Cesta na sever

Renmaru Houkazaki

Niekomu mohol ten snehuliak pripadať dotieravý. Dokonca aj podkapitánovi. Kapitán sa náhle ocitol kdesi v ríši snov a na zemi sa čas od času divni zvíjal. Potom podkapitán rozkázal Shakkaho. Ja ako skúsený člen 5. jednotky špecializujúcej sa na kidou som sa teda do toho dal.
"Rozkaz. Hado 31: Shakkaho!"

Ryuuka

Mimo můj sen se se sněhulákem jak není vidě dobojovalo. No, já jsme stejně ani neměl ponětí, co se to tam vlastně dělo a bylo mi to tak jedno. "Umemm" Najednou jsem ze spánku začal dělat takové divné zvuky, přes masku to znělo opravdu hrozivě. Sen najednou skončil a já jsem se probudil. Moc jsem toho sice nenaspal, vlastně skoro nic, ale to jsem nevěděl. Připadalo mi to jako věčnost, dokonce jsem se i cítil odpočatý. Pomalu jsem tedy vstal a vyšel z toho takzvaného úkrytu. "Tak, nevím sice proč tu tak stojíte a neodpočívali jste taky, ale to je jedno. Konec přestávky, pokračujeme v cestě." Pronesl jsem k nim, aniž bych věděl, že bojovali, nebo že jsem ležel takovou chvilku, která jim vlastně ani nedovolovala usnout. No, to bylo v tu chvíli ale jedno, podstatné je že jsem se vydal dále na cestu.

Za kapitánom sa o niečo neskôr pohla aj kôpka snehu.. teda.. bola som to ja ale cez ten nával na mne to bolo sotva vidieť.. o niečo neskôr som sa však roztriasla natoľko že zo mňa celý sneh opadol.. kto by si pomyslel že mi bude ešte väčšia zima? sneh totiž udržiaval ako také teplo pri mne a nepúšťal ho do okolia ale teraz pri tom "vánku" ľadového vetra ma takmer porazilo.. nejakým spôsobom sa mi však podarilo pokračovať ďalej..

Renmaru Houkazaki

Po podivnej skúsenosti so snehuliakom sme sa pobrali ďalej. Aj keď bolo jasné, že jediný oddýchnutý tu bol kapitán. Zbytok zostavy sa venoval ehm "guľovačke". Stále fúkal vietor, ktorý ešte trochu zosilnel. Blížili sme sa k svojmu cieľu.

Sai Kazuma

Bylo po sněhulákovi a já začal přemýšlet nad tím jestli se nám to jen nezdálo... Tohle bylo moc divné a pořad jsem přemýšlel nad tím, jak se tu ten sněhulák dostal, ale hlavně jak mohl obživnout. Poté Ryuu konečně vstal a mi se daly znova na cestu... Že by se tu zase skrýval nějaký nepřítel který umí vytvářet ze sněhu takové obživlé sněhuláky? No, že by se sám postavil se mi moc nezdálo. Když jsem nad tím, tak přemýšlel přestal jsem i ignorovat tu blbou zimu a ten blbý sníh. Doufal jsem, že jsme už blízko té hlídkové věže.

Ryuuka

Pokračovali jsme dál a já čím dál tím víc přestával ignorovat tu okolní zimu. Ano, už jsem doopravdy nevnímal ani ten sníh, co byl pod námi. Byl jsem celkem zamyšlený, dostával jsem takové divné pocity. Jako by se něco právě teď dělo, no, co se týkalo toho, co jsem viděl před sebou, tak se nic špatně nezdálo. Ale zdání klame žejo. Po nějaké době jsme se dopídili přes ten velký kopec až k nějakému krásnému mostu. Byl celkem divný a vypadal staře. Co se týče strachu nebo něčeho podobného, tak na to jsem teď neměl ani pomyšlení. Stále jsem byl zamyšlený nad něčím jiným. "Mám takový divný pocit." Pronesl jsem k nim se zamračeným výrazem. Najednou mi srdce zabušilo. Všechno to bylo divné, protože strach z mostu jsem rozhodně neměl. Hned poté jsem změnil výraz na normální, oddechl jsem si a pověděl. "No nic, tak jdeme." Pokynul jsem rukou a vydal se přes most jako první. Bral jsem na vědomí, že pád by měl hrozné následky, ale v tuhle chvíli mě nic takového opravdu netrápilo. Stále jsem se nemohl zbavit toho špatného pocitu. (Ano, opravdu jsou to pocity spojené se Seireitei :3 Bouře, zničené domy, pohlcená budova první divize, souboje kapitánů...)

Renmaru Houkazaki

Kráčali sme a kráčali ďalej. Už tá zima ani nebola tak cítiť, odrazu sme stáli na okraji obrovskej priepasti. A nie len to. Akoby to nestačilo, bol cez ňu len taký kostrbatý, najmenej storočný most. Na to som len zapískal.
"Tak...kto pôjde prvý?" spýtal som sa ale len tak sám seba.

Docupkala som ku kapitánovy a len som sa mu nejak snažila naznačiť aby počkal.. s týmto som možno vedela pomôcť lepšie než sa len tak rozbehnúť po moste ďalej.. vytasila som zanpakuto a namierila som ho k mostu. Kesshouseichinou ! šepla som takým roztraseným hlasom a len som švihla smer most. Ookami no Suishou! prikázala som znova a zo zanpakuta mi vyletela dosť veľká podoba vlka ktorý narazil priamo do mosta a pokračoval ďalej, neničil ho však.. doslova všetky jeho časti pokríval kryštálom čím ho značne spevnil.. ehm.. myslím že je to teraz bezpečnejšie.. povedala som potichu a prešla som tade ako prvá .. bola som najľachšia tak mi to prišlo najrozumnejšie..

Ryuuka

Most jsem vůbec nevnímal, už jsem se chystal jít přes něj bez ohledu na to, co by se mělo stát, když v tom mě zastavila Natsuki. "Co se děje, Natsuki?" Otázal jsem se a čekal, co odemne vlastně chtěla. Nic mi nepověděla, prostě tasila zanpakutou a podle toho, co řekla jí asi uvolnila. Když už uvolnila zanpakutou v oblasti, kde očividně nejsou nepřátelé, tak jsem tak nějak čekal, že schopnost její zanpakutou nám asi pomůže s tím mostem a tak se taky stalo, můstek se záhadně zpevnil nějakou krystalickou plochou, či co to bylo. "Výborně Natsuki." Pověděl jsem jí se zavřenýma očima (Gin Smile) a vydal se hned za ní.

Ryuuka

Šli jsme tedy po mostě, který Natsuki zpevnila a já přitom přemýšlel, kdy už tam konečně budem! Ono ano, cesta přes most většinou trvá minutu, douhé mosty čtyři až pět minut, ale tohle byla síla. Šli jsme celou půlhodinu, což bylo velice frustrující! Nikdo ani nepromluvil, mlčky jsme šli tedy stále dál a dál až jsem na konci zahlédl nějakou postavu. Měla na sobě dlouhou kápi, vypadalo to cool, ještě s tou dýkou svíranou v ruce! Položil jsem ruku na rameno od Natsuki, která byla předemnou. "Zastavte se na chvíli." Pověděl jsem jí a zároveň i celému týmu. "Natsuki soustřeď se na svoji techniku ať to náhodou nepraskne." Pronesl jsem k ní a vydal se dopředu. Když už jsem byl asi na vzdálenost deseti metrů od postavy, tak jsem se zastavil a s GINOVSKÝM ÚSMĚVEM se zavřenýma očima jí zíral do očí. Spíše jsem čekal co řekne, protože osoba byla ozbrojena, tak jsem se nechtěl do ničeho hned hrnout.

Ryuuka

Po chvíli koukání jsem poznal, že osoba, jenž stála předemnou, byla žena! A sakra jaká, ty vlasy a ta tvářička, to mne opravdu rajcovalo. Ano, i shinigami můžou ženy rajcovat! "Ou, shit." Pomyslel jsem si a dále zíral. Pak ke mně žena konečně promluvila. No, bylo zřejmé že promluví jako první, já jsem totiž ohledně jejího vzhledu neměl slov. Mluvila o tom, že streží vchod a nějaké věci ohledně města, věže atd. Já jsem to nevnímal, pomalu mi ztékala slina pod maskou, kterou jsem ovšem okamžitě vrátil zpět. To znamená, že ze spodu masky slina ani nešla vidět, ještě aby jo žejo. Bylo mi teď trochu trapné mluvit tím svým hlasem na takovou kočku. Chvíli jsem nechtěl promluvit, ale pak jsem se konečně odhodlal a pronesl k ní svým DARTH Vaderovským hlasem. "J-jdem-me d-do-o v-věže. Po-podat zpr-zpráva, h-hlíd-ka. Echm" Odkašlal jsem si a ještě dodal s trochou nápravy. "Jsme Shinigami Gotei 13, přišli jsme zkontrolovat hlídkovou věž a poté vyměnit její hlídku za jinou, která by se měla krátce po nás dostavit."

Sai Kazuma

Šli jsme pořad dál a najednou se tu objevil most který nevypadal zrovna moc bezpečně... Poté co ho Natsuki zpevnila svou schopnosti zanpakuto jsem se po něm vydal na druhou stranu... Šel jsem úplně v klidu a ani jednou nepomyslel na to, že by se náhodou něco stálo... Chtěl jsem si udržet pozitivní přistup k věcí... Najednou je tu nějaká žena ptá se co jsme zač... Ryuu se už dál do řeči, a tak jsem tam jen tak stál a čekal co se bude dál dít.

Natsuki

Sledovala som tú ženu a len som sa opierala o svoje Zanpakuto.. vedela som že to nepraskne.. nebolo treba udržovať nejakú schopnosť páč ten kryštál vytvoril vlk ktorý sa už aj tak stratil .. bude to tu asi ešte dosť dlhý čas .. až kým kryštál niekto nezničí alebo sa proste nerozpadne.. nejakým zázrakom.. keď povedala že budeme musieť vež asi opravit tak zo mňa opadol všetok zbývajúci elán..

Ryuuka

Vypadalo to, že se žena koukala na mě. I když za mnou byly mí společníci, ale určitě se dívala na mě! Pak na mě mrkla, rychle mi zabušilo srdce a zčervenala mi líčka. Jsem kapitán 11. divize, kapitánům 11. divize se nečervenají líčka! No, to bylo v tu chvíli jedno, protože přes masku to stejně nešlo vidět bwahaha. "Dobře. D-děkuje-eme" Vykoktal jsem se trochu a vydal se za ní, rukou jsem pokynul na tým, aby udělal totéž. "Opravit? To těžko, jakmile dorazí ta blbá hlídka tak padám domů a je mi jedno jestli budou hlídkovat na volné planině, nebo ve věži. Jsou to přece Shinigami, poradí si, tohle už nebude naše starost heh." Pomyslel jsem si trochu zlomyslně po cestě za dívkou, slečnou.. ženou..ts

Renmaru Houkazaki

Natsuki ty vyriešila šikovne. Koniec koncov, zanpakutou nikoho iného by nebol príhodnejší toho môjho nevynímajúc. No aj tak som mal z toho blbý pocit. To bolo asi tým, že sa na takýchto mostoch nad veľmi hlbokými priepasťami nezdržujem práve najradšej. Potom sa tam objavila nejaká rusovláska. Tá nám ponúkla pomoc. Môj inštinkt mi ale vravel, že táto slečna "pomôžem vám" je jedna z tých, pred ktorými sa treba mať na pozore.

Renmaru Houkazaki

A tak sme kráčali. Odrazu k nám tá žena prehovorila. Teda skoro ku každému z nás osobitne.
"Neberte to osobne, ale je to už môj zvyk. Udržiavať si od cudzincov odstup." odpovedal som chladným a nezaujatým hlasom.

Natsuki

Po jej slovách som sa len tak neurčito a primrznuto zachechtala.. rukami som si stále objímala ramená pri čom som už zanpakuto znova dala do základnej podoby a zastrčila som si ho do púzdra.. celkovo som rozhovor vnímala len okrajovo..

Ryuuka

Šli jsme celkem pomalou chůzi, žena očividně poznala že pohledem na ní jsem trochu nejistý. "Možná bych to mohl nafingovat tak, že koktám přirozeně. To by pak nenasvědčovalo tomu, že jsem trochu stydlivý! Hahahaha! Jsem geniální." Pomyslel jsem si a nasadil přiblblý ovlivněný výraz, jakmile začala mluvit tiše jen ke mně. "Ne, nebudu nic fingovat. Budu sám sebou!" Pomyslel jsem si a na její dodatek se jen začervenal, zase. "Co to semnou sakra je. Nikdy jsem před ženskýma tak nevyváděl. Možná by si mohla dát zase tu kápi přes celé tělo, abych neviděl na její sexy oblek." Pověděl jsem si v duchu a sundal si masku, kterou jsem si strčil pod haori. "Jasně." Pronesl jsem tak, aby to slyšela jen ona svým normálním jemným hlasem. "To od kolegy není pěkné." Pověděl jsem jí s mírným úsměvem, OPĚT SVÝM normálním hlasem, protože nemám masku žejo! Tohle už jsem řekl hlasitěji tak, aby to slyšeli i ostatní. "Omluvte nás, to že je Renmaru opatrný je jen dobře a já si toho cením. Ne že bychom vám nevěřili, ale opatrnost je důležitá." Pověděl jsem jí a pohlédl na Natsuki a Saie. Sai vůbec nic neříkal, to bylo celkem divné. "Co je Saii, nemáš rád polévky?" Otázal jsem se s úsměvem a otočil se zase zpátky na cestu.