Hollowtown (SZ)

Akashiya -> Všichni opravdu vypadali v pořádku. Kapitán, Wilhelm, Amaru, Seiko, dokonce i Modos, i když u něho těžko říct. Zarazilo tě jen to, že bedle Razakiho stála nějaká holčina, kterou jsi neznala. Měla dlouhé bleděmodré vlasy a tvářila se poměrně vyjukaně. Nikdy v životě jsi ji ale neviděla. Ostatní se nad tím nijak nepozastavovali.

Akashiya Masamune

"Jo v pořádku." odpověděla jsem Wilhelmovi a zároveň mu poděkovala za to, jak mě podržel, abych náhodou neupadla: "Děkuji." Pohledem jsem přepočítala všechny členy naší skupiny. Byli jsme všichni. Dokonce nás bylo o jednoho více. Překvapilo mě, že si s tím nikdo nedělal starosti. To si jí nikdo jiný nevšiml? Přemýšlela jsem v duchu. "Hey, ty! S těmi modrými vlasy! Kdo jsi? A varuji tě předem - žádné rychlé pohyby, jinak tě zpacifikuju!" křikla jsem výhružně na holčinu, aby si mě všimla a hlavně, aby si jí všimli i ostatní. V duchu už jsem si připravovala poutací kido, nechtěla jsem totiž nic nechat náhodě.

Wilhelm Gure
Výborně je v pořádku. pomyslel jsem si: To je dob-...
Najednou začala Akashiya křičet něco o modrovlasé dívce. Zmateně jsem se napůl automaticky otočil k Minami a začal napůl pro sebe brblat: To je přece Minami, ne? Měl jsem strach o Akashiyino zdraví. Navíc jsem patřil k těm, kteří příliš přemýšlí a tak bych si holčičky nevšiml, ani kdybych si připustil, že se objevila a zkusil ji hledat.
Mistru Razaki přece nemohlo nic uniknout, ne?

Počula vedľa seba Amarov ustaraný hlas. Zdvihla pohľad naňho a len zdvihla kútiky úst akoby mali naznačovať úsmev. Avšak nič nevravela, pretože ju vydesilo to, že Aka vykríkla. Pozrela sa smerom k nej. Držala sa za hlavu a Wilík bol pri nej. Aspoňže tak. Vykročila smerom k nej, že by jej chcela pomôcť, ale potom sa zarazila, pretože na ňu ukázala prstom a vravela, že ju nepozná, dokonca sa jej vyhrážala. Teraz bola trošku pod svojou normálnou náladou. Možno, že si to vymýšľala, aby sa mohli hrať na to, že a navzájom nepoznajú. Avšak, nedalo jej to a šla k nej s natiahnutou rukou, že ju chytí za rameno a prezrie si ju, či jej naozaj nič nie je.
"Aka-chan?" opýtala sa trošku so stiahnutým hlasom, pretože nevedela či to naozaj hrá alebo ten výkrik a držanie si hlavy má s tým niečo spoločné.

Akashiya Masamune

Ustoupila jsem o krok dozadu, protože se ke mně dívka s bleděmodrýma vlasy začala přibližovat. "Varuji tě. Nepřibližuj se!" ještě jednou jsem zdůraznila. Když už byla podle mě moc blízko, odstrčila jsem její nataženou ruku stranou a přitom jsem k ní natáhla tu svojí. "Bakudō # 1.: Sai!" vyslovila jsem přitom a nechala dívku spoutat.

Aj cez jej varovanie sa k nej približovala, pretože to stále nebrala vážne. Keď už bola skoro u nej, netušila, že na ňu dokonca zaútočí. Keď už bola prinútená skrížiť ruky za seba, spadla na kolená a dívala sa na ňu nechápavo. Vedela však, čo by sa stalo, keby sa snažila z toho bakuda dostať silou, preto sa o to nepokúšala.
"Aka-chan! Čo to robíš?" opýtala sa nechápavo a zároveň ustarane. Už to brala vážne, pretože by na ňu zo srandy nezaútočila a toto bolo veľmi nepríjemné bakudo.

Izumi Razaki

Ačkoliv jsme měl už dlouhou dobu chuť udělat to samé, přesto mi nepřišlo zrovna správné, že moje vlastní podkapitánka napadá členy vlastní divize. "Ehm... já vím, že Minami utekla do lesa, ale myslím, že není potřeba fyzických trestů..." řekl jsem a jediným pohybem zrušil její kido. "Cítite se v pořádku?" zeptal jsem se a radši jí položil ruku na čelo, zda nemá nějakou horečku, nebo tak něco...

Akashiya Masamune

Nechápala jsem, jak ta dívka může znát mé jméno. Když jsem se podívala po ostatních, tak nevypadali zrovna nadšeně, jako kdybych udělala něco nesmyslného. Pak ke mně přistoupil kapitán a začal mi měřit teplotu. "Minami?" zeptala jsem se nechápavě a přitom kapitánovi jemně sundala ruku z mého čela. "Promiňte kapitáne, ale já tu dívku neznám. Myslela jsem, že je tu vetřelec." snažila jsem se vysvětlit, proč jsem udělala to, co jsem udělala a začala jsem se stydět. "Ale počkat!" vykřikla jsem hned na to. "Co když se tohle děje i těm hollow? Najednou nepoznají. Myslí si, že je to nepřítel, a tak na sebe útočí." říkala jsem horlivě. Pak jsem se podívala na Seika a Modose. "Bylo by to možné?"

Wilhelm Gure
Celou dobu jsem poslouchal a přemýšlel. S Akou mě napadl stejný nápad téměř současně. Nevím, jaká je přesná situace, ale to by znamenalo, že je potřeba ne léčit hollow, ale léčit tohle místo. Rozhlédl jsem se.
Předtím, než se to stalo, tu něco bylo. Je možné, že je to dílo nějakého silného iluzionisty. I když je tohle místo třeba nějak otrávené, nebo... rozjel jsem se, a to slovo iluzionista řekl napůl ironicky. Pak jsem se koukl po ostatních a můj úsměv se změnil ze zasněného na omluvný: Moc mluvím, že?

Izumi Razaki

Povzdychl jsem si. "Zvláštní, zrovna na Minami se nedá moc zapomenout, nicméně pokuste se mi věřit, že je tu naprosto úmyslně. Nicméně pokud tu náhodně lidé zapomínají na ostatní, tak je důvod k obavám, na neznámé lidi totiž můžu zareagovat různě. " řekl jsem. Slovo bankai mi vyvstávalo na mysl. Podíval jsem se na Modose, zda k tomu nebude mít nějaký komentář. Sám jsem se s tímhle ještě nesetkal a znepokojilo mě, že to dokáže ovlivnit i poměrně mocnou Shinigami, jako byla Aka

Amaru

Velice jsem se zamračil na fukutaicho a pak se podíval na nee-chan. Jsi v pořádku? Není ti nic? strachoval jsem se. Samozřejmě že tak slabý kido jí nemohlo nic udělat ale i tak. Pitomý teorie toho novýho mě moc nezajímaly hlavní bylo aby byla nee-chan v pořádku. Neboj se až se vrátíme domů koupím ti velkou zmrzlinu abys na tohle zapomněla zkusil jsem jí trochu rozveselit

Keď ju Razaki osvobodil, postavila sa a dívala sa na Aku zmätene trošku. Pozrela sa potom na zem. Prišiel k nej len Amaru a pozrela sa naňho s úsmevom.
"O mňa sa neboj." povedala potichu a zase sa pozrela na zem. Keď zmienil zmrzlinu, tak hneď zmenila náladu, objala ho a pritisla si ho k sebe.
""Áno, áno! Obrovskú čokoládovo-vanilkovo-jahodovú zmrzlinu s lesným ovocím, keksíkami a rôznymi chutnými ozdôbkami! básnila tam o svojej vysnívanej zmrzline, na ktorú sa už tešila. Ale aj tak myslela nad Akou. Snáď sa jej prilepší.

Akashiya Masamune

Nechala jsem prozatím ostatní diskutovat o problému. Stejnak jsme potřebovali vyjádření i od Modose a Seika. Přešla jsem k Minami. "Omlouvám se, za to kido. Podle všeho bych tě měla znát, ale bohužel tě teď nepoznávám. Doufám, že se kvůli tomu na mě nebudeš zlobit." a na důkaz, že to myslím vážně, jsem jí podala ruku.

Počula Akin hlas a pozrela sa na ňu. Počúvala ju pritom stále dusila Amara vo svojej hrudi a dívala sa na ňu. Najskôr to vypadalo, že jej slová nepríjme, pretože sa netvárila dvakrát potešene. Vypadala skôr naštvane. Bol to však zamyslený výraz akoby.. premýšľala! Usmiala sa a namiesto podania ruky po nej skočila pričom pustila Amara.
"Akaaa-chwuaaan!" zvolala nadšene, objala ju rukami nohami okolo tela a ani za nič sa jej nehodlala pustiť pritom sa k nej túlila hlavou spokojne. Nejako si nevšímala toho, že ani nevie kto je.

Wilhelm Gure
Naklonil jsem se k Amarovi a lehce mu pošeptal: Opravdu je až tak jednoduchá, nebo to hraje? zeptal jsem se. Tohle už mi příjde, že hraničí s šílenstvím...
Ne, že bych já měl co říkat. Stále jsem se lehce zasněně usmíval, a hleděl někam do dálky. Bylo zajímavé, že jsem stále držel Tenshi v pohotovosti. Myslíš, že ostatní zapomněli na TO? zeptal jsem se ještě a kývl do míst, ze kterého se ještě před chvílí ozýval šustot. Dlouho se tomu nikdo nevěnoval a bojím se, že nám to mohlo uprchnout.

Akashiya Masamune

Jelikož jsem zapomněla, jak Minami obvykle reaguje, tak jsem na ní teď vykuleně koukala. "Ehmmm. Prosím, dusím se." vykuckala jsem ze sebe. "A navíc...bychom měli nejdříve vyřešit....proč si tě nepamatuji." dodala jsem informativně k Minami a doufala, že uvolní stisk, abych se mohla nadechnout.

Izumi Razaki

"Amaru? Nebo kdo to ještě umíte léčit, zkuste vyléčit podkapitánku, třeba je ta amnésie léčitelná, za pokus nic nedáme. Vy ostatní dávejte pozor, kdyby se dělo cokoliv neobvyklého, tak okamžitě řekněte... já nás zkusím na noc ochránit..." řekl jsem a začal tvořit bariéru, která by nás mohla ochránit přes noc před nebezpečím tam venku...

Ani za nič ju nepúšťala. Stále sa k nej tisla, túlila a mačkala spokojne. Pozrela sa však na Razakiho. Ona o liečení toho vedela hodne o trošku viac než o boji so zanpakuto, ktoré jej tiež dobre šlo. Odtiahla sa od Aki a začala mávať rukou smerom k Razakimu ako v škole.
"Ja to skúsim!" zvolala a nečakala, či ju vyberie a otočila sa k Ake. Chytila ju za ruku a potiahla ju, aby sa posadila spolu s ňou. Potom jej priložila ruky na hlavu a začala sa sústrediť.

Seiko

už klimbal, když se začalo něco dít. Seběhlo se to poměrně rychle, že si ani ve své unavě neuvědomil, co se vlastně děje. Vypadalo to ale, že na ně někdo zaútočil a že podkapitánka třetí divize si teď nepamatuje tu velice výstřední holku.
"No... já nevím..." vykoktal, když Akashiya začala teorizovat o tom, co se jí stalo. "Měl jsem za to, že se kamarádi prostě vracejí do svého starého já, kdy byli obyčejní hollow, nikdy mě nenapadlo hledat v tom něco víc..." Pokrčil nejistě rameny.


Modos

přihlížel celému dění poněkud opodál. Věřil, že v boji by si poradili, a tak si chtěl zachovat odstup od celé situace, protože se začala zamotávat. Když se i na něj Akashiya obrátila s dotazem, nejdřív nechal mluvit Seika.
"Ani já nevím, zda je to možné. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Ale vím, že jsou lidé, nebo chcete-li hollow, kteří dokážou zmást vaše smysly a pocity... takže ani nepřítelskou techniku bych nevylučoval."


Minami -> Byla jsi v léčení celkem šikovná, takže jsi poznala, že Akashiya nemá něco v hlavě v pořádku. Míněno tak, že tam má zranění, jenom maličké, někde uvnitř. Podařilo se ti ho vyléčit a také ustálit její tok duševí energie, který byl mírně pocuchaný.

Akashiya -> Necítila jsi změnu. Pokud byla pravda, že jsi tuhle dívku znala, tak se ti žádné vzpomínky ještě nevrátily, i když tě léčila. Pokud tě samozřejmě léčila. Možná jen všem ostatním vetkla do mozku vzpomínky na sebe, jen u tebe to nefungovalo. Zatím. Kdo ví.

Ostatní -> Razaki vztyčil bariéru. Po onom vetřelci, pokud to vůbec byl vetřelec, nebylo už nikde ani stopy.

Wilhelm Gure
Minami se klasicky přisála k Akashiye a pak ji odtáhla stranou, za účelem léčení. Pozoroval jsem ji s velkým zájmem a od pohledu jsem poznal, že je velmi dobrá. I přes všechnu tu šílenost a další drobné vady osobnosti byla schopná obrovského soustředění.
Já sám jsem také celkem slušným léčitelem a tak jsem přistoupil k nim a zeptal se: Mohu nějak asistovat při léčení, Minami? usmál jsem se na obě dámy a už si protřepával ruce a reiatsu k léčení.

Akashiya Masamune

Seděla jsem vedle Minami. Bylo poznat, že se hodně soustředí aby mi pomohla, nebo uškodila? Počkat o čem to přemýšlím? Proč by mi škodila. Všichni jí přeci znají. Tak proč já ne? Pořád žádná změna. Jestli se spíše nesnaží mi to té hlavy něco dát. Né, přestaň takhle přemýšlet. To by musela dostat i kapitána. To už by bylo moc. Potřebuju pryč, pryč, pryč! myšlenky mi v hlavě křičela, že se to až nedalo vydržet. Vyskočila jsem na nohy a udělala několik kroků pryč od Minami a Wilhelma. "Pardon, není mi dobře." řekla jsem tu první věc co mě napadla, i když to asi byla kravina a snažila jsem se odejít co nejdál od Minami. Žádné vzpomínky. Co když je to vážně nepřítel a zatím na mě její moc nefunguje? Tady už jí ale napadnout nemůžu, vždyť má na své straně kapitána. Aaaaaaa. Ne, nesmím na mně nic poznat. Budu ji pozorovat a zjistím co se tu děje! řekla jsem si v duchu rozhodně.

Sústredila sa a našla problém. Na Wilíka nereagovala, pretože ho nevnímala. Akoby sa úplne ponorila do jej hlavy, aby to zlé našla. V duchu sa usmiala a dokázala jej to vyliečiť. Keď chcela víťazoslávne zvolať, že to zvládla, Aka sa postavila a ustúpila od nich s chabou výhovorkou. Zarazene sa na ňu dívala, ale Aka mohla cítiť, že už jej začína byť lepšie, aj keď sa jej spomienky hneď tak ľahko nevrátia. Stále jej neverila, ale mala dôvod. Mohla si myslieť, že ona je to, čo chodilo okolo lesa a zrazu sa to objavilo pri nich a zmiatlo to zmysli všetkých až na Aku. Ale aj tak Minami bola z toho smutná. Sedela tam tak sama a dívala sa za Aku, ale potom sa smutne pozrela na Wilíka, ktorý tam pri nich stál tiež.

Wilhelm Gure
Jestli se bojíš, že je to nepřítel, můžu jí u léčení assistovat, že Minami? zeptal jsem se už s připraveným reiatsu. Pak jsem se usmál na Minu. Musí z toho být hrozně smutná.
Objal jsem ji a sevřel ji podobným způsobem, jakým ona sevřela každého jiného. Úsměv Minami! zasmál jsem se. Zároveň jsem se usmál na Akashiyu. Pojď sem. řekl jsem už tišeji a vážněji a natáhl jsem k ní jednu ruku (tou druhou jsem naopak ještě víc stiskl Minami).

Izumi Razaki

"Dobrá... přes tuhle bariéru by nemělo nic projít... přinejmenším bez toho, aniž bych o tom věděl. Pokuste se přeci jen trochu vyspat..." řekl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že tuhle misi měla vlastně vést podkapitánka. "Nebo máte snad jiný názor?" zeptal jsem se. Asi jsem se moc snažil řešit všechno. Mezitím jsem došel k Minami a pohladil jí po vlasech. "Nic si z toho nedělej Minami, jsem si jistý, že až bude po všem, tak to Aka koupí nějaký dobrý koláč, jako omluvu že na tebe zapomněla..." pokusil jsem se o něco povzbudivého

Akashiya Masamune

Stála jsem tam, jako tělo bych ducha. Nic jsem nevnímala. Až po delší době jsem si uvědomila, že na mě pár lidí mluvilo. Zatřásla jsem hlavou, abych se vrátila k sobě. "Jo. Bariéra bude super. Děkuji kapitáne." přikývla jsem kapitánovi. Pak jsem se podívala na Wilhelma. "Hlavu už mám vyléčenou. Jen jsem teď zmatená." a poodešla jsem ještě dál. Pozorovala jsem, jak kapitán hladí Minami po hlavě. Vůbec se mi to nelíbilo.