Hollowtown (SZ)

Modos

šel většinou potichu, pokud si tedy nepovídal s Razakim. Ale nevypadalo to, že by měl dvakrát výmluvnou náladu, jako by ho něco trápilo. Když se na něj Razaki otočil s otázkou, zamyšleně pronesl:
"Víte, Razaki-san, nemohl jsem si nevšimnout, že mi velmi důvěřujete, co se týká orientace... ale pravdou přitom je, že jsem v Hollowtownu byl jen jednou, kdežto Seiko-san tam žil a zná okolí a cestu sem mnohem lépe než já..." Na to Seiko přikývl a pak trochu nafoukl tváře, asi za to označení "špunte". Cítil se už dospělý a velký!

Mezi stromy se stmívá dokonce ještě dřív než mimo les, takže netrvalo dlouho a cestu vám začal komplikovat fakt, že jste neviděli před sebe. Možná že nad korunami stromů bylo světla o něco víc, ale tak jako tak padala noc.

Wilhelm Gure
Šel jsem čím dál těžším krokem. Nebylo to únavou, na to jak jsem vypadal, jsem byl celkem silný a vytrvalý. Problém byl spíše v tom, že jsem čím dál více klesal na duchu. Byla tu jen jedna věc, která mi soustavně zlepšovala náladu.
Minami je až přehnaně živá. Možná je to jen první dojem, ale nepříjde mi jako bojovnice. Dětská, nevinná.
Pravda, nic z toho jsem nevěděl, jestli je pravda, bylo možné, že byla (samozřejmě po kapitánovi) největším válečníkem tady.
Pánové, dámy. Nemám sice nijak vysoké postavení, ale myslím, že po tmě se bude hledat cesta poněkud hůře. Samozřejmě nás vedete vy, Seiko-san. dodal jsem rychle s lehkým úsměvem k Seikovi.

Akashiya Masamune

Zastavila jsem se a otočila směrem k Wilhelmovi. Měl pravdu. Jen bychom se mohli ztratit. "Máš pravdu Wilhelme. Najdeme si nějaké místo na přečkání noci, zapálíme oheň a budeme tábořit." přikývla jsem. "Už jsem dlouhou dobu netábořila." řekla jsem si spíše pro sebe. "A navíc i začínám mít hlad." dodala jsem pro informaci všem. "Amaru-san, Minami-chan mohli byste se podívat po nějakém dříví? Wilhelm-san podíváš se po nějakých kamenech, které bychom dali okolo ohně. Já se podívám po vodě." Rozkázala jsem milým hlasem. Pak jsem se ještě otočila směrem na kapitána. "Kapitáne, Seiko-san, Modos-san, najdete prosím nějaké vhodné místo? Za půl hodiny bychom se mohli opět sejít tady." kapitána jsem raději požádala, nerozkazovala.

Zastavila sa po chvíli, keď sa zastavili aj ostatní a dívala sa na nich mlčky. Keď ich Aka poverila úlohou, tak sa usmiala.
"Okéé, ideme na to!" zvolala a chytila Amara za ruku. "Poďme, Amu-tan!" zvolala natešene a rozbehlo sa do lesa bez nejakého strachu o to, či tu nejaký hollow je alebo nie a pritom ťahala Amara za sebou. Nejako po chvíli zabudla pre čo to vlastne mali ísť a po nejakej dobe sa zastavila, pustila Amara a zamyslela sa. "Pre čo sme to mali vlastne ísť?" opýtala sa a zamyslene dívajúc sa dohora a si poťukávala prstom po perách.

Akkaku Naito
Vydal jsem se do lesa, lehce se usmívajíc, broukajíc si. Nebylo to však kvůli bezstarostnost, koneckonců za života jsem byl voják. Byl to zastírací manévr. Nepřítel napadne nepozorného jako prvního. Já byl navíc sám.
Ideální cíl. zamumlal jsem si a přitom jsem hledal kameny. Krom větších okolo ohně jsem hledal také křemeny na rozdělání ohně (i když jsem věděl, že asi nebudou potřeba).
Doufal jsem, že nebudou žádné problémy. Lehký úsměv mi zakolísal. Kdo ví, jak bych po těch letech zareagoval. Třeba bych panikařil. Podruhý snad sebevraždu nespáchám, ale...

Akkaku -> Nedalo se říct, že by tenhle les byl zrovna plný kamenů. Vlastně jsi nemohl žádné najít, hlavně v té tmě to bylo dost náročné. Nejspíš je budeš muset vykopat ze země nebo jít někam k vodě, kde by mohly být nějaké vymleté z hlíny. Taky se ti zdálo, že jsi někde vlevo zahlédl cosi, co vypadalo jako navršená hromádka z kamení ideální velikosti, i když úplně jistě jsi to v tom šeru nedokázal poznat.

Wilhelm Gure
Koukl jsem na tu hromadu a lehce si kývl. Vždycky jsem toužil žít s někým na hromádce. Usmál jsem se a postupoval k hromádce.
Po cestě jsem si pobrukoval a začal hrát na harfu. Doufám, že ta hromada jsou kameny. Nechce se mi chodit nikam daleko, o možnosti hollow nemluvě.

Izumi Razaki

"Dobrá, není problém." odpověděl jsem lakonicky. Místo kde jsme zrovna byly nebylo příliš dobré na spaní. Bylo trochu ve svahu. "Tak pojďte Modosi, ty taky Seiko... mám už plán..." řekl jsem a šel jen kousek stranou, kde byla celkem příjemná rovinka. "Dejte pozor na hlavy..." řekl jsem a došel ke stromu, který tam překážel. Vytasil jsem Batariela a švihl... "Hmm... já vlastně neměl sbírat dřevo, že?" otočil jsem se na ty dva...

Akkaku -> Byly to kameny. Na vršku hromádky byl zapíchlý klacek a na něm bylo pověšeno něco, co vypadalo jako náhrdelník. To bylo možná silné slovo, spíš to byl provázek s jakýmsi přívěškem na konci.

Razaki -> Modos byl trochu překvapený, ale Seiko vyloženě začal panikařit. "Razaki! Co blbneš?? Takhle na nás upozorníš! A navíc ničíš stromy, to je trestné nebo tak něco!" chytl se za hlavu a začal pobíhat po nově vytvořené mýtince. Samozřejmě byl úplně mimo, kdyby v Bleachi bylo trestné ničit krajinu, všechny hlavní postavy by byly v lochu na doživotí.

Izumi Razaki

Otočil jsem oči v sloup, ale v zájmu zachování rodi jsem se uklidnil. "Ne..." odpověděl jsem a opřel se o strom. "Hmmm... co teď budeme půl hodiny dělat?" zeptal jsem se jich. Byly jsme asi tak 30 vteřin chůze od místa srazu a místo na tábor už bylo připravené. Navíc jsem sebral práci Amarovi a Minami. Začal jsem se rozhlížet, zda kolem není něco, co by se dalo sníst... spíš ze zvědavosti, neměl jsem v úmyslu ještě poslouchat něco ve smyslu "Jak jsi mohl zabít Bambiho maminku"

Akashiya Masamune

Byla jsem ráda, že nikdo neměl nic proti mým rozkazům. Všichni je šli plnit. V duchu jsem si odfrkla. Raději jsem však vyrazila i já plnit svůj úkol, nebo-li hledat vodu. Rychle se stmívalo a já si nebyla jistá, jestli tu vodu stačím najít včas. Procházela jsem lesem, poslouchala zvuky kolem sebe. Hledala jsem zvuk vody. Levou ruku jsem měla položenou na jílci své zanpakuto. Snažila jsem se nedělat moc hluku.

Razaki -> V okolí nic nebylo, protože všechno, co přežilo, urychleně uteklo. Modos obcházel zamyšleně mýtinku, ale těžko říct, jestli také hledal něco k jídlu. Vlastně nebylo ani jisté, jestli hollow jedí... Seiko jen kroutil hlavou, ale už se s tím nějak smířil. Však to bylo jen pár stromečků... Předtím tak vyletěl spíš proto, že se prostě lekl. Na Razakiho otázku jen pokrčil rameny.
"Myslíš, že je tu něco nebezpečného v okolí?" zeptal se místo odpovědi. Jak padala tma, začal se cítit poněkud stísněně.

Akashiya -> Zdálo se ti, že slyšíš nějakou vodu odněkud zprava. Les tam byl relativně schůdný a trochu z kopce, takže to nasvědčovalo tomu, že by tam mohlo být koryto nějaké řeky nebo aspoň potůčku.

Akashiya Masamune

V duchu jsem zajásala radostí, že konečně slyším vodu. Zatočila jsem tedy doprava a zrychlila chůzi. PLÁC! Rozplácla jsem se na zemi jako přejetá žába a to kvůli jednomu vystouplému kořenu. Ten strom mi to určitě udělal schválně. Pomyslela jsem si a s hekáním jsem se začala drápat na nohy. Jistě budu mít po celém těle spoustu barevných modřin. Rozčilovala jsem se a chtěla jsem do něčeho praštit, ale to už jsem si raději rozmyslela. Trochu jsem ze sebe smetla listí, tedy aspoň to, co jsem viděla a teď už opatrněji došla k vodě. Měla jsem připravený vak na vodu.

Wilhelm Gure
Zarazil jsem se a nějakou dobu to sledoval. Netrvalo mi dlouho, než jsem to pochopil. Spíš jsem potřeboval chvíli, abych si utříbil myšlenky. Jestli mám ostatní upozornit. Nebo hledat dál.
Lidi?! zavolal jsem: Je tu hrob!
Můj hlas byl klidný a vyrovnaný. Někdo kdo si prožil válečnou vřavu ustojí jeden jediný hrob. Začal jsem si důkladně prohlížet onen náhrdelník a hrob samotný.
Leží tu shinigami, duše, nebo hollow?

Akashiya -> Kromě toho jednoho incidentu byla tvoje cesta pro vodu úspěšná. Našla docela vydatně tekoucí potok. Jeho břehy byly celkem bahnité a mésty i strmé, ale dalo se k vodě dostat a to jsi taky udělala. Nabrala jsi vodu a už ses chtěla zvednout a jít zpátky, když tu jsi na krku ucítila studený kov. Někdo ti ze strany přiložil pod bradu meč.
"Nehejbej se a dělej, co ti řeknu," ozval se za tebou hlas. Byl dívčí, vlastně ti přišel skoro ještě dětský, patřil někomu hodně mladému.

Akkaku -> Když sis prohlédl přívěšek, zjistil jsi, že je to kousek dřeva vyřezaný do tvaru... vlčí hlavy? Možná tygří? Nějaké zubaté zvíře to prostě bylo. Ale nic víc jsi z toho nepoznal.

Amaru


Dostali jsem lehký úkol a to najít dřevo ale nee-chan si to asi vysvětlila po svém a táhle mě někam do lesa. Nestíhal jsem ale klást nohu před nohu takže jsem zakopl o kořen a spadl na zem a nee-chan mi málem utrhla ruku. Nee-chan počkej. Zabijem se v lese. řekl jsem. Pak jsem si sednul a rozhlídnul se kolem. Dřeva tam byla fůra však jsme byli v lese. Máme nasbírat dřevo. Na oheň. Teda leda by si fukutaicho chtěla postavit chatku. řekl jsem a začal sbírat dřevo

Akashiya Masamune
 
Už jsem se mohla řadit k těm, které mají svůj úkol hotový a můžou se začít nudit, avšak něco mi do toho vlezlo. Meč na krku. Hollow by rovnou zaútočil, s mečem by se nezdržoval, takže mě útočník, nebo spíše útočnice začala zajímat. Ano, mohla jsem udělat rychlí pohyb pomocí shunpo, ale to by útočnici mohlo ještě vyděsit a ona by udělala něco nečekaného. Zůstala jsem tedy napůl shrbená. "A co mám tedy dělat?" zeptala jsem se zvědavě.

Izumi Razaki

Nebavilo mě čekat, bylo tu všechno hotovo, tak jsem kývnul na ostatní a pomalu se vydal zpět na místo setkání. Zřejmě jsem byl první zpátky, protože tu nikdo nebyl. Zůstal jsem tedy stát na místě a čekal, až dorazí ostatní. Viděl jsem v dálce Minami a Amara (edit: ok, je tma... ale tak Razaki je asi sova), ale ostatní zmizeli někam mezi stromy... a času bylo stále dost. "No... ehm... pokud se můžu zeptat, Modosi, zažil jste něco zajímavého v Seireitei? Neměl jste nějaké problémy?" zeptal jsem se.

Rozľahlý les v noci by normálne dievča vydesil, ale keďže ona bola v dobrej nálade a bol tu s ňou Amaru, tak si toho nevšímala. Ktovie vôbec ako ďaleko boli od skupiny. Možno neutiekla tak ďaleko a bolo to kúsok alebo to naozaj bolo ďaleko. Bežala celkom rýchlo, takže sa to nedá presne odhadnúť. Pustila mu ruku, keď sa zastavila a pozrela sa potom naňho, keď prehovoril.
"Tak ju prekvapíme! Postavíme taakto obrovskú chatu a Aka-chan bude určite nadšená!" zvolala veselo a pri tom "takto obrovskú chatu" ukázala rukami tak veľký polkruh ako jej len dočiahli ruky.

Akashiya -> "Dej mi všechny svoje peníze! A cenný věci! A - a jídlo hlavně, jasný? A žádný triky!" snažil se hlas očividně být drsný a nahánět hrůzu. Ale moc to nešlo. Nicméně ten meč zůstával faktem a ani se nepohnul nebo nezakolísal.

Seiko

Když mu Razaki neodpověděl, tak se vydal za Akkakem, kterého zaslechl ze tmy, že volá něco o hrobu.
"Jaký hrob?" zajímal se, zatímco se prodíral lesem za ním.

Modos

se posadil na zem, vypadal trochu přešle. Vypadalo to, že nastává chvilka konverzace s Razakim. Vzhledem k tomu, za jakých podmínek se poznali, choval Modos k Razakimu nezaměnitelné pouto. Byl to první shinigami, kterého potkal, a který přinesl do jeho života počátek toho, co ho později mělo od základů změnit.
"Nenazval bych to problémy, Razaki-san..." odpověděl zamyšleně. "Vaše vzorce myšlení a chování jsou pro mě někdy hádankou, takže nezastírám, že došlo k nejednomu nedorozumění. A ne všechny z toho byly mírumilovné... většinou se moje přítomnost nesetkala s velkým úspěchem. Ale hodně jsem se naučil," pousmál se potom.

Akashiya Masamune

Hladové, chudé dítě. To jsem si hnedka mohla myslet. řekla jsem si pro sebe, po těch jejích rozkazech. "Hmmm. No tak zrovna peníze jsem si sebou nevzala." pronesla jsem s úsměvem a na důkaz jsem obrátila kapsy u kalhot na ruby. "Ale jestli dáš ten meč dál a dovolíš mi se hýbat, možná v baťohu najdu nějaké jablko nebo sendvič. Co ty na to?" Zeptala jsem se mile a čekala na odpověď. Jestli bude proti, měla jsem v plánu použít shunpo a odzbrojit jí.

Izumi Razaki

Pokrčil jsem rameny.
"Nemám tušení o čem mluví, pokud to chceš zjistit, tak se tam můžeš jít podívat. Já se ale přiznám bez mučení, že mě až tak moc nezajímá náhrobek uprostřed lesa..." dal jsem Seikovi další úžasný otcovský příklad a otočil jsem se na Modose. "Inu, někteří shinigami jsou trochu zabednění a hned tasí zbraně. Dokonce i někteří kapitáni tasí bankai dřív, než aktivují mozek..."

Amaru


Anebo můžeme totálně nasbírat trochu dřeva a přinést ho a bude pokoj. Co ty na to nee-chan? zeptal jsem se. nechtěl jsme stavět chatu ani dělat nic jiného a radši jsem sebral pár větývek. Anebo jdeme zpátky a já useknu strom a bude to řekl jsem a otočil jsme se zpět. Jdeme nee-chan? 

Zamrkala, keď zrušil ten jej plán s chatkou. Potom nafučala líca, prekrížila ruky na prsiach a urazene sa pozrela do strany.  Keď Amaru povedal, že pôjdu, tak rýchlo zobrala do rúk nejaké to drevo. Em, boli to fakt miniatúrne konáriky, s ktorými by si skôr vyšpárali zuby od zbytkov z jedla. Šli potom spoločne za Razakim a Modosom. Celá žiarila, že urobila takú uznanlivú prácu a položila ho tam, kde sa malo dať drevo.
"Hotovo~" povedala rozžiarene, zobrala pár drievok a utekala k Razakimu. "Pozri, pozri, Razi-chan. No nie sú roztomilé? Také malinké chutnučké konáriky!" hovorila a pchala mu tie konáriky pred oči. Úplne nepochopila účel svojej úlohy... zase. Našťastie drevo nezbierala jediná, takže tu našťastie kvôli nej nebudú bez svetla a tepla.

Akashiya -> Ta, co tě ohrožovala, chvíli zaváhala, ale nakonec se uvolila, že meč trochu stáhne, abys měla prostor na pohyb. A nezapomněla tě upozornit, abys nic nezkoušela, jinak...!

Modos

pokýval vážně hlavou.
"Nemůžu je ale vinit. Jsem naopak překvapený, kolik shinigami je ochotno připustit, aby mezi nimi žil hollow. Kdyby mě někdo přišel odpravit, nevyčítal bych mu to," pronesl, jako by se nechumelilo. Potom už přišli Amaru a Minami. Modos s nakloněnou hlavou sledoval, jak se Minami chlubí něčím, co vypadalo jako hrst chroští. A to si myslel, že už začíná shinigami rozumět...