Hollowtown (SZ)

Akashiya Masamune

Zastavila jsem se a tázavě se podívala na Wilhelma. "Na co narážíš? Že Minami je na přeladění vzpomínek slabá, takže je něco špatně semnou? Chceš mi snad říct, že jsem si schválně nechala vymazat zpomínky na člena 3. divize? Pokud vím, tak mám teď hlavu v pořádku, ale přesto vzpomínky na Minami nemám." ohradila jsem se na Wilhelma. Dělal jako kdyby to byla všechno moje chyba.

Wilhelm Gure
Také jsem se zastavil, ale s lehkým zpožděním, tak jsem se lehce natočil, abych na ni viděl. Stále jsem si hlídal okolí. Chvíli jsem přemýšlel, co říci, protože Akashiya (podle mě) začala být hysterická.
Víte, začal jsem pomalu a opatrně. Ještě před chvílí jsem s klidem tvrdil, že se vás nebojím. Teď si tak jistý nejsem. je pravděpodobnější, že byl nepřítel tak silný, aby přeladil jednoho a vnesl zmatek mezi nepřátele, než že by byl dost silný, aby přeladil skupinu shinigami, ve které je i jeden z nejsilnějších žijících. A pak by se mu nepodařilo přeladit mysl zrovna vá-
Zarazil jsem se. Vlastně jsem právě naznačil, že je proti Razakimu zanedbatelná: Samozřejmě nechci naznačit, že jste slabá, ale- no. Nechme to radši být. Můj úsměv byl už opravdu velmi nervózní. A jestli nebudeš mlčet, bude hůř! pomyslel jsem si.

Izumi Razaki

Odpočíval jsem, ovšem nespal. Nehodlal jsem spát. Pozoroval jsem Modose i ostatní. Snažil jsem zachytit, zda se neděje něco špatného mimo bariéru. Byl jsem rád, že ostatní už spí, potřebovali si odpočinout a měli by načerpat dostatek síly na další den. Už aby byly zpátky i ti dva, co šli na večerní procházku. Oba ale byli dost silní a já nechtěl nechat tyhle bez ochrany. Ne že bych nevěřil Modosovi, ale nebyl jsem si jist, jak moc byl ještě schopný bojovat...

Akashiya Masamune

"A víš co? Necháme to být." přikyvovala jsem a zároveň nad tím mávla rukou. Takže hádka byla za námi a mi konečně mohli vyrazit zpět do tábora. Dala jsem se zase do chůze. "Asi už začínám být hysterická." připustila jsem nahlas. "Ale teď raději pospěš....Vauuu.... Chce se mi spááááát." dodala jsem se zívnutím. Pro dnešek už toho bylo dosti.

Wilhelm Gure
Poslušně jsem šel za Akashiyou a můj úsměv byl ztrápený a ztrhaný. Lehce jsem pokýval nad prohlášením mé společnice a odvětil: Nejste hysterická. Jen ve stresu, což se vám nedivím. Na vašem místě... nechal jsem to vyznít do ztracena. Sám jsem nevěděl, co bych na jejím místě dělal.
Omlouvám se. dodal jsem ještě, ale tak potichu, že by byl zázrak kdyby to Akashiya slyšela.

Amaru

Rozkaz kapitánte zasalutoval jsem z legrace a konečně zavřel oči. S tím štítem jsem se cejtil bezpečnějc ale pořád jsem se bál toho že bych mohl taky zapomenout na nee-chan. To bych si asi nikdy neodpustil. Vzpomínky byly totiž vlastně velká část osobnosti člověka a představa že s nima jde manipulovat byla prostě děsivá

Wilhelm Gure
Spal jsem celkem lehkým spánkem a tak mě to poleno probudilo. Chvíli jsem koukal do blba, ale pak jsem se posadil a kývl na Modose: Dobré ráno. Je něco k snídani?
Pak jsem se protáhl a...
ZÍVL!!!

Modos

se na Wilhelma chvíli díval, a potom k němu natáhl dlaň, ve které ležela malá, mrtvá veverka.
"Ano, myslel jsem si, že budete mít hlad..." řekl trochu divným hlasem.

Wilhelm Gure
Děje se něco? zeptal jsem se. Máte trošku... no... ehm... začal jsem neurčitě mávat rukama a hloupě se usmívat, jak jsem přemýšlel jak to říct. Nakonec jsem se vymáčkl: Máte trošku zvláštní hlas takhle po ránu.
Během toho co jsem mluvil a mával rukama okolo, div že jsem ji nikomu nevrazil, jsem ještě stihl vytáhnout svou kapesní harfu a začal ladit. Nabízené jídlo jsem si nevzal: Najím se až s ostatními. Nerad jím sám. opět jsem se usmál.

Izumi Razaki

Otevřel jsem oči, jakmile jsem uslyšel hlasy. Nespal jsem, ale oči jsem měl zavřené celou noc. Opatrně jsem se vykroutil ze sevření Minami a postavil se.
"Tak dobrá, je ráno, všichni vstávat... připravte se, balíme se a pokračujem v cestě..." dovolil jsem si vzbudit ostatní. Spali až dost

Akashiya Masamune

Zrovna když se mi podařilo pořádně aspoň na jednu hodinu usnout, tak kapitán zakřičel budíček. To nebylo fér. Já chtěla spát. Celou noc jsem nemohla usnout, protože mě trápila myšlenka, že jen jak zavřu oči, tak Minami něco provede. Stačilo, aby zašustil vítr a já byla v pozoru. Zatím se tahle únava dala vydržet, protože to nebylo poprvé, kdy jsem šla spát pozdě a vstávala brzo, ale netušila jsem, jak dlouho to moje tělo vydrží. Rozhodně jsem to na sobě nechtěla nechat dát znát, takže jsem vyskočila na nohy, protáhla tělo a uvázala své dlooouhé vlasy do drdolu. "Dobré ráno." pozdravila jsem ještě všechny.

Minami sa zobudila, až na Razakiho slová, keď všetkých budil. Pomaly sa posadila a spokojne sa natiahla. Utrela si potom očko a zívla si. Pozrela sa okolo seba.
"Dobré ráno!" zvolala s úsmevom a postavila sa. Skvele sa vyspila a všimla si, že na sebe má niečo čo patrí Razakimu, pretože to nosili len kapitáni. Nevedela ako sa to na ňu dostalo, pretože už vtedy bola v spokojnom hlbokom spánku. Začala sa s tým hrať, teda skôr sa to snažila poskladať nejako úhladne a pritom sa tvárila strašne vážne a sústredene. Vždy, ak jej niečo nevyšlo, tak nafúkla líca a urobila "Pfu" a snažila sa to poskladať znova.

Izumi Razaki

"Jistě, dobré ráno Minami." řekl jsem a opatrně jsem si od ní vzal zpátky svůj bílý hadr. Velice rychle jsem ho úkladně složil na malou kostičku, kterou jsem uložil zpět do svého vaku, ze kterého jsem rovnou vyndal i malou snídani. "Tak se v klidu nasnídejte a vyrazíme." řekl jsem a otočil se ke své podkapitánce. "Tak co? Už je Vám trochu lépe?" zeptal jsem se starostlivě

Akashiya Masamune

Z batohu jsem si vyndala kousek sušeného masa. Nebylo to nic moc úžasného k jídlu, ale na druhou stranu to aspoň bylo vydatné a na delší dobu mi to zaplnilo břicho. Stačila jsem si jednou kousnout, když se mě kapitán zeptal, jak na tom jsem. Rychle jsem dožvýkala sousto a polkla. "Jsem v pořádku, ale pokud jde o vzpomínky na Minami, tak pořád nic. Stále mám nutkání jí spoutat kidem, abych měla klid a jistotu, že nikomu nic neudělá." odpověděla jsem s pokrčenými rameny a zase si kousla masa.

Izumi Razaki

"No, jsem si jistý, že se to zlepší. Ale prozatím by to asi nebylo nejlepší řešení. Od Minami nám žádné nebezpečí nehrozí" řekl jsem. Stále jsem měl obavy, jak bych mohl reagovat já, ale opravdu jsem nechtěl věřit tomu, že by tu bylo něco dost mocného, aby to ovlivnilo i mě. Nicméně nebylo radno cokoliv podceňovat. Dojedl jsem jídlo a podíval se po ostatních. "Tak co Modosi? Zachytil jste v noci něco dalšího? Mohlo mi něco uniknout, ale zdálo se, že všechny zdroje z venku zablokovala moje bariéra..." zeptal jsem se.

Prekvapene zamrkala, keď jej to zobral a pozrela sa naňho. Nafúkla líca a vydala namrzený zvuk a sledovala ho. Potom si však všimla, že každý si vyťahuje nejaké jedlo. Na to trošku pozabudla. Aj keď miluje jedlo, nenosí ich nikde po vreckách, aj keby sa možno niečo našlo. Lízatko, to jediná tam mala. Dala si ho do pusy a potom sa okolo seba rozhliadla. Pomaly sa priplížila k Ake a skočila jej na chrbát a objala ju.
"Akua-chuaan!" zamumlala trošku nezrozumiteľne, keďže mala v ústach lízatko. Mala pocit, že akoby ten včerajší deň bol len zlý sen a chcela sa uistiť, že to tak bolo a teraz je to normálna hodná Aka-chan, ktorá si na ňu pamätá.

Amaru

Otevřel jsem oči a podívám se do nebe nade mnou. Spaní venku mi nedělalo dobře měl jsem pocit, že jsem nastydnul nebo tak něco. Dobré ráno vespolek řekl jsem a sednul si. Vytáhnul jsem pár toastů který jsem si připravil před výpravou. Nedá si někdo? zeptal jsem se a nabídnul ostatním kolem sebe. Měl jsem pár toastů navíc

Wilhelm Gure
Nijak jsem se nevyjadřoval a jen pozoroval ostatní. Bylo zábavné je sledovat, hlavně Minami, která právě... Minami, povzdechl jsem si. tohle by mohlo být nebezpečné, takhle děsit lidi. řekl jsem to dost důrazně, ačkoliv nemám žádné rozhodovací právo.
Šlo mi totiž nejen o to, aby si Mina uvědomila, že dělá chybu, ale aby ji Aka nepřehodila a neprobodla mečem.

Akashiya Masamune

Trochu smutně jsem si povzdechla, potom co kapitán řekl - tedy, že Minami nám neublíží. To znamenalo další den plný ostražitosti a bez spánku. POČKAT! KDE JE MINAMI! Hrklo ve mně, když kapitán odešel někam dál a mně se tak měl uvolnit výhled na Minami, která nebyla na svém místě. Chtěla jsem se začít ohlížet, když v tom na mě něco zezadu skočilo. A byla to Minami. Stála jsem bez hnutí, tedy až na cukající ruku. Snažila jsem se být klidná.

Izumi Razaki

Trochu jsem si povzdychl.
"Minami... nejsem si jistej, jestli je tohle dobrej nápad."
řekl jsem a podíval se na to, jak to naše podkapitánka zvládá. Muselo to pro ní být velice těžké, nejen že si nepamatovala člena vlastní divize, ale navíc ten člen byl šílenej a útočil na ní ze skrytu. Naštěstí se zdálo, že to zvládá celkem dobře

Akashiya Masamune

Nebyla jsem si jistá, jak dlouho takhle klidná vydržím. Určitě moc dlouho ne. "Prosím,...pomozte mi." procedila jsem mezi zuby. "Sundejte jí ze mě." dodala jsem hned na to. Bylo to strašné, skoro jako má fobie z pavouků. Ne, ne. S jistotou můžu říci, že pavouci jsou horší a nejhorší jsou motýli. říkala jsem si v duchu a vyhlížela tolik potřebnou pomoc.

Prekvapene zamrkala, keď videla reakcie ostatných, keď skočila po Ake a taktiež jej reakciu. Asi to nakoniec sen nebol a mala taký divný pocit, že týmto Ake ubližovala. Pomaly ju pustila a ustúpila od nej. Už aj sama uznala, že bude lepšie, keď sa bude od nej držať ďalej, aby jej svojou prítomnosťou neubližovala. Posadila sa ku stromu a cumlala lízatko, ktoré jej už prestalo chutiť. Všetci boli v takej divnej nálade, čo ju mrzelo a nevedela sa s tým zmieriť. Pozrela sa na zem a potom k lesu.