Hollowtown (SZ)

Po chvíli sa prudko zastavila a obzrela sa. Už nikto za nimi nešiel, ale videla, že zastavili. Teraz nevedela, či Amaru preletel niekam do neznáma alebo sa udržal na jej ruke a len to s ním trochu trhlo. Pozrela sa naňho. Držala ho pevne, takže ak mu neodpadla ruka, tak sa ešte držal. Pomaly teda vykročila smerom, kde sa ich skupina zastavila, a keď už si Wilík ako tak odpočinul, znova vyrazili na cestu. Tentokrát držala krok s nimi, aj keď si sem-tam poskočila viac dopredu. Avšak, zastavili sa po chvíli a každý už mal svoje veci na práci. Razaki sa na chvíľu s Modosom niekam vzdialil, Seiko a Aka šli spoločne dole. Chcela vyraziť za nimi, pretože to uznala za hodne zaujímavé, ale potom sa zarazila a urobila pár krokov zase späť. Už si uvedomila ako to s ňou a Akou je a už si nebola taká istá ako predtým. Pustila Amarovi ruku, ktorá bola hodne červená vďaka tomu, že mu ju silno držala. Možno, že ju ani na chvíľu necítil, ale to ho rýchlo určite prešlo. Pozrela sa potom na Wilíka, ktorý prehovoril. Vyzeral, že je späť v normálu ale ani tomu už neverila. Pomaly ju začala chytať tá blbá nálada a posadila sa mlčky vedľa neho a pozorovala tú dedinu, o ktorej hovoril Seiko.

Wilhelm Gure
Minami už taky začíná ztrácet paměť? pomyslel jsem si, když se na mě zvláštně podívala. Posadil jsem se kus dál od okraje. Co je vlastně zač, ten váš Izumi klan? zeptal jsem se opatrně. Slyšel jsem různé povídačky, ale asi by bylo lepší vědět něco víc, než jen bláboly z akademie.
Celou dobu jsem pohledem kontroloval údolíčko. Snažil jsem se tvářit neutrálně. Co udělá, když nebude vědět, kdo jsem? Ne. Začínám být paranoidní. Třeba je jen uražená. A třeba... Opatrně jsem se podíval na Minami. Co udělá?

Akashiya -> Obešli jste údolíčko a dorazili k malému plácku na opačné straně, kde jsi v záplavě různého křoví dokonce identifikovala starou lavičku. Dřív to tu nejspíš sloužilo k odpočinkovému rozhlížení se po mírumilovném údolí...
Opravdu odtud bylo velice dobře vidět, žádné stromy a skalky nebránily ve výhledu. Údolí vypadalo prázdně. Vše, co tu dřív stálo, bylo zničené a rozmetané, ať už chatrče nebo improvizované lázně, které jsi v troskách poznala. Ovšem po chvíli soustředění se ti přeci jen zdálo, že vidíš jakýsi pohyb. Našla jsi očima dva středně velké hollow, jak se pomalu potloukají údolím, a několik míst, kde by se další hollow mohl skrývat, především ve dvou chatrčích, které byly celkem zachovalé, a potom v jakémsi vysokém porostu, který se nacházel hned pod místem, odkud ses rozhlížela. Kromě toho jsi odtud viděla, že pod schody, kterými se do údolíčka scházelo přímo naproti vám, je velká jeskyně. Z ní se ozývaly ty divné zvuky, které jste slyšeli už dřív. Co se týče přístupu do údolí, pro shinigami by asi nebyl problém kterýkoli směr, ale nejsnadnější jistě byly právě ony schody vinoucí se podél skály, ve které byla velká jeskyně. Skupinka, která na vás čekala na druhé straně, musela stát jen pár metrů od jejich počátečního stupně.

Amaru, Minami a Wilhelm -> Neviděli jste pořádně nic, protože vám bránily ve výhledu stromky, keře a velká skála, která obepínala údolíčko z téhle strany. Zachytili jste jen zbytky něčeho, co vypadalo, že kdysi mohlo být chýší nebo chatou... teď to byly spíš jen třísky. Nebyl to pěkný pohled.

Izumi Razaki

Stopa byla celkem patrná a samozřejmě vyvolávala jisté otázky jako "kdo" nebo "proč" či "jak" a podobně. Nicméně odpověď se skrývala blízko, takže nebyl důvod se nad tím vážněji zamýšlet, zatím. Pokračoval jsem ve stopování, dokudj sem nedorazil ke stromu, pod kterým jsem cítil slabé reiatsu. Ať už byl raněný kdokoliv, tak se mohl skrývat právě tam... nebo to, co zraněného sežralo... připravil jsem si Batariela na útok a hledal, odkud vychází reiatsu...

Razaki -> Když jsi obešel strom, zjistil jsi, že zanpakutou nebude potřeba, aspoň zatím. Napůl seděla, napůl ležela tam jakási blonďatá žena, vzlykala a držela se za... no, tak nějak všeobecně za levou půlku trupu, odkud jí pravděpodobně tekla ta krev, ale neviděl jsi přesně, kde měla ránu a jak vážná byla. Když si uvědomila, že tam je někdo další. Zděšeně vzhlédla a když si uvědomila, koho má před sebou, tak zkrabatila obočí. "Izumi... Izumi-fukutaichou?" vyškytla potom.

Izumi Razaki

Našel jsem svůj cíl. Byla to nějaká žena, nepřišlo mi, že bych jí znal. Ona zato znala mě... byť její informace byly poměrně zastaralé. Podíval jsem se na ní. "Ano... to jsem já... kdo jste? A co se vám stalo?" řekl jsme nakonec. Měl jsem s sebou sice dost léčitelů, ale nehodlal jsem riskovat jejich zdraví než zjistím, co se tady děje, přeci jen její přítomnost tady byla prozatím velice podezřelá...

Akashiya Masamune

Dřív to tu opravdu muselo vypadat úžasně, škoda že se stalo to něco, co to zničilo, ale nebyl čas vracet se do minulosti. Rychle jsem počítala hollow a snažila se zapamatovat jejich přesné rozmístění. Započítala jsem do toho i možné další úkryty hollow. Když jsem potom zahlédla schody, byla příjemně potěšena, protože byly nejlepší způsob, jak se dostat dolů. Navíc musely být blízko zbytku skupiny. Lehce jsem se pousmála. Nakonec jsem nasměřovala svůj pohled na jeskyni. Z téhle dálky nebylo o moc víc vidět. Otočila jsem hlavu na Seika a polohlasem jsem se zeptala: "Nevíš, co je v té jeskyni?" Nechtěla jsem přijít do neznáma.

Razaki -> "Já... jmenuju se Lavanda, Suoi, podkapitáne, jsem... z páté divize..." napůl šeptala s námahou. Na to, co se jí stalo, zatím neodpověděla. Buď to pro ni bylo moc namáhavé, a nebo to považovala za řečnickou otázku. "Ráda vás vidím..." zasípala nakonec a pokusila se dokonce o úsměv, neúspěšně.

Akashiya -> "Tam se scházela Rada," odpověděl Seiko. "Bylo to důležité a posvátné místo, lidé se tam scházeli okolo Zřídla... to... bylo něco jako modla," vysvětlil krátce, protože si uvědomil, že podkapitánka nejspíš neví nic o životě v této podivné vesnici. "Právě to, že Zřídlo vyhaslo, mělo tyhle následky..." dodal ještě velice tiše.

Akashiya Masamune

Pozorně poslouchala Seika. Vyhlaslo? Když domluvil, chtěla na něho vyhrknout hned další otázky, ale včas si uvědomila, že by poblíž mohl být skovaný další hollow. Naznačila tedy Seikovi, že se vracejí zpět za ostatními. Po několika krocích, kdy si byla jistější, zeptala se na ty otázky: "Když to řídlo vyhaslo, znamená to, že ho stačí jen zapálit a mělo by se vše vrátit do normálu? Funguje vůbec na oheň? Nebo na něco jiného?" Asi to byly blbé otázky, ale přesto jsem se na ně zeptala.

Izumi Razaki

"Mám s sebou medika... ale potřebuju vědět co jste tu dělala a co se vám stalo... pokud vím, tady neměl bejt nikdo ze shinigami..." řekl jsem. Neznal jsem jí a fakt jsem kvůli ní nehodlal riskovat život Minami, Amara ani Vilíka. Ačkoliv Vilíka... hmm. Neměl jsem obvykle ve zvyku ptát se na stejnou orázku dvakrát a rozhodně jsem nehodlal tu otázku pokládat potřetí... zkrátka mi přišlo podezřelí co tu sakra dělala. Tohle místo mělo bejt tajný, nebýt mého hledání Seika taky bych neměl ani tušení, že tu je. Musel jsme nasucho polknout, když jsem si uvědomil, co by se mu mohlo stát, kdyby se neměl před tímhle šílenstvím kam ukrýt...

Akashiya -> Seiko se na tebe podíval a zakroutil hlavou. "Ne, to vůbec, není to ve skutečnosti nic, co bychom uměle udržovali. Zřídlo se objevilo samo tehdy u trhliny a všichni hollow, kteří byli blízko něho, se stávali mírumilovnými. A když byli dlouho od něho pryč, cítili, že se chtějí vrátit. Shinigami by řekli, že to bylo něco jako droga, ale my... tedy... oni Zřídlo uctívali jako něco posvátného. Byl to symbol jejich schopnosti myslet a... a cítit... a tak... Jenže když se zavřely trhliny a hollow ztráceli schopnosti, které získali, když skrz některou před tím prošli, začlo slábnout i zřídlo." Jeho vysvětlení bylo docela dlouhé, ale zdálo se mu, že něco takového si zaslouží, aby se o tom mluvilo. Vždycky si myslel, že zvyky, které tady hollow vytvořili, byly velice výjimečné.

Razaki -> Lavanda se mezi chrchláním tak nějak uchichtla. "Já jsem tu byla od začátku! Hollow mě vzali tehdy s sebou... chtěli se dozvědět něco o shinigami a já zase o nich, bylo to tak fascinující, že hledali mír a harmonii, zrovna oni..." Ovšem její ideály byly zřejmě pošlapány, o tom svědčila rána, ze které tekla krev.

Wilhelm Gure
Půjdeme se podívat? zeptal jsem se a ukázal na zbytky chaty. Mělo by se prozkoumat celé okolí a bude lepší, když to uděláme teď, než když nás pak zavolá Akashiya a něco nás odtamtud napadne ze zálohy.
Díval jsem se na trosky a přemýšlel. Může to být nebezpečné, nebo jsem jen paranoidní?

Modos

Vzhledem k tomu, že trosky byly níže v údolí a nebyly moc dobře vidět, považoval to za nebezpečné. Natáhl tedy ruku před Wilhelma, čímž ho symbolicky zastavil.
"Raději bych počkal, s čím se vrátí Masamune-fukutaichou. S takto malým přehledem o situaci byste mohl zbytečně zahodit svůj život, pokud byste se tam teď šel podívat, Gure-san," pronesl vážně.

Izumi Razaki

Pokýval jsem hlavou. Pokud je tu studovala, pak jsme se nedivil, že skončila takhle. Přeci jen být najednou obklopený hromadou agresivních hollow muselo být nepříjemné. Přesto jsem jí nedůvěřoval úplně. Co mě se týkalo, mohla to klidně celé začít nebo v tom mít prsty, chtěl jsme být opatrný. "Vrátím se za několik minut, přivedu s sebou někoho, kdo vás dá dohromady... nikam nechoďte..." řekl jsem, ačkoliv v jejím stavu to působilo trochu... netaktně. Bylo to asi jako říct bezrukému aby nežongloval

Sedela mlčky vedľa Wilíka a dívala sa dopredu. Avšak jeho otázka ju trošku zarazila a nevedela, či bola ona tá pravá, čo by mala odpovedať. Radšej to nechala na Amarovi, či mu niečo povie alebo nie. Ona sama žiadne povedačky nepočula, takže nemohla vedieť o čom hovorí. Potom sa pozrela smerom, ktorým ukázal a naklonila hlavu do strany.
"Tak dobre, ideme!" zvolala a postavila sa, ale potom Modos hovoril, aby radšej nechodili. Prekrížila vtedy ruky na prsiach a pozrela sa s nafúknutou tvárou do strany. Nebavilo ju už čakať, tak sa dívala k lesu, kde zmizol Razaki. Bol už, podľa nej, dlho preč.

Izumi Razaki

Vyšel jsem rychlým krokem z lesa kousek od ostatních členů mé divize a ukázal na Wilhelma. "V lese máme zraněnou shinigami, potřebuje akutní pomoc, jdeme jí pomoct. Vy ostatní tu počkejte, kdyby vás bylo potřeba, budeme brzo zpátky" řekl jsem a pokynul Vilíkovi, aby mě následoval do lesa. Netušil jsem, zda jeho schopnosti budou na zranění stačit, přeci jen nebyl žádný doktor Stein

Wilhelm Gure
Nevím, jestli jsem lepší, než Minami, ale na něco málo se taky zmohu. lehce jsem se uklonil a vyrazil vedle Razakiho. Jaký je rozsah zranění? začal jsem zjišťovat už za pochodu, abych jen došel a nemusel rány zbytečně dlouho prohlížet.
Zároveň jsem začal uvažovat o tom, proč by se tady potulovali nějací shinigami... ale pak mi došlo, že mi jsme tu koneckonců taky. A taky zatím moc nevíme proč přesně.

Akashiya Masamune

"Takže otevřít trhliny.....Noooo. To bude asi problém." Konstatovala jsem si pro sebe a zamyšleně jsem se podrbala na hlavě. Otevřít trhlinu, když se většina Seireitei snažila všechny trhliny zavřít? Co když by to zase udělalo špatně. A co třeba zařízení, které vydává stejné, nebo alespoň podobné záření. Hmmmm, na to bychom potřebovali asi 12. divizi. Jak jsem tak zamyšleně šla, nevěnovala jsem pozornost cestě pod nohama. Do cesty se mi připletl vystouplý kmen stromu, já o něj zakopla a letěla jsem k zemi. Pád to byl tvrdý a kdybych letěla o něco rychleji, tak bych jistě toho zajíce chytila. Na zemi jsem však nezůstala dlouho, během vteřiny jsem opět byla na nohou a dělala, jako kdybych vůbec nespadla. Po zbytek cesty už jsem si dávala větší pozor.
Když jsme konečně dorazili k ostatním, tak už na první pohled se mi něco nezdálo. "Kde je Wilhelm?" zeptala jsem se okamžitě, jak mi to docvaklo. Ještě aby udělal nějakou kravinu. říkala jsem v duchu a čekala na odpověď.

Amaru

Nakláněl jsem se ale stejně jsem viděl prdlajs kvůli těm blbejm stromům. Nudil jsem se asi stejně jako nee-chan. Strejda sice přiběhl ale zase hned zmizel. Otočil jsem se k nee-chan chtěl jsem jí přemluvit abysme se vrhli do útoku nebo tak něco jenže jako důstojník jsem se asi měl chovat víc důstojně. Nebo důstojníkovitě? Prostě bych neměl dělat vůbec nic neuváženýho a to byla pořádná nuda. Takže jsem se zase naklonil a díval se zda neuvidím cokoliv zajímavýho

Izumi Razaki

Neodpověděl jsem Wilhelmovi, všechno potřebného zjistí na místě, šel jsem poměrně rychlým krokem, protože tu šlo o život. Nebylo to ostatně tak daleko. Musel jsem si přiznat, že jsem s sebou vzal Vilíka proto, že jsem netušil, jakou reakci by měla Minami... a Amaru měl divný reakce na krev ostatních shinigami. No, kdo mohl tušit jak tohle dopadne, ale snad se od té shinigami dozvím něco víc o tom, co se tu dělo...

Razaki, Wilhelm -> Za pár okamžiků už jste byli na místě. Blonďatá shinigami se stále choulila pod velkým kmenem stromu a tiše skučela bolestí.

Wilhelm Gure
Došel jsem svižným krokem k blondýně a sehnul se k ní. Zdravím. Jsem Wilhelm. A taky jsem léčitel jen tak mezi námi, mohla byste dát tu ruku pryč, abych viděl na zranění? mluvil jsem pomalu klidně a položil jí ruku na rameno. Něžně, pro případ, že by měla bolesti i v této oblasti. Celkově jsem s tím mým lehkým úsměvem a výjimečně jasnýma očima jsem působil uklidňujícím dojmem, kterým obvykle působí skvělý doktor na nervózní pacienty.

Izumi Razaki

Moje vrozená paranoia mě nutila být stále připarven, abych blondýnu spoustal kidem okamžitě, pokud se o něco pokusí. Nebo to byla starostlivost o členy mojí divize? Těžko říct. Kromě toho trocha pozornosti nemohla uškodit, přeci jen jsme byly na území, které obývali hollow... a otázkou bylo, kolik z nich bylo ... no hollow. Začínal jsem litovat, že jsem tolik členů své divize a rodiny vystavil nebezpečí, ale všichni kromě Modose a Seika byli na podobné věci vycvičení... Teď jen bylo otázkou, zda Vilík dokáže zhojit její zranění a zda z ní vypadne něco užitečného

Akashiya Masamune

"Aha." oddychla jsem si, že Wilhelm neskočil do žádné blbosti, ale to už ty blbosti dělal Seiko. Než jsem ho stačila zadržet, už byl v lese. "Seiko!" zavolala jsem přitom, ale žádná reakce "Sakra." procedila jsem mezi zuby. Nemohla jsem ho tu nechat samotného, to by mě kapitán jistě zabil. Rychle jsem se podívala na zbytek. Zrovna v tuhle chvíli bych se potřebovala rozdvojit. "Hned se vrátím. Amaru dávej prosím pozor." řekla jsem strašně rychle, na odpověď jsem nečekala a vyrazila jsem do lesa. Snad mi Seiko neutekl daleko.