zatvorila som oči.. síce to mohlo prísť ako bláznovstvo no potrebovala som to..

Renmaru Houkazaki

Obrovská deštruktívna sila zničila väčšinu cieľov. Ostatné sa rozpŕchli. Nakoniec ma odhodila explózia a viem, že som si trochu narazil kostrč pri tvrdom dopade na tvrdú a suchú zem. Každopádne sme urobili, čo bolo v našich silách.

Natsuki

Chcela som zaútočiť, teda prudko otvoriť oči no v momente som pocítila ako ma odhodila nejaká tlaková vlna, bola dosť silná a úplne ma vyviedla z rovnováhy, praštila som späť do veže a v ruke som pocítila nejakú nepríjemnú bolesť.. ksoo.. zavrčala som skôr sama pre seba a snažila som sa nejak zaostriť a zistiť čo sa vlastne stalo.. až po tom som si ako tak uvedomila v akej situácii sa to vlastne nachádzame.. celkom som zbledla za čo nemohlo len mierne podchladenie.

Akira

Jen co zjistila, že je váš boj u zdárného konce, rozběhla se k vám i s několika dalšími obyvateli Severního města. Na její tváři bylo dokonce vidět, že má o vás opravdové obavy. Nejprve padla na kolena a snažila se pomoci Ryuukovi.
"Bolí vás něco?" šeptala k němu a lehce se dotkla jeho ruky.

K Renmarovi se přihnal nějaký muž s podivným účesem, který trčel do vše stran. Vypadal trochu jako ježek.. I přes kontroverzní vzhled působil jako milý chlapík a okamžitě se o něj začal starat.
"Hele chlapíku, je ti něco? Bolí tě něco?" snažil se opakovat své slova, protože si nebyl jistý, co se zde stalo a jestli náhodou není v šoku. "Vem si tohle, je to sice dryák, ale pomůže.. Není v tom alkohol, neboj se, je to z bylinek." culil se jako měsíček a před Renmarovým obličejem mával s modrou lahvičkou plnou neznámého obsahu.

K Natsuki přiběhl blonďatý chlapec a stejně jako jeho dva předešlí kolegové i on se snažil být milý a zdvořilý.
"Jste v pořádku, slečno? Není vám špatně? Jste tak bledá." mumlal a okamžitě vytahovat zdravotnické náčiní.

Renmaru Houkazaki

"Vďaka, ale nepijem." odvrkol som mu. Prekvapilo ma, že som bol taký pokojný. Ale po boji som chcel uľaviť telu aj duši. Napriek tomu som mal na tvári ten neprívetivý výraz v zmysle "radšej rýchlo zmizni".

Ryuuka

Vypadalo to, že kidou vyšlo docela hladce. Snažil jsem se koncentrovat a jelikož jsem nebyl na kidou vyloženě expert, tak mě ta soustředěnost docela vyčerpala. Ze sil, které mi zbyly, jsem ještě seknul toho jednoho hollowa, který předtím vyslal hadou. Pak už následoval jen nečekaný výbuch ze strany šéfíka. To mě celkem dorazilo, byl jsem ještě schopen pohybu, ale já jsem byl téměř v epicentru výbuchu, takže mne to zasáhlo docela silně, tedy oproti ostatním. Ležel jsem na zemi a měl jsem chuť usnout, protože už mi to lezlo krkem, nespali jsme, nepili, nejedli, a proto jsem se chtěl aspoň vyspat. V tom přiběhla Akira, pravou rukou, kterou jsem svíral zanpakutou, jsem si sundal masku a opět ruku i s maskou položil na zem. Dotyk na mé levé ruce od Akiry, jsem opětoval a jemně jí taktéž chytl. "Jak jsou na tom ostatní? Jo, je mně je fajn. BUdu v pořá.." Nestihl jsem ani odpovědět a už jsem omdlel. Nevěděl jsem, jak dlouho budu v kómatu, takže bylo celkem nebezpečné být bez masky, ale to jsem bohužel ovlivnit nemohl žejo.

Natsuki

Takým mierne vykoľajením pohľadom som sa na neho pozrela.. eeettooo.. bolo jediné čo mi vyšlo z úst a znova som sa len tak tupo pozrela na tú trhlinu či čo to bolo.. táto misia je jedna katastrofa za druhou.. kde sú tie ľahké cvičenia s umelými Hollow o veľkosti mačky či psa? pomyslela som si a mierne som sa striasla.

Renmaru-> Muž s divokým účesem a přívětivým úsměvem se trochu zarazil po tvé odpovědi a jen pokrčil rameny. Jeho zdraví to sice nebylo, ale přeci se snažil dál chovat starostlivě.
"Brali jsme to jako poděkování, že jste nám pomohli.. Je to jen lék, vy nepijete léky?" optal se s viditelným zájmem na tváři. Takovou situaci ještě nezažil..

Natsuki-> Blonďáček ti něžně ovázal ruku a pak se na tebe od srdce usmál. "To bude dobré, nebojte se, slečno." švitořil, když schovával obvaz do své lékařské tašky. "Slyšel jsme, že se vaše mise chýlí ke konci.. Dorazili nějací shinigami.."

Akira

Nestačila ti odpovědět, protože si omdlel. Tvou ruku ale nepustila, ba naopak, tlak na tvou dlaň zesílil. Její oči byly plné obav a dokonce to vypadalo, že Akiřiny tváře zbledly.
Masku ti na tvář Akira vrátila, protože měla strach, co by sis bez ní počal. Pak zavolala několik dalších zdravotníků, kteří už běželi od Severní věže a ti se bez dalších řečí pustili do práce.
Jeden z nich ti pak ještě na minutku odložil masku a nalil ti do úst tekutinu, která byla z výtažku různých bylin. Popravdě... Vzbudilo by to i mrtvolu..

Renmaru Houkazaki

"Už som počul, že alkohol je liek. Ale ja sa bez neho zaobídem!" dodal som rovnako neprívetivým tónom.
"Nemáte za čo. Je to naša povinnosť." dokončil som myšlienku a modlil som, nech už tento dilino dá svätý pokoj. Už nech sme späť v Seireitei.

Ryuuka Hosentsu

Octl jsem se překvapivě v krajině, kde nebylo nic jiného než plameny. A kdepak jsem se to octl? No přece ve svém vnitřním světě! A proč to tak debilně rozepisuju? No přece abych si zdelšil příspěvek žejo, ale teď k věci.. Kolem mě byly plameny sahající do velmi malé výšky. Obvykle, když je Hibashiri v zápalu boje, nebo když se s ním jen tak setkám, tak jsou plameny mnohem ve větší výšce. Zdálo se mi to tu nějak divné. Byl tu překvapivý klid, i z toho ohýnku to vyzařovalo. Za mnou byl strom, známý hořící strom u kterého vždycky Hibashiri leží. Ano, ležel tam i teď. Vypadal unaveně, vypadalo to, že soucítíme mnohem více, než jsem si myslel. Jako by zíval, očividně se mu chtělo spát nebo tak něco. "Hibashiri, děkuji ti. Děkuji že mi propůjčuješ své Dračí oko. Bez něho by to bylo mnohem horší. Jsem pyšný na to, že jsi moje zanpakutou." Pronesl jsem k němu s mírným pousmáním. Hibashiri nijak neodvětil, zkrátka se jenom pousmál a to kvůli tomu, že se mi nechce označovat text tučně a jinou barvou. Najednou jsem cítil božský klid, takový jako ještě nikdy předtím. Měl jsem sto chutí usnout, už jsem pomalu zavíral oči, když v tom jsem ucítil ve své puse něco hrozného. Okamžitě jsem se probudil, otevřel oči a vyplivl ten hnus z pusy. "FUJ! CO TO PROBOHA JE ZA HNUS! CHUTNÁ TO JAK NĚJAKÉ SOVÍ KŮLKY." (Jo, díval jsem se na Faktor strachu.) Vykřikl jsem a pohlédl na toho, co do mě ten podivuhodný nápoj nalil.

Natsuki

A..a... asi.. zamumlala som potichu a tak mierne vystrašene. Dnes toho bolo.. moc.. dodala som skôr pre seba a takým smutnejším pohľadom som si prezrela ruku ktorú mi obviazal. Bola som celá taká.. proste potichu, nedalo sa povedať že by som mala na niečo náladu páč som to ako v podstate vždy pobabrala ^^.

Ryuuka

Jakmile začal povídat o těch další blafech, které připravuje, či co jiného s nimi dělá, tak mě natáhlo. A ve velkém stylu, vzhledem k tomu, že jsem měl masku, by si asi nikdo nepřál být na mém místě a hodit šavli. Popravdě, ani já bych si to nepřál, hrůza pozvracet se do masky žejo. No, to se naštěstí nestalo a já jsem pak jen odklonil pohled na nebe. Po nějaké chvili k nám dorazila ta skupinka shinigami, tedy zástup celé mise. Chtěl jsem mu říct, ať ještě zkontroluje funkčnost věže a tak podobně, ale začal mluvit první, tak jsem ho nechal. Před nějakou dobou, než jsme vůbec dorazili do téhle vesničky a k téhle věži, ano, ještě předtím než jsme se vůbec setkali s Akirou. Jsem měl hrozně divný pocit, pocit toho, jako by se něco stalo. Nevěřil jsem, že bych mohl ten pocit chytit jen tak z ničeho nic, to znepokojení. Doopravdy to bylo nejspíše tím, že se v Seireitei opravdu něco stalo. Moje reakce byla jednoznačné, suprise výraz, byl jsem hodně překvapený, s vykulenými oči. Poté jsem se zamračil a sevřel pravou ruku v pěst. Jako první jsem se otočil na Akiru. "Omlouvám se, rád bych tu ještě chvíli zůstal, ale musím vypadnout, hned." Pronesl jsem k ní a otočil se na skupinku Shinigami, ktera dorazila a všechny tyhle zprávy nám sdělila. "Vrchní kapitánka, kapitán třinácté divize?! Jeden muž? Copak existuje muž, který by sám dokázal zruinovat skoro celé Seireitei? To je hloupost! Kde jsem ksakru byl, když se to dělo! Kdybych tam byl, mohl jsem pomoci! Kurva!" Přemýšlel jsem v hlavě o těch všech věcech se stále zamračeným výrazem a pronesl ke skupince. "Vyrážím okamžitě." Poté jsem se otočil na Renmara a Natsuki. "Jdeme." Pověděl jsem jim, sebral si zanpakutou ze země a vstal. Tu jsem si zasunul zpátky do pochvy a přišel k ležícímu Saiovi. Sebral jsem ho na záda a bezeslov se vydal pryč. Směrem k mostu, který zpevnila Natsuki a dál až směrem k Seireitei. Nikde jsem se neotáčel, nikde nezastavoval a nejvíce jsem doufal, že po cestě na nic nenarazím. Nevím jestli šli semnou, Natsuki a Renmaru, ale doufal jsem že ano. Ostatně, když už jsem ten nadřízený, tak by asi měli poslechnout. No v tu chvíli mi bylo vlastně celkem jedno, jestli poslechli žejo. Cestu zpátky snad znali, byli zruční Shinigami a taky hodně cvičení, nepotřebují ochránce. Akorát jsem za ně zodpovídal, což tomu dodávalo trochu obav. "Je opravdu možné, že by mohl být Shinigami, který porazil všechny plus ještě Satoshiho a Ruyichi Yoshira? To snad ne." Pomyslel jsem si a zase zvedl hlavu k obloze. "Už jdu.." Pronesl jsem tiše a pokračoval v cestě.

Akira

Pohlédla na tebe vážným pohledem a lehce pokývala hlavou na znamení pochopení. "Hodně štěstí, dávejte na sebe pozor.." šeptla a koukala se za vámi dokud vás vaše nohy nezanesly pryč. Pak zůstala stát na místě a lehce se usmívala..

Dál už vás vaše kroky zanesly na místa, které jste ze své mise znali. Nedělo se nic zvláštního, konečně bylo vše normální. Cesta sice byla náročná a dlouhá, ale vás jako by pohánělo to nadšení z toho, že se vracíte do Seireitei, ale zároveň jste cítili obavy z toho, co vás doma čeká.

Po dlouhé době jste se konečně vraceli..

Spoiler: