Hollowtown (SZ)

Minami -> Tentokrát už jsi se trefila celkem bez problémů. Usekla jsi hollowovi jedno z jeho sekacích křidýlek. Smutně zapištěl, ale začal zase postupně zrychlovat svou rotaci.

Spokojne sa usmiala, keď sa jej podarilo useknúť tomu tvoru čepel, ale keď počula to zapišťanie, tak sa zatvárila vinovato.
"Promiiň, ty malinké stvor-" hovorila smutne, ale zarazila sa, keď znova videla ako sa to začalo točiť. Priskočila k Amarovi a začala s ním trochu triasť.
"Aa, Amu-tan, urob to ešte raz!" zvolala, pretože predtým sa mu podarilo spomaliť toho hollowa, ale keď sa znova začal vrtieť, tak by to nedopadlo dobre, aj keď už má len jednu čepel. Keby to Amaru urobil znova, samozrejme, ak by sa to znova spomalilo, tak by ho sekla znova.

Akashiya Masamune

Wilhelm čekal na rozkaz k popravě a Seiko brečel, tak na tohle jsem se fakt dívat nechtěla. Přišlo mi, že jsem ucítila dalšího hollow, jak míří na Amara a Minami. Takže jsem si řekla, že se raději přesvědčím, jak to těm dvěma (jednomu) jde. "Jdu zkontrolovat ty dva." pronesla jsem. Nevím, jestli to někdo zaregistroval. A prostě jsem zmizela. Přesněji použila jsem shunpo, abych mohla když tak rychle pomoci.
Objevila jsem se poblíž Amara a Minami. "Všechno ok? Jste v pořádku?" zeptala jsem se. Musela jsem použít množné číslo, aby tolik nebylo nápadné, že mě v tuto chvíli Minami nezajímá.

Akashiya -> Minami stála proti malému hollow, který se točil a sekal kolem sebe jednou čepelí ve tvaru křidýlka, k oběma se blížil další hollow zhruba velikosti člověka, který byl pokrytý slizem. Už ten první pohled byl částečná odpověď na tvou otázku, ještě než někdo z nich cokoli řekl.

Minami -> Možná jsi neměla čas čekat na Aaruovu reakci, protože ta malá mrška se k tobě blížila zvětšující se rychlostí, kterou se k tobě dostane zhruba za sekundu.

Izumi Razaki

Na chvíli mě napadlo, že bych mohl zkusit hollow znehybnit a nějak dostat k Satoshimu, ale pak jsem si uvědomil, že bych jim chci vrátit vědomí, ne nastřelit GPS. Bohužel sem s tím nemohl nic dělat. Došel jsem k hollowovi a aniž bych se podíval na Seika tak jsem hollowovi probodl hlavu. Asi bych nesnesl pohled do jeho očí. Přeci jen zabíjet kamarády svého syna mi asi nepřinese body do titulu otec roku. Stejně jsem pak očistil i ty další dva spoutané - rychle, jedniným rychlým úderem...

Akashiya Masamune

Že jsem se vůbec ptala. Jeden hollow horší než ten druhý. Ten slizký byl opravdu nechutný a beztak s tím slizem budou ještě potíže. No nejprve jsem se chtěla postarat o toho malého, aby pak nedělal potíže. Viděla jsem, jak rychle mířil na Minami. Měla jsem chuť ho nechat udělat svou práci, ale svědomí mi to nedovolilo. Přeci jenom si Minami zaslouží soud. Natáhla jsem ruku před sebe, zamumlala formulaci a nahlas řekla: "Hadō #31. Shakkahō." Mířila jsem na toho malého hollow.

Seiko

se snažil vypadat, že to nese jako muž, ale moc mu to nešlo. Trochu se třásl a občas si musel otřít oči. V duchu už se předem smířil s tím, co se stane, ale nečekal, že hned ze začátku narazíte na toho, na koho jste narazili. Nebylo to tak daleko odsud, kde se s ním Seiko setkal poprvé... a teď se tu setkali naposledy. Ale ne... to nebyl on, nebyl to už jeho kamarád, nebyl... O tom se snažil Seiko sám sebe přesvědčit. Doufal, že odtud co nejrychleji odejdete, vyřídíte ten zbytek a už se sem nikdy nebude muset vrátit.


Akashiya -> Hollow už nabral dost velkou rychlost a tvoje kidou ho jen tak škrtlo. Možná maličko zpomalilo, ale nic zvláštního mu neudělalo. Ovšem to už se připlazil ten slizký a ze vzdálenosti pár metrů vyplivl chrchel slizu, kterým ti mířil na nohy.

Amaru

Podíval jsem se na nee-chan. Bojovala docela dobře, ale musel jsem jí pomoct. Mohlo se jí ještě něco stát a to bych si nikdy neodpustil. Skočil jsem k ní a namířil ruku na hollowa. Hadō #32. Ōkasen vystřelil jsem široké kido kterému se hollow fakt těžko mohl vyhnout. Batman musel chvíli počkat. Rodina byla vždycky na prvním místě. A kromě toho tu s náma byla už i zástupkyně která nám mohla pomoct

Izumi Razaki

Litoval jsem Seika, ale co jsem mohl dělat. Duše jeho přátel se nejspíš zrovna probouzeli v novém světě... nepříliš pěkném světě, ale byli aspoň svobodní, pokud nic jiného. Přesto... otázkou bylo nakolik byli podobní stavu, ve kterém byli jeho svobodní hollow. Tohle nemělo smysl dál protahovat. Cítil jsem, že Amaru se do boje pustil daleko ostřeji, zřejmě kvůli Minami. Vzal jsem Batariela a shunpem se přesunul k nejbližšímu hollow, kterému jsem okamžitě usekl hlavu...

Amaru zlikvidoval točícího se hollowa a Razaki udělal krátký proces s tím slizoidním, protože ač byl jeho sliz velice zrádný, proti kapitánovi neměl šanci. Takže si Akashiya moc nezabojovala, spíš si vlastně vůbec neškrtla.

Wilhelm -> Byl jsi z toho trochu přešlý. Nic vážného, ale potřeboval sis na chvíli sednout.

Wilhelm Gure
Klusem jsem se rozeběhl za ostatními. Je tu ještě nějaký nepřítel? Volal jsem, ale už během toho mi došlo, co dělám za kravinu. Jestli je tu nějaký nepřítel, určitě na mě vykoukne a zavolá: Johó jsem tady. To si spíš počká na toho idiota co tu pobíhá a setne mu hlavu.
Vytáhl jsem meč. Dál směrem k Razakimu jsem postupoval značně opatrněji.

Akashiya Masamune

O malého hollowa se postaral nakonec Amaru. Já jsem mezitím uskakovala do strany, abych se vyhnula tomu slizu co po mně střelil ten slizák. Když už jsem opět po kotrmelci stála na nohou a chystala se na odzbrojující útok, už nebylo co odzbrojit svým uměním. Takže jsem své bojové postavení trochu uvolnila a oklepala ze sebe prach. Víc zatím nemělo cenu dělat. "Pokračujeme dál?" zeptala jsem se jen tak mimochodem.

Dokopy vlastne neurobila nič a bola asi najviac zranená zo všetkých. Fyzicky. Psychicky tu bol zničený niekto iný. Sama vyzerala, že ju jej zranenia príliš nezaujímajú ako by ju neboleli, skôr akoby si ich nevšímala. Dívala sa na to, ako vlastne tých hollow odrovnali. Zdalo sa jej, že sú všetci nejako podráždený, ale ona nevidela toľko do hĺbky veci ak ostatní, preto tam asi bola jediná, ktorá tam začala okolo poskakovať veselo až sa zastavila u osoby, ktorá ju teraz príliš v láske nemala - Aka. Zastavila sa pri nej a dívala sa na ňu. Chvíľu ju sledovala a potom sa pozrela do strany. Amara pocapkala po vlasoch a potom priskákala k Wilíkovi, ktorému sa zatiaľ počas výpravy venovala najmenej.
"Wilííku." povedala s úsmevom jeho meno. Nemala v úmysle nič povedať, asi by nepovedala nič zmysluplné. Najradšej by odskákala k Seikovi, ale to jej jednanie by mu príliš nepomohlo.

Amaru

No asi bylo po boji. Jednoho hollow jsem zastřelil kidem a dalšímu kapitán useknul hlavu. Ale z vítězství se nikdo neradoval asi nebylo moc z čeho. Nikdo ale nevypadal tak zničeně jako bratránek. Nevěděl jsem co bych mu měl říct ale asi sem něco měl říct. Tak jsem došel blíž k němu. Eh no víš. Pokud chceš tak můžem udělat nějakou výpravu do Rukongai. Můžeme je zkusit najít snažil jsem se ho nějak utěšit. Šance je najít v tak obrovským mistě nebyla velká a navíc sem netušil kolik si toho pamatovali ale něco jsme pro braťase udělat musel

Izumi Razaki

Pokud byl poblíž ještě nějaký hollow tak jsem to vyřešil stejně jako s tím předchozím. Amaru musel vyvolávat shikai, Wilhelm se vyčerpával kidem a ještě jsme měli dost dlouhou cestu před sebou. Nechtěl jsem, aby se zbytečně vyčerpávali. Amaru se už staral o Seika, to bylo dobře... sám jsem příliš netušil, co jiného bych mu mohl říct. Kývnul jsem směrek k Vilíkovi. "Vy umíte léčit pokud si správně pamatuju... pomocte Minami, všichni ostatní v pořádku?" snažil jsem se schovat nejistotu za profesionalitu.

Wilhelm Gure
Přitáhl jsem si k sobě Minami a skoro násilím ji posadil před sebe. Nehýbat. Nemluvit. Aspoň 5 minut. Začal jsem Minami léčit a pevně ji držel na místě. Co myslíte? Čekali na nás? Nebo náhoda?
Zatímco jsem nadhodil tuto myšlenku přemýšlel jsem nad naší podkapitánkou. Co když se z ní taky stane takovýhle vražedný monstrum. Co s ní bude? Přišla mi na mysl ta scéna, kdy kapitán zabil toho hollowa. Co s ní bude?

Prekvapene zamrkala, keď ju zdrapol a posadil ju pred seba. Nepáčilo sa jej to, nikdy nemá rada, keď jej niekto rozkazuje a ešte aj takto. Síce niektoré príkazy poslúchne, ale trošku inačím spôsobom, ktorý príliš v láske nemá, ale prinúti ju to poslúchnuť. Začala sa vrtieť.
"Mmm! Mmm!" vyšlo len znej protestne a nafúkla líca urazene. Snažila sa vymaniť od neho a stále sa vrtela, čiže bolo trošku ťažšie ju liečiť, keďže nedala pokoj s tým vrtením a trhaním sa do strany.

Wilhelm Gure
Jen jsem si povzdechl a sevřel Minu pevněji. Pak jsem se k ní naklonil a pošeptal jí: Podívej, bude jednodušší, když se nebudeš tak vrtět, pak až tě doléčím, můžeš si zase dělat co chceš, ale teď se nehýbej, nebo ti ty svaly srostou blbě a to pak budeš ráda, když se budeš schopná poškrábat jinde, než na boku.
Co s ní bude? Odpravit? tak nějak jsem si sám nebyl jistý, jestli ještě furt myslím na Aku-sama, či na svého neposedného pacienta.

Akashiya Masamune

Byla jsem ráda, že si Minami drží ode mně odstup. Aspoň prozatím. Na kapitánovu otázku jsem kývla, jakože jsem v pořádku. Přesněji, že jsem ani nestačila nic udělat. Sledovala jsem, jak Wilhelm léčí Minami, která se pořád vrtí, jako kdyby s ní šili všichni čerti. A najednou jsem začala škytat. Někdo na mě myslí? Zeptala jsem se překvapeně sama sebe. Odpověď byla velmi blízko. Wilhelm měl v tváři ten přemýšlivý výraz, kdežto ostatní se tvářili.....normálně. Došla jsem tedy k Wilhelmovi a uštědřila jsem mu jednu menší ránu. "Nepřemýšlej nad kravinami a soustřeď se na léčení." Odůvodnila jsem svou ránu.

Izumi Razaki

"Jo, navrhuju se tu nezdržovat dýl, než je nutný..." řekl jsem. Neměl jsem moc náladu na blbnutí, pořád jsem si připadal trochu blbě. Byl jsem ale rád, že nebyl nikdo vážněji zraněn, ale tohle byla maximálně rozvička. "Jsme ještě daleko?" zeptal jsem se Seika, abych ho dovedl na jiné myšlenky... částečně tedy. Odvést jeho mysl od smri jeho přátel tím, že se ho zeptám jak daleko jsou další jeho přátelé které možná budem muset taky zabít... rozhodně ne cool

Zakňučala, keď ju zovriel pevnejšie a hodne sa jej nepáčilo akým spôsobom ju presviedčal, aby sa prestala vrtieť. Nafúkla líca a dívala sa naňho zle, pretože ju to hodne štvalo. Pozrela sa potom pred seba a robila znova ten namrzený zvuk, ktorý sa čím ďalej tým viac znel namrzenejšie a naštvanejšie, ale ostala sedieť. Nebolo to nijak vážne takže bola vyliečená za chvíľku. Keď ju doliečil tak od neho vystrelila k najbližšiemu možnému, čo bol Razaki, za ktorého sa schovala. Len jej hlava vykukla a vyplazila na Wilíka jazyk a znova sa za Razakiho schovala, ktorého potom chytila za rukáv a párkrát ho potiahla a dívala sa naňho zdola.

Wilhelm Gure
Minami jsem tak nějak ignoroval a co se rány od podkapitánky  týče, jako většina kostnatých lidí jsem měl kosti pevné a ostré jako katany i na těch nejnemožnějších místech. Takže spíš než mě to bolelo ji.
Usmál jsem se na ostatní: Ještě někdo nějaké zranění? Můj úsměv byl jako obvykle zastřený a mé oči zasněné. Ale už od pohledu to nebyl šťastný sen. Vzpomněl jsem si, jak jsem se takto ptal na bojišti. Za života. Bylo to velmi deprimující.

Seiko

chvíli nereagoval, ale pak zvedl hlavu.
"Umm... do večera bychom tam měli být, myslím," řekl trochu roztřeseným hlasem. Utřel si oči, které měl docela červené, ale vypadalo to, že už se trochu z nejhoršího vzpamatoval.

Izumi Razaki

"Fajn, tak se seberte a vyrazíme! Budeme tam do večera, když sebou hneme" řekl jsem a podíval se po ostatních. Zdálo se, že jsou všichni připraveni vyrazit. "Potřebuje někdo ještě něco? Pokud ne tak pokračujem v cestě..." možná jsem je trochu honil, ale tohle byla mise, ne piknik... bylo potřeba s tím pohnout. Tahle mise se táhla už dost dlouho a já jsem tu nechtěl být až do Vánoc. Ne že bych nevěřil Akiře, ale byl jsme klidnější, když jsem na chod divize mohl dohlédnout sám. Kdo tušil, jaká zvěrstva se děla mezitím v Gotei 13... nedivil bych se, kdyby se v mé nepřítomnosti stál kapitánem někdo naprosto neschopný

Amaru

Poplácal jsem braťase po rameni. Nesl to jako bojovník a já si fakt myslel že mluvit o tom dál by ho akorát donutilo cejtit se hůř. Kdybys něco potřeboval tak si řekni jo? řekl jsem mu aby vědět že se na mě může obrátit kdyby potřeboal cokoliv. Od toho jsme byli rodina ne? Ale tak jako tak jsem se cejtil docela unavenej z používání tolika schopností. Radši jsem se vrátil zpátky k nee-chan. Promiň nee-chan že jsem to nezastavil dřív než tě to zranilo řekl jsme jí. Byl jsem z toho smutnej