Hollowtown (SZ)

Izumi Razaki

"Historky? Nechci ti kazit elán, ale při mnoha misích, při kterých jsem byl zemřeli dobří shinigami. Nemluvě o tom, že valná většina misí byla asi stejně tak zajímavá, jako tahle. Tedy... většinou jsme něco hledali, čekali a pak jsme to našli a konec."

Spoiler:

"Nicméně lhal bych, kdybych řekl, že jsem nikdy nezažil nic zajímavého. Slyšel už někdo z vás o zloději a králi kriminálníků, který byl známý jako "pán ohně"? Tedy... tak se mu říkalo později, když jsme mu byly na stopě, tak se mu říkalo... jinými výrazy" řekl jsem. U konce věty jsem chvíli váhal, většina z těch výrazů obsahovala nepříliš lichotivé výrazy

Wilhelm Gure
Pokusy o zpěv byli odpískány, ale mě to nevadilo. Brnkal jsem si dál a začal si broukat Fantóma Opery. Nehodilo se to, ale bylo to lepší než nic. Jediné co mohlo ostatní překvapit bylo, že jsem si broukal v němčině.
Zároveň jsem uvažoval, co bych řekl já, kdyby se mě zeptali na historku. Asi nic. pomyslel jsem si a drnkal na harfu dál.

Akashiya Masamune

Od ohně jsme se ohřála a zároveň nabrala síly na pár otravných otázek. Vstala jsem, pohledem našla Modose a přistoupila k němu. "Modos-san. Omluvte mou zvědavost, ale jak se hollow jako vy dostane do Soul Society? Jaký druh hollow vlastně jste? Nevidím žádnou masku." vypálila jsem po něm několik otázek. Už delší dobu mě to zajímalo.

Amaru


Bejt kapitán asi nebyla úplně sranda. Strejda se snažil zahájit nějak vyprávění a nikdo ho neposlouchal. Fuku-taicho si povídala s Modosem a ostatní byli nějak mrtvolní. I nee-chan nějak nereagovala. Nee-chan? Jsi v pohodě? zeptal jsem se jí pro jistotu. Tenhle strašidelnej les na všechny působil nějak divně. Vůbec se mi tu nelíbilo

Izumi Razaki

Nezdálo se, že by kdokoliv měl zájem o vyprávění. Wilík si tam něco broukal a brnkal, do toho si povídala Aka s Modosem a Amaru se snažil o komunikaci s Minami. Podíval jsem se na Seika. "Tak co ty? Jak se zatím držíš?" zeptal jsem se ho. Přeci jen tu vlatně nikoho neznal a to i přesto, že byl vlastně z větší části mezi rodinou. Ale ani Minami s Amarem se k němu zrovna neměli

Nakoniec sa spievanie odmietlo, za čo trošku bola aj rada. Veľmi nemala náladu na spievanie a zrovna by ju žiadna pieseň nenapadla. Potom sa pozrela na Razakiho, ktorý začal niečo rozprávať, ale po nedostatku divákov prestal. Pozrela sa na Amara a usmiala sa.
"Som, som. Neboj sa." mrkla naňho s úsmevom. Ona bola v pohode, teda aspoň si to sama myslela. Pozrela sa na Razaki, priskočila k nemu a sadla si vedľa neho.
"Rozprávaj niečo, Razi-chaan!" zvolala, chytila ho za rukáv jeho oblečenia a jemne ho zaň zaťahala a robila naňho psie oči, teda, skôr jej oči, pretože od tieto boli od obyčajných psích očí ešte viac smutnejšie a prosebnejšie.

Modos

seděl kousek dál od ohně, protože sám neměl potřebu tepla. Po pravdě nikdy ani nevěděl, že je teplota na různých místech různá, sám to totiž necítil. Když se na něj obrátila zástupkyně Razakiho s otázkou, zvořile pokynul hlavou, jakože to nevadí.
"Jsem vděčný, že mou podstatu chcete zjistit pomocí slov a ne špičkou meče," usmál se. "Jsem jeden z hollowů, kteří vznikli stejně jako přátelé Seika-san, kterým jdeme pomoci. Prošel jsem zcela náhodou jednou z trhlin, které se před dvěma lety začali objevovat a ohrožovat stabilitu světů. Byl jsem jeden z prvních, proto mám lidskou podobu, aspoň tak mi to bylo řečeno, prý největší změnou prošli hollow, kteří byli vtaženi do některé z úplně prvních trhlin. Já ale ani nevím, jestli se mně a podobným dá vůbec říkat hollow, protože jak jste si všimla, nemáme masku. Nemám ani díru v těle, která hollow definuje a podle které získali i svoje jméno. Při průchodu tou trhlinou jsme získali zpátky část svého lidství, svoje srdce, jak to nazývá můj bývalý pán. Takže já vlastně nevím, co jsem přesně zač," usmál se nakonec trochu rozpačitě. "Ale je zajímavé to zjišťovat." Hodlal ještě vyprávět o tom, jak se dostal do Soul Society, ale odmlčel se, aby dal Akashiye šanci se na něco zeptat. Nedokázal posoudit, nakolik dobře svou existenci osvětlil.


Seiko

"V pořádku," pokrčil rameny na Razakiho otázku. Neměl zatím pocit, že by narazili na nějaké problémy, takže nevěděl, proč se ho Razaki ptá, ale asi se jen chtěl ujistit, že se někde na půlce cesty nesesype a nebude brečet pro svoje kamarády. Nemyslel si, že by to hrozilo, v duchu už se s nimi tak nějak rozloučil a jen chtěl, aby to bylo za ním a oni měli taky klid. "Tady bych si chtěl poslechnout tvůj příběh!" pobídnul Razakiho. Uvědomil si, že i když je to jeho otec, nic o něm vlastně neví! Najednou se ho zmocnila touhla vědět co nejvíc o jeho zážitcích.

Akashiya Masamune

I když to někomu může přijít divné, tak jsem hltala všechny slova, které Modos vypustil z úst. Přišlo mi důležité být v této oblasti informovanější. Přeci jenom přátelské hollow nepotkám každý den. V hlavě mi začalo šrotovat, jak bych takové informace mohla využít, ale většinou to byly nerealizované plány. "Hmmmm, to je velice zajímavé." uznale jsem přikyvovala a přitom si mnula bradu. "Říkal jste bývalý pán? Takže jste někomu sloužil? Ale asi nebyl zrovna nejlepší, když jste nyní s námi, když to řeknu takhle." Ptala jsem se dál.

Modos

se zamyslel nad tím, co Akashiya říkala. Byl Jiten špatný pán?
"Ne, neřekl bych, že byl špatný... ale v některých názorech jsme se neshodovali," uvedl to na pravou míru. "Byl to ale on, kdo mi vysvětlil, čím jsem se stal a jak, takže jsem mu vděčný, přestože jsme se nerozešli v přátelském duchu. Byl to ale právě Razaki-san a jeho přátelé, díky kterým jsem začal uvažovat o tom, co jsem svou změnou skutečně získal. Díky nim jsem si uvědomil, že svět je mnohem větší a zajímavější, než jsem si myslel. Když se dostali do sporu s mým pánem, nakonec jsem odešel z Hueca Munda s nimi. Tak jsem se dostal do Soul Society a od té doby jsem tady." Byla to velice zkrácená verze toho, co se stalo, ale Modos neviděl důvod, proč by měl zacházet do detailů. Možná by z toho byl dobrý příběh k táboráku, ale podle něho by ho lépe vyprávěl někdo jiný.

Akashiya Masamune

"Ach tak." přikývla jsem. "No jsem ráda, že právě Izumi-taicho vás přivedl do Soul Society a ukázal vám zajímavější část světa. Je jeden z nejlepších." dodala jsem svůj názor. Potom jsem se zahleděla na Razakiho, který si povídal se Seikem. Vypadalo to, že brzo začne vyprávět nějaký zajímavý příběh. V tu chvíli jsem si uvědomila, že až moc na Razakiho koukám, takže jsem odvrátila pohled a začala se zajímat o přírodu kolem sebe.

Izumi Razaki

Zdálo se, že moje vyprávění nakonec přeci jen bude někoho zajímat. Odkašlal jsem si proto a přemýšlel, jak nejlépe začít. "No... všichni víte, že Rukongai není zrovna... nejlepší místo, ve kterém lze žít." řekl jsem, ale nejspíš to byla trochu eufemická verze. "No, některé části jsou lepší než jiné, ale věřte nebo ne tak dříve to tam bývalo ještě daleko horší. Zvláště ve vzdálenějších okrscích to byl každodení boj o přežití. Jenomže tehdy celé okolí ovládal chlápek, kterej si říkal "pán ohně". Měl pod palcem větší možnoství chlápků, kteří nešli pro ránu daleko a vlastně všichni v okolí museli dělat to, co on řekl. Říkalo se, že jsou dva typy lidí, ti co pro něj pracují a ti, co o tom ještě neví." řekl jsem a zamyslel se, zda to je nejlepší historka, kterou bych měl vyprávět. Už jsem ale začal, takže bych to asi měl dokončit. "No, v téhle době jsem přišel do rukongai. A ukázalo se, že pro lidi jako já se vždycky našela nějaká práce. Jenomže ne všichni chtěli takovou práci dělat, ale většian z nich měla strach s tím cokoliv dělat. Nejeden z lidí, kteří mu oponovali totiž záhadně mizeli a už se nikdy neukázali ani živí ani mrtví. Shinigami se o rukongai nezajímali... byl to začarovaný kruh." dodal jsem. Tyhle vzpomínky nebyly zrovna čerstvé, ale na některé věci se zkrátka nezapomíná. "No... nakonec se nás našlo několik, kteří jsme to chtěli změnit, udělat z toho okresu lepší místo. Měli jsme celkem solidní plán, který měl šanci na úspěch, jenže někdo si uvědomil, že tahle informace by mu mohla hodit pár stříbrňáků... no zkrátka to byla past. Chytili nás a přivedli před něj. Dostalo se nám dlouhého monologu o tom, jak jen on a on tady vládne a nikdo ho jeho trůnu nezbaví, jak jsme proti němu bezvýznamní a jak posloužíme jako varování pro ostatní... no klasická záporácká řeč. Uprostřed týhle řeči sebral jeden z našich ze země plechovej hrnek, kterej se tam válel a vší silou ho hodil po tom šíleným diktátorovi. Ten dostal ránu do hlavy a svalil se. Nastal chaos, půlka lidí se vrhla na nás, druhá půlka se snažila pomoci svému šéfovi. A během toho chaosu se nám povedlo utýct. Těžko říct, co se vlastně stalo, ale někdo zřejmě převrhl nějakou lampu a začalo hořet. Od té doby se už "pán ohně" nikdy neukázal a v okresu byl daleko větší klid. Takže náš pokus o záchranu nakonec vyšel, ale ne tak, jak jsme chtěli. Vlastně to byla celkem náhoda... ale vyšlo to. " řekl jsem. "No... v mé hlavě to znělo mnohem zajímavěji, než když to člověk řekne nehlas... nicméně každý z nás musel nějak začínat... a tohle byla vlastně první věc, která se mi povedla správně od doby, co jsme přišel do Runkongai. Trvalo mi ještě... hodně let, než jsem zjistil, že jako shinigami toho můžu změnit mnohem víc..." dokončil jsme příběh a zakončil ho nějakým rádoby poučením.

Modos

"To vskutku," přikývl vážně. Sám Razakiho obdivoval, takže ho vůbec nenapadlo se pozastavovat nad tím, že se na něj Akashiya dlouze zadívala, sám se na něj totiž taky dlouze zadíval. Zaposlouchal se do jeho příběhu. Vypadalo to, že Razaki-san má za sebou daleko zajímavější minulost, než jakou Modos hádal. No, on vlastně nic nehádal, domýšlet si něco neměl zrovna v povaze, protože hollow jednoduše nemají fantazii.

Seiko

poslouchal každé Razakiho slovo. Po několikaročním pobytu v Hollow Townu pro něj bylo tohle jako ten nejnapínavější příběh, jaký mohl kdo vymyslet.
"A co ti ostatní, co ti pomáhali, stali se z nich taky shinigami??" zeptal se nadšeně. představa jeho otce jak přináší spravedlnost do svého sousedství byla přesně to, co se mu líbilo.

Wilhelm Gure
Brnkal jsem si dál, ale zároveň jsem velmi pozorně naslouchal Razakimu. Takže pán ohně nakonec padl ohněm? No, kdo čím zachází, tím také schází. zamumlal jsem si.
Přemýšlel jsem, že bych se na něco zeptal, ale pak jsem si řekl, že nebudu jediný, kdo se bude ptát. Nechám prostor ostatním. Zároveň mi běželi vedlejší myšlenky ohledně Akashiyy, kterou jsem pozoroval. Pak ke mne ty myšlenky přišli, poklepali mi na rameno a oznámily: Ten pohled na Razakiho asi něco znamená! můj úsměv se změnil ze zasněného na šibalský.

Izumi Razaki

Zavzpomínal jsem na tváře těch, kteří mi tehdy pomáhali. Některé z nich už dávno vybledli, jiné byly naopak velice živé. "Někteří ano... ale většina ne." řekl jsem nakonec. Byla to neutrální odpověď, kterou jsem se vyhnul tomu, abych se dostal k tomu, že většina z nich už dávno nežije. Nepotřeboval jsem Seikovi ani nikomu jinému povídat o smrti dobrých lidí.
Trochu jsem spražil pohledem Wilhelma. "No, tak to se mám na co těšit..." řekl jsem mu. Představa, že bych měl uhořet jen proto, že používám oheň nebyla lákavá. Zároveň mě ale pobavila představa toho, jak by tedy měla skončit například 3. důstojnice 9 divize.

Wilhelm Gure
A jéje. pomyslel jsem si, když Razaki reagoval na mé mumlání. Nahlas jsem však řekl: Tohle platí jen pro ty zlé Razaki-sama. usmál jsem se na něj, zároveň mi ale hlavou blesklo: To proto, že dobré čekají jen a jen horší věci, než ty se kterými zachází.
Zároveň jsem byl rád, že nereagoval na můj šibalský úsměv, kterým jsem se usmál na Aku-senpai, když jsem si všiml jejího pohledu. Bůh ví, jak si to mohl kdo vyložit. Pak jsem jen lehce dodal: Vás jistě čeká v budoucnu něco hezkého. A rudovlasého. Můj úsměv se rozšiřoval tak, že jsem se bál, abych si jím neoddělil horní půlku hlavy.

Prvé Razakiho slová o Rukongai ju trochu zasiahli. Nikdy nezabudne ten obraz tých dvoch malých detí, ktoré plakali na ulici a žadonili o kus chleba. Keď nad tým tak premýšlala, nikdy nespomenuli ich minulosť od tej doby, čo si ich zobrala k sebe. Sama nevie, čo sa im presne stalo, prečo boli na ulici, ale keď videla prvýkrát ich úsmev, tak ju to už nezaujímalo. Nechcela im nikdy vrátiť zlé spomienky, pre ktoré na tej ulici vtedy plakali. Vtedy ich každý obchádzal oblúkom akoby boli chorý alebo proste s nimi nechceli nič mať. Nahlas si povzdychla a nepatrne prikývla, keď Razaki hovoril o tom živote v Rukongai a potom sa naňho pozrela a počúvala ho ďalej. Príbeh bol veľmi zaujímavý. Kioshi jej nikdy nerozprával o svojich príbehoch, čo bola škoda. Tento ju naozaj zaujal. Keď dokončil, objavila sa za Seikom, chytila ho za ramená a položila si bradu na jeho hlavu a tiež sa pýtala.
"Ten "Pán Ohňa" sa ešte niekedy ukázal alebo zmizol navždy? Vráti sa ešte?" opýtala sa zaujalo a čakala na odpoveď. Ak by mal Seiko nejaké protesty voči tomu, ako bola vlastne na ňom položená, tak by ho objala a pritúlila sa k nemu. Nepoznal ju, takže nemohol vedieť čo mal povedať, pretože akýkoľvek protest by bol marný.

Amaru


Poslouchal jsme příběh a asi byl trochu zajíamvější než to co jsem zažil já. Teda vlastně ta výprava do propasti pokladů byla docela parádní a dostal jsem tam tu masku kterou jsem pořád měl někde schovanou. Ale nebylo toho moc k vyprávění. No to je zajímavý. Tohle jsem ještě neslyšel. Ale taky by mě zajímalo jak to bylo dál? Pokud něco bylo dál? zeptal jsem se

Akashiya Masamune

Příběh byl poučný a velmi zajímavý. Klidně bych si poslechla ještě jeden. Ale raději bych už měla tuhle misi za sebou. Přišlo mi, že se až moc vleče. Wilhelm se na mě, až moc šibalsky culil. Zpražila jsem ho pohledem. Byl to opravdu drsný pohled, který kdyby mohl, tak by zabíjel.

Wilhelm Gure
Můj úsměv se vrátil do lehce zasněného stádia a oči se opět zastřely. Raději jsem se od Akashiyy odvrátil, protože její pohled by mi mohl vypálit obličej.
Začal jsem si opět brnkat na harfu, tentokrát Waltz of Loneliness [ost z Black Rock Shooter]. Rozhlédl jsem se po okolí, jestli nezahlédnu něco zajímavého. Zároveň jsem však čekal na Razakiho, až odpoví na otázky položené Amarem a Minami. Celkem mne to zaujalo, navíc by se to mohlo někdy hodit.

Izumi Razaki


"Naštěstí od té doby nikdo o "Pánu ohně" neslyšel. I jako shinigami jsem se pokoušel zjistit, co se s ním stalo, ale veškeré stopy po něm mizí toho dne." řekl jsem. "Nicméně zajímalo by mě, zda někdo z vás nemá také nějakou zajímavou historku. " zeptal jsem se. Popravdě jsem ale spíš myslel, že je čas, aby se ostatní trochu prospali.

Wilhelm Gure
Neví někdo kolik je hodin? zeptal jsem se. Už mě nenapadalo co hrát a hovor o Pánu ohně zřejmě končil. Navíc mi nepřipadalo chytré zůstat vzhůru do dvou ráno, když ráno opět vyrážíme.
Poté jsem se naklonil k Minami a zašeptal jí: Dnes se ti tomu podařilo vyhnout, ale jednou zazpíváš. Měl jsem takový ten tón a výraz, který by šel nejlépe shrnout asi takto:
Pak jsem se postavil a nasadil úsměv malého chlapce: Asi si půjdu lehnout. Kdyby na mne vyšla dnes hlídka, tak do mne stačí lehce kopnout.

Seiko

si v klidu seděl u ohníčku, když tu se k němu zezadu přiblížila členka 3. divize, kterou vídal nejvíc a Amarem, její jméno bylo něco na M, pokud si to pamatoval dobře. "Umm... slečno... co to...?" vyjelo z něho překvapeně. Nedivte se, pár posledních let strávil mezi hollow, na tohle nebyl vůbec zvyklý. Pokusil se instinktivně vykroutit, ale jen vykulil oči, když se na něj Minami nalepila a přitulila se k němu. Rozhlédl se kolem, jakoby hledal pomoc, ani se neodvážil pípnout, aby Minami nepřešla ještě na nějaký intimnější kontakt.

Razaki -> Zazdálo se ti, že jsi pocítil jemný závan reiatsu, které nepatřilo nikomu z týmu. Byl to trochu znepokojivý pocit, ale trval jenom malou chvíli, potom zmizel.

"Ešte nejaký príbeh!" zvolala a pritúlila si k sebe Seika. "Prosím, prosím, prosííím!" prosila a robila psie oč-..nie.. krokodílie...to je príliš slabé.. Minaminine oči na Razakiho a nevyzerala, že by chcela Seika pustiť. Potom sa prekvapene pozrela na Wilíka a ten jeho pohľad ju tak trošku zaskočil a malinko vydesil, že reflexívne chytila Seika pod pazuchy, nadvihla ho smerom k Wilíkovi.
"Pusuuu!" zvolala rýchlo prvé čo ju napadlo a naťahovala Seika smerom k Wilíkovi.

Izumi Razaki

Byl jsem znepokojený tím, co jsem cítil. Něco tu bylo, ale netušil jsem, co to je. Nemělo smysl zatím děsit ostatní, mohlo to být cokoliv, třeba jen nějaká shinigami veverka, Satoshiho bláznivý pokus nebo jen radarový šum. "Myslím, že je už celkem pozdě, zkuste usnout. Budu držet hlídku..." řekl jsem a s naprosto klidným svědomím ignoroval Minamin výraz. O Seika jsem strach neměl, alespoň se trochu seznámí s ostatními členy rodiny. Zůstal jsem zády opřený o strom, ale nechal jsem si Batariela po ruce...